Američtí Indiáni se věnovali hazardním hrám už ve 13. století

Jeskyně na břehu Velkého solného jezera v americkém státě Utah dávají archeologům vzácnou možnost podívat se do prehistorie Ameriky. Poslední objevy ukazují, že se místní domorodci věnovali hazardním hrám už ve 13. století, tedy dávno před tím, než na kontinent zavítali Evropané.

Hazardní pomůcky Indiánů ze 13. století
Hazardní pomůcky Indiánů ze 13. století (Foto: Ives a Yanicki)

Vědci zkoumající jeskyni označovanou “Cave 1” identifikovali mezi nálezy stovky hracích kostek, obručí, vyřezávaných holí a jiných cetek používaných k domácím hazardním hrám, rébusům a hádankám. Většinou šlo o výrobky ze stonků cukrové třtiny a nálezci odhadují, že v jeskyni je ukryto dalších asi 10 000 těchto herních a zábavních artefaktů, což z nálezu činí největší poklad historie hazardu na západě Ameriky. Britský bulvární list Daily Mail nález také zmínil a dokonce ho označil za dávné indiánské casino.

Jeskyně je zkoumána již od roku 1930 a na nálezy je opravdu bohatá – byly v ní objeveny například kosti ulovených bizonů a sobů, stovky mokasín, většinou dětských. Nálezy pocházejí z konce 13. století, konkrétně z velmi krátkého období dvaceti až čtyřiceti let. Vědci tvrdí, že hazard v té době mohl nahrazovat války, věnovaly se mu různé sociální skupiny a vsazené částky byly poměrně vysoké. Ti, co kostky přímo nehráli prý alespoň vsázeli nižší částky na výsledek.

Zdroj: http://westerndigs.org/dice-gaming-utah-cave-prehistoric-gambling/

Organizátoři představili program na letošní Bahna, budou 20. června

V úterý 2. června se v hotelu Legie v Praze konala tisková konference ke Dni pozemního vojska – Bahna 2015. Zúčastnili se jí zástupce velitele pozemních sil Armády České republiky brigádní generál Ladislav Jung, člen správní rady Nadace pozemního vojska AČR, ředitel Muzea na demarkační linii František Koch a příslušníci organizačního štábu.

Plakát Bahna 2015

V průběhu konference představili program 26. ročníku velmi populární akce Bahna 2015. Ta se uskuteční v sobotu 20. června od 9.00 do 17.00 hodin v prostoru vojenského cvičiště Bahna u Strašic ve Vojenském újezdu Brdy.

„Den pozemního vojska je už tradiční příležitostí, jak představit široké veřejnosti činnosti a odbornosti vojenských profesionálů. Budeme zde prezentovat připravenost k obraně teritoria České republiky a jejích občanů. Bahna nejsou pouze prezentační akcí pro veřejnost, ale pravidelnou součástí výcviku jednotek pozemních i vzdušných sil,“ uvedl generál Jung a doplnil, že pozemní síly české armády letos pokračují v přípravě 4. a 7. brigádního úkolového uskupení, ve výcviku jednotek vyčleněných do Sil rychlé reakce NATO a zahraničních uskupení.

Celé 4. brigádní úkolové uskupení je zařazeno do zdrojového rámce Sil rychlé reakce NATO se schopností plnit úkoly v plném spektru operací podle článku 5 Washingtonské smlouvy o kolektivní obraně členských států Aliance.

Na Bahnech vystoupí přes tisíc vojáků a dvě stě přátel vojenské historie

Ostatně právě v tomto duchu je také připravována hlavní dynamická ukázka AČR. Ta v sobě zahrnuje obrannou operaci praporního úkolového uskupení k zamezení postupu nepřítele. Celkem se Dne pozemního vojska – Bahna 2015 zúčastní na 1 049 vojáků se 325 kusy techniky, a to včetně letecké.

