Archiv rubriky: Články

Akce, Archivy, Články

Národní knihovna vystavuje rukopisy s vlastnoručními poznámkami Jana Husa (21. 5. – 28. 6. 2015)

U příležitosti 600. výročí upálení Jana Husa pořádá Národní knihovna ČR výstavu, která čerpá z fondů Oddělení rukopisů a starých tisků. Vystaveny budou zejména vzácné rukopisy včetně dvou exemplářů takzvané Dalimilovy kroniky. Cílem výstavy je poukázat na místo a význam výrazné osobnosti reformního hnutí v rámci českých středověkých dějin.

Richentalova kronika rok cca 1464 - Zajetí a upáleni Jana Husa

Jan Hus je světově známou osobností českých dějin a zpravidla bývá považován za vzorový příklad svobodně myslícího člověka. V letošním roce si Česká republika připomíná šestisté výročí jeho upálení. „Už s předstihem vyšly některé publikace na husovské téma, není nutné tedy opakovat výklad o Janu Husovi samém, nýbrž se výstavou i publikací pokoušíme o něco jiného. Představit jej v jiném světle,“ prozrazuje autor scénáře výstavy i publikace Zdeněk Uhlíř z Oddělení rukopisů a starých tisků Národní knihovny. „Musíme se smířit s tím, že se nám nikdy nepodaří dosáhnout jednoho jediného a jednotného výkladu Husa, ale i čehokoli jiného v historii. Musíme si uvědomit, že za námi je jen jedna minulost, ale že za námi, vedle nás i před námi jsou různé dějiny. Jsou sice jedny, ale mnohé,“ dodává Zdeněk Uhlíř. Autor se pokusil ve svých počinech postihnout místo Jana Husa v českých dějinách netradičně.

Na výstavě s názvem Jan Hus. Problém přijmout svobodu si budou moci návštěvníci prohlédnout na čtyřicet vzácných rukopisů z fondů Národní knihovny. Mezi nimi nebudou chybět zápisy v tzv. Lobkowiczkém či Františkánském rukopisu. Chybět nebudou ani ukázky textů, které vpisoval do rukopisů Jan Hus vlastní rukou. „Velislavova bible, která bude rovněž vystavena, bude ve formě umělecké kopie. Ta je k nerozeznání od originálu. Připravujeme také mimořádné vystavení dalších rukopisů. Nyní však nemůžeme s přesností říct, které to budou. Restaurátoři Národní knihovny nyní posuzují stav čtyř souvisejících rukopisů. Po jejich verdiktu budeme vědět, které budou moci být vystaveny a na jak dlouhou dobu. Již nyní víme, že se bude jednat o mimořádnou událost a rukopisy budou součástí expozice pouze několik málo dnů,“ říká mluvčí Národní knihovny Irena Maňáková.

Výstavu JAN HUS. PROBLÉM PŘIJMOUT SVOBODU, pořádanou Národní knihovnou ČR, je možné navštívit od 21. 5. do 28. 6. 2015 v Galerii Klementinum, Mariánské nám. 190, Praha 1, denně mimo pondělí od 10.30 do 18.00 hod.

Vstupné je 50 Kč, pro studenty a seniory 40 Kč, pro děti do 15 let 20 Kč a děti do 6 let mohou expozici navštívit zdarma.

Zdroj: TZ NK

Články, Osobnosti

Palackého mozek po šedesáti letech stěhují. Jaký bude jeho další osud?

Mozek Františka Palackého, který byl ukrytý ve stěně slavnostní síně Panteonu Historické budovy Národního muzea téměř šedesát let, se kvůli rekonstrukci budovy na čas stěhuje do Památníku Františka Palackého a Františka Ladislava Riegra v Palackého ulici. Jaký bude jeho další osud? Má být pohřben společně s tělem Otce národa v rodinné hrobce v Lobkovicích nebo se má po dokončení rekonstrukce Historické budovy Národního muzea vrátit zpět na symbolické místo do Panteonu? Národní muzeum by rádo znalo názor veřejnosti.

František Palacký - mozek

V pátek 15. května 2015 převezlo Národní muzeum mozek Františka Palackého z Panteonu Historické budovy Národního muzea do Památníku Františka Palackého a Františka Ladislava Riegra v Palackého ulici, kde jeden z nejpřednějších představitelů českého politického života 19. století několik let žil a také zemřel. V těchto prostorách spravuje Národní muzeum unikátní expozici, která ukazuje původní zařízení bytu včetně ložnice historika Františka Palackého. Zde bude preparát uložen ve speciální schráně po dobu rozsáhlé rekonstrukce Historické budovy Národního muzea.

