Archiv rubriky: Články

10 známých veteránů korejské války. Astronauti, herci a Johnny Cash

O tom, že v různých válkách dvacátého století bojovali i známí herci, hudebníci, politici a nebo sportovci jsem už psal. Teď jsem narazil na seznam deseti zajímavých osobností, které sloužili v korejské válce, samozřejmě jde o Američany a Brity. Zde je desítka slavných veteránů korejské války.

1. Neil Armstrong

První člověk, který se prošel po povrchu Měsíce, sloužil u letectva. 3. září roku 1951 byl jeho F9F Panther sestřelen protiletadlovou obranou a jedenadvacetiletý Armstrong se katapultoval. V Koreji létal u námořnictva skoro celý rok, absolvoval 78 misí a dostal 3 vyznamenání.

2. Edwin “Buzz” Aldrin

Armstrongův kolega z posádky Apolla 11 byl za korejské války oceňovavým stíhacím pilotem. Absolvoval West Point a letectvo posílil jako jeden z nejlepších studentů v ročníku. Do Koreje přišel po Vánocích roku 1951 a odlétal na známé stíhačce F-86 Sabre celkem 66 bojových misí. Sestřelil dva ruské Migy.

3. Sir Michael Caine 

Známý herec se do britské armády v Koreji dostal v květnu 1951. Sloužil u královských mušketýrů, dokonce v první linii. Boje na život a na smrt zažil opravdu zblízka, prý se účastnil nebezpečných nočních hlídek v zemi nikoho. V roce 1953 onemocněl malárií, vrátil se domů a začal studovat herectví. Cainova první role byla stylová, hrál britského vojína ve filmu “A Hill in Korea”, natáčelo se po válce v roce 1956.

4. Ed McMahon

Televizní celebrita sloužila jako letecký instruktor u mariňáků během druhé světové války, bojů se ale neúčastnila. V únoru roku 1953 by v té době již z televize známý McMahon povolán do Koreje. Létal na pozorovací Cessně nad nepřátelskými liniemi a hlásil dělostřelectvu, kde jsou příslušné cíle. Létal i pět misí za den a byl oceněn šesti vyznamenáními.

5. John Glenn

Budoucí kosmonaut a americký senátor odlétal v Pacifiku 59 bojových misí během druhé světové války, také u mariňáků. Po začátku války v Koreji se vrátil do kokpitu stíhačky a prošel dvě várky nasazení na stíhačkách F9F Panther a F-86 Sabre. Během posledních devíti dnů korejské války sestřelil 3 Migy. V roce 1962 se stal prvním Američanem na oběžné dráze Země.

6. Ted Williams

Slavný baseballista během kariéry sportovce odpálil rekordních 521 homerunů. Letecký vácvik absolvoval už během druhé světové války, do bojů se ale nezapojil. Do války v Koreji odcházel jako obrovská sportovní hvězda, v sezóně 952 si zahrál šest zápasů a pak ho čekalo 39 misí ve válce. Několik letů absolvoval jako křídlo slavného Johna Glenna. Jeho letoun byl několikrát zasažen, jednou dokonce nouzově přistál bez podvozku.

7. Casey Kasem

Americký DJ studoval státní univerzitu v Detroitu, když byl jako dvacetiletý v roce 1953 povolán do armády. V Koreji ovládal vzduch, i když trochu jinak, jak by nás napoprvé napadlo. Působil totiž v rádiu amerických ozbrojených sil jako DJ a hlasatel. Dá se říci, že jeho kariéra hudebního znalce a průvodce americkou hitparádou začala ve válečném rádiu. Nejdřív ho poslouchaly tisíce vojáků, později doma miliony hudebních fandů.

8. James Garner

Ve svých memoárech Garner tvrdí, že byl prvním obyvatelem Oklahomy povolaným do korejské války. Jmenoval se James Bumgarner, ale příjmení si zkrátil, aby si ho lidé jako herce lépe zapamatovali. V americké armádě sloužil u pěchoty v pátém regimentu. Tato jednotka zaznamenala během bojů velmi těžké ztráty. Garner byl zraněn šrapnelem, a toto zranění nebylo jediné. Purpurové srdce (vyznamenájí pro zraněné) dostal dvakrát. V roce 1956 debutoval ve válečném filmu “The Great Escape.”

