Archiv rubriky: Recenze

Audiokniha: Dva proti Říši

Audiokniha Dva proti Říši je bez přehánění zatím to nejlepší, co jsem z “historické” produkce Audiotéky (tuto audioknihu připravilo vydavatelství OneHotBook) slyšel. Předlohu, román Jiřího Šulce, mistrně načetl Ladislav Frej. Pokud náhodou tento skutečný příběh neznáte, tak vězte, že jde o detailní popis všech souvislostí atentátu na říšského protektora Heydricha v roce 1942.

Audiokniha Dva proti Říši

Operace nazvaná Anthropoid (více na Wikipedii) byla posvěcená samotným exilovým prezidentem Benešem, který se rozhodl, že jediným krokem, který zajistí poválečnému Československu samostatnost a úctu bude nějaký významný odbojářský čin na území Protektorátu. Co třeba spáchat atentát na Reinharda Heydricha? Třetího nejmocnějšího muže nacistické Říše a vrchního stratéga při vymýšlení plánů na konečné řešení otázky co s podlidmi. Tedy těmi, co nepatří do árijské vyvolené rasy.

Audiokniha nás zavede do Anglie a Skotska, kde se v roce 1941 připravují na své úkoly na území Protektorátu českoslovenští výsadkáři, cvičení na speciální úkoly, které budou plnit po seskoku do svojí vlasti. Cvičí se i Jan Kubiš a Jozef Gabčík, kamarádi na život a na smrt. Náhoda tomu tak chce, že se nakonec nejlepší přátelé mají společně pokusit zabít Heydricha.

Příběh nás zavede samozřejmě i do protektorátu, kde je místní odboj tvrdě potlačován Gestapem a není moc odvážných, kteří by chtěli pomáhat parašutistům. Ti jsou na své mise připravováni pečlivě, ale v Protektorátu zjistí, že existuje něco jako potravinové lístky, s čímž organizátoři akcí nepočítali. Trápí je i špatně padělané dokumenty, zranění po seskoku a další nepředvídatelné okolnosti. Přes to všechno se většině výsadkářů podaří zapojit se do odboje, hlavně díky pomoci místních rodin, které je ukrývají a živí. Gabčík s Kubišem se po seskoku místo u Plzně objeví u Nehvizd u Prahy. Nakonec se s domácími odbojáři a i ostatními parašutisty spojí a mohou začít plánovat útok na Heydricha. Zvolí nejlepší místo, vše promyslí, nacvičí a i provedou. Gabčíkovi selže samopal Stengun a vše zachrání Kubiš – na auto říšského protektora vrhne bombu, ta ho smrtelně zraní.

Když Heydrich o několik dní po atentátu v nemocnici díky infekci v ráně od střepiny zemře, teror na domácím obyvatelstvu se ještě zvýší. Denně jsou popravovány stovky lidí, kvůli zámiňce jsou vyhlazeny Lidice, nacisté zuří a na atentátníky vypisují milionovou odměnu. Díky Karlu Čurdovi, parašutistovi, který dostal strach o sebe a rodinu a přihlásil se na Gestapu, zachycují vyšetřovatelé stopu.

Čurda prozradil úkryty výsadkářů, jejich pomocníci byli okamžitě zatčeni a mučeni. Jeden ze spolupracovníků odboje mučení a psychický teror nevydržel (ukázali mu hlavu jeho matky naloženou v lihu) a prozradil, že se atentátníci a i další výsadkáři skrývají v kostele svatých Cyrila a Metoděje u Karlova náměstí v Praze.

Gestapo a SS na kostel útočí, proti nim stojí sedm statečných. Boj trvá několik hodin, výsadkáři zabijí mnoho útočníků a v bezvýchodné situaci několik přeživších spáchá sebevraždu. Gestapák Fleischer, který je měl za úkol dostat živé, zuří.

Prologem je scéna, ve které se prezident Beneš baví o atentátu a obětech následných represí v Protektorátu s plukovníkem Moravcem, mozkem československé tajné služby v Británii. Beneš přiznává, že si jména atentátníků nepamatuje, vybavuje si jenom to, že se neustále smáli…

Více než šestnáctihodinová audiokniha má vše, co je potřeba. Skvělý příběh, strhující děj, dobrou dramaturgii a hlavně perfektní podání Ladislava Freje. Na tuto audioknihu si vyhraďte alespoň pět večerů, ale může se vám stát, že dáte půlku na jeden zátah. Nemá prostě chybu.

Jiří Šulc je detailista a poskytuje posluchači obrovské množství podrobností o životě v Protektorátu, o odboji a i o politických souvislostech a praktikách Gestapa. Román Dva proti Říši je silně na pomezí literatury faktu, toho, co si autor domyslel, je podle mého názoru hodně málo.

Terakotová armáda v Praze, aneb exkurz do historie čínské říše

Historie stará víc než dva tisíce let mě obecně moc nezajímá, ale šance vidět pražskou výstavu Terakotová armáda a první čínský císař se prostě využít musí. Kdo by nechtěl vidět kousky takzvaného osmého divu světa a jednoho z největších archeologických objevů světa minulého století, že?