Do rozhodování o tom, jak naložit s mozkem takto výrazné osobnosti našich dějin, bychom rádi zapojili i českou veřejnost. Již nyní víme, že se názory lidí liší. Jedni jsou pro uchování tohoto unikátního preparátu pro další generace a jeho vrácení zpět na symbolické místo v Panteonu Historické budovy Národního muzea, jiní se přiklánějí k uložení mozku společně s tělem slavného učence do rodinné hrobky. Vyhlášením speciální ankety na zpravodajském portálu Národního muzea Muzeum 3000 chceme mezi lidmi rozpoutat diskuzi nejen o osudu Palackého mozku, ale i o významu tohoto slavného učence,“ dodává generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš.

Otec národa František Palacký

František Palacký (1798-1876) patří dodnes mezi nejznámější české historiky a nejpřednější postavy českého politického života 19. století. Jeho rozsáhlé Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě představují jednu z nejvýznamnějších českých historických prací.

Svou významnou roli sehrál František Palacký i v začátcích Národního muzea. Jeho organizační schopnosti, rozhled, pracovitost a ušlechtilé osobní vlastnosti mu získaly vůdčí postavení mezi představiteli českého národního hnutí i úctu u šlechtických představitelů muzea. Velký význam pro muzeum i veškerý vědecký život v Čechách mělo založení dodnes vydávaného prvního vědeckého českého Časopisu Národního muzea (1827) a založení Matice české (1831), která se zasloužila o vydání základních prací české vědy a literatury. Za své zásluhy je označován jako Otec národa.

Pohřbu Františka Palackého se zúčastnily desetitisíce lidí!

František Palacký zemřel 26. května 1876. Jeho smrt, jakkoliv ji mohl předznamenat vysoký věk a v posledních měsících jeho života i nepříliš dobrý zdravotní stav, se bolestně dotkla široké veřejnosti v Českých zemích. Nekrology se objevily v nesčetném množství tiskovin, které u nás v té době vycházely. Pohřeb Františka Palackého se stal akcí celonárodního významu, které se masově účastnily desetitisíce lidí a na kterou se sjížděli zástupci spolků a místních samospráv z celé země. Balzamované tělo Františka Palackého bylo před tím, než začal samotný pohřeb, vystaveno od 28. do 30. května 1876 ve Staroměstské radnici. Podle tisku se jen 29. května u rakve vystřídalo 40 000 osob! Pohřeb proběhl 31. května 1876 a jeho atmosféra a emocionální naladění všech přihlížejících byly něčím do té doby nevídaným. Pohřební průvod prošel velkolepě vyzdobenou Prahou a směřoval do Lobkovic, kde bylo tělo Palackého uloženo do rodinné hrobky. Téměř 300 smutečních stužek z pohřebních věnců přenechala rodina Národnímu muzeu jako artefakt připomínající tento významný den.

O uchování mozku Františka Palackého rozhodla v roce 1876 kulturní a politická elita národa

Myšlenka, že by se měl Palackého mozek po jeho smrti z pietních důvodů uchovat, vzešla pravděpodobně z okruhu jeho přátel z prostředí muzea nebo Akademie, tedy z okruhu kulturní a politické elity národa. Uchovat tu část Palackého těla, ve které de facto „vznikla“ myšlenka vytvářet český národ prostřednictvím psaní jeho dějin, se tak může jevit jako akt, který měl symbolicky spojit zesnulého Palackého se současností a budoucností celého národa. O symbolickém významu Palackého těla svědčí i skutečnost, že kromě obvyklé posmrtné masky mu byl sejmut i odlitek ruky, protože se jednalo o ruku „která psala dějiny českého národa“. Samotná pitva Palackého hlavy proběhla v noci před slavným pohřbem. Při ní byl vyjmut mozek, který byl ihned po pohřbu odevzdán muzeu a vydán k chemicko-fyziologickému zkoumání.