9. Charles Rangel

Dlouholetý americký kongresman z Manhattanu byl do americké armády povolán po neúspěšném studiu na střední škole v roce 1948. Sloužil u dělotřelecké jednotky složené bez výjimky z černochů, během jedné z bitek na korejské frontě se mu podařilo osvobodit 40 kamarádů z čínského obklíčení. A to přesto, že byl zraněn střepinou. Dostal Purpurové srdce a Bronzovou hvězdu za udatnost, velmi ceněné vyznamenání. Po návratu z války dostudoval střední školu, práva a stal se z něho bojovník za lidská práva. V roce 1970 pak usedl v Kongresu.

10. Johnny Cash

Obrovská hudební hvězda má také zkušenosti z Koreje, i když ne přímo válečné. Do amerického letectva vstoupil jen několik týdnů po začátku války. Stal se radistou, výcvik prodělal v západním Německu, specializoval se na odposlech komunikace nepřátel. Podle svých pamětí byl prvním Američanem, který se dozvěděl o smrti Stalina. Monitoroval totiž rádiovou komunikace Sovětů zrovna v pravou chvíli. Jeho práce byla vysoce kvalifikovaná, aráda neměla mnoho odborníků jeho kvalit. Už během služby v Koreji začal skládat písničky a cvičit na kytaru. V roce 1954 se usadil v Memphisu a o rok později podepsal velký kontrakt s vydavatelstvím Sun Records.

Zdroj a fotky: http://www.history.com/news/10-famous-korean-war-veterans

Správy o koncentračných táboroch nacistov v svetových médiach

Napriek značnému skepticizmu a nedôvere aj zahraničné médiá už minimálne od roku 1942 uverejňovali správy hovoriace o deportáciach a následnom vyvražďovaní.

13. októbra 1942 denník Newcastle Morning Herald and Miner´s Advocate 1 uverejnil krátku správu s titulkom « Will be no Jews in Reich in 1943 »2 Správa bola uverejnená na základe Štokholmskej správy. Najskôr píše o Židoch žijúcich v Nemecku, hovorí však aj o aplikácii rovnakého plánu na zvyšok okupovanej Európy3. Správa sa zmieňuje aj o tom, že nemecká vládnuca vrstva je sama prekvapená gigantickosťou svojho plánu, rovnako aj veľmi vlažnou reakciu zo strany zahraničia.

Newcastle Morning a Herald Miners' Advocate, 13. října 1942
Newcastle Morning Herald and Miners’ Advocate, 13. října 1942

Pokračování textu Správy o koncentračných táboroch nacistov v svetových médiach

Čo prinieslo svedectvo Rudolfa Vrbu a Alfreda Wetzlera vtedajšiemu svetu

“Je nepopierateľnou skutočnosťou, že Nemci úmyselne a systematicky vyvraždili milióny civilistov – Židov, rovnako ako aj kresťanov – z celej Európy”

Vrba a Wetzler týmto výrokom deklarujú, že Nemci sa nezameriavajú iba na jednu etnickú skupinu, ale ich zámerom je vyvraždiť aj ďalšie skupiny, napr. kresťanov. Doterajšie správy, ktoré boli uverejnené, hovorili výlučne o židovskej otázke, teda Vrba a Weztler prinášajú historicky presnejší pohľad.

Rudolf Vrba a Alfred Wetzler
foto: flashtrafficblog.wordpress.com

Pokračování textu Čo prinieslo svedectvo Rudolfa Vrbu a Alfreda Wetzlera vtedajšiemu svetu

Máme devět nových národních kulturních památek

Na seznam národních kulturních památek bylo nově zařazeno devět historických předmětů, uměleckých děl a církevních památek. Za památky spadající pod nejvyšší státní ochranu byly prohlášeny Vyšebrodský cyklus, Madona z Veveří, staroboleslavské palladium, gotické deskové malby, Žlutický kancionál, astronomické hodiny, dva renesanční sextanty, oltářní gotické malby z Roudník a šlikovská šperkovnice.

