Stanislav Motl je známý hlavně díky svým skvělým televizním reportážím a asi nebudu sám, kdo ho počítá mezi takzvané “lovce nacistů”. Rozhodl jsem se, že si ho proklepnu i jako spisovatele, respektive autora literatury faktu. Moje volba padla na dílo Svědek z cely smrti, protože při bližším zkoumání anotací všech Motlových knih mi přišlo tematicky nejvíce zajímavé.
Poslední loňské číslo čtvrtletníku Paměť a dějiny se skoro monotematicky zabývá spoluprací s tajnou předlistopadovou policií, se Státní bezpečností. Prověření autoři se věnují dodnes palčivému tématu velmi pečlivě a přečtení klíčových materiálů z tohoto čísla zájemcům poskytne zajímavý přehled dějí a reálií z let 1945 – 1989.
Pokud bych si měl vybrat, kterému koníčku týkajícímu se historie bych se chtěl věnovat, byla by amatérská archeologie jistě jednou z prvních voleb. Kniha Příručka amatérského archeologa je přitom jedním z prvních materiálů, které by si mohl zájemce k tématu přečíst. Jde o knihu srozumitelnou, přehlednou a hlavně nabitou informacemi, které začínající archeolog amatér jistě zužitkuje. Právě přehlednost a jednoduchost značí, že by si tuto knihu mohli projít i školáci, nejde totiž o odborný text, ale o příručku v pravém slova smyslu.
Třetí letošní vydání revue Paměť a dějiny je stejně jako všechna předchozí čísla nabitá skvělými studiemi, tentokrát na téma trochu současnější historie.
Na knihu Železná opona od mojí nové oblíbenkyně Anne Applebaumové jsem se těšil, a četbu jsem nechtěl uspěchat. Po zkušenostech s Gulagem a Mezi východem a západem jsem tušil, že mě čeká zajímavá, ale náročná četba. A hned na začátek musím prozradit, že jsem nebyl zklamán, naopak. Několik set stránek čtení a skvělých fotek jsem si užil.
V Bečově nad Teplou bylo jistě mnoho čtenářů Historieblog.cz. Všichni, co jsme tam byli, jsme si během prohlídky vyslechli povídání průvodců o historii hradu, osudech jeho posledních majitelů z rodu Beaufort-Spontin a určitě jsme všichni vyrazili na prohlídku Relikviáře svatého Maura. Na první pohled je to zámek úplně obyčejný. Ale asi tak 150 lidem ročně umí Bečov ukázat i něco docela jiného.
K přečtení knihy Jako bychom dnes zemřít měli autora Miloše Doležala jsem se chystal velmi dlouho. Příběh faráře Josefa Toufara, muže, který byl v roce 1950 umlácen estébáky, i když vlastně nic neudělal, je myslím dostatečně znám všem příznivcům naší moderní historie. O Toufarovi jsem četl několik článků, viděl televizní reportáže a poslední zpráva o něm (návrat jeho ostatků do Číhoště) mi připomněla, že bych si měl přečíst hlavně knihu Miloše Doležala, oceňovanou laiky i odborníky.
Na žižkovské nákladové nádraží jsem se stavil necelý týden před tím, než měl Legiovlak opustit Prahu. Odjíždí ve středu 26. srpna a míří do Pardubic, následují České Budějovice a další větší města. Na přesný harmonogram se podívejte tady.
Anne Applebaumová se stala mojí oblíbenou autorkou hned, jakmile jsem přečetl první knihu od ní – šlo o populární Gulag, za který dostala v roce 2004 Pulitzerovu cenu. Jako druhé její dílo pro přečtení jsem zvolil knihu Mezi východem a západem. Podtitul “Napříč pohraničím Evropy” je dostatečně výmluvný – jde totiž cestopis, který autorka napsala na základě svojí cesty od Kaliningradu do Oděsy.
Kdo by se nechtěl proletět v některé z legendárních stíhaček druhé světové války. No, asi by se pár jedinců, kteří by tuto nabídku odmítli, našlo, ale já mezi ně rozhodně nepatřím. Sluší se, abych hned na začátku prozradil, že jsem neletěl ve skutečné stíhačce Messerschmitt Bf 109. Šlo o simulátor, ovšem velmi realistický a propracovaný. Seděl jsem v kokpitu, opocenýma rukama svíral knipl, trápil se s nožním řízením, zapomínal zasunovat podvozek a při přistáních mi díky dokonalému zpracování simulace vstávaly chlupy na rukou.
Vezměme to ale pěkně popořádku. Před pár dny se mě moje milá manželka zeptala, jestli vím o tom, že v Praze je simulátor Messerschmittu. Nevěděl jsem. Pokud vás zajímá, proč se moje manželka zabývá leteckými simulátory a jak se o tom vůbec dozvěděla, odpověď je velmi prozaická. Nabídku zahlédla na Slevomatu, zrovna když tam kupovala pobyt v Krkonoších… Tudy tedy vedly nevyzpytatelné cesty osudu ke splněné mého pubertálního snu. Ano, i já patřím k těm, kteří jako kluci chtěli pilotovat stíhačku. Napsal jsem tedy provozovatelům simulátoru, zda bych si ho mohl vyzkoušet, výměnou za zveřejnění recenze na tomto blogu. Odpověď přišla rychle a jistě už tušíte, že byla kladná. Domluvili jsme si tedy temín a já se začal nehorázně těšit.
Pokračování textu Jak jsem pilotoval Messerschmitt Bf 109