Do Panteonu Historické budovy Národního muzea byl mozek uložen v roce 1958

V roce 1899 rozhodovala speciálně zřízená komise, zda vyhovět žádosti profesora J. V. Rohona a zapůjčit mozek k vědeckému bádání, nebo jej ponechat pouze k pietním účelům. I vzhledem k tomu, že byl rodinou dán souhlas, bylo profesoru Rohonovi vyhověno preparát dále zkoumat. Po dlouhá léta se pak s preparátem nic nedělo a tento stav trval až do 30. srpna 1958. Ten den se v Panteonu sešli tehdejší ředitel Národního muzea Vladimír Denkstein, jeho náměstek Karel Tuček a přednostka historicko-archeologického oddělení Zoroslava Drobná. Za jejich přítomnosti byl preparát mozku ve válcové skleněné nádobě s fixační tekutinou z glycerolu a 5% formaldehydu uschován do černě mořené dřevěné skříňky a vložen do stěny Panteonu.

Zdroj: TZ NM

Články

Správa pražských hřbitovů umožňuje adopci významných hrobů

Narazil jsem na informace o zajímavém projektu, který umožňuje lidem adoptovat v Praze zanedbané hroby významných osobností. Na přehled hrobů, o které se mohou zájemci starat, najdete tady.

Adopce hrobů

O projektu

Praha byla a je už po staletí centrem kulturního, politického a společenského života. Proto se mnohdy stala také místem posledního odpočinku velké řady významných osobností naší i světové historie. Každým rokem se však bohužel zvětšuje počet hrobů bez řádně uhrazených nájemních smluv. Hroby výjimečných osobností jsou často zanedbané, chátrají i cenná sochařská díla. Z pohledu zákona není rozdíl mezi hroby mimořádných postav naší historie a hroby osob, jejichž jména byla vyslovována pouze za jejich života. Stávalo se proto v minulosti, že významné, leč opuštěné hroby byly pronajaty dalším zájemcům a ostatky původně zde pochovaných osobností skončily ve společných hrobech. Adopce významných hrobů je dlouhodobý projekt, který byl spuštěn Správou pražských hřbitovů, p.o. v červenci 2013 a je součástí připravovaného konceptu péče o hroby významné z hlediska historického, uměleckého či společenského. Jeho cílem je aktivně zapojit širokou veřejnost do péče o významné hroby a ve spolupráci s ní tak zabránit zaniknutí a chátrání takových hrobů. Na našem webu www.hrbitovy.cz a na vývěskách jednotlivých správ se pravidelně objevují jména osobností, které vynikaly v různých oblastech společenského života, svojí činností zanechaly dodnes patrné stopy, a přesto jsou jejich hroby dnes opuštěny, některé jsou navíc v dezolátním stavu. Lze mezi nimi nalézt i jména kdysi významná, která již upadla v zapomnění nebo jsou známá jen úzkému okruhu odborníků. Prostřednictvím našeho projektu má veřejnost unikátní příležitost nejen si připomenout jejich zásluhy, dílo a odkaz, ale i aktivně rehabilitovat jejich památku. 