Vyšebrodský cyklus
Vyšebrodský cyklus, foto: NG Praha

Národní kulturní památky (NKP) tvoří nejvýznamnější součást kulturního bohatství země, vztahuje se na ně přísnější ochrana než na kulturní památky, kterých je také mnohem více. Podobně jako u kulturních památek i u NKP je zákonem ošetřen jejich trvalý i dočasný vývoz do zahraničí a také prodej. Kulturní památky prohlašuje ministerstvo kultury, NKP prohlašuje vláda. Včetně devítky nových bude od 1. ledna příštího roku tvořit soubor NKP 306 položek.

Zdroj: Aktuálně.cz

Jaký je původ a význam českých jmen měsíců?

Přemýšleli jste někdy nad tím, odkud pocházejí a jaký mají význam názvy měsíců v češtině? V některých případech je to více než jasné, ale existují jména, kdy není řešení vůbec snadné a jednoznačné. Na řešení se můžeme podívat do celkem vousatého článku v časopise Naše řeč, rok 1939 (ročník 23), číslo 3. Dovolím si ho citovat díky jeho zpřístupnění na webu Ústavu pro jazyk český, ale přečtěte si ho celý, stojí za to. Autor článku totiž opravuje rozhlasového redaktora, který původy jmen měsíců v některých případech interpretoval zcela nesprávně.

Leden je měsíc ledu a ovšem i sněhu, jeho nástupce únor znamená už změnu; v únoru bývá již občas obleva, sníh a led polevuje, objeví se mokro, zkrátka ztuhlá posud země se unoří, t. j. začíná se nořit ve vodu a bláto. Vždyť se říká; „Na svatého Blažeje napije se skřivan z koleje“, a to je hned na začátku, totiž třetího února. Sloveso nořiti a unořiti je staré, ale nyní se ho již málo užívá a zachovalo se jen skryto ve rčení „ani slzičky neumořil“ (místo neunořil). Dnes místo nořiti slzy říkáme spíše roniti: slzy se řinou, slzy se roní. Znamená tedy únor měsíc občasné oblevy.

Březen podle výkladu, který jsme slyšeli, je prý měsíc, kdy krávy bývají březí, ale to je asi omyl; březen znamená zajisté dobu, kdy břízy raší a rozvíjejí své lupínky, právě tak jako duben je měsíc, kdy se duby odívají listím. Že květen je doba květů, netřeba vykládati, ale že by měsíc červen a červenec byly dostaly jméno od nějakých červů, není pravdě podobno. Ovšem barva červená byla kdysi dávno nazvána podle nějakých červů, zrovna tak jako zelená podle zelí a zelin vůbec. Avšak jméno měsíce červen a červenec dáno bylo oné době, kdy se plody třešní a višní, jahod, malin, rybízu a podobných rostlin zprvu začínají červenat a pak bývají už červené. Tak je věru třeba rozuměti jménům červen a červenec. V starší době bývala spolu dokonce zaměňována, takže červenec býval měsíc v roce šestý a červen sedmý; snad k tomu přispěla také latinská jména těchto dvou měsíců, Junius a Julius, která jsouce si zvukem podobna a vedle sebe položena často se pletla a jedno s druhým se mátlo.

Srpen jest ovšem měsíc žní a dostal toto jméno za oněch časů, kdy se žínalo srpem. Ale že by měsíc září byl nazván tak proto, že v tu dobu obyčejně slunce mile září, v době tak zvaného babího léta, to je výklad naprosto chybný. Jméno měsíce září má týž kořen jako jméno říjen (t. j. odvozuje se od říjení neboli od říje vysoké zvěře. Říjení bývá arci v měsíci říjnu, ale počíná se už v měsíci září, kdy někteří jeleni už zařijí, počnou občas říti, t. j. řváti. Slyšel jsem jednou od starého myslivce, že se v polovici září začíná říven.

Jméno měsíce listopadu nepotřebuje výkladu; v té době i poslední listí padá se stromů. Jméno prosinec bylo v uvedené přednášce vyloženo správně, že pochází od prosa, vlastně od prosné kaše, která za starých časů, kdy snad ještě nebylo rozšířeno jedení bramborů, bývala nejčastějším pokrmem lidu. Výklady jiné, jako od proseb adventních anebo od prasat změnou tvaru „prasinec“ v „prosinec“, jsou nesprávné a zhola nemožné.


TIP: V jednom z minulých jazykových koutků jsme si vysvětlovali význam slov historismus, archaismus a anachronismus.