František Koch k letošnímu svátku příznivců vojenské pozemní techniky řekl:

“Stejně jako každý rok i letos jsme se zaměřili na kulatá data naší novodobé historie. Své místo v ukázkách bude mít proto opět připomenutí sta let od vzniku československých legií, vzpomeneme boje našich dědů na frontách 1. světové války. Dominantní ukázkou potom bude ta, která po stránce vojensko-historické, připomene 70. výročí od konce 2. světové války v Evropě. Připravili jsme ukázky, které popisují boje jak amerických jednotek v západní části Čech, tak také poslední bojová vystoupení vojáků Rudé armády a 1. československého armádního sboru. Zcela určitě bude zajímavé připomenutí faktu, že v Rokycanech byl zatčen K. H. Frank. Na ukázkách by se mělo aktivně podílet asi dvě stě přátel vojenské historie – nadšenců, bez nichž by to nešlo. Příznivci vojenské historické techniky i té soudobé armádní si určitě na 26. ročníku Dne pozemního vojska přijdou na své.“

Zdroj: http://www.acr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/organizatori-predstavili-program-na-letosni-bahna-110953/

Udělejme radost jednomu starému muži (5. 6. 2015 v 15:00, Praha)

Tato pozvánka mi dorazila e-mailem od o. p. s. Post Bellum. Budete-li mít čas, přijďte.

Přijďte udělat jednomu zajímavému starému muži radost. V pátek 5.6. v 15h v Parku Františka Suchého. Přítomný bude František Suchý ml., po jehož otci je park pojmenovaný. Otec Fr. Suchý, bývalý ředitel strašnického krematoria, se v životě zachoval neobyčejně statečně a koneckonců jeho syn také. Oba nejednou riskovali život za nacistů i komunistů. Například tajně za zády gestapa opisovali jména popravených, které jim nacisté přiváželi ke zpopelnění.

Díky nim známe jména našich padlých odbojářů. Schovávali zbraně. Účastnili se Pražského povstání. Oba byli za komunistů uvězněni za pomoc agentu chodci, který převáděl přes hranice. František ml. si odseděl neuvěřitelných 12 let. Loni se stalo něco milého. Podařilo se – díky paní Ivaně Cabrnochové – prosadit, aby se malý parčík v Praze 10 za krematoriem přejmenoval. A ejhle! Ani za devět měsíců nebyl magistrát schopen vyrobit ceduli a umístit jí. Prý není ukončena veřejná soutěž na novou smaltovnu.

Stav trvá opravdu absurdně dlouho – a jak se zdá – bez povšimnutí současného vedení. Nemůžeme čekat! Františkovi je 88 let a moc by si přál, dožít se toho, že tento parčík nese se vším všudy jméno jeho táty. Google maps tento malinký kousek země uprostřed Prahy najde. Kolemjdoucí nikoliv. A to chceme navzdory okolnostem změnit. Post Bellum spolu s paní Cabrnochovou (dnes senátorkou) vyrobili na své náklady cedule a umístíme je
právě v pátek 5.6. v 15h. Přijďte si s námi dát skleničku a hlavně dát najevo, že víme, že panu Suchému staršímu a mladšímu dlužíme a děkujeme za naší svobodu. A přijďte a sdílejte.

https://www.google.cz/maps/place/Park+Franti%C5%A1ka+Such%C3%A9ho/@50.074695,14.486073,17z/data=!3m1!4b1!4m2!3m1!1s0x470b931257fc58cf:0xab4b4db352c5da1b

V Bulharsku objevili pravěkou vesnici starou 8 000 let, s vysokými domy a ulicemi

Bulharští archeologové podle listu Sofia Globe tvrdí, že objevili vesnici starou 8 000 let. Šlo prý o 60 domů vysokých 7 – 8 metrů, mezi nimi prý byly ulice. Vzhledem k tomu, že má jít o objev z neolitu (tedy mladší doby kamenné), může jít o velmi důležitý nález, jemuž se snad ani nechce věřit.

