Archiv štítku: válka

10 známých veteránů korejské války. Astronauti, herci a Johnny Cash

O tom, že v různých válkách dvacátého století bojovali i známí herci, hudebníci, politici a nebo sportovci jsem už psal. Teď jsem narazil na seznam deseti zajímavých osobností, které sloužili v korejské válce, samozřejmě jde o Američany a Brity. Zde je desítka slavných veteránů korejské války.

1. Neil Armstrong

První člověk, který se prošel po povrchu Měsíce, sloužil u letectva. 3. září roku 1951 byl jeho F9F Panther sestřelen protiletadlovou obranou a jedenadvacetiletý Armstrong se katapultoval. V Koreji létal u námořnictva skoro celý rok, absolvoval 78 misí a dostal 3 vyznamenání.

2. Edwin “Buzz” Aldrin

Armstrongův kolega z posádky Apolla 11 byl za korejské války oceňovavým stíhacím pilotem. Absolvoval West Point a letectvo posílil jako jeden z nejlepších studentů v ročníku. Do Koreje přišel po Vánocích roku 1951 a odlétal na známé stíhačce F-86 Sabre celkem 66 bojových misí. Sestřelil dva ruské Migy.

3. Sir Michael Caine 

Známý herec se do britské armády v Koreji dostal v květnu 1951. Sloužil u královských mušketýrů, dokonce v první linii. Boje na život a na smrt zažil opravdu zblízka, prý se účastnil nebezpečných nočních hlídek v zemi nikoho. V roce 1953 onemocněl malárií, vrátil se domů a začal studovat herectví. Cainova první role byla stylová, hrál britského vojína ve filmu “A Hill in Korea”, natáčelo se po válce v roce 1956.

4. Ed McMahon

Televizní celebrita sloužila jako letecký instruktor u mariňáků během druhé světové války, bojů se ale neúčastnila. V únoru roku 1953 by v té době již z televize známý McMahon povolán do Koreje. Létal na pozorovací Cessně nad nepřátelskými liniemi a hlásil dělostřelectvu, kde jsou příslušné cíle. Létal i pět misí za den a byl oceněn šesti vyznamenáními.

5. John Glenn

Budoucí kosmonaut a americký senátor odlétal v Pacifiku 59 bojových misí během druhé světové války, také u mariňáků. Po začátku války v Koreji se vrátil do kokpitu stíhačky a prošel dvě várky nasazení na stíhačkách F9F Panther a F-86 Sabre. Během posledních devíti dnů korejské války sestřelil 3 Migy. V roce 1962 se stal prvním Američanem na oběžné dráze Země.

6. Ted Williams

Slavný baseballista během kariéry sportovce odpálil rekordních 521 homerunů. Letecký vácvik absolvoval už během druhé světové války, do bojů se ale nezapojil. Do války v Koreji odcházel jako obrovská sportovní hvězda, v sezóně 952 si zahrál šest zápasů a pak ho čekalo 39 misí ve válce. Několik letů absolvoval jako křídlo slavného Johna Glenna. Jeho letoun byl několikrát zasažen, jednou dokonce nouzově přistál bez podvozku.

7. Casey Kasem

Americký DJ studoval státní univerzitu v Detroitu, když byl jako dvacetiletý v roce 1953 povolán do armády. V Koreji ovládal vzduch, i když trochu jinak, jak by nás napoprvé napadlo. Působil totiž v rádiu amerických ozbrojených sil jako DJ a hlasatel. Dá se říci, že jeho kariéra hudebního znalce a průvodce americkou hitparádou začala ve válečném rádiu. Nejdřív ho poslouchaly tisíce vojáků, později doma miliony hudebních fandů.

8. James Garner

Ve svých memoárech Garner tvrdí, že byl prvním obyvatelem Oklahomy povolaným do korejské války. Jmenoval se James Bumgarner, ale příjmení si zkrátil, aby si ho lidé jako herce lépe zapamatovali. V americké armádě sloužil u pěchoty v pátém regimentu. Tato jednotka zaznamenala během bojů velmi těžké ztráty. Garner byl zraněn šrapnelem, a toto zranění nebylo jediné. Purpurové srdce (vyznamenájí pro zraněné) dostal dvakrát. V roce 1956 debutoval ve válečném filmu “The Great Escape.”

9. Charles Rangel

Dlouholetý americký kongresman z Manhattanu byl do americké armády povolán po neúspěšném studiu na střední škole v roce 1948. Sloužil u dělotřelecké jednotky složené bez výjimky z černochů, během jedné z bitek na korejské frontě se mu podařilo osvobodit 40 kamarádů z čínského obklíčení. A to přesto, že byl zraněn střepinou. Dostal Purpurové srdce a Bronzovou hvězdu za udatnost, velmi ceněné vyznamenání. Po návratu z války dostudoval střední školu, práva a stal se z něho bojovník za lidská práva. V roce 1970 pak usedl v Kongresu.