Terakotová armáda

Výstava návštěvníkovi představuje rozsáhlou rekonstrukci proslulého mauzolea prvního čínského císaře Čchina, a to včetně pohledu na pověstnou terakotovou armádu. Bojovníků z vypálené hlíny, skvěle propracovaných, střeží hrob císaře neuvěřitelných 8 000 (jen necelá třetina byla doposud vykopána). Stojí čelem k východu a jsou připraveni bránit císaře před zlými duchy bojovných kmenů.

Terakotová armáda

Hlavní útočnou silou hliněné armády je 150 válečných vozů, nechybí jezdci, generálové, lučištníci… O tom všem se na výstavě dozvíte maximum informací a můžete si prohlédnout asi 300 artefaktů a replik zbraní, soch a všemožných nástrojů. Pokud vás zbraně té doby zajímají, tak si to opravdu užijete. Každá zbraň je dopodrobna popsána, včetně výroby, materiálů a používání.

Terakotová armáda

Hlinění vojáci jsou v nadživotní velikosti, z jejich zbroje a zbraní (ty byly k jejich ozbrojení použity pravé) lze poznat, jak vysoko v armádní hierarchii stáli. Sochy byly vypalovány při téměř tisíci stupních a váží od 120 do 200 kilogramů. Pokud se na vojáky zaměříte, zjistíte, že rozhodně nejde o nějaké prefabrikáty. Postavy mají různé výrazy v obličeji a je na nich vidět, že si s nimi dělníci dali práci.

Ač to možná není na první pohled zřejmé, vojáci byli po vypálení naberveni, a to poměrně křiklavými odstíny barev. Tisíce let pod zemí barvy nevydržely, takže mají teď vojáci stejnou neutrální barvu vypálené hlíny.

Terakotová armáda

První fragmenty Terakotové armády byly nalezeny náhodou v roce 1974 poblíž města Si-an. Rolníci chtěli kopat studnu a narazili na archeologický pohlad úžasných rozměrů. Místo je zkoumáno několik desetiletí a stále je co objevovat. Samotná hrobka císaře, jejíž model je na výstavě možné vidět, zatím otevřena nebyla.

Čínští vědci čekají, až jí budou moci bez obav o její poškození za pomocí nejmodernějších postupů otevřít. Jejich snahy samozřejmě ovlivňuje i etika. Vzhledem k obrovskému historickému významu byla hrobka prvního císaře v roce 1987 zařazena na seznam světového dědictví Unesco.

Terakotová armáda

V roce 221 př. n. l. začal Číně vládnout první císař Čchin, po mnoha bitvách s ostatními královstvími sjednotil území zahrnující asi čtvrtinu dnešní Číny a vytvořil tak nejmocnější říši své doby. Podle historiků je toto datum nejvýznamnějším v historii Číny vůbec. Obrovskou nekropoli Čchin si nechal stavět už za svého života, její stavba stála životy mnoha dělníků. Vyráběny byly nejen tisíce hliněných vojáků, ale také třeba úředníci a artisté.

Výstava je skvěle připravená. Audioprůvodce umožní návštěvníkovi určit si vlastní tempo prohlídky, informacní panely jsou plné zajímavých informací a pokud si člověk výstavu projde pozorně (což může trvat asi tak hodinku), udělá si docela dobrý obrázek o tom, jak to asi na stavbě obrovského komplexu vypadalo a jak se v té době žilo. Pokud lze něco označit za skutečný (byť osmý) div světa, tak Terakotová armáda si tento přídomek stoprocentně zaslouží. Vidět jí naživo není jednoduché, takže je fajn, že se její kousíčky dostaly k nám do Prahy.


Co je terakota?

Terakota nebo také terra cotta (latinsky vypálená hlína) je druh keramiky. Je využívána k výrobě keramiky, vodovodů nebo dekorací staveb. Má hnědooranžovou barvu. Terakota byla od období starověku využívána k výrobě soch a sošek, keramiky, cihel nebo střešní krytiny.


Vstupenky na výstavu, je až do 8. února 2015 umístěna do Křížíkova pavilónu E, jsou v prodeji v síti Ticketpro v ceně od 190 korun pro děti, od 290 korun dospělé. K dispozici je rovněž zvýhodněné vstupné pro studenty, seniory, ZTP a školní skupiny.

Audiokniha: Sestřelen

Jako malý kluk jsem měl trochu jiné hrdiny z RAF. Josefa Františka, Sašu Hesse, Emila Fechtnera, Václava Bergmana a mnoho dalších. Prostě hrdinové z 310. perutě a esa Bitvy o Británii, to byla moje parketa. Františka Fajtla jsem na rozdíl od dříve jmenovaných nemiloval. Přišlo mi divné, že se v roce 1944 dobrovolně přesunul do Sovětského svazu a vedl československý stíhací pluk na pomoc Slovenskému národnímu povstání.

