Archiv štítku: mašíni

Ctirad Mašín by oslavil 85 let

Na facebookovém profilu časopisu Paměť a dějiny je připomenuto 85. výročí narození Ctirada Mašína. Narodil se 11. srpna 1930 v Olomouci jako prvorozený syn Josefa a Zdeny Mašínových. O jednadvacet let později se společně se svým bratrem Josefem a dalšími přáteli postavil na odpor totalitnímu režimu. Zemřel v Clevelandu 13. srpna 2011.

Ctirad Mašín ve vojenském
Ctirad Mašín ve vojenském

Dospívání chlapců Mašínových a jejich motivaci pro vystoupení proti komunistickému režimu popsali Petr Blažek a Jaroslav Čvančara v článku, který vyšel v časopise Paměť a dějiny (č. 3/2013). Dostupný je také v elektronické formě (pdf) na webové stránce ÚSTR.

Dokument: Poslední dopis Josefa Mašína

Na výstavě V ulicích Protektorátu Böhmen und Mähren jsou důležitou součástí expozice artefakty související s osobnostni protektorátního odboje. Vystaven je i moták s posledním dopisem Josefa Mašína (jednoho ze Tří králů) se vzkazem dětem, sepsaný a uschovaný v cele před popravou v roce 1942.

Drahé moje děti!

posílám Vám poslední svůj pozdrav před svým odchodem na věčnost. Poslední má myšlenka platí jen Vám a to mne nejvíc tíží, neboť jste ještě dosud malé a potřebovaly byste mé největší péče. Bohužel Vás musím opustit. Dnes ještě nechápete vše, ale až budete starší, jistě mne pochopíte.

Bojoval jsem za Vaší drahou vlast a národ proti odvěkým naším nepřátelům – Němcům, kteří naší vlast a národ chtěli porobit a zničit. Nechtěl jsem připustit, abyste jednou i Vy byly porobenými otroky, nýbrž abyste zůstaly svobodnými a volnými občany. Pamatujte si, že hájit svobodu své vlasti a národa jest povinností každého uvědomělého Čecha. I Vy jednou takto musíte postupovat. V tomto boji jsem podlehl. Věřím však pevně, že naše svatá věc zvítězí.

….

Chlapci, mám ještě jedno přání. Jeden z Vás se ujme rodného statku. Ovšem, není to žádná podmínka. Nebudete-li mít chuti, nemusíte. Tím končím, mé nejdražší děti! Líbám Vás v duchu všechny, i s Vaší mamičkou. Buďte šťastni.

Váš milující otec. Vlasti zdar!

Zdroj: http://www.totalita.cz/odbsk/odbsk_masin.php

Jak jsem nepodal ruku Milanovi Paumerovi

Na jaře roku 2008 jsem pracoval v Mafře. Jednoho krásného dne mě do očí praštila upoutávka na iDNESu – právě probíhal online rozhovor s Milanem Paumerem, parťákem bratrů Mašínů při jejich zázračném útěku do západního Německa v padesátých letech.

iDNES - online rozvohor - Milan Paumer

Konkrétní otázku jsem pro Milana Paumera neměl, ale chtěl jsem mu alespoň napsat něco hezkého (viz náhled výše), pro mě byl a je opravdový hrdina. I když ho mnozí stejně jako Josefa Mašína a Ctirada Mašína a další členy skupiny považují za vraha. Pro mě byl odbojář a sakra odvážnej chlap. Chtěl se a kamarády vrátit domů a bojovat proti komunistům, takových lidí moc nebylo.

Paumer mi na moje povzbuzení odpověděl, poděkoval. Říkal jsem si, že by bylo fajn ho pozdravit osobně a potřást mu rukou. Párkrát před tím jsem tu šanci měl, viděl jsem ho myslím na odhalení památníku československým letcům z RAF v Dejvicích a na nějakých dalších akcích.