Bulharská neolytická vesnice u Mursaleva

Neolytická vesnice byla objevena nedaleko Mursaleva, asi 67 km daleko od hlavního města Sofie. Našli jí stavaři při budování dálnice k hranicím s Řeckem. Archeologové tvrdí, že lidé, kteří vesnici vybudovali, byli velmi kulturní a před stavbou vesnice museli hodně plánovat a organizovat, což nebylo v tehdejší době běžné.

Zdroj: http://www.ablogabouthistory.com/2015/05/29/8000-year-old-village-unearthed-in-bulgaria/#sthash.azF34aLX.dpuf

Audiokniha: Legenda Emöke

Josef Škvorecký je mým nejoblíbenějším spisovatelem a proto jsem při výběru další audioknihy neváhal ani vteřinu. Legenda Emöke je kratší próza, pro poslech zpracována do dvou velmi zábavných a skvělé češtiny plných hodin.

Legenda Emöke

Příběh pražského intelektuála a redaktora se odehrává v padesátých letech minulého století během krátkého úseku pobytu na rekreaci a návratu zpět do Prahy. Pokud máte rádi vyprávění o nenaplněném milostném vzplanutí a dokonané pomstě, jistě si přijdete na své. Kromě redaktora se totiž zápletka točí kolem maďarské krásky (ano, správně, jmenovala se Emöke) a přízemního učitele, který s redaktorem sdílí pokoj na zotavovně. O tom, kdo ke komu milostně vzpanul, proč to nevyšlo, kdo to překazil a kdo komu se za to pomstil (a zde je důležité jak) se dozvíte během dvou hodin poslechu příjemného hlasu Lukáše Hlavici. Nesluší se prozradit rozuzlení, které je nečekané a nenásilné, tedy v pravdě intelektuálské.

Josef Škvorecký v tomto díle stvořil skvělé charaktery. Vždy psal tak trochu o sobě a i na postavě redaktora je zřejmé, že se v ní vidí sám autor. Filozofující milovník života, žen, jazzu, skvělý pozorovatel a hlava otevřená. Milovník života, který se stejně rychle až po uši zamiluje, jak na svůj objekt potom zapomene… Maďarská dívka je krásná, smutná, věřící a opatrná. Učitel je idiot, primitiv, prasák, závistivec a tak vůbec – větším záporákem by byl snad už jen masový vrah.

Příběh je strhující, i když jde o zápletku, která se děje každým dnem na mnoha místech bezútěšné socialitické republiky padesátých let. Jak jsem zmínil, autor se při popisech běžných jevů pouští do skvělých vypravěčských exhibic, s češtinou si hraje a ukazuje, že je mistr v jejím používání. Trochu zklidnění naopak přinášení trochu delší hudební předěly mezi kapitolami v podobě saxofonových sól z jazzových písniček.

Legenda Emöke je pro účely zpracování do formy audioknihy podle mého názoru ideálním dílem. Poměrně komorní děj je postaven na dialozích a hlavně na popisech myšlenkových pochodů hlavního hrdiny. Nejde o drama, ale o příběh, u kterého se prostě nemůžete dočkat rozuzlení. Toto dílo jsem (na rozdíl od mnoha jiných Škvoreckého knih) předem nečetl, ani jsem neviděl jeho televizní adaptaci. Pokud mohu doporučit – poslouchejte ho bez předchozí přípravy a hlavně si předem nezjišťujte, jak to vlastně celé dopadne. Tak si to totiž užijete mnohem víc. A nedá mi, abych neupozornil na současnou cenu 49 Kč. Pokud jste v oblasti audioknih nováčci, Legenda Emöke je ideální pro rozjetí tohoto netradičního způsobu “čtení” knih. Není dlouhá, je zábavná a její autor je českým klasikem v tom nejlepším slova smyslu.

V Husinci byl otevřen zrekonstruovaný rodný dům Jana Husa

Předseda vlády Bohuslav Sobotka otevřel v sobotu 30. května 2015 společně s ministrem kultury Danielem Hermanem nově zrekonstruovaný dům Mistra Jana Husa v Husinci. Vláda na projekt uvolnila 20 milionů korun.

