Orlando Figes v knize Revoluční Rusko 1891-1991 přistupuje k tématu ruské revoluce velmi netradičně a zeširoka, což z jeho díla tvoří perfektního průvodce vývojem Ruska a později Sovětského svazu v uvedeném období. Autor neopomíná všechny důležité události, které předcházely a následovaly klíčovému roku 1917.
Populární historik Timothy Snyder ve své útlé knížce Tyranie (podtitul je 20 lekcí z 20. století) nabízí dvacet krátkých zamyšlení propojujících současný stav světa s historií minulého století. Upozorňuje na věčný souboj demokratických režimů s totalitami, hlavně komunismem, fašismem a nacismem.
Martin Herzán (profil na Wikipedii) si k vydání své knihy 100 let pádů republiky vybral velmi příhodný čas. Výročí vzniku Československa se nám z médií a knih samozřejmě připomíná velmi masivně a někdy si řídím, kdy na mě z ledničky vyskočí někdo v převleku Masaryka a začne mi odříkávat idealizovaný příběh prvního československého prezidenta. Autor knihy 100 let pádů republiky k výročí přistoupil trochu jinak a rozhodl se rozbořit některé z často opakovaných mýtů.
Vystěhovalci z Evropy mířili do Spojených států amerických z různých důvodů. Šlo zejména o socio-ekonomické emigranty, nejdříve reagující na různé dějinné události, například potlačení revolucí v roce 1848, velký hladomor v Irsku v letech 1845-1849 a zrušení poddanství v Rakousko-Uhersku roku 1848 (patentem Ferdinada I.).
Příběh, o kterém bude řeč je pro mnohé z těch kteří nezažili studenou válku a hlavně dobu bez Internetu těžko uchopitelný. Byla to doba, kdy jste si pro informace museli dojít – lidi si třebas chodili do trafiky pro noviny, aby se dozvěděli, co jim Strana a vláda chtějí říci o tom, co se stalo předevčírem ve světě. To je v dobách Internetů věc naprosto nevídaná. A museli jste si dojít i pro informace, které byly přísně tajné. I když ty informace byly leckdy chráněny stejně dobře jako emaily Bohuslava Sobotky a Hillary Clinton, stejně jste si pro ně museli dojít. Bohužel, spousta informací k této téměř padesát let staré operaci je střežena lépe než komunikace výše zmíněných státníků, takže dnešní exkurs do historie bude poněkud kratší a ochuzen o podrobnosti, které by nás jistě zajímaly.
Tajné rozkazy ministra národní bezpečnosti 1951–1953, Tajné rozkazy ministra vnitra 1953–1956, Rozkazy ministra národní bezpečnosti 1951–1953 a Rozkazy ministra vnitra 1953–1970, to jsou názvy některých částí archivního fondu s názvem Organizační a vnitřní správa Federálního ministerstva vnitra. Právě o ně se – symbolicky k 17. listopadu – rozšiřuje eBadatelna Archivu bezpečnostních složek na adrese https://www.ebadatelna.cz/. Registrovaní badatelé díky ní můžou listovat archiváliemi kdekoli, kde mají připojení k internetu.
Do eBadatelny přibyla také první část fondu Inspekce ministra vnitra ČSSR. Spisy Inspekce MV dokumentují metody používané Státní bezpečností koncem 40. a počátkem 50. let, zejména provokace a fyzické násilí, kterému byli vystaveni jak vyšetřovaní, tak vězni.
Kniha Německá válka od Nicholase Stargardta je asi nejrozsáhlejším dílem literatury faktu o druhé světové válce, které jsem kdy přečetl. Pokud odečteme fotografie, poznámkový aparát a seznam zmíněných osobností na konci knihy, stále zbývá přes 500 stran čtení. A to velmi záživného a přesto plného zajímavých faktů. Nudit se prostě nebudete.
V úterý 23. srpna proběhla na půdě Knihovny Václava Havla beseda (pozvánku jste mohli najít tady) s ruskou disidentkou Olgou Iofe. Tato velmi zajímavá osobnost je další z řady odpůrců sovětského režimu, kteří přijali pozvání do Prahy a setkali se s veřejností při neformální otevřené besedě. Vloni jsem měl možnost poslouchat neméně zajímavého hosta, Michase Kukobaku.
Úvodem je třeba napsat, že tyto akce jsou absolutně perfektní a mně osobně pomáhají bojovat s předsudky, které vůči občanům Ruska nebo bývalého Sovětského svazu chovám. Je úžasné vidět člověka, který je skromný, chová vůči Čechům respekt, nechvástá se činy jakkoliv obdivuhodnými a moderátorka z něj musí všechno podstatné téměř páčit. Možná vám slovo disident může znít trochu jako nadávka, ale disidenti typu paní Iofe jsou zvláštní druh a nad jejich činy a morálním kreditem mnohdy zůstává rozum stát.
Ústav pro studium totalitních režimů by rád rozšířil diskuzi nad srpnem 68 o nový úhel pohledu: jak je možné zprostředkovat československou zkušenost s komunismem zahraničnímu publiku? Jak zasadit výuku například právě o pražském jaru a událostech srpna 1968 do širšího evropského kontextu, jak komunikovat s publikem, které tyto události nezná a jak pro tato témata využít inovativní didaktické trendy?
Tyto otázky se snaží zodpovědět projekt ÚSTR zaměřený na zahraniční zájemce o historické dění na území socialistického Československa – edukativní portál Socialism Realised. Life in Communist Czechoslovakia 1948-1989, který najdete zde www.socialismrealised.eu Socialism Realised je inspirací i pro výuku o roce 1968, kdy nabízí analytický přístup a studium historických dokumentů, ale také současných filmů a vzpomínek pamětníků. Portál je ve zkušebním provozu, ÚSTR jej oficiálně představí v novém školním roce.
Druhá světová válka trvala šest let a jeden den. Začala 1. září 1939, když nacistické Německo napadlo Polsko a skončila 2. září 1945 kapitulací Japonska. Šlo o nejkrvavější konflikt v dějinách lidstva, o život přišlo více než 60 milionů lidí, další miliony obětí přinesl hlad a nemoci. Po milionech umírali vojáci, vězni i civilisté.