Druhé letošní číslo revue Paměť a dějiny má všeříkající motto – Válka skončila, násilí pokračuje. Většina článků se věnuje událostem odehrávajícím se během druhé světové války, některé z nich mají samozřejmě přesah téměř až do současnosti. Neznámé příběhy známých lidí, případně neznámé příběhy neznámých lidí, jsou hlavní náplní opět velmi zajímavého čísla.
Richard Glazar napsal knihu Treblinka, slovo jak z dětské říkanky těsně po válce, v době, kdy se svět vzpamatovával z nejkrvavější války v historii. Války, jejíž oběti neumírali jenom při bitvách, ale i při vraždění v koncentračních táborech. Jeho vzpomínky zahrnují dětství, cestu do vyhlazovacího tábora Treblinka, zázračný útěk a přečkání války při nucené práci v Německu. Tyto memoáry podle mého názoru nemůže překonat žádný vymyšlený příběh. Krutý osud zavedl Richarda Glazara do pekla, nechal ho zázračně přežít a vše sepsat. Po válce ovšem o jeho dílo nebyl zájem, vydání se dočkalo až po pádu železné opony.
Pokračování textu Kniha: Treblinka, slovo jak z dětské říkanky
Vesnička Číhošť je místem, kde se koncem roku 1949 odehrál takzvaný “Číhošťský zázrak”. Ti čtenáři, kteří by náhodou o této události nic nevěděli, si mohou přečíst krátký textík přímo na stránkách obce Číhošť. Ať už se při prosincové mši v místním kostele stalo cokoliv, události měly poměrně rychlý spád. Farář Josef Toufar byl krutým mučení StB donucen k přiznání, že během mše manipuloval s křížkem na stěně naproti kazatelně důmyslným systémem drátů (mimochodem ani specialisté StB poté nepřišli na to, jak by onen systém mohl pracovat) a stal se také obětí filmařů propagandistů.
Jména uvedená v titulku byste měli znát. Tedy alespoň některá. Jde o parašutisty, kteří 18. června 1942 podlehli přesile ve svém posledním boji v kryptě kostela svatých Cyrila a Metoděje. Gabčík s Kubišem jsou ti, kdo 27. května 1942 smrtelně zranili zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Ostatní, méně známí výsadkáři, byli na území Protektorátu vysazeni v rámci ostatních misí, měli podporovat odboj, předávat zprávy exilové vládě v Londýně a vůbec ukazovat, že se Češi nesmířili s okupací Německem.
Pokračování textu Gabčík, Kubiš, Valčík, Opálka, Bublík, Hrubý, Švarc…
Kniha Přišel befel od císaře pána je do jisté míry pozoruhodným počinem. Editoři Pavla Horáková a Jiří Kamen připravili ze vzpomínek českých vojáků účastnících se první světové války zajímavou publikaci, a to nejen autentickým obsahem, ale i zpracováním.
Tématika Varšavského povstání v roce 1944 mě začala zajímat až v poslední době. Jde o velmi smutnou kapitolu historie druhé světové války. Pokud i vás zajímá, co se vlastně během těch několika týdnů srpna a září 1944 ve Varšavě dělo, doporučuji knihu Chtěli jsme být svobodní… Proč byste si jí měli přečíst? To se dozvíte v této recenzi.
Když jsem se dozvěděl, že je možné v Praze na vlastní oči vidět pravé artefakty vylovené z Titaniku, neváhal jsem ani minutu. Věděl jsem, že půjde o zážitek, na který se nezapomíná, a to nejen pro zběhlejšího fanouška historie, či konkrétněji námořních katastrof.
Co tedy můžete od návštěvy expozice v pražských Letňanech čekat? Zábavu a poučení, a to ve velmi příjemné kombinaci. Jednak se přenesete o více než sto let zpátky a budete obdivovat repliky kajut a sálů, které byly ozdobou tehdejší chlouby a špičky námořních dopravních lodí. Titanic byl ve své době hitem a přehlídkou nejmodernějších technologií z různých oborů. Přesvědčí vás o tom obrovské množství informací, které na výstavě můžete číst, poslouchat z audioprůvodce, nebo prostě jenom vnímat. Z informačních tabulí a popisků exponátů se vám postupně bude skládat mozaika přibližující dobu začátku minulého století.
Nové číslo mé oblíbené čtvrtletní revue Paměť a dějiny přistálo před pár dny ve schránce, a jelikož bylo načasováno přesně mezi četbu dvou knih, prošel jsem ho tentokrát poměrně rychle. Rok 1956 byl pro vývoj v Evropě klíčový, takže se ani trochu nedivím, že se toto téma stalo hlavním tahákem prvního letošního vydání.
Václav Veber se svém textu o XX. sjezdu KSSS v roce 1956 pustil nejen do připomínání slavného projevu Chruščova, kdy nový vládce Sovětského svazu prozradil veřejné tajemství, že Stalin byl zločinec a masový vrah. Autor se velmi podrobně věnoval tomu, co předcházelo. Tedy smrti Stalina a vnitřním bojům o moc v Sovětském svazu.
Pokračování textu Paměť a dějiny 1/2016: Rok 1956 v rudé Evropě, protikomunistický odboj ve Žlebech
Recenze beletrie a navíc satiry se na tomto blogu neobjevuje často. Chtělo se mi titulkem rozbořit zavedené pořádky a místo názvu knihy do něj napsat něco více výstižného. Třeba “Současné Německo Hitlerovýma očima” nebo “Hitler je gentleman”. Ale to by se vám možná nechtělo číst dál, jelikož byste věděli, že jde o nějakou legraci a ne o recenzi knihy. Tuhle recenzi si ale přečtěte, jelikož je o knize, která vás zcela určitě uchvátí jako mě.
Už je tady zas je kniha, která vás zaručeně pobaví. A i poučí. Autor Timur Vernes se totiž ve své prvotině pustil do kritiky současných poměrů v Německu velmi zábavným způsobem. V jeho příběhu se Adolf Hitler probudil v současnosti, na místě, kde měl podle všech věrohodných historických pramenů spáchat sebevraždu v roce 1945. Neřešte proč a jak, prostě se to stalo. Hitler se vzbudil v kaluži vody v roce 2011 a okamžitě se setkal s partou výrostků, které mylně považoval za členy Hitlerjugend. Chlapci ho nazvali ubožákem, což byla první z mnoha lekcí, kterými si Hitler v současnosti prochází.