Když jsem zjistil, že online rozhovor pomalu končí, seběhl jsem dolů do vrátnice s nadějí, že tam Paumera potkám. Podařilo se – setkali jsme se na chodbě, já jsem ho pozdravil, on odpověděl. Setkali jsme se očima, usmál jsem se, aby věděl, že vím, kdo je a že jsem na jeho straně. Ruku jsem mu nepodal, nic jsem mu neřekl. Vlastně jsem ani nevěděl, co bych měl říkat. Poděkovat za to, jaký byl a co proti komunistickému režimu udělal? Takových musel potkávat desítky za den, ne? A nebo možná ne…

Prostě jsem vyměkl, dostal strach, nechtěl ho rušit – těch výmluv zpětně nacházím docela dost. Teď mě strašně mrzí, že jsem mu pár vět neřekl, svojí šanci jsem propásl a napravit se to už nedá. Těch propásnutých šancí bylo víc, neměl jsem odvahu v době studentských let, nešel jsem za generály Peřinou a Fajtlem, i když jsem je měl na dosah. Bál jsem si, že budu obtěžovat. Teď jsem si stoprocentně jist, že bych je neotravoval, spíš naopak. Udělal bych jim radost. Když se na to totiž dívám zpětně, dochází mi, že pár vět by možná trochu pomohlo k umazání malinkatéhou kousku z obrovského dluhu, který vůči těmto lidem máme.

Hrdinů moc není, poslední z těch, kteří bojovali proti nacismu a později proti komunismu, umírají v těchto časech. Prosím, budete-li mít někdy příležitost, poděkujte jim a povzbuďte je. Času je málo…

Recenzi audioknihy Zatím dobrý – Mašínovi si přečtěte tady.

Audiokniha: Zatím dobrý – Mašínovi

Audioknihu Zatím dobrý – Mašínovi načetl z originálního románu Jana Nováka Jiří Ornest. Nejdříve je potřeba podotknout, že nejde o literaturu faktu, ale o prózu podle vyprávění hrdinů příběhu, který lze s klidem označit za neuvěřitelný.

Zatím dobrý - Mašínovi

Začátkem padesátých let minulého století se dala dohromady parta českých mladíků, kterým komunismus moc nevoněl. Chtěli bojovat za svobodnou republiku, chtěli utéct za hranice, vstoupit do americké armády a ze své země komunisty vyhnat. Jejich působení bylo podle mnohých sporné, před a při svém útěku do Západního Berlína totiž zabíjeli. Esenbáky, východoněmecké vojáky, ozbrojeného účetního…

Jejich příběh je z jako amerického filmu. V Československu řádili jak černá ruka, ozbrojili se a vydali se na dlouhou cestu, během které je v komunistickém východním Německu naháněly desítky tisíc vojáků. Josef Mašín, Ctirad Mašín a Milan Paumer se nakonec po mnoha týdnech do západního Berlína probojovali. Zázrakem přežili masivní zásahy bezpečnostních složek, zažili dobrodružství, které by vydalo na mnohem tlustší knihu, delší audioknihu a nebo i mnohadílný televizní seriál.

Audiokniha je zpracována bez zbytečných efektů, ale hlas Jiřího Ornesta obstará vše podstatné. Jiří Ornest je jedním slovem skvělý. Zdá se, že si vzal příběh za svůj, prožívá ho, posluchače napíná. Těžko si mohu představit lepší zpracování. A když je dobrý příběh, kniha i její audio zpracování, výsledek je prostě bezchybný.

Jiří Ornest perfektně načetl dramatické rozhovory uprchlíků, a umím si představit, že opravdu tak nějak debaty probíhaly. Mašíni a jejich spolubojovníci nejednali v rukavičkách a rozhodně nemluvili jako salónní gentlemani.

Zajímavé je, že začátek audioknihy se věnuje osudům rodiny během druhé světové války. Josef Mašín, otec bratrů Mašínů, byl totiž významným protinacistickým odbojářem a členem skupiny “Tři králové”. Posluchač se tak dozví, jak byli Mašíni vychováváni a proč vlastně tolik lpěli na tom, aby žili ve svobodné zemi. Jejich otec nenáviděl nacisty, oni sami komunisty.