Zjednodušený a trochu odlišný přehled původu jmen měsíců v češtině najdete i v tabulce z webu http://kalendar.beda.cz/puvod-jmen-mesicu-v-roce:

Leden nejstudenější měsíc, tvoří se ledy
Únor led se v tomto měsíci noří, láme a puká
Březen březí dobytek rodí nebo může jít i o čas bříz
Duben duby začínají pučet
Květen dříve máj, Jungmann roku 1805 použil květen
Červen vyjadřuje načervenalost plodů, to však platí i pro následující měsíc
Červenec načervenalost plodů nebo může být základem i červec (brouk)
Srpen vrcholí žně, používá se srp
Září podzimní říje zvěře, platí však i pro následující měsíc
Říjen podzimní říje zvěře
Listopad listí padá ze stromů
Prosinec doba adventu je spjata s prosbou, může však jít i o zkomoleninu slova prasinec (doba zabijaček)

V prosinci vyjde kniha o koncentračním táboře pro ženy Ravensbrück

Letmým pohledem do edičního plánu nakladatelství Pavel DOBROVSKÝ – BETA lze zjistit, že se na letošní prosinec chystá české vydání (v koedici s plzeňským nakladatelstvím Jiří Ševčík) dosud nepublikovaného příběhu Ravensbrücku, koncentračního tábora pro ženy.

Sarah Helmová - Ravensbrück

Kniha mapuje šest let, během nichž vězeňkyně různých národností denně umíraly v důsledku nacistického plánu zlikvidovat politické nepřátele a nemocné nebo rasově nevyhovující jedince. Atmosféra smrtelného nebezpečí, plynové komory, sadistické metody táborových lékařů, zoufalé pokusy o individuální záchranu i organizovaný kolektivní odpor – to vše je líčeno na základě rozhovorů s přeživšími, výpovědí z poválečných procesů a dokladů z nově zpřístupněných archivů.

Sarah Helmová
Sarah Helmová, foto Twitter
Autorkou knihy je Sarah Helmová, investigativní žurnalistka v redakcích britských periodik (Sunday Times, Independent, Observer) a spisovatelka literatury faktu. Proslavila se knihou A Life in Secrets, tedy příběhem Very Atkinsové, britské špionky z druhé světové války. Její účet na Twitteru najdete tady.
Recenze knihy, která v češtině vyjde koncem letošního roku, si zatím můžete přečíst například na webech Independentu, New Yourk Times a Guardianu.

Rekonstrukce obličeje ženy žijící před 7 000 lety

Díky vědě a moderním technologiím můžeme pohlédnout do obličeje ženy, která žila před sedmi tisíci lety. Student archeologie Mahsa Vahabi na archeologickém nalezišti v Íránu objevil kromě starého nádobí také kostru ženy.

3D rekontrukce obličeje ženy žijící před 7 000 lety

Vědec Mohammad Reza Rokni se pak pustil do 3D rekonstrukce obličeje této ženy. Použil k tomu kosterní pozůstatky a pravidla symetrie lidského těla, jelikož neměl k dispozici kompletní kostru. Podoba ženy se prý podařila vystihnout asi z 95 %. Parametry obličeje byly sestaveny na základě naměřených dat a tkáně domodelovány, stejně tak jako vlasy, které se nedochovaly a vědci tak použili svojí fantazii.

Zdroj: http://en.mehrnews.com/news/107975/Face-of-Tehran-s-7-millennia-old-woman-reconstructed

Sedm starověkých divů světa

Seznam nejobdivuhodnějších staveb starověku začal vznikat v době, kdy většina ze sedmi divů světa ještě stála a v podstatě zářila novotou. Za původce nápadu vytvoření seznamu obdivuhodných architektonických kousků z oblasti Středozemního moře a Blízkého východu je považován Filón Byzantský, řecký spisovatel žijící ve 2. nebo 3. století našeho letopočtu.