10. Johnny Cash

Obrovská hudební hvězda má také zkušenosti z Koreje, i když ne přímo válečné. Do amerického letectva vstoupil jen několik týdnů po začátku války. Stal se radistou, výcvik prodělal v západním Německu, specializoval se na odposlech komunikace nepřátel. Podle svých pamětí byl prvním Američanem, který se dozvěděl o smrti Stalina. Monitoroval totiž rádiovou komunikace Sovětů zrovna v pravou chvíli. Jeho práce byla vysoce kvalifikovaná, aráda neměla mnoho odborníků jeho kvalit. Už během služby v Koreji začal skládat písničky a cvičit na kytaru. V roce 1954 se usadil v Memphisu a o rok později podepsal velký kontrakt s vydavatelstvím Sun Records.

Zdroj a fotky: http://www.history.com/news/10-famous-korean-war-veterans

Správy o koncentračných táboroch nacistov v svetových médiach

Napriek značnému skepticizmu a nedôvere aj zahraničné médiá už minimálne od roku 1942 uverejňovali správy hovoriace o deportáciach a následnom vyvražďovaní.

13. októbra 1942 denník Newcastle Morning Herald and Miner´s Advocate 1 uverejnil krátku správu s titulkom « Will be no Jews in Reich in 1943 »2 Správa bola uverejnená na základe Štokholmskej správy. Najskôr píše o Židoch žijúcich v Nemecku, hovorí však aj o aplikácii rovnakého plánu na zvyšok okupovanej Európy3. Správa sa zmieňuje aj o tom, že nemecká vládnuca vrstva je sama prekvapená gigantickosťou svojho plánu, rovnako aj veľmi vlažnou reakciu zo strany zahraničia.

Newcastle Morning a Herald Miners' Advocate, 13. října 1942
Newcastle Morning Herald and Miners’ Advocate, 13. října 1942

Pokračování textu Správy o koncentračných táboroch nacistov v svetových médiach

Čo prinieslo svedectvo Rudolfa Vrbu a Alfreda Wetzlera vtedajšiemu svetu

“Je nepopierateľnou skutočnosťou, že Nemci úmyselne a systematicky vyvraždili milióny civilistov – Židov, rovnako ako aj kresťanov – z celej Európy”

Vrba a Wetzler týmto výrokom deklarujú, že Nemci sa nezameriavajú iba na jednu etnickú skupinu, ale ich zámerom je vyvraždiť aj ďalšie skupiny, napr. kresťanov. Doterajšie správy, ktoré boli uverejnené, hovorili výlučne o židovskej otázke, teda Vrba a Weztler prinášajú historicky presnejší pohľad.

Rudolf Vrba a Alfred Wetzler
foto: flashtrafficblog.wordpress.com

Pokračování textu Čo prinieslo svedectvo Rudolfa Vrbu a Alfreda Wetzlera vtedajšiemu svetu

Před 75 lety začala Bitva o Británii

10. červenec 1940 je dnem, kdy podle historiků začala legendární Bitva o Británii. Před pětasedmdesáti lety začalo jedno z klíčových utkání druhé světové války, rozhodovalo se o tom, zda nacisté obsadí celou západní Evropu, Velká Británie byla v té době poslední odolávající zemí. Hitler se připravoval na invazi, které mělo předcházet rychlé smetení RAF (Britského královského letectva) z oblohy. Během několika týdnů se ukázalo, že to nebude tak jednoduché. Luftwaffe (německé letectvo) si s pár stovkami britských stíhačem Hurricane a Spitfire neporadila, naopak zaznamenala obrovské ztráty. 15. září 1940 velitel Luftwaffe Hermann Göring nad Británii poslal obrovské svazy svých bombardérů a stíhaček s cílem definitivně zlomit odpor britských, polských, československých (těch bylo cca 89) a dalších stíhacích pilotů.

10. červenec 1940, piloti čekají u Hurricanu
10. červenec 1940, piloti čekají u Hurricanu, foto: RAF

Pokračování textu Před 75 lety začala Bitva o Británii

Víte, že se v Normandii vylodil i šestapadesátiletý syn amerického prezidenta?