Audiokniha Zatím dobrý – Mašíni nabízí skoro devět hodin napínavého a dobrodružného příběhu. Jde o ideální zábavu na dovolenou, během několika dnů prožijete dramatický útěk spolu s hlavními hrdiny. Nebude se vám chtít přestat poslouchat, příběh vás zcela pohltí. Cena 249 Kč je adekvátní.

_____________

Za pozornost stojí i oficiální text distributora:

Zřejmě žádná událost z našich moderních dějin nevyvolává tolik otazníků a protikladných soudů jako „případ“ bratrů Mašínových. Jaké stanovisko zaujmout k tomu, co se tehdy stalo?

Kniha Jana Nováka Zatím dobrý je bezesporu strhující četba. Napínavý příběh, hrdinové, dobrodružství. Ti hrdinové jsou navíc postavami našich nedávných dějin a jsou vylíčeni kladně, bez dvojznačností, ironie, skepse. Takový přístup je přece docela zvláštní a neobvyklý. Většinou se na naše vlastní dějiny díváme raději s nadhledem a odstupem.

I když posluchače příběh bratří Mašínů a především jejich útěk na západ a takřka neuvěřitelně dobrodružná anabáze přes východní Německo uchvátí a nadchne, neměli by zapomínat, že jde o román, o fikci. V nekonečných sporech o bratry Mašíny a význam jejich odbojové činnosti proti komunistickému režimu jakoby někteří novináři či politici znali právě jen verzi, kterou podává Jan Novák. On je ovšem spisovatel a má plné právo na autorskou licenci a na výstavbu příběhu tak, jak uzná za vhodné.

Že Jan Novák takřka ve všem líčí příběh bratří Mašínů podle memoárů, které oni sami napsali a podle rozhovorů, které poskytovali, a navíc ještě leccos přikrášluje, je zkrátka jeho autorská metoda. Měřítkem může být jen dílo samotné a jeho literární kvalita. Jenomže jeho kniha těžko může být chápána jako slovo k debatě o našich dějinách. I když ambice autorova asi taková byla a trochu na zapřenou se v aktuální diskusi o bratrech Mašínech angažuje také. Svědčí o tom například úvahy a vnitřní monology, jež nechává projít hlavou svým hrdinům a v nichž oni jakoby už tehdy, na počátku padesátých let v duchu shledávají argumenty na obranu svých skutků a vypořádávají se s kritickými hlasy, jež ve skutečnosti zazní v diskusích vedených o čtyřicet nebo padesát let později. Ve skutečnosti totiž leccos bylo trochu jinak, než jak na to bratří Mašínové po letech vzpomínali a jak to Jan Novák vypráví. Opravdu zainteresovaný čtenář nebo posluchač o tom může najít řadu informací v dnes již skutečně rozsáhlé „mašínovské“ historiografii.

Bratři Mašínové, Milan Paumer a další jistě byli odhodlaní a nebojácní lidé, rozhodnutí postavit se komunistickému režimu (a velmi pravděpodobně opravdu i dostát pověsti a památce svého otce). Že ale jejich konkrétní činy režimu žádné velké škody nezpůsobily a že debata o etickém rozměru jejich akcí a o mrtvých, kteří jejich činnost provázejí, je zcela legitimní a rozhodně neznamená popírání oprávněnosti odporu proti komunismu včetně odporu ozbrojeného, by snad mohlo být také uznáno. Jejich útěk do západního Berlína ovšem skutečně mimořádnou událostí byl a ve své době také vyvolal přiměřenou pozornost. Byl ovšem více než čím jiným projevem a výsledkem těžko uvěřitelné neschopnosti a naprostou blamáží východoněmeckých policejních sil. Odhodlanost a nebojácnost uprchlíků v tom příběhu jistě ale hrála také důležitou roli.

Jsou tedy bratři Mašínové a jejich spolubojovníci nutně takovými ikonami boje proti komunismu, za jaké je mnozí – a jistě i oni sami sebe – považovali a považují? Spíše ne. To ale neznamená, že je takovými nemůže ve svém románu vidět spisovatel a už vůbec to neznamená, že se takový román dobře nečte – nebo neposlouchá.