František Fajtl - Sestřelen

Po válce František Fajtl netrpěl tak moc, alespoň se mi to jako dvanáctiletému klukovi tak zdálo. Mohl za komunistů psát knihy o tom, co za války prožil. Naštěstí jsem zestárl a zmoudřel, takže teď uznávám i Fajtla, Peřinu a stovky dalších, mnohem méně známých hrdinů.

Od Františka Fajtla jsem nic nepřečetl, ani jeho knihu Sestřelen, kterou jsem nyní dostal k recenzi ve formě audioknihy. Poslouchal jsem tedy příběh, který jsem znal jenom zprostředkovaně. V květnu roku 1942 se František Fajtl po vzdušném souboji dostal na zem, na francouzské území okupované Němci. Rozhodl se, že se jen tak nevzdá a zkusí se přes neokupovanou část Francie a Španělsko dostat zpět do Británie, ke své jednotce.

Cesta mu trvala mnoho dní, narazil na lidi, kteří mu pomohli i na ty, kteří ho nahlásili německým úřadům. Audioknihu načetl můj oblíbenec Jiří Ornest, příběhu dal spád a dramatičnost, které už tak nebylo málo. František Fajtl je zručným vypravěčem, a i když kniha Sestřelen byla jedním z prvních textů, co napsal, stojí za to.

Fajtl vzpomíná na dobu, kdy musel zmizet z republiky, protože se rozhodl, že okupací Československa jeho účty s Němci nejsou vyrovnány. Popisuje svůj útěk od místa svého nouzového přistání ve Francii až po návrat do Anglie. Šel mnoho dní pěšky, jel i vlakem, skončil v internačním táboře ve Španělsku a nakonec měl to štěstí, že mohl z Gibraltaru odletět do Anglie za svými spolubojovníky.

Asi nejdojemnější částí knihy je její závěr, když Fajtl cituje zápis z kroniky jeho anglické 122. perutě po jeho zmizení. Jeho kamarádi si mysleli, že se už nikdy nevrátí a v kronice se tak s ním vlastně rozloučili, Fajtl měl pak možnost si svůj stručný nekrolog přečíst.

Audiokniha trvá necelé čtyři hodiny (a stojí 249 Kč) a jak již bylo řečeno, Fajtl je skvělým vypravěčem a ani na minutu nenechá čtenáře (a posluchače) v klidu. Kromě spádu jsem ocenil i krátké odbočky týkající se života pilotů a dění v okupované Francii. Jde vlastně o literaturu faktu či deník, tedy žánry, které mám ještě o trochu radši než prózu. Na Františka Fajtla se už dávno nekoukám skrz prsty, naopak. Mám ho rád stejně jako všechny ostatní hrdiny. Možná ještě o trochu víc, jelikož ho s klidem zařadím i mezi spisovatele.

Mrkněte se také na oficiální text k audioknize od distributora:

Sestřelen – audiokniha popisuje dramatický příběh čs. válečného stíhače, který se nevzdal. Autorem je generál František Fajtl. Čte Jiří Ornest.

Nositel čtyř čs. válečných křížů a britského Distinguished Flying Cross, Rytíř francouzské čestné legie, nositel sovětského Řádu za vítězství a mnoha dalších vyznamenání generál František Fajtl nám zanechal úžasné literární svědectví. Ve své první knížce Sestřelen vylíčil své válečné dobrodružství, které nás nepřestává fascinovat. 5. května 1942 byl se svým spitfirem sestřelen nad okupovanou Francií. Přestože byl po nouzovém přistání v poli obklíčen Němci, podařilo se mu uniknout. Československý pilot v britské uniformě se proměnil v pěšáka a s pomocí francouzských venkovanů potom v civilistu, který dokázal projít Francií až k Pyrenejím, překonat je a skončit svou jednoměsíční pouť ve Španělsku. K překvapení kamarádů, kteří už se s ním v duchu rozloučili a rozebrali si jeho věci, se vrací do Anglie a znovu usedá do letadla. Rytíř válečného nebe František Fajtl nebyl postavou velký. To bylo pro těsnou kabinu spitfirů výhodné. Je však bezesporu velkou postavou lidského zápasu o svobodu.
Zdeněk Svěrák

Píše se květen 1942 a druhá světová válka trvá už plných jedenatřicet měsíců. Anglie má za sebou největší leteckou bitvu v dějinách a Královské letectvo teď už nejen brání britské výsostné území, ale vstupuje proti německé Luftwaffe do ofenzivy. Je to zásluha také letců neanglických národností – Poláků, Belgičanů, Kanaďanů i dalších mužů z Evropy i světa; a také Čechoslováků. Jeden z nich – tehdy devětadvacetiletý František Fajtl – je na jaře 1942 plnoprávným členem RAF v hodnosti squadron leader – majora; létá na britské stíhačce Supermarine Spitfire a ze základny Hornchurch vodí do boje svou dvanáctičlenou letku 64. perutě Královského letectva; jsou v ní belgičtí i britští piloti. Létají na tzv. sweeps – svípy (česky doslova zametání). A jak by ne, zvláště za Kanálem je plno okupantského smetí a spitfiry jsou výbornými košťaty. Jiným obvyklým úkolem bývá ochranný doprovod tzv. velkých bratrů – bombardérů.

