„Tím se trvale zakončila moje činná služba vlasti. Dříve by takový postup nebyl možný. Propuštění v době nemoci surovým vyhoštěním z kasáren po celoživotní službě vlasti je jen akt msty a závistivé zášti známé kliky na Ministerstvu národní obrany reprezentované Reicinem,“ píše ve svých pamětech z roku 1948 plukovník Jaroslav Mikuláš Novák. Komentuje tak závěr své třicetileté vojenské kariéry. Netuší ještě, že zanedlouho bude za své věrné služby vlasti „odměněn“ i vězením.
Narazil jsem na zajímavý článek Andyho Knightona, shrnující důvody, proč se německé Luftwaffe nepodařilo zvítězit v Bitvě o Británii. Zdá se mi to jako velmi povedený výčet, se kterým souhlasím. Zde je jeho shrnutí v češtině.
Nejenom pro české fanoušky leteckých konfliktů má izraelská válka za nezávislost v roce 1948 velmi pikantní příchuť, a to hned z několika důvodů. Izrael totiž jako čerstvě založený stát proti spojeným arabským silám obstál, a to za nemalé materiální výpomoci Československa.
Avia S-199 v izraelských barvách, foto: pierrekosmidis.blogspot.cz
28. září 1918 se do slova a do písmene psala historie. Došlo k incidentu, který mohl ovlivnit dějiny celého lidstva na mnoho desítek let. Henry Tandey (mrkněte na jeho medailonek na Wikipedii), britský voják sloužící u francouzské vesnice Marcoing, během závěrečných bojů první světové války údajně narazil na zraněného německého vojáka a odmítl ho zastřelit. To by nebylo nic tak divného, kdyby se tento německý devětadvacetiletý desátník nejmenoval Adolf Hitler.
Henry Tandey, muž, který nedorazil Hitlera, zdroj: pri.org
Odpověď je pro mě jasná – nikdo. Vloni jsem byl před předáváním státních vyznamenání napnutý jak kšandy, právě kvůli Josefovi Františkovi. Pro mě to byl největší československý válečný hrdina, bohužel z určitých důvodů zapomenutý. Co se týče armády, tak tam je její pomerně chladný vztah k Františkovi zřejmý. Považte sami, jedno z top es Bitvy o Británii je dosud jenom plukovníkem? V době, když téměř každý odbojář oprašuje generálské výložky?
Nedaleko německého Frankfurtu nad Mohanem bylo odkryto 200 koster francouzských vojáků, které v roce 1813 vedl sám Napoleon. Šlo o část vojska, která se vracela z ruského tažení. V říjnu téhož roku pak u Frankfurtu padlo skoro 15 tisíc Francouzů.
foto: The Guardian
Mrtví, objevení při stavebních pracích, podle všeho podlehli zraněním z bitvy nebo tyfu, který v té době mezi vojáky řádil. Hroby byly provizorní a kostry v nich vyrovnány do řady rakve, díky kterým byly kostry dobře zachované.
Historici, zabývající se americkou válkou za samostatnost a konkrétně bitvou u Red Banku (rok 1777), odhalili tragický příběh posádky jednoho z děl, které bylo v bitvě použito a zároveň zničeno.
Dělo obránců pevnosti Fort Mercer, foto: philly.com