Rodný dům mistra Jana Husa v Husinci

Na zahradě Husova domu premiér spolu s patriarchou Církve československé husitské Tomášem Buttou slavnostně odhalil plastiky projektu Mistr Jan Hus – cesta ke smíření. Plastikám také udělil záštitu.

Projekt obnovy Husova rodného domu byl vypracován již v roce 2006, jeho realizaci ale žádná z předchozích vlád nepodpořila. Potřebné peníze a podporu poskytla až vláda Bohuslava Sobotky, která vnímala projekt od začátku za jednu z důležitých priorit v kulturní oblasti a uvolnila na projekt 20 milionů korun.

Otevření nové expozice v Husově rodném domě je součástí důstojného připomenutí významného historického výročí 600 let od upálení tohoto církevního reformátora.

Zdroj: http://www.vlada.cz/cz/media-centrum/aktualne/premier-sobotka-otevrel-s-ministrem-hermanem-zrekonstruovany-rodny-dum-jana-husa-v-husinci-130889/

Kniha: Pětačtyřicátý

Vzdělávací portál pro učitele, studenty a žáky Moderní-dějiny.cz připravil ku příležitosti sedmdesátého výročí skončení druhé světové války knihu (nebo přesněji řečeno odborný materiál pro výuku o konci druhé světové války na našem území) Pětačtyřicátý.

Pětačtyřicátý

Jde o publikaci z nové metodické řady Moderní dějiny a má pomoci učitelům dějepisu s docela ožehavou tématikou konce války, revoluce, osvobození a následného vypořádání se s Němci. Tento monotématický materiál nabízí komplexní pohled na problematiku z několika úhlů pohledu.

Na úvod je čtenář vybaven daty a fakty v přehledu základní chronologie. Dozví se tedy, kdy a kde co se v období od března do října 1945. Následují texty známých a erudovaných historiků. Například Jiřího Pernese o přechodu mezi vlivy nacistickými a sovětskými nebo Tomáš Jakla o Pražském povstání. Zavedené mýty o Československu v roce 1945 boří a vysvětluje Vít Smetana, následují tématické eseje, neméně zajímavé.

Sekce Konec války a nové Československo obsahuje metodické rady pro učitele, tedy rady, jak zajímavě toto téma s žáky probrat a jak je zapojit “do hry”. Zde jsou popsána praktická cvičení, která mají žáci plnit formou úkolů. Závěr války v Československu je osvěžen citáty a úryvky ze všech zúčastněných stran, například úryvky z rozhlasových výzev, pohled Vlasova, německých velitelů i generála Eisenhowera. Obsáhleji je zmíněna i problematika únosů českoslovenkých občanů do SSSR, tedy aktuálně hodně propíraná řádění sovětských komand NKVD, která šla po nepohodlných lidech hned po osvobození a bez souhlasu či vědomí domácích autorit. Zmiňováno je i chování Čechů k Němcům po skončení války, tedy dlouho tabuizovaná věc, násilí páchané takzvanými Revolučními gardami a tak dále…

Zajímavým úkolem pro žáky je analýza dobové fotografie. Autoři se ptají kdo na ní je, zda je to fotografie dokumentární či aranžovaná, zda je možné ji považovat za historický pramen.  Na druhé stránce je fotografie neořízlá, s mrvolou na zemi, působící úplně jinak. Žáci a studenti se tak na vlastní kůži mohou přesvědčit, jak snadné je “manipulovat” s výkladem událostí. Neméně zajímavou sekcí je popis Pražského povstání pomocí vzpomínek účastníků více či méně angažovaných a úkoly z nich pro žáky vyplývající. Tento materiál prostě učí žáky a studenty myslet a analyzovat.

Poslední částí materiálu je soubor dobových pramenů, jsou tam vyhlášky, fotografie, zápisy z kronik, novinové titulky, mapky a například i vybrané pasáže z Benešových dekretů či ukázky protiamerické propagandy.