Tak je tomu i 5. května 1942, kdy je cílem mise francouzské nákladové nádraží v Lille. Z májového operačního letu se však František Fajtl nevrací; ne, nikdo jeho letadlo neviděl hořet nebo padat, ale to ještě nic neznamená. Mezi šťastnými navrátilci z mise na Lille není. Jeho jméno je na tabuli v seznamu letců opatřeno poznámkou – missing – nezvěstný. Takových jmen je tam už celá řada, po čase k onomu hrozivému slůvku obvykle ještě pověřená ruka připíše probably killed – pravděpodobně zabit. Ale to není díkybohu Františkův případ; a čert vem, že tentokrát mnoho nechybělo. Alespoň dnes. A co bude zítra? Kdo to může ve válce s jistotou říci? Český pilot je v tom květnovém dni živ a zdráv, je na pevné zemi. Ve vzduchu zasažený a hořící letoun nakonec uhasila kyprá jarní hlína francouzského políčka, které tentokrát posloužilo jako místo nouzového dosedu. Ano, na nepřátelském okupovaném území. A co dál? To už záleží jenom na Františkových dovednostech, silách, důmyslu…a štěstí! Jak zní ona slova, která k situaci patří, ta slova, která se František Fajtl naučil už kdysi v československé letecké škole? „Vojenský mrav ukládá sestřelenému letci povinnost pokusit se všemi prostředky uniknout nepříteli a dostat se zpět ke své nebo některé jiné spojenecké jednotce. Pouze v případě zranění nebo nemoci může zůstat ukryt delší dobu v cizí zemi…“ 

Když jsem připravoval Fajtlův text k natáčení, měl jsem od začátku jasno o jeho interpretovi. Jiří Ornest patří mezi ty zkušené rozhlasové (neviditelné) herce, kteří si od první chvíle získají posluchačovu pozornost. Dokáže vnímat souvislosti i citlivě zacházet s těmi několika málo výrazovými prostředky, které samota rozhlasového studia nabízí, ale především – přesně je dávkovat. Pokud se vám bude zvuková podoba jednoho z nejpozoruhodnějších textů Františka Fajtla líbit, je to nepochybně i zásluhou Jiřího Ornesta.
Luboš Koníř, režisér

Audiokniha: Zatím dobrý – Mašínovi

Audioknihu Zatím dobrý – Mašínovi načetl z originálního románu Jana Nováka Jiří Ornest. Nejdříve je potřeba podotknout, že nejde o literaturu faktu, ale o prózu podle vyprávění hrdinů příběhu, který lze s klidem označit za neuvěřitelný.

Zatím dobrý - Mašínovi

Začátkem padesátých let minulého století se dala dohromady parta českých mladíků, kterým komunismus moc nevoněl. Chtěli bojovat za svobodnou republiku, chtěli utéct za hranice, vstoupit do americké armády a ze své země komunisty vyhnat. Jejich působení bylo podle mnohých sporné, před a při svém útěku do Západního Berlína totiž zabíjeli. Esenbáky, východoněmecké vojáky, ozbrojeného účetního…

Jejich příběh je z jako amerického filmu. V Československu řádili jak černá ruka, ozbrojili se a vydali se na dlouhou cestu, během které je v komunistickém východním Německu naháněly desítky tisíc vojáků. Josef Mašín, Ctirad Mašín a Milan Paumer se nakonec po mnoha týdnech do západního Berlína probojovali. Zázrakem přežili masivní zásahy bezpečnostních složek, zažili dobrodružství, které by vydalo na mnohem tlustší knihu, delší audioknihu a nebo i mnohadílný televizní seriál.

Audiokniha je zpracována bez zbytečných efektů, ale hlas Jiřího Ornesta obstará vše podstatné. Jiří Ornest je jedním slovem skvělý. Zdá se, že si vzal příběh za svůj, prožívá ho, posluchače napíná. Těžko si mohu představit lepší zpracování. A když je dobrý příběh, kniha i její audio zpracování, výsledek je prostě bezchybný.

Jiří Ornest perfektně načetl dramatické rozhovory uprchlíků, a umím si představit, že opravdu tak nějak debaty probíhaly. Mašíni a jejich spolubojovníci nejednali v rukavičkách a rozhodně nemluvili jako salónní gentlemani.

Zajímavé je, že začátek audioknihy se věnuje osudům rodiny během druhé světové války. Josef Mašín, otec bratrů Mašínů, byl totiž významným protinacistickým odbojářem a členem skupiny “Tři králové”. Posluchač se tak dozví, jak byli Mašíni vychováváni a proč vlastně tolik lpěli na tom, aby žili ve svobodné zemi. Jejich otec nenáviděl nacisty, oni sami komunisty.

Audiokniha Zatím dobrý – Mašíni nabízí skoro devět hodin napínavého a dobrodružného příběhu. Jde o ideální zábavu na dovolenou, během několika dnů prožijete dramatický útěk spolu s hlavními hrdiny. Nebude se vám chtít přestat poslouchat, příběh vás zcela pohltí. Cena 249 Kč je adekvátní.