Pravidla projektu

Adopcí hrobu se rozumí akt uzavření smlouvy o nájmu hrobového zařízení, tedy především náhrobku, nebo uzavření smlouvy darovací. Předmětem smlouvy o nájmu je závazek nájemce se o tento náhrobek řádně pečovat, tedy i zajistit jeho opravu a údržbu po celou dobu nájmu. Předmětem smlouvy darovací je finanční dar určený na opravu anebo údržbu konkrétního hrobového zařízení. Tyto opravy a údržbu pak zajišťuje z těchto prostředků SPH. Adopcí hrobu je v obou případech garantováno, že předmětné hrobové místo nebude pronajímáno min. po dobu 10 let a hrobové zařízení zůstane po tuto dobu majetkem hl. města Prahy. Záznam o adopci zůstane v evidenční složce hrobu, čímž bude zajištěno, že i po uplynutí doby tohoto pronájmu bude hřbitovní správa motivována hledat alternativy k běžnému pronájmu tak, aby bylo zachováno stávající hrobové zařízení a pieta zde pohřbených. U hrobů zahrnutých do projektu bude individuálně posouzeno jejich zařazení na připravovaný seznam významných hrobů s ochranným režimem (ve smyslu bodu 4, článku 7 řádu pohřebiště). Pro zařazení hrobu do tohoto projektu musí splňovat alespoň jednu ze skutečností uvedených v bodech 1 – 3 a současně podmínku uvedenou v bodě 4. 1. V tomto hrobě jsou uloženy ostatky osoby, která byla prokazatelně významnou osobou v oblasti kultury, vědy, politiky, náboženství či v ostatních oblastech společenského života nebo významnou osobou z historického hlediska. 2. Součástí hrobu je hrobové zařízení s vysokou uměleckou či historickou hodnotou. 3. Hrob byl navržen fyzickou nebo právnickou osobou na zařazení hrobu do Projektu s jednoznačným úmyslem o tento hrob pečovat či hrob rekonstruovat. 4. Hrobové místo není v nájmu fyzické nebo právnické osoby – jedná se o “volný hrob“. Postup adopce: Hroby zařazené do Projektu jsou zveřejněny na webových stránkách SPH (www.hrbitovy.cz) a k tomu určených veřejných místech. Seznam je pravidelně aktualizován. Významné hroby jsou podle rozsahu poškození a přepokládaných nákladů na jejich opravu rozděleny do dvou skupin: a) Významné hroby určené k “adopčnímu nájmu” hrobového zařízení. b) Významné hroby určené k “adopčním darům”. ad a) Hrobová zařízení významných hrobů zařazených do kategorie a) jsou nabízena k nájmu za účelem zajištění jejich rekonstrukce, opravy či údržby, které hradí a zajišťuje adopční nájemce. Veškeré práce mohou být prováděny pouze se souhlasem SPH. Nájemné je stanoveno ve výši odpovídající výši nájmu hrobového místa a služeb s nájmem spojených dle platného ceníku SPH ve stejné výměře jakou má hrobové místo, na němž se nachází předmětné hrobové zařízení. ad b) Hrobová zařízení významných hrobů zařazených do kategorie b) budou opravována a rekonstruována prostřednictvím SPH v rozsahu odpovídajícím množství nashromážděných finančních prostředků z darů veřejnosti. Informace o aktuálním průběhu oprav bude průběžně uveřejňována na webových stránkách SPH. Uzavření smluv o adopčním nájmu či darovacích smluv je možné nejdříve 30 kalendářních dní po zveřejnění významného hrobu zařazeného do Programu adopcí. Upřednostněni budou vždy nájemci, kteří v této lhůtě prokážou příbuzenské vazby s osobností, jejíž ostatky se nacházejí ve významném hrobu. Nájemci a dárci vždy obdrží v souladu s platnými smlouvami certifikát o adopci, který vystaví pověřený zaměstnanec SPH zodpovědný za koordinaci Projektu.

Adopce válečných hrobů

Ve spolupráci s Ministerstvem obrany, odborem pro válečné veterány se SPH rozhodlo umožnit veřejnosti adoptovat i válečné hroby. Válečným hrobem se pro tyto účely rozumí hrob, který je zahrnut v centrální evidenci válečných hrobů vedené Ministerstvem obrany a nachází se na některém ze hřbitovů ve správě SPH. Může jít například o hroby barikádníků, nebo o hroby padlých v důsledku aktivní účasti v odboji nebo vojenské operaci v době války. Na základě žádosti veřejnosti pracovníci SPH prověří, zda se jimi navrhovaný hrob nachází v evidenci MO a pokud ano, bude zájemci vydán Certifikát o adopci. Tímto certifikátem se adopční nájemce zaváže, že bude po dobu 5ti let na své náklady pečovat o válečný hrob a jeho bezprostřední okolí a trvale jej udržovat v čistém a důstojném stavu. Dále se zaváže organizovat ve výročních dnech u hrobu vzpomínkové pietní akty.

Evidence válečných hrobů je k dispozici na www.valecnehroby.army.cz/Evidence

Hroby významných vojenských osobností, které však nejsou válečnými hroby podle zákona 122/ 2004 Sb., o válečných hrobech, to znamená, že tyto osobnosti nezemřely v důsledku aktivní účasti, budou zařazovány do Programu adopce významných hrobů. I v tomto případě uvítáme podněty široké veřejnosti, a pokud bude navrhovaný hrob splňovat podmínky Projektu adopce významných hrobů, bude do něj neprodleně zařazen.