Tato publikace o konci války na našem území čtenáře velmi šikovně uvede do problematiky a upozorní ho na důležité “drobnosti”, o kterých se nejen ve školách doposud asi moc nemluvilo. Otázkou je, zda budou mít vyučující ve školách chuť a čast trávit více hodin výuky touto jednou velmi krátkou (byť moc důležitou a pro osud naší země klíčovou) epizodou našich dějin. “Pětačtyřicátý” je totiž materiál, který by bylo škoda prosvištět za jednu hodinu…

Díky za poskytnutí materiálu k recenzi patří Občanskému sdružení PANT.

Výstava: V ulicích Protektorátu Böhmen und Mähren

Ve čtvrtek 7. května byla za účasti ministra obrany Martina Stropnického v prostorách Armádního muzea Žižkov slavnostně otevřena reprezentativní výstava V ulicích Protektorátu Böhmen und Mähren. Přibližuje život v okupované zemi v letech 1939-1945 a představuje i osudy těch, kteří bojovali za svobodu své vlasti a zemřeli na nacistických popravištích.

Expozice o transportech Židů

Expozice V ulicích Protektorátu Böhmen und Mähren je jedním z klíčových výstavních projektů Vojenského historického ústavu Praha v roce 2015, jehož prostřednictvím si tato instituce připomíná 70. výročí konce druhé světové války. Výstavu slavnostně zahájil ministr obrany Martin Stropnický, vernisáže se zúčastnili i další oficiální hosté politického a kulturního života České republiky.

Pro umístění výstavy byly vybrány unikátní, dosud veřejnosti neznámé prostory v podzemí Armádního muzea Žižkov, tedy přímo v sídle Vojenského historického ústavu Praha; v minulosti zde byly depozitáře a nacházely se zde některé části sbírek VHÚ. Tyto podzemní a „stísněné“ prostory tak výrazným způsobem evokují celkovou náladu válečných let v protektorátu. Výstavu připravil široký tým pracovníků VHÚ, hlavním autorem výstavy je kurátor Jan Šach.

„Jsem přesvědčen, že naši muzejníci vytvořili působivou expozici, která respektuje současné moderní trendy ve výstavnictví a návštěvníky bezpochyby osloví,“ říká ředitel Vojenského historického ústavu Praha, plukovník Aleš Knížek. „Výstava přibližuje život v okupované zemi, strach i pocit neustálého ohrožení, ale také odvahu a obětavost mužů i žen, kteří působili v odboji. Součástí expozice jsou unikátní dokumenty a artefakty. Chtěl bych také poděkovat všem, kteří do muzejních sbírek věnovali památky na své blízké. V boji za svobodu častokrát jejich předci zaplatili cenu nejvyšší.“

Po slavnostním zahájení a přestřižení pásky se všichni účastníci přesunuli do pozemních místností budovy žižkovského muzea, aby si prohlédli expozici. Ta je koncipována tematicky, v desítce jednotlivých částí jsou představeny různé aspekty života protektorátu. Každá část je také prostorově oddělena od druhé, návštěvník prochází vnitřním labyrintem chodeb. Ty jsou menších rozměrů, zúžený tmavší prostor tak skutečně plně navozuje atmosféru protektorátní doby.

V úvodní sekci jsou ilustrovány první měsíce protektorátu. V další místnosti jsou už ukázány způsoby, jimiž se tehdy někteří příslušníci porobeného národa snažili působit proti okupační moci: jsou zde ukázány vysílačky a formy kontaktů se zahraničím.

V jedné z částí výstavy je i malé kino promítající ukázky z filmů protektorátní doby – zábavných, oddychových snímků jakoby mimo čas a prostor. Střídavě s těmito únikovými veselohrami běží i příznačné ukázky dobových aktualit. Celý prostor kina je dotvořen tehdejšími filmovými plakáty a také dřevěnými sedačkami z kinosálu.