_____________

Za pozornost stojí i oficiální text distributora:

Zřejmě žádná událost z našich moderních dějin nevyvolává tolik otazníků a protikladných soudů jako „případ“ bratrů Mašínových. Jaké stanovisko zaujmout k tomu, co se tehdy stalo?

Kniha Jana Nováka Zatím dobrý je bezesporu strhující četba. Napínavý příběh, hrdinové, dobrodružství. Ti hrdinové jsou navíc postavami našich nedávných dějin a jsou vylíčeni kladně, bez dvojznačností, ironie, skepse. Takový přístup je přece docela zvláštní a neobvyklý. Většinou se na naše vlastní dějiny díváme raději s nadhledem a odstupem.

I když posluchače příběh bratří Mašínů a především jejich útěk na západ a takřka neuvěřitelně dobrodružná anabáze přes východní Německo uchvátí a nadchne, neměli by zapomínat, že jde o román, o fikci. V nekonečných sporech o bratry Mašíny a význam jejich odbojové činnosti proti komunistickému režimu jakoby někteří novináři či politici znali právě jen verzi, kterou podává Jan Novák. On je ovšem spisovatel a má plné právo na autorskou licenci a na výstavbu příběhu tak, jak uzná za vhodné.

Že Jan Novák takřka ve všem líčí příběh bratří Mašínů podle memoárů, které oni sami napsali a podle rozhovorů, které poskytovali, a navíc ještě leccos přikrášluje, je zkrátka jeho autorská metoda. Měřítkem může být jen dílo samotné a jeho literární kvalita. Jenomže jeho kniha těžko může být chápána jako slovo k debatě o našich dějinách. I když ambice autorova asi taková byla a trochu na zapřenou se v aktuální diskusi o bratrech Mašínech angažuje také. Svědčí o tom například úvahy a vnitřní monology, jež nechává projít hlavou svým hrdinům a v nichž oni jakoby už tehdy, na počátku padesátých let v duchu shledávají argumenty na obranu svých skutků a vypořádávají se s kritickými hlasy, jež ve skutečnosti zazní v diskusích vedených o čtyřicet nebo padesát let později. Ve skutečnosti totiž leccos bylo trochu jinak, než jak na to bratří Mašínové po letech vzpomínali a jak to Jan Novák vypráví. Opravdu zainteresovaný čtenář nebo posluchač o tom může najít řadu informací v dnes již skutečně rozsáhlé „mašínovské“ historiografii.

Bratři Mašínové, Milan Paumer a další jistě byli odhodlaní a nebojácní lidé, rozhodnutí postavit se komunistickému režimu (a velmi pravděpodobně opravdu i dostát pověsti a památce svého otce). Že ale jejich konkrétní činy režimu žádné velké škody nezpůsobily a že debata o etickém rozměru jejich akcí a o mrtvých, kteří jejich činnost provázejí, je zcela legitimní a rozhodně neznamená popírání oprávněnosti odporu proti komunismu včetně odporu ozbrojeného, by snad mohlo být také uznáno. Jejich útěk do západního Berlína ovšem skutečně mimořádnou událostí byl a ve své době také vyvolal přiměřenou pozornost. Byl ovšem více než čím jiným projevem a výsledkem těžko uvěřitelné neschopnosti a naprostou blamáží východoněmeckých policejních sil. Odhodlanost a nebojácnost uprchlíků v tom příběhu jistě ale hrála také důležitou roli.

Jsou tedy bratři Mašínové a jejich spolubojovníci nutně takovými ikonami boje proti komunismu, za jaké je mnozí – a jistě i oni sami sebe – považovali a považují? Spíše ne. To ale neznamená, že je takovými nemůže ve svém románu vidět spisovatel a už vůbec to neznamená, že se takový román dobře nečte – nebo neposlouchá.

Audiokniha: Nebeští jezdci

Audioknihu Nebeští jezdci od Audiotéky jsem si k recenzi vybral hlavně kvůli tomu, že stejnojmenou knihu Filipa Jánského (vlastním jménem Richarda Husmanna) a i stejně nazvaný populární film Jindřicha Poláka miluju. Jánský do své prózy zakomponoval autobiografické prvky, u RAF skutečně létal, jako zadní střelec v československé bombardovací peruti. Válku končil v Sovětském svazu u 3. československého bitevního leteckého pluku, začal jí jako odbojář v Obraně národa. Hned jeho spisovatelská prvotina, Nebeští jezdci, se v šedesátých letech stala bestsellerem a byla přeložena do několika jazyků. Psal dál a potýkal se s komunistickým režimem, živil se jako dělník a zemřel dva roky před pádem železné opony.

Audioknika Nebeští jezdci

Nebeské jezdce coby audioknihu načetl herec David Novotný. I když komentáře ostatních posluchačů jsou pozitivní a oceňují dobrý výběr interpreta, já si neodpustím jízlivou poznámku. Dvakrát jsem se doma natáhl a chtěl poslouchat. Dvakrát jsem během deseti minut usnul a nakonec jsem musel začít jinde, mimo kanape. Davida Novotného mám zaškatulkovaného jako herce ztvárňujícícho fotbalové chuligány, ale jeho přednes mě kupodivu uspává. Nicméně to je asi jediná chybička výběru interpreta, jinak je audiokniha podána opravdu přesvědčivě. Mám nejspíš problém s tím, že Hezounek je pro mě buď herec Bednář, nebo sám Husmann a na Davida Novotného jsem si musel nějakou chvíli zvykat.

