Co by se stalo, kdyby nacisté v roce 1945 vyhráli válku? Leoš Šedo ve svém románu Germania prokazuje velkou představivost při vytváření příběhu ve světě, kde poválečné rozložení sil neodpovídá skutečné realitě, ale Sovětský svaz ve studené válce s USA nahrazuje Německo.
Jméno Pravomil Raichl je mnohým příznivcům historie dobře známo, a to nejen díky filmu Staříci. Protinacistický a protikomunistický odbojář prošel gulagem, proslul hrdinstvím během druhé světové války a velmi výrazně vystoupil i proti rudému režimu. Svou životní pouť ukončil v roce 2002, těsně před tím, než se pokusil zabít komunistického prokurátora Karla Vaše. Spisovatel Petr Stančík v románu Pravomil předkládá čtenářům hlavně Raichlův fiktivní deník, psaný od dětství až po chvilku těsně před “atentátem” na Vaše.
Petr Čornej je respektovaný historik, spisovatel a pedagog. Jeho kniha Husitská revoluce je velmi čtivým dílem uvádějícím čtenáře v tematicky samostatných kapitolách do období husitských válek. Podtitul “Stručná historie” naznačuje, že jde o knihu rozsahem střídmou, ale o to výmluvnější a jednodušší ke čtení.
Pokud jste viděli film Šarlatán a osobnost Jana Mikoláška vás zaujala natolik, že o něm chcete zjistit víc, řešením je skvělá biografie Životní příběh Jana Mikoláška. Autorská dvojice Martin a Ivana Šulcovi bez sebemenší snahy o bulvarizaci připravili skvěle napsaný životopis zajímavého muže, který desítky let léčil doslova miliony pacientů pomocí bylin. Jejich potíže diagnostikoval pouhým pohledem na lahvičku a močí a většinou se nemýlil.
Miloš Doležal se ve své nové knize Do posledních sil držel osvědčeného konceptu dokumentárních povídek, tak jak je známe z jedné z jeho předchozích knih Čurda z Hlíny. Tentokrát zpracoval pobyt Josefa Čapka v koncentrácích, příběh parašutisty Vladimíra Hauptvogela a životní osudy Josefiny Napravilové, která se kromě jiného proslavila hledáním lidických dětí po válce.
Richard Sklář je mistr vyprávění paralelních příběhů z různých dob, které se v jednom okamžiku protnou. Na tuto chvíli čtenář dost netrpělivě čeká i v románu Morgenland. Podtitul “Za největším tajemstvím Třetí říše” zní slibně a dost napoví o tom, kam děj směřuje.
Franz Werfel, pražský rodák, Rakušan a především skvělý spisovatel se ve svém románu Čtyřicet dnů pustil do dnes poměrně opomíjeného tématu genocidy Arménů v průběhu první světové války. Jeho hrdina Gabriel Bagratjan se jako vůdce více než čtyř tisíc uprchlíků na Mojžíšově hoře pokusil i přes zjevnou nepřízeň osudu uchránit své krajany před tureckou perzekucí.
Už samotný název knihy Nacisté v Tibetu vzbuzuje zvědavost, a to nejen u čtenářů, kterým něco říká pojem Ahnenerbe či jména Ernst Schäfer nebo Bruno Beger. Co vůbec dělali nacisté v Tibetu na přelomu let 1938-1939, jaké úkoly plnili výše uvedení muži? Může se zdát, že jde o literaturu žánru sci-fi, ale hned na začátek je třeba uvést, že v knize popisované události se staly a byly zaštiťovány samotným šéfem SS Heinrichem Himmlerem. Te se jak známo zabýval těmi nejméně vědeckými teoriemi, které si umíme představit.
Říkají vám něco jména Antonín Plichta, Ladislav Malý, Antonín Mityska nebo Václav Drbola? Ne? Přesto jejich osud budete do jisté míry znát, i když značně překroucený díky dvěma dílům seriálu 30 případů majora Zemana. Odhlédněme od komunistické propagandy, co se dělo v Babicích se totiž můžeme dočíst v naučné literatuře, konkrétně v knize Babické vraždy 1951 autora Michala Stehlíka.
Hannah Arendtová byla židovskou filozofkou a za pozornost stojí jistě celé její dílo, ovšem příznivce historie druhé světové války a zejména ty, kteří se chtějí dozvědět něco víc o holokaustu, by měla nejvíc zaujmout kniha Eichmann v Jeruzaleme. Nejde ani tak o reportáž ze soudu s nacistickým zločincem Adolfem Eichmannem, probíhajícím počátkem šedesátých let minulého století, jako o velmi komplexní pohled na mašinérii vyvražďování Židů během druhé světové války.
Pokračování textu Kniha: Eichmann v Jeruzaleme