Smrt byla za války všudypřítomná – této problematice se věnují další části, které ukazují na nejrůznějších předmětech život v koncentračních táborech a vězeních. Tematika pronásledování židovského obyvatelstva je zde traktována i prostřednictvím velmi působivé celoplošné fotografie těch, kteří se chystají nastoupit do transportu.

Neobyčejně silně musí zapůsobit ta část výstavy, která je věnována likvidaci českých obyvatel, vlastenců i vojáků, ale také obyčejných lidí, kteří se zapojili do odboje či jen odbojářům pomáhali. Opět prostřednictvím velkoformátových fotografií jsou zde ukázány vypjaté okamžiky popravy skupiny Čechů.

Klíčovým prostorem celé expozice je část, která má podobu vězeňské chodby s železnými dveřmi po stranách, které vedou do vězeňských cel. Jde o sedm cel se sedmi jmény Čechů, kteří byli za války popraveni, neboť vystoupili proti nacistické moci. Jedná se o Aloise Eliáše, Annu Novákovou, Irenu Bernáškovou, Karla Evalda, Oldřicha Pechala, Václava Kropáčka a Josefa Mašína. Všichni jsou představení prostřednictvím fotografie a předmětu, který se k jejich osobě váže. Návštěvník může okénkem cely nahlédnout na jejich fotografii a vystavený předmět, zvukový záznam mu podává informace o jejich činnosti a osudu. Zároveň si může návštěvník odtrhnout i dobově pojatý informační leták – papír, na kterém je biografické heslo osoby a další informace týkající se jejího osudu za protektorátu.

Výstava pak pokračuje dalšími částmi, v nichž je například ukázán pracovní život v protektorátu, především výrobní programy továren s důrazem na zbrojní výrobu. Je zde i představeno tzv. totální nasazení, tedy nucená práce Čechů v německé říši. Vykreslena je i problematika náletů na nejrůznější části země ve snaze vyřadit protektorátní průmysl.

Závěrečná část výstavy představuje povstání českého lidu, včetně Pražského povstání, které je zde názorně ukázáno pomocí části barikády. V úplně poslední sekci je pak popsáno poválečné vypořádání se nacisty, jejich nejvýznamnějšími představiteli v čele s K. H. Frankem. Ten byl z amerického zajetí vydán českým soudům a následně také popraven.

Výstava vedle fotografických a textových ploch nabízí i četné trojrozměrné předměty, které každou z vyjmenovaných oblastí dokládají. Vystaveny jsou předměty z vězení, v další části je početná sbírka zbraní, včetně unikátního raketometu, jednoho z mála dochovaných kusů. Raketomet byl schopen zasáhnout nízko letící cíle a střílel v salvách po čtyřech a pěti raketách. Vystavena je zde i jedna z kuriozit: umělé oko K. H. Franka.

Výstava V ulicích Protektorátu Böhmen und Mähren v Armádním muzeu Žižkov je důstojným a reprezentativním kulturněhistorickým počinem, který přibližuje českou historii z let 1939-1945 způsobem obsažným a návštěvnicky vstřícným, co do výsledného dojmu pak emocionálně velmi silným.

Výstava je v Armádním muzeu Žižkov otevřena každý den kromě pondělí od 10.00 do 18.00. Vstup je zdarma.

Zdroj: http://www.vhu.cz/vystava-v-ulicich-protektoratu-bohmen-und-mahren-v-armadnim-muzeu-zizkov-otevrena/

Dovolená v Protektorátu? Díky!

Když se před mnoha měsíci začalo proslýchat, že Česká televize pracuje na dokumentární reality show z minulosti, samozřejmě mě to hned začalo zajímat. Dotázal jsem se oficiální cestou, o co vlastně půjde a byl jsem slušně vypoklonkován. Ani jsem se nedivil, proč by pouštěli informace někomu, kdo zrovna začíná psát blog o historii, když podrobnosti o připravovaném pořadu drželi před veřejností pod pokličkou.