Nebeští jezdci jsou deníkem Čecha, kterému říkají Hezounek. Je střelcem v britské bombardovací peruti, má v Anglii místní děvče, chodí s kamarády načerno lovit bažanty, navštěvuje hospody a tancovačky a hlavně dopodrobna popisuje život operačního letce.

Dozvíte se, co se mu honí hlavou, když je spolu s kamarády nad Německem a jde mu o život. Popisuje, co nahoře dělá, na co myslí a že se bojí. Píše o svojí posádce, ve které jsou kromě něco i jeden Slovák a pak Britové. Žijí ze dne na den, když se vrátí v pořádku z akce, tak to oslaví.

Nebeští jezdci jsou zdrojem zajímavých informací z běžného života u bojové jednotky. Věděli jste, že letci jen tak z legrace z letadel vyhazovali prázdné lahve od piva, které při pádu dolů vydávaly strašidelné zvuky a děsily lidi dole? Jaké to je utkat se tam nahoře s německým stíhačem? Co si letci mysleli o politice? V několika náznacích je možné vypozorovat, že vztah k naší exilové vládě nebyl zrovna idylický.

Přijde mi, že je Jánský ve svém vyprávění víc než upřímný. Píše o strachu i o nenávisti, to tom, že se mu ve výšce dělalo špatně a bál se, že si nazvrací do masky. Pozorný posluchač si všimne i několika faktických chyb. Autor si třeba popletl stíhací eso Josefa Františka se svým spisovatelským kolegou Františkem Fajtlem. Právě Fajtlovi chybně připsal 17 letadel sestřelených v Anglii a 10 ve Francii. Jde o nedostatky opravdu kosmetické, kterých si všimnou jenom příznivci letecké historie.

Asi nejsilnějším zážitkem jsou popisy chvilek, kdy se zdá, že to má posádka nad Německem spočítané. Útok stíhačů, to je asi to nejhorší, co se může bombardéru stát. Jánskému se i ve skutečném životě podařilo několikrát přežít nerovný souboj se stíhačem, připsal si dokonce i sestřely. Byl několikrát raněn, vypjaté situace popsal i ve svojí knize. Do knihy si vypůjčil příběh mnoha svých spolubojovníků, kteří byli během akce popáleni v obličeji, stalo se to i jeho hrdinovi a můžeme tak nahlédnout do psychiky člověka, který se musí vyrovnat s tím, že nebude nikdy vypadat jako předtím.

Zajímavé jsou také pasáže o tom, jak se hlavní hrdina po mnoha operacích a bez jednoho oka vrací ke své jednotce a opět začíná létat. Má víc štěstí než jeho spolupacient, francouzský popálený stíhač, který se nevyrovnal s odporem okolí a spáchal sebevraždu. Hezounek při bojových akcích riskuje, nebere si s sebou padák ani plovací vestu. Mnozí si myslí, že hledá smrt, on sám to ale bere tak, že si chce život pořádně užít. Často létá v posádce s pilotem, který mu přebral jeho bývalou přítelkyni, nenávidí ho a tak trochu na něj svaluje i vinu za svá zranění. Z kamaráda se tak stal nepřítel, se kterým tráví desítky hodin nad Biskajským zálivem při honech na ponorky.

V audioknize je hezky popsána i díky filmu známá scéna, ve které se po souboji bombardéru s německou ponorkou přeživší sejdou v jednom záchranném člunu a doufají, že je někdo najde a zachrání. I v tomto případě je kladen důraz na myšlenkové pochody hlavního hrdiny, který se nakonec na člunu stará o soka v lásce a přemýšlí nad tím, jak se jeho bývalá milá vyrovná s tím, že se Pavel Řeřicha, jeho nástupce, možná nikdy nevrátí domů.

Jak jsem již zmínil, autor knižní předlohy se z války domů vrátil. Pokud chcete vědět, jestli se to podařilo i jeho hrdinovi, nezbude vám nic jiného, než si Nebeské jezdce poslechnout. Trvají něco přes 4 hodiny. Pro posluchače mohou znamenat jeden příjemně strávený večer (nepředpokládám, že Novotný bude uspávat i někoho jiného, než jsem já), nebo několik cest do práce. Za aktuálních 99 korun to je dobrá investice.