Nejstarší americký voják, který se účastnil vylodění v Normandii v roce 1944, se určitě této krvavé události účastnit nemusel. Bylo mu neuvěřitelných 56 let, trpěl artritidou a měl vážné srdeční potíže. Kromě toho, že byl starý a nemocný, byl také synem prezidenta Spojených států amerických. Jeho otec Theodore Roosevelt (starší) byl ve funkci v letech 1901 – 1909. Brigádní generál Theodore Roosevelt Jr. si ve štábu 4. pěší divize vyprosil povolení k účasti při útoku na pláži nazvané Utah. Apeloval i na svého vzdáleného bratrance Franklina D. Roosevelta, který byl americkým prezidentem právě v té době a žádost nakonec schválil.

Theodore Roosevelt Jr.

Theodore Roosevelt Jr.

Generál Roosevelt přistál na Utahu s první vlnou a osobně měnil plán útoku pod německou palbou, která předčila i ty nejhorší očekávání. O měsíc později obdržel Roosevelt vyznamenání Medal of Honor a doporučen k povýšení na generálmajora. Když mu jeho velitel generál Dwight D. Eisenhower volal, aby mu tuto šťastnou zprávu sdělil, bylo mu řečeno, že Roosevelt zemřel na srdeční infarkt v noci na 12. července 1944. Byl pohřben se svými kamarády na hřbitově amerických vojáků v Colleville-sur-Mer.

Zdroj: https://www.warhistoryonline.com/war-articles/5-facts-may-know-normandy-invasion.html

Chcete vidět umělé oko K. H. Franka a další protektorátní artefakty?

Když jsem zde nedávno upozorňoval na novu výstavu V ulicích Protektorátu Böhmen und Mähren, probíhající v prostorách žižkovského Armádního muzea, věděl jsem, že se na ní musím co nejdřív zajít podívat. Podařilo se mi to poměrně brzy, zde je tedy pár fotek a poznámek z mojí návštěvy expozice.

Měl jsem štěstí, protože tu hodinu, kterou jsem na výstavě byl, se nedostavila žádná školní výprava, takže jsem si expozici prošel sám, bez jakéhokoliv vyrušování. Kromě pracovníků muzea jsem nepotkal živou duši.

Výstava představuje jak “běžný” život v Protektorátu – tedy oblékání, potravinové lístky, zábavu mládeže a tak dále, tak i prostředí odboje a příběhy hrdinů, kteří byli vězněni a popraveni.

Vyhláška o zřízení Protektorátu

Nejznámějšími ze sedmi představovaných uvězněných jsou Josef Mašín a gen. Alois Eliáš. V jejich celách je připomínají cenné památky (Mašínův moták se s posledním vzkazem rodině a generálova vycházková hůl) a audionahrávky. I příběhy dalších vězněných, například “západního” parašutisty a dívky, která s rodinou pomáhala atentátníkům z operace Anthropoid, stojí za pozornost.

V každé místnosti je vždy průvodní tabule s popiskem na vybrané téma. Je možné číst si o protektorátní mládeži nebo o nacistech, kteří stáli za represemi proti českému národu. Exemplární popravy a represivní aparát jsou popsány detailně, zajímavým údajem je minimálně 8 000 českých občanů popravených za protektorátních dob. Jsou zde zmíněny příběhy odbojářů, například Jana Smudka. Ten krátce po obsazení ČSR na Kladně zabil něměckého četníka a pak se složitě dostával do československé zahraniční armády.

Probírána je i zbrojní výroba v Protektorátu, ukázán je motor pro německá letadla Bückler vyráběný ve Zlíně. Další artefakty demonstrují bombardování Protektorátu spojeneckými letadly, zajímavý je kryt kabiny americké stíhačky Mustang nebo padák jednoho ze sestřelených amerických pilotů – konkrétně šlo o hloubkaře, který koncem války útočil na kbelské letiště.

Kryt kabiny americké stíhačky Mustang

Nechybějí informace o Českém národním povstání (první akce probíhaly už 1. května v Přerově, místní si mylně mysleli, že Německo po Hitlerově sebevraždě kapitulovalo) a Pražském povstání, kterému je věnováno hodně prostoru. Návštěvníci mohou vidět několik autentických upravovaných zbraní používaných povstalci, helmy, osobní věci.

Jak je zmíněno v titulku, jedna z vitrín je věnována K. H. Frankovi. je možné vidět jeho pas z roku 1944, uniformu, ve které byl po válce popraven nebo jeho oční protézu.

Oční protéza K. H. Franka

Artefakty doplnují stručné a výstižné titulky a mnoho dobových, často méně známých fotografií. Ta hodina, kterou na výstavě strávíte, není ztraceným časem. Návštěvník se dozví mnoho zajímavostí a uvidí věci, které jsou jindy v soukromých sbírkách nebo v Severočeském muzeu v Liberci. A i tato výstava, stejně jako všechny ostatní pořádané v Armádním muzeu, je zdarma.