Sedm divů světa
Sedm divů světa, foto: patz.com

Je nutno podotknout, že ve starověku bylo těchto seznamů více a vytvářeli je různí filozofové a matematici. A jelikož je lidský vkus různý, tak se i v seznamech vyskytovaly nejrůznější stavby, které v tom dnešním seznamu sedmi divů světa už nefigurují. Současný seznam, který je v této podobě citován od 18. století, obsahuje následující stavby (převzato z české Wikipedie):

Název Datum stavby Civilizace Dochovaný Zánik
Egyptské pyramidy v Gíze 2550 př. n. l. Egypťané Ano jediné se dochovaly
Visuté zahrady Semiramidiny 600 př. n. l. Babylóňané NE není známo
Feidiův Zeus v Olympii 435 př. n. l. Řekové NE zničeno požárem
Artemidin chrám v Efesu 550 př. n. l. Řekové NE zničeno požárem
Mauzoleum v Halikarnassu 351 př. n. l. Helénská civilizace NE zničeno zemětřesením
Rhódský kolos 292-280 př. n. l. Helénská civilizace NE zničeno zemětřesením
Maják na ostrově Faru 3. století př. n. l. Egypťané NE zničeno zemětřesením

Egyptské pyramidy v Gíze

Velké pyramidy, které se nacházejí v Gíze na západním břehu řeky Nil severně od Káhiry, jsou jediným divem starověkého světa, který přežil až do dnešních dnů. Tyto tři pyramidy (nejznámější je Cheopsova) byly postaveny v letech 2 700 – 2 500 před naším letopočtem jako královské hrobky. Největší a nejpůsobivější je právě Cheopsova pyramida, která pokrývá 13 akrů a prý byla postavena z více než 2 milionů kamenných bloků, a každý z nich váží od dvou do třiceti tun. Více než 4 000 let byla Cheopsova pyramida nejvyšší stavbou světa, o tento rekord přišla stavba až v 19. století. Témeř dokonale symetrické pyramidy byly vybudovány bez moderních nástrojů a geodetických přístrojů. Vědci se domnívají, že Egypťané používali systém válců a saní k přesunování těžkých kamených bloků. Šikmé stěny, které byly určeny k napodobení paprsků boha slunce Ra, byly původně postaveny stupňovitě a pak vyplněny vápencem. Interiér pyramid byl plný úzkých chodeb a skrytých komor v neúspěšném pokusu odradit zloděje. Ačkoli moderní archeologové našli v rozvalinách různé poklady, domnívají se, že většina z toho, co pyramidy kdysi obsahovaly, byla vypleněna do 250 let od jejich dokončení.

Kdy existovaly starověké divy světa?
Kdy existovaly starověké divy světa? foto: Wikipedie

Visuté zahrady Semiramidiny

Podle starých řeckých básníků byly zahrady vybudovány nedaleko řeky Eufrat v současném Iráku, za vlády babylónského krále Nabuchodonozora II kolem roku 600 př.n.l.  Zahrady byly vysazeny více než 20 metrů ve vzduchu na obrovské čtvercové cihlové terase, vystavěné po vzestupných krocích,  jako je například hlediště divadla. Král údajně stavěl zahrady kvůli milence Amytis, aby zmírnil její stesk po vzdáleném domově. Spisovatelé popsali, že lidé mohli chodit pod krásnými zahradami, které spočívaly na vysokých kamenných sloupech. Moderní vědci odvodili, že aby zahrada přežila, musela být zavlažována pomocí systému skládajícího se z čerpadla, vodního kolo a cisteren. Tento důmyslný systém pak musel vodu z Eufratu dopravit nahoru do zahrad, tedy do výšky mnoha metrů. Ačkoli jsou rozmanité popisy zahrad jak v řecké, tak v římské literatuře, žádný z nich není takzvaně z “první ruky”. Žádná zmínka o zahradách nebyla nalezena ani v babylónských nápisech na kamenných destičkách. Moderní vědci sice věří, že báchorky o Semiramidiných zahradách jsou inspirovány skutečností, ale v této podobě mohly těžko existovat.

Feidiův Zeus v Olympii

Známá socha Dia byla dílem aténské sochaře Feidia. Umístěna měla být v Olympii, místě starověkých olympijských her kolem poloviny pátého století před naším letopočtem. Socha představovala boha hromu sedící s nahou hrudí na dřevěném trůnu. Zeus byl doplněn dvěmi vyřezávanými sfingami, tělem lva a křídly ptáka. Socha byla bohatě zdobená zlatem a slonovinou a dosahovala téměř a ke strupu chrámu, prý měřila více než 12 metrů. Podle legendy sochař žádal boha, na jehož podobě pracoval, o znamení schválení po dokončení sochy. A skutečně, brzy poté, chrám byl zasažen bleskem. Zeus zdobil chrám v Olympii více než osm století, pak křesťanští kněží přesvědčil římského císaře k uzavření chrámu (ve 4. století). V té době byla socha přesunuta do chrámu v Konstantinopoli kde byla při požáru v roce 462 zničena.

