Většina archeologických nalezišť po celém světě z doby před 1,8 miliony let až po ta stará 70 000 let má jedno společné. Byly na nich objeveny kulaté nebo téměř kulaté kameny, s největší pravděpodobností používané jako vrhací zbraně. Výzkumníci v čele s Dr. Andrew Wilsonem z Leeds Beckett University se rozhodli analyzovat 55 kamenů nalezených v jihoafrickém údolí Makapan. Chtěli zjistit, jak nebezpečný mohl takový projektil být. Účinek kamene testovali na simulaci středně velké antilopy impala.
Vrhací kameny, foto: Andrew Wilson, ablogabouthistory.com
Asi před osmnácti sty lety používali římští vojáci do svých střelných zbraní (pravděpodobně šlo o katapulty či praky) “hvízdající” munici. Olověné “kulky” nepřátelské barbary na území Skotska prý doslova terorizovaly.
Římské “hvízdající” kulky, foto: Livescience.com – John Reid / Trimontium Trust
Rychlost byla (a vlastně pořád je) pro stíhačky a letadla vůbec jedním z hlavních parametrů úspěchu. Jistě, nejenom v druhé světové válce záleželo hodně i na obratnosti, výzbroji, doletu, dostupu, pevnosti konstrukce, pancéřování… a samozřejmě na umění pilota. Rychlost je ovšem hlavně díky jednoduchosti srovnávání jednotlivých letadel jedním z nejsledovanějších parametrů. Podívejme se tedy na žebříček letadel druhé světové války, sestavený podle rychlostí jednotlivých tipů. Přesněji řečeno na jeho špičku a chvost, na kompletní srovnání se můžete podívat na linku níže.
Na špičce žebříčku jsou experimentální proudová a raketová letadla Luftwaffe. Většina z nich se nikdy bojů nezúčastnila, šlo o prototypy a tajné Hitlerovy zbraně, které se nikdy na frontu a nebo z rýsovacího prkna vůbec nedostaly. Přesto si svoje místo v žebříčku zaslouží. Nejrychlejším letadlem druhé světové války byl Lippisch P.13A, koncept s maximální rychlostí 1650 km/h.