Audiokniha: Ostře sledované vlaky

Hrabalovy Ostře sledované vlaky do podoby audioknihy načetl Kryštof Hádek. Talentovaný herec s hlasem mutujícího teenagera byl více než vhodnou volbou pro vytvoření postavy tak trošičku přiblblého zaměstnance železnice Miloše Hrmy.

Ostře sledované vlaky

Kdo by neznal Ostře sledované vlaky, že? Hlavně díky Menzelovu oskarovému filmu, tak je to alespoň v mém případě. Bohumil Hrabal je pro mě svéráznou postavou české literární scény minulého století, jeho dílo znám bohužel zprostředkovaně, z filmových předloh.

Ostře sledované vlaky se odehrávají ke konci války, v roce 1945. Miloš Hrma je trochu přihlouplý dvaadvacetiletý zaměstnanec drah, svět okolo sebe pozoruje dětskýma nevinnýma očima a i když by měl být dávno mužem, stále se mu nedaří zbavit se panictví. Trpí předčasnou ejakulací a tento problém ho dokonce dohnal až k pokusu o sebevraždu. Naštěstí mu to nevyšlo, podřezal si sice žíly, ale zachránil ho náhodný svědek, kterého Miloš poté považuje za Boha.

Miloš se snaží srovnávat s kolegou výpravčím Hubičkou, ten s ženami problémy nemá, právě naopak. Užívá si života s různými dámami a slečnami, razítkuje zadnice mladičkým telegrafistkám a dokonce tajně obdivuje i nedostupnou paní z nedalekého zámku. Výpravčí Hubička je suverén a samozřejmě je namočen do odboje proti okupantům, který se s blížícím koncem války stupňuje. Jde o likvidaci vlaku s municí, tenhle konvoj může ještě o chvíli prodloužit německý odpor a válku vůbec a proto je důležité, aby nedojel.

Mladík Miloš se k odbojové činnosti dostane jako slepý k houslím. Noc před průjezdem vlaku jinak klidnou a bezvýznamnou stanicí přijde o panictví s jednu z Hubičkových milenek a narostou mu křídla. Najednou je chlap a ničeho se nebojí. Hubička je naopak bábovka, ví, že vyhodit vlak do pověří není legrace na úrovni špásování se slečnami. Miloš se těší na rande se svojí láskou Mášou, které chce předvést to, co se se svojí krátkodobou společnicí v noci naučil, ale jeho dívka se ho nedočká. Miloš totiž zahyne hrdinskou smrtí…

Konec knihy a tedy i audioknihy se od konce filmového v jedné maličkosti liší, ale odlišnost prozrazovat nebudu, je na posluchači, aby film s předlohou srovnal. Jesliže jsem měl dříve Miloše Hrmu před očima kvůli filmu zhmotněného do podoby Václava Neckáře, tak teď se mi tam docela hezky zapletl Kryštof Hádek, díky svému hlasu a  přirozenému přednesu knihy. Jeho hlas je nevyzrálý a nesmělý (ať mi prosím ctěný interpret promine), což se ale k postavě skvěle hodí.

Miloš Hrma je svéráz a skvěle popisuje svoje rodinné zázemí, hlavně historka o dědečkovi, který se jako hypnotizér pokusil v roce 1939 zastavit sílou myšlenky německé tanky a jeho hlavu nakonec páčili z pásů až těsně před Prahou… ta je prostě výjimečná. Bohumil Hrabal při psaní Ostře sledovaných vlaků čerpal ze svých zkušeností z železničního prostředí, jeho popisy činností na stanici jsou precizní. Vytvořil několik zapamatovatelných malých postaviček, přednostu stanice, zmíněného sprosťáka Hubičku, paní přednostovou, která musí složitě odmítat Milošovy prosby o zaučení ve věcech sexu.

Za vrcholné pasáže audioknihy bych označil popis ztráty Milošova panictví a následující vykreslení jeho hrdinského odbojářského činu – obojí je prostě skvělé. Dvě a půl hodiny poslechu excelentního Kryštofa Hádka čtoucího snad ještě lepší předlohu, to prostě nemá chybu. Jeden večer si pro Ostře ledované vlaky prostě vyhradit musíte.

Znáte nejrychlejší a nejpomalejší letadla druhé světové války?