Artemidin chrám v Efesu

Ve skutečnosti bylo Artemidiných chrámů několik. Chrámy a oltáře byly ničeny a poté obnoveny na stejném místě, tedy v Efezu, řeckém přístavním městě na západním pobřeží současného Turecka. Nejzajímavějšími stavbami byly dva mramorové chrámy postavené v letech 550 a 350 př. n.l. První z nich byl navržen krétským architektem Chersifrenema jeho synem Metagenem a zdobili ho někteří z nejslavnějších umělců antického světa. Budova vyhořela 21. července 356 př.n.l., podle legend šlo o noc, kdy se narodil​ ​Alexandr Veliký. Asi o šest let později se začal stavět nový chrám. Nová budova byla obklopena mramorových schody, které vedly k více než  stodvacetimetrové  terase. Uvnitř bylo 127  skoro dvacetimetrových mramorových sloupů a socha Artemise. Archeologové se neshodují v tom, zda stavba měla strop pod širým nebem, nebo byla kryta dřevěnou střechou. Chrám byl z velké části zničen Ostrogóty v roce 262 a jeho trosky spatřily světlo světa až v roce 1860, když archeologové vykopali první ze zřícených sloupů na dně řeky  a to nebylo až do roku 1860, které archeologové vykopali první ze zříceniny sloupců chrámu na dně řeky.

Umístění sedmi divů světa
Umístění sedmi divů světa, foto: Wikipedia

Mauzoleum v Halikarnasu

Mauzoleum v Halikarnasu (nachází se v jihovýchodním Turecku) bylo hrobkou, kterou postavila Artemisia pro svého manžela Mausoluse, krále Carnie v Malé Asii, po jeho smrti v roce 353 př.n.l. Mausolos byl také Artemisiin bratr a podle legendy byla jeho sestra a zároveň manželka tak moc zasažena jeho smrtí, že si jeho popel rozmíchala ve vodě a vypila ho. A kromě toho objenala stavdu obří hrobky, která byla nakonec postavena z bílého mramoru do výše přes 40 metrů. Komplikovaný design budovy se skládá ze tří pravoúhlých vrstev, kombinujících tři architektonické styly. První vrstva byla vysoká skoro 20 metrů, následuje střední vrstva a 36 jónskými sloupy a střecha ve tvaru pyramidy. Na samém vrcholu střechy byl umístěn samotný hrob, zdobený pracemi čtyř sochařů a koňským čtyřzpřežím. Mauzoleum bylo z velké části zničeno při zemětřesení ve 13. století a jeho ostatky byly později použity v opevnění hradu. V roce 1846 byly kousky původního mauzolea vyjmuty z hradního opevnění a nyní jsou spolu s dalšími památkami z Halikarnasu v londýnském Britském muzeu.

Kolos Rhódský

Kolos byla obrovská bronzová socha boha slunce (Helios) postavená obyvateli řeckého ostrova Rodos během dvanácti let ve 3. století př. n. l. Hlavní město bylo na začátku 4. století př. n. l. terčem makedonských nájezdníků a  podle legendy místní obyvatelé prodalí nástroje a vybavení co na místě nechali Makedonci a peníze použili na stavbu bronzové sochy. Tu navrhl sochař Chares a jeho dílo bylo přes 30 metrů vysoké, nejvyšší z antického světa. Bylo dokončeno kolem roku 280 př. n.l. a stálo šedesát let, než bylo zničeno při zemětřesení. Socha nebyla nikdy opravena a znovu postavena a když o mnoho stovek let později Arabové napadli Rodos, putovaly zbytky bronzu do šrotu. Z tohoto důvodu archeologové nevědí moc o přesném umístění sochy a ani jak vlastně vypadala. Většina věří, že líčila nahého boha slunce, který držel v jené ruce pochodeň a ve druhé ruce oštěp. Dokonce se říkalo, že socha stála jednou nohou na každé straně přístavu, ale většina vědců nyní souhlasí tvrzením, že nohy sochy byly pravděpodobně postaveny blízko sebe, jelikož musely držet obrovskou váhu celé sochy.