Audiokniha: Druhá světová válka

Knihy mohou být “konzumovány” i jinak, než četbou. Existují audioknihy, tedy knihy namluvené, které je možno poslouchat. Jaké to je, poslouchat knihu? To vlastně nemohu říci, protože jsem poslouchal rozhlasové dokumenty o druhé světové válce. A jelikož mě tohle období zajímá, tak jsem se skvěle bavil.

druha-svetova-valka-duze

Když jsem si před dvěma lety přečetl nabídku Audiotéky o možnosti zrecenzovat vybranou audioknihu, rozhodně jsem nevyskočil ze židle nadšením. Spíš jsem zpozorněl. Zkušenosti s audioknihami mám, tento formát mi nikdy moc nevyhovoval. Poslouchat knihu v posteli před spaním v mém případě nemá smysl, vždycky hned usnu a druhý den si to musím pouštět od začátku. A tak pořád dokola. Asi nejsem vhodným konzumentem audioknih. Nicméně když jsem v nabídce objevil audioknihu Druhá světová válka (aktuálně stojí 149 Kč), moje “averze” k audioknihám byla okamžitě překonána a pustil jsem se do toho.

Historie je mým koníčkem mnoho let a druhá světová válka mě zajímá asi nejvíc, hlavně stopa, kterou v její době zanechali v dějinách Čechoslováci. Z tohoto hlediska jsem byl spokojen. Většina z více než 13 hodin záznamu se týkal naší historie. Na začátek bych měl asi uvést, že nejde o klasickou audioknihu (tedy původní knihu, později načtenou), ale o komponovaný dokument z dílny Českého rozhlasu. V prvních krátkých stopách se posluchač dozví o důvodech vzniku největšího válečného konfliktu v dějinách, chronologicky si zopakuje to, co by měl znát ze školy a mnoho dalšího navíc. Zajímavosti, kuriozity a hlavně dobové záznamy reportáží a projevů – to je to, co dělá z tohoto projektu unikátní věc.

Alespoň v mém případě se Druhá světová válka nedala poslouchat na dobrou noc, nebo jako podkres k práci, je třeba dávat pozor. Obecně jako velkou nevýhodu audioknih vnímám fakt, že posluchači vnucují vlastní tempo konzumace obsahu. Někdo může záznam považovat za ideální, jinému chybí spád (zdá se mu všechno tak nějak pomalé), další posluchač nemusí stíhat. Zde vedou knihy klasické, tempo četby si každý určuje sám.

Tato “audiokniha” určitě poslouží zvídavým jako zdroj informací. Já většinu reálií znám, projel jsem si opět časovou osu války, zopakoval si reálie. Rychle, přehledně, zajímavě. Ovšem přínos pro mě byl jinde. Zaujaly mě neznámé skutečnosti, koriozity a hlavně dobové rozhlasové záznamy. Tak třeba Vlasta Burian – nejdřív vtipně řečnil proti Němcům při mobilizaci, pak si dělal legraci z Beneše a Stalina v propagandistických pořadech za protektorátu. Voskovec a Werich a ukázky jejich vysílaní z USA domů. Projevy politiků obou stran konfliktu. Autor projektu Marek Janáč musel nepochybně trávit studiem archivu desítky nebo stovky hodin a tímto projektem si získal mojí pozornost amatérského milovníka historie.

Po chronologickém popisu událostí války proloženém krátkými exkurzy do archivu následuje série v průměru hodinových dokumentů, věnujících se vždy nějaké zajímavé oblasti z dějin druhé světové války. Tajné pokusy na lidech, vědecké objevy (věděli jste, že za teflon, dálkové ovládání a klimatizaci “vděčíme” válečným výzkumům?), tajné zbraně Německa, propaganda, vznik Izraele, ale třeba i současný neonacismus. To všechno jsou témata dokumentů, tentokrát podrobně zpracovaných, s vyjádřením historiků a odborníků na problematiku. Třešničkou na dortu jsou pak autentické rozhlasové záznamy z procesu s K. H. Frankem.

Třináct hodin poslechu jsem zvládl za týden, cestou do práce a z práce. Skvěle jsem se bavil, dvakrát si popletl cestu a hlavně jsem se dozvěděl spoustu informací (jimiž se dá hezky “blýsknout” při debatách u piva), které jsem před tím neznal. Je to jistě způsobeno tím, že mě obsah vyloženě bavil, ale i kdybych chtěl, tak chybu na tomto projektu najít nemůžu.

Výstava: Roky 1945, 1968 a 1989 objektivy fotografů

Pozvánku na výstavu Česká osudová data jsem zveřejnil nedávno. Probíhá v Českém centru v Rytířské ulici v Praze. Pokud půjdete okolo, určitě se stavte, prohlédnutí asi padesáti fotek vám zabere pár minut. Výstava trvá do 3. září.

2014-08-25 12.41.00

2014-08-25 12.41.22

2014-08-25 12.42.44

2014-08-25 12.43.19

2014-08-25 12.46.43

Uvidíte sovětské vojáky, kteří nejdříve křepčili po osvobození Prahy v roce 1945 a následně se museli vyrovnávat s rolí okupantů v témže městě o třiadvacet let později. Fotky z oslav (a třeba pohřbu sovětského důstojníka) v roce 1945 nevyjadřují až tolik radosti, jak by si jeden myslel. Sověti byli unavení a opotřebovaní. V roce 1968 se navíc museli vyrovnat s pochopitelnými nepřítelskými reakcemi Pražanů a třeba i Liberečáků. Mimochodem, nejvíc se mi líbila právě fotka (první snímek z fotogalerie) z libereckého náměstí, která zachytila tank, demolující podloubí domu. Všude kolem spousta lidí, napětí strach a hlavně smrt, to všechno je na snímku vidět.

