Vystěhovalci z Evropy mířili do Spojených států amerických z různých důvodů. Šlo zejména o socio-ekonomické emigranty, nejdříve reagující na různé dějinné události, například potlačení revolucí v roce 1848, velký hladomor v Irsku v letech 1845-1849 a zrušení poddanství v Rakousko-Uhersku roku 1848 (patentem Ferdinada I.).
Do ciziny se vydalo hledat lepší živobytí i velké množství lidí z Čech a Moravy, nejčastějším cílem byly Spojené státy americké. Zrušení poddanství v roce 1848 přineslo velký přesun venkovanů do měst a mnohdy dále, až za oceán do Ameriky. I přes ekonomický rozkvět českých zemí obyvatelé často odjížděli, jen do Spojených států amerických se jich do začátku první světové války vypravilo 350 000.
Do ciziny odcházeli příslušníci chudších vrstev obyvatelstva, často z méně zalidněných zemědělských oblastí. Šlo hlavně o řemeslníky, kteří na cestu šetřili někdy i celé roky. Zlevnění lodní dopravy na přelomu 19. a 20. století zpřístupnilo cestu do Ameriky i pro ty nejchudší venkovské vrstvy. Ti, jejichž příbuzní už v zámoří byli, měli velkou výhodu a mohli se spolehnout na jejich pomoc v začátcích. Vystěhovalcům z Rakousko-Uherska po splnění branné povinnosti v cestě nic nebránilo, úřady se k první vystěhovalecké vlně kolem roku 1850 zpočátku stavěly přezíravě, teprve od roku 1852 začalo být kontrolováno.
K cestám lákalo vyprávění vystěhovaleckých agentů, kteří byli placeni lodními společnostmi a zámoří líčili jako ráj na zemi. Emigranti mohli při cestě do USA vybírat ze tří typů lodí, obyčejné dopluly z Hamburku do New Yorku za dva týdny, poštovní lodě za 11 dní a expresní lodě dokonce za týden.
Vstupní branou do Ameriky byl pro přistěhovalce ostrov Ellis Island v ústí řeky Hudson v New Yorku. V letech 1892–1954 fungoval jako přistěhovalecká stanice pro imigranty do USA. Rekord v počtu přistěhovalců přijatých za jediný den byl stanoven 17. dubna 1907, kdy bylo přijato 11 747 lidí. V tomto roce bylo celkem přijato přes milion imigrantů. Se začátkem 1. světové války tempo přísunu přistěhovalců upadá, opačným směrem míří dva miliony Američanů, kteří mají pomoci vybojovat spojenecké válečné vítězství.
Důležitým stimulem lákajícím do USA přistěhovalce byl zákon Homestead Act, který v roce 1862 schválil prezident Abraham Lincoln. Ten umožňoval občanům USA a i přistěhovalcům bezplatně získat až 2,6 km2 federální zemědělské půdy. V letech 1862–1934 tak vláda udělila 1,6 milionu povolení a rozdělila téměř 165 tisíc km2 půdy. Pokud zájemce požádal o přidělení půdy a na pozemku 5 let hospodařil, dostal ho do vlastnictví.
V roce 1860 žilo v USA asi 20 000 Čechů, kteří pobývali zejména ve Wisconsinu, Illinois, Iowě, Missouri, Minnesotě, New Yorku a Nebrasce. O třicet let později bylo Čechů napočítáno téměř 120 000, v roce 1900 přes 156 000.
Na počátku 20. století už žilo v Chicagu (Illinois) přes 100 000 Čechů, a proto bylo pokládáno za třetí největší české město po Praze a Vídni.
V roce 1910 se k českému mateřskému jazyku v USA hlásilo přes půl milionu lidí.
Tento text vznikl na zakázku k projektu, o kterém ještě nesmím mluvit. Nicméně si myslím, že je to šikovné shrnutí a čtenáře může zaujmout i tady.