Maják na ostrově Faru

Maják na ostrově Faru byl umístěn na malém ostrově zvaném Faros v blízkosti města Alexandrie. Navrhl ho řecký architekt Sostratos a dokončen byl asi v roce 270 př.n.l, za vlády Ptolemája II. Maják pomáhal navigovat lodě v rušném nilském přístavu. Archeologové našli starověké mince, na kterých byl maják zobrazen, a vyvozují z nich, že stavba měla tři úrovně: čtvercový půdorys sole, osmibokou úroveň ve středu a válcovitý vrchol. Nad tím stála pětimetrová socha, s největší pravděpodobností  Ptolemája II. nebo Alexandra Velikého, po němž bylo město pojmenováno. Přestože se odhady o výšce majáku různí a pohybují se v rozmezí 60 – 180 metrů, většina moderních vědců věří, že to bylo asi 120 metrů. Maják byl postupně zničen během série zemětřesení v letech 956 až 1323. Některé jeho pozůstatky byly objeveny v dolním toku Nilu a podle posledních zpráv by se měla stavět jeho replika na místě, kde stál původně.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Seven_Wonders_of_the_Ancient_World

http://www.history.com/topics/ancient-history/sevens-wonders-of-the-ancient-world

http://www.patz.com/wonders_of_the_world.htm

Znáte nejrychlejší a nejpomalejší letadla druhé světové války?

Rychlost byla (a vlastně pořád je) pro stíhačky a letadla vůbec jedním z hlavních parametrů úspěchu. Jistě, nejenom v druhé světové válce záleželo hodně i na obratnosti, výzbroji, doletu, dostupu, pevnosti konstrukce, pancéřování… a samozřejmě na umění pilota. Rychlost je ovšem hlavně díky jednoduchosti srovnávání jednotlivých letadel jedním z nejsledovanějších parametrů. Podívejme se tedy na žebříček letadel druhé světové války, sestavený podle rychlostí jednotlivých tipů. Přesněji řečeno na jeho špičku a chvost, na kompletní srovnání se můžete podívat na linku níže.

Na špičce žebříčku jsou experimentální proudová a raketová letadla Luftwaffe. Většina z nich se nikdy bojů nezúčastnila, šlo o prototypy a tajné Hitlerovy zbraně, které se nikdy na frontu a nebo z rýsovacího prkna vůbec nedostaly. Přesto si svoje místo v žebříčku zaslouží. Nejrychlejším letadlem druhé světové války byl Lippisch P.13A, koncept s maximální rychlostí 1650 km/h.

Lippisch P-13A
Koncept Lippisch P.13A, foto: Wikipedia

Pokračování textu Znáte nejrychlejší a nejpomalejší letadla druhé světové války?

V Husinci byl otevřen zrekonstruovaný rodný dům Jana Husa

Předseda vlády Bohuslav Sobotka otevřel v sobotu 30. května 2015 společně s ministrem kultury Danielem Hermanem nově zrekonstruovaný dům Mistra Jana Husa v Husinci. Vláda na projekt uvolnila 20 milionů korun.

Rodný dům mistra Jana Husa v Husinci

Na zahradě Husova domu premiér spolu s patriarchou Církve československé husitské Tomášem Buttou slavnostně odhalil plastiky projektu Mistr Jan Hus – cesta ke smíření. Plastikám také udělil záštitu.

Projekt obnovy Husova rodného domu byl vypracován již v roce 2006, jeho realizaci ale žádná z předchozích vlád nepodpořila. Potřebné peníze a podporu poskytla až vláda Bohuslava Sobotky, která vnímala projekt od začátku za jednu z důležitých priorit v kulturní oblasti a uvolnila na projekt 20 milionů korun.

Otevření nové expozice v Husově rodném domě je součástí důstojného připomenutí významného historického výročí 600 let od upálení tohoto církevního reformátora.

Zdroj: http://www.vlada.cz/cz/media-centrum/aktualne/premier-sobotka-otevrel-s-ministrem-hermanem-zrekonstruovany-rodny-dum-jana-husa-v-husinci-130889/