Dovolená v Protektorátu

Když Česká televize začala několik týdnů před začátkem vysílání onoho tajemného pořadu Dovolená v Protektorátu promovat na svých obrazovkách a i jinde, začalo mě to zajímat ještě víc. Reality show z Protektorátu? Princip podobných soutěží je známý ze zahraničí – pár lidí se navlékne do kostýmů a “přenese” se do vybrané doby – například do středověku. Pak se v jiné době snaží žít tak, jak se tehdy opravdu žilo, a to vše sledují nonstop televizní kamery. Tenhle koncept se mi moc líbí, i když reality show jako takovou rád nemám.

Jako první klad Dovolené v Protektorátu vidím její vzdělávací přínos. Nejsem historik a běžný život v Protektorátu nemám až zas tolik nastudovaný, ale zdá se mi, že reálie souhlasí a doprovodný komentář vše dobře vysvětluje. Rodina, která byla o své vůli a s vidinou výhry milionu ve zlatých mincích přenesena do pohraničí a má si během pár týdnů prožít události, které se děly před více než sedmdesáti lety během druhé světové války, byla podle mého zvolena dobře. Nejstarší generace si tu dobu z dětství pamatuje a ostatní (mladší) provádí dobovou problematikou. Rodina na zapadlé usedlosti žije a pracuje, plní úkoly (například uplést vlněnou šálu nebo udělat schody do chléva), střetává se s okolím prostřednictvím herců, představujících obchodníka, učitele nebo starostu. Oproti klasickým reality show pořadům se nedíváme na to, jak na sebe řvou opilí potetovaní exoti, ale bez přehánění vstupujeme do minulosti. Díky televiznímu pořadu, který je dobře připraven a diváky nejen baví, ale i poučuje.

Trochu mě štve product placement v podobě omílání jména partnera, který dává do placu zlaté mince jako cenu pro soutěžící. Ale chápu, že dneska to je do určité míry nutnost a bez toho obtěžování by pořad možná ani nemohl (z finančních důvodů) vzniknout. Kdyby bylo možné moje koncesionářské peníze cílit, tak by Dovolená v Protektorátu byla jedním z mála pořadů, kam bych pravidelné měsíční výpalné České televizi rád alokoval.

Zahraniční média (třeba Guardian) se prý podivují, jakáže show to v Česku vznikla. Nezdá se jim právě doba, do které je děj dokomentární reality show zasazen. Jistě, je to doba, kdy zemřely stovky tisíc Čechoslováků, doba, která má do idylky daleko. Ale proč jí (citlivě) nepřipomenout, nepopsat, navíc chytlavou formou moderního televizního formátu? Na klasický dokument by se dívala desetina lidí a o Protektorátu by se toho dozvěděla ještě méně. Tenhle způsob popularizace naší historie se mi prostě líbí a rozhodně ho nevnímám jako pošpinění památky obětí z doby, do které se rodina přenesla.

A komentáře internetových chytráků, kteří prý navrhují, že by další podobná reality show měla být z Osvětimi? K těm se snad ani není potřeba vyjadřovat…

Hrozně zajímavé je sledovat, jak se jednotliví účastníci show chovají a jak na situace, které jim štáb připraví, reagují. Někteří jsou zatím stále tak trochu nad věcí a berou to jako hru, jiní se do děje vžívají a události se jich skutečně dotýkají, berou je dobově a začínají nesnášet Němce. Kromě toho si odnesou cennou zkušenost (a diváci zprostředkovaně taky), jaké to je žít na samotě, manuálně pracovat na poli a ve chlévě, pít čerstvě nadojené mléko a tak dále. I když mají na všechno “manuály”, bez zkušeností nejstarší zúčastněné generace by to bylo sakra těžké… Projít si za pár týdnů několik těžkých let z naší historie a být při tom v bezpečí… Kdo by nechtěl, že? Akorát by u toho nemusely být ty kamery 🙂