Rychlost byla (a vlastně pořád je) pro stíhačky a letadla vůbec jedním z hlavních parametrů úspěchu. Jistě, nejenom v druhé světové válce záleželo hodně i na obratnosti, výzbroji, doletu, dostupu, pevnosti konstrukce, pancéřování… a samozřejmě na umění pilota. Rychlost je ovšem hlavně díky jednoduchosti srovnávání jednotlivých letadel jedním z nejsledovanějších parametrů. Podívejme se tedy na žebříček letadel druhé světové války, sestavený podle rychlostí jednotlivých tipů. Přesněji řečeno na jeho špičku a chvost, na kompletní srovnání se můžete podívat na linku níže.

Na špičce žebříčku jsou experimentální proudová a raketová letadla Luftwaffe. Většina z nich se nikdy bojů nezúčastnila, šlo o prototypy a tajné Hitlerovy zbraně, které se nikdy na frontu a nebo z rýsovacího prkna vůbec nedostaly. Přesto si svoje místo v žebříčku zaslouží. Nejrychlejším letadlem druhé světové války byl Lippisch P.13A, koncept s maximální rychlostí 1650 km/h.

Lippisch P-13A
Koncept Lippisch P.13A, foto: Wikipedia

Pokračování textu Znáte nejrychlejší a nejpomalejší letadla druhé světové války?

Kniha: Pětačtyřicátý

Vzdělávací portál pro učitele, studenty a žáky Moderní-dějiny.cz připravil ku příležitosti sedmdesátého výročí skončení druhé světové války knihu (nebo přesněji řečeno odborný materiál pro výuku o konci druhé světové války na našem území) Pětačtyřicátý.

Pětačtyřicátý

Jde o publikaci z nové metodické řady Moderní dějiny a má pomoci učitelům dějepisu s docela ožehavou tématikou konce války, revoluce, osvobození a následného vypořádání se s Němci. Tento monotématický materiál nabízí komplexní pohled na problematiku z několika úhlů pohledu.

Na úvod je čtenář vybaven daty a fakty v přehledu základní chronologie. Dozví se tedy, kdy a kde co se v období od března do října 1945. Následují texty známých a erudovaných historiků. Například Jiřího Pernese o přechodu mezi vlivy nacistickými a sovětskými nebo Tomáš Jakla o Pražském povstání. Zavedené mýty o Československu v roce 1945 boří a vysvětluje Vít Smetana, následují tématické eseje, neméně zajímavé.

Sekce Konec války a nové Československo obsahuje metodické rady pro učitele, tedy rady, jak zajímavě toto téma s žáky probrat a jak je zapojit “do hry”. Zde jsou popsána praktická cvičení, která mají žáci plnit formou úkolů. Závěr války v Československu je osvěžen citáty a úryvky ze všech zúčastněných stran, například úryvky z rozhlasových výzev, pohled Vlasova, německých velitelů i generála Eisenhowera. Obsáhleji je zmíněna i problematika únosů českoslovenkých občanů do SSSR, tedy aktuálně hodně propíraná řádění sovětských komand NKVD, která šla po nepohodlných lidech hned po osvobození a bez souhlasu či vědomí domácích autorit. Zmiňováno je i chování Čechů k Němcům po skončení války, tedy dlouho tabuizovaná věc, násilí páchané takzvanými Revolučními gardami a tak dále…

Zajímavým úkolem pro žáky je analýza dobové fotografie. Autoři se ptají kdo na ní je, zda je to fotografie dokumentární či aranžovaná, zda je možné ji považovat za historický pramen.  Na druhé stránce je fotografie neořízlá, s mrvolou na zemi, působící úplně jinak. Žáci a studenti se tak na vlastní kůži mohou přesvědčit, jak snadné je “manipulovat” s výkladem událostí. Neméně zajímavou sekcí je popis Pražského povstání pomocí vzpomínek účastníků více či méně angažovaných a úkoly z nich pro žáky vyplývající. Tento materiál prostě učí žáky a studenty myslet a analyzovat.

Poslední částí materiálu je soubor dobových pramenů, jsou tam vyhlášky, fotografie, zápisy z kronik, novinové titulky, mapky a například i vybrané pasáže z Benešových dekretů či ukázky protiamerické propagandy.

Tato publikace o konci války na našem území čtenáře velmi šikovně uvede do problematiky a upozorní ho na důležité “drobnosti”, o kterých se nejen ve školách doposud asi moc nemluvilo. Otázkou je, zda budou mít vyučující ve školách chuť a čast trávit více hodin výuky touto jednou velmi krátkou (byť moc důležitou a pro osud naší země klíčovou) epizodou našich dějin. “Pětačtyřicátý” je totiž materiál, který by bylo škoda prosvištět za jednu hodinu…

Díky za poskytnutí materiálu k recenzi patří Občanskému sdružení PANT.