Kniha Přišel befel od císaře pána je do jisté míry pozoruhodným počinem. Editoři Pavla Horáková a Jiří Kamen připravili ze vzpomínek českých vojáků účastnících se první světové války zajímavou publikaci, a to nejen autentickým obsahem, ale i zpracováním.
Když jsem i knihu pro recenzi žádal, měl jsem trošku jiné představy o tom, co mě čeká. Myslel jsem si, že dostanu brožovanou knížku, u které mě bude zajímat hlavně obsah, tedy dopisy vojáků rakousko-uherské armády domů. Čekal jsem, že si knížku budu vozit s sebou v MHD a budu si číst o volných chvílích. Už když přišel balíček z pošty, bylo jasné, že se mi tato představa asi nesplní. Kniha je totiž poměrně velká (29 x 23 cm) a těžká (vytištěná na kvalitním papíře). Tedy do metra či autobusu se příliš nehodící. Jakmile jsem otevřel balíček a začal listovat, uviděl jsem, že je to kniha výpravná, krásná, s hezkým citlivým designem. Přitom hezky navozující dobu z před stovkou let.
Co je jejím obsahem? Jak jsem již naznačil, jde o autentické deníkové či korespondenční zápisky vojáků účastnících se první světové války. Editoři navázali na rozhlasový pořad, ve kterém texty vojáků zpřístupňovali veřejnosti, a připravili nejen textově, ale i obrazově zajímavou publikaci. Texty doplňují fotky a dobové materiály, ukázky originálních dopisů, vše je seřazené chronologicky.
Osobně mám pohled na historii očima těch, kteří ji prožívali, moc rád. V tomto případě se mi moc líbí jazyková stránka textů, po několika odstavcích se přenesete o sto let zpátky, díky dobovým slovům, větné stavbě a vyjadřování. Rozumíte všemu a dobře, ale ty staré časy na vás prostě dýchnou, i kdyby jste vůbec nechtěli. Autoři dopisů a deníků (psaných ne zpětně, ale přímo, většinou z fronty) jsou různí. Obchodní příručí, holič, učitel, ale i spisovatelka nebo politik. I proto je to exkurz do doby i myšlení lidí velice pestrý. Zápisky jsou o strádání na frontě, ale hlavně o běžném denním režimu té doby, o maličkostech, které často mohly pomoci přežít.
I když jde o knihu komponovanou z dobových textů a dalších materiálů, umožní čtenáři udělat si komplexní obrázek o všech popisovaných letech. A mnohem zajímavější cestou, než studiem mnohdy suchých a bezbarvých studií historiků. Dá se říci, že jde o jakousi výpravnou encyklopedii účasti Čechů v první světové válce, psanou jimi samými. Událostmi provázejí autoři vzpomínek, editoři je akorát řadí v čase.
Kdybych měl poradit, jak a kdy knihu číst a prohlížet, doporučil bych vyhradit si několik delších, třeba dvou až tříhodinových úseků a uvelebit se v posteli nebo v křesle. Není to prostě čtení do autobusu. Naopak jist jsem si jednou věcí, “Befel” bude zcela jistě zdobit vaší knihovnu, je to kousek, který tematicky i zpracováním může zaujmout třeba návštěvu, která si jí ráda na několik týdnů půjčí domů. A může být i hezkým knižním dárkem někomu, koho první světová válka zajímá.
Díky za poskytnutí knihy k recenzi patří Nakladatelství Argo.