Zdroj: http://www.hrbitovy.cz/?page_id=123

Články

V Egyptě bude postavena replika majáku, jednoho ze starověkých divů světa

1 komentář

Na ostrově Faros bude postavena replika starověkého majáku (mrkněte se na anglickou Wikipedii), jednoho z tehdejších divů světa. Původní maják byl v Alexandrii těžce poškozen zemětřeseními mezi 3. a 12. stoletím, v roce 1303 přišlo nejničivější zemětřesení, které maják definitivně zničilo.

Maják Alexandrie

Na konci 15. století na místě, kde stál alexandrijský maják, postavil sultán Qaitbay tvrz, jako materiál použil i ruiny bájné památky. Maják postavil řecký architekt Sostratus Cnidus za účelem navádění lodí do přístavu, věž byla dokončena a slavnostně otevřena za vlády Philadelpha z dynastie Ptolemájovců (285 –246 př. n.l.). Maják byl vysoků na tehdejší dobu neuvěřitelných 130 metrů, tento rekord nebyl překonán po mnoho dalších století.

Zdroj: http://www.ablogabouthistory.com/2015/05/12/replica-of-lighthouse-of-alexandria-to-be-built-in-egypt/#sthash.SKZlTl6B.dpbs

Články

Historie zlata

1 komentář

Kam až sahá historie zlata? Kolik radostí i utrpení přineslo lidem v jejich touze po zbohatnutí? Mnoho otázek, ale i odpovědí… pojďme si společně připomenout několik významných událostí a milníků v historii lidstva, které jsou úzce spjaty a tímto krásným a často proklínaným vzácným kovem.

Zlato

Zlato mělo již odpradávna pro lidstvo velký význam a nesmírnou hodnotu. Lidé těží zlato bezmála 6000 let. Můžeme tvrdit, že již kolem roku 3000 př. n. l. mezopotámští a egyptští umělci začali vyrábět zlato sériově. Z masivních dřevěných desek vytvářeli drobné předměty a pomocí kadlubů tvořili litiny. Za nejslavnější doklad staroegyptského zlatnictví pak můžeme považovat poklad v hrobce egyptského vládce Tutanchamona, který v roce 1922 objevil britské egyptolog Howard Carter.

Ke zlatu se však váže mnoho legend a téměř každá starodávná civilizace mu přikládala nemalý význam. V již zmíněném Egyptě lidé věřili, že zlato tvoří těla bohů, Inkové jej vnímali jako symbol Slunce a podle staré řecké mytologie zlato kolovalo řeckým bohům přímo v žilách. Zlaté předměty lidé zkrátka vždy považovali za něco velmi cenného a něco, co je hodno uctívání. Ani později, ve starém Římě, nebyli lidé ke zlatu lhostejní. Za zmínku zajisté stojí tehdejší šperkařství, kdy se šperky zhotovovaly výhradně ze zlata a byly zpočátku výsadou pouze elitní společnosti. Později se stalo zlatou oblíbeným artiklem i u nižších vrstev společnosti a typickým zlatnickým produktem se stala brož, která spojovala několik částí vrstvených látek a tvořila tak klasický římský oděv.

Na území českých zemí se zlato těžilo zhruba od 2. st. př. n. l. kdy tuto oblast osídlili Keltové. Dobývali horské zlato ze zlatonosných žil a také zlato rýžovali v řekách. Jako první obyvatelé na našem území razili první zlaté mince, zvané duhovky.

Ve středověku bylo zlato rovněž symbolem úspěchu a bohatství. Karel Veliký nechal při své korunovaci vyrazit pár zlatých mincí, což mělo oslavovat, že se stál nástupcem římských císařů. Jeho syn, Ludvík Pobožný také nechal razit několik zlatých mincí, ale opět se jednalo o „pouhou“ oslavu a symboliku , mince do oběhu nebyly puštěny. Po několik staletí tak zlato zažívalo období útlumu, v oblibě bylo především stříbro. Teprve ve 13. století začali tehdejší evropští panovníci uvažovat o návratu ke zlatu. Důležitým milníkem je fakt, že roku 1248 byl v Benátkách poprvé ražen zlatý dukát, a tak se zlato začalo znovu těšit nemalé oblibě, a to zejména v Benátkách, Francii a nebo Anglii.

Objevením Jižní Ameriky Kryštofem Kolumbem započala bezesporu nové éra zlata a s ním spojených obchodováním. Právě díky zámořským cestám, které nejprve podnikali Portugalci a Španělé (později se přidali i Angličané a ostatní evropské národy) se zlato dostává opět do Evropy a to