Překvapil mě skvělý vysílací čas – prime time po zprávách na hlavním programu v úterý a čtvrtek? Kdybych si měl tipovat, kdy by Česká televize Dovolenou v Protektorátu asi tak vysílala, řekl bych jednou týdně v dest večer na dvojce… Je vidět, že pro Českou televizi je tento pořad důležitý, že na něj sází a bere ho vážně. A má proč, zkušenosti ze zahraničí ukazují, že právě podobné pořady mohou být novým diváckým hitem. Kam se tedy divák vydá příště? I když tento text píšu po třetím díle, počítám s tím, že sledovanost vydrží a celý tenhle experiment bude mít pokračování – třeba v národním obrození nebo u husitů. Jistě, tyhle dva moje nápady by byly produkčně mnohem složitější a dražší, ale proč se trochu nezasnít, že?

Jsem rád, že žánr Living History TV (tak se to prý oficiálně nazývá) pronikl i k nám. Mě osobně baví a jsem rád, že zase po nějaké době stojí za to (Českou) televizi zapínat. Opakování starých seriálů a pořadů s Bohdalkou mám dlouhodobě plné zuby. Za Dovolenou v Protektorátu děkuju, je to prostě můj (a celé mojí rodiny) šálek kávy.

Vila Hany a Edvarda Benešových v Sezimově Ústí je opět otevřena pro veřejnost

Úřad vlády ČR otevírá brány budov, které má ve správě, pro veřejnost i v roce 2015. Od 30. května do konce října letošního roku budou mít lidé možnost prohlédnout si každý poslední víkend v měsíci letní sídlo Hany a Edvarda Benešových v Sezimově Ústí. Prohlídky probíhají od 10 do 16 hodin v organizovaných skupinách za doprovodu průvodce. Délka prohlídky je 50 minut.

Benešova vila

Pro velký zájem vám doporučujeme si čas prohlídky rezervovat na telefonním čísle 224 002 189 (po-pá: 9.00 – 15.00).

Dny otevřených dveří v roce 2015:

30. – 31. května
27. – 28. června
25. – 26. července
29. – 30. srpna
26. – 27. září
24. – 25. října

Vila, jenž je od roku 1975 ve správě Úřadu vlády ČR a je jedinou mimopražskou rezidencí premiéra České republiky, prošla v posledních letech rozsáhlou obnovou. Ve spolupráci s Husitským muzeem v Táboře získala původní podobu z let, kdy ji obývali manželé Benešovi. Od roku 2009, kdy byla poprvé zpřístupněna veřejnosti, ji navštívilo více než dvacet tisíc zájemců.

Benešova vila, interiér - kredenc

Návštěvníci si mohou prohlédnout exteriér vily, jejíž fasáda se navrátila do původního barevného pojetí s typickými zelenými okenicemi. Příchozí se mohou těšit na oblíbené prezidentovo zákoutí, které se nachází v přízemní hale, dále na jídelnu a pracovnu, jež se spolu s ložnicí nachází v prvním patře. Interiér je vybaven starožitnostmi a dobovým nábytkem, kterým svůj dům vybavili manželé Benešovi.

Součástí komentované prohlídky je též procházka přilehlým parkem, jenž je jednou z mála zachovaných zahrad z 30. let 20. století na našem území. Trasa je zakončena u hrobky manželů Benešových. Osobní i politický život Edvarda Beneše je přehledně zdokumentován v expozici Husitského muzea v Táboře, která se nachází v Památníku Edvarda Beneše v dolní části zahrady.

Adresa:

Dr. E. Beneše 201,
390 01 Sezimovo Ústí I.

Zdroj: http://www.vlada.cz/cz/media-centrum/ocekavane-udalosti/28–kvetna-2015-otevreni-vily-hany-a-edvarda-benesovych-v-sezimove-usti-130758/, fotky Wikipedia

Blog pro příznivce historie. Novinky, objevy, fotky, videa, infografiky, recenze, tipy, výlety, rozhovory, archivy…