Tématika Varšavského povstání v roce 1944 mě začala zajímat až v poslední době. Jde o velmi smutnou kapitolu historie druhé světové války. Pokud i vás zajímá, co se vlastně během těch několika týdnů srpna a září 1944 ve Varšavě dělo, doporučuji knihu Chtěli jsme být svobodní… Proč byste si jí měli přečíst? To se dozvíte v této recenzi.
Skandinávský dům a kino Evald v rámci projektu Severské filmové čtvrtky uvádějí švédský dokumentární film Palme. Film promítáme ve čtvrtek 4. února od sedmi hodin v kině Evald v Praze.
Kickstarter je místo, na kterém nejrůznější nadšenci vybírají peníze od veřejnosti na své projekty. Narazil jsem na kampaň Tomasze Magierskiho, cílem je vybrat 30 000 dolarů potřebných na dokončení dokumentu o 303. polské stíhací peruti RAF. Tato jednotka, ve které se v Bitvě o Británii proslavil Čech Josef František, byla vůbec nejúspěšnější stíhací perutí RAF v Bitvě o Británii.
Dekret kutnohorský je listina omezující vliv cizinců na pražské univerzitě vydaná 18. ledna 1409 za vlády Václava IV., na jejím vzniku se podílel především Jan Hus, Jeroným Pražský a Jan z Jesenice, přední členové reformní skupiny na univerzitě. Podle dekretu obdržel český národ na univerzitě tři hlasy, ostatní národy (saský, bavorský a polský) jeden. „Národy“ na středověkých univerzitách byly spolky sdružující studenty a eventuálně profesory podle země jejich původu. Český národ na pražské univerzitě zahrnoval všechny studenty a profesory pocházející z Čech, Moravy (tedy i německy hovořící), Uher a Sedmihradska. Dekret se týkal pouze třífakultního učení, ne právnické univerzity. (Wikipedia)
Dekret kutnohorský, vyhotovení z roku 1414 pro Jana Husa, foto: Wikipedia
Václav, z milosti boží král římský, vždy rozmnožitel říše, a král český
Tak zvané Benešovy dekrety je souhrnný (a částečně kritizovaný) název pro dekrety, podepsané prezidentem republiky Edvardem Benešem, přijímané československou vládou v exilu a v prvních měsících po návratu do Československa.
Mezi 21. červencem 1940 (v Londýně) a 27. říjnem 1945 (v Praze) vyšlo celkem 143 dekretů, v tom 17 ústavních dekretů (podle jiných údajů 141 dekretů). Na dobu tzv. prozatimního zřízení ČSR (tedy na dobu v exilu) připadá 45 dekretů (v tom 11 ústavních dekretů), od dubna 1945 do října 1945 bylo vydáno dalších 98 dekretů (v tom 6 ústavních dekretů).
Všechny tyto dekrety presidenta byly ratihabovány (tedy dodatečně vyhlášeny za platný zákon) Prozatímním Národním shromážděním ústavním zákonem č. 57/1946 Sb. Toto se netýkalo několika dekretů povahy jmenování osob do různých funkcí, které nebyly číslovány a kterých se ratihabice netýkala. (Wikizdroje)
Prezident republiky dr. Edvard Beneš podepisuje jeden z dekretů, foto: bojovnici.cz
Najprvé: aby slovo Božie po království Českém svobodně a bez překážky bylo kázáno;
Druhé: aby velebná svátost těla a krve Božie pod oběma zpósobama svobodně byla dávána;
Třetí, že mnozí kněžie a mnišie světským právem panují… aby takovým kněžím to neřádné panovánie odjato… aby… příkladně živi byli a navedeni k stavu Kristovu a apoštolskému;
Čtvrté, aby všichni hřiechové smrtedlní a zvláště zjevní… v každém stavu byli stavováni a kaženi.