Sověti na snímcích z let 1945 a 1968 jsou si něčím podobní. Spojuje je nejen únava a určitá odevzdanost, ale i překvapení z toho, kde jsou a co tam vlastně dělají. Ruský (a samozřejmě to platí i pro ostatní národy Sovětského svazu) voják je jeden z mnoha, jde bojovat a mnohdy ani neví kam a proč.

Další sérii tvoří fotografie z pohřbu Jana Palacha a vše završují snímky z roku 1989. Národní třída ze 17. listopadu, demonstrace, osobnosti. Zaujaly mě hlavně fotky Radka Bajgara a Jana Šibíka (poslední ve fotogalerii, omluvte kvalitu, fotografie jsem přefocoval telefonem) z Národní třídy, pořízení při té památné demonstraci 17. listopadu. Všiml jsem si, že byly pořízeny přes záda zasahujících členů bezpečnostního pluku. Nebyly foceny z davu, který si nakonec odnesl rány pendrekem. A vedou k úvahám, kde jejich autoři stáli, s kým a jak se vůbec dostali na tak pěkná místa k focení.

Co z české historie musejí znát žadatelé o občanství?

LOGO-OBCANSTVI

Médii nedávno proběhla zpráva o tom, že se pomalu ale jistě zvyšuje počet nově udělaných občanství imigrantům. A to přesto, že zájemci musejí prokazovat příjmy a také procházejí testem z českého jazyka a českých reálií, mimo jiné ze zeměpisu a historie. Podle iDNES.cz v prvním pololetí letošního roku psalo test z reálií 971 cizinců a neuspělo jich pouze deset.

Jak takový test vůbec vypadá? Kompletní testy a informace k nim je možné najít na webu http://obcanstvi.cestina-pro-cizince.cz/.  Pokud bych měl stručně zhodnotit obtížnost testu, tak by ho s minimem chyb měli zvládnout absolventi základní školy.

Otázky z českých reálií jsou rozčleněny do 3 oblastí a celkem do třiceti témat. 16 témat zabírá takzvaný občanský základ, 7 témat geografie a 7 témat tákajících se kulturních a historických informací o České republice. Každé z 30 témat je v testu zastoupeno 1 testovou úlohou. Takže cizinec žádající o občanství se v testu může setkat maximálně se sedmi dotazy z historie.

Sedm témat o historii a kultuře je definováno takto: středověk, novověk,  dějiny Československa do roku 1948, dějiny Československa v letech 1948 – 1989, dějiny Česka od roku 1989, významné osobnosti od 19. století do současnosti, umění od středověku do současnosti. Jak jsem již naznačil, většina otázek v testu je triviální, ale najdou se tam i o trochu tvrdší oříšky.

Z každého tématu z historických okruhů jsem vybral jednu otázku (podle mého názoru ne tak triviální) a sestavil krátký testík. Zkuste si ho projít, správná je vždy jedna odpověď, za poslední otázkou najdete seznam správných odpovědí.

1. Ze kterého rodu byl slavný český král a římský císař Karel IV.?
A) Z rodu Jagellonců.
B) Z rodu Habsburků.
C) Z rodu Přemyslovců.
D) Z rodu Lucemburků.
2. V 17. století se Češi postavili proti Habsburkům. Která válka touto událostí začala?
A) Sedmiletá válka.
B) Třicetiletá válka.
C) Napoleonské války.
D) Války o dědictví rakouské.
3. Kdy začala okupace Československa německou armádou?
A) 1. září 1939.
B) 30. září 1938.
C) 15. března 1939.
D) 17. listopadu 1939.
4. Kdo se stal československým prezidentem po Edvardu Benešovi v roce 1948?
A) Gustáv Husák.
B) Antonín Novotný.
C) Klement Gottwald.
D) Antonín Zápotocký.
5. Do které organizace vstoupila Česká republika 1. května 2004?
A) Do NATO.
B) Do UNESCO.
C) Do Rady Evropy.
D) Do Evropské unie.
6. Který český spisovatel získal Nobelovu cenu za literaturu?
A) Franz Kafka.
B) Jaroslav Hašek.
C) Jaroslav Seifert.
D) Bohumil Hrabal.
7. Která významná pražská židovská památka je na obrázku?
A) Anežský klášter.
B) Staronová synagoga.
C) Staroměstská radnice.
D) Kostel svatého Tomáše.

 

Správné odpovědi: 1D, 2B, 3C, 4C, 5D, 6C, 7B

Tak jak jste dopadli? Z tohoto testu je vidět, že to žadatelé o občanství tak moc jednoduché nemají. Ano, šlo jen o necelou čtvrtinu otázek z celkového počtu, který uchazeče čeká. A ano, vybral jsem záměrně to podle mého názoru pro cizince těžší. Pokud jste odpověděli bez chyby, máte moje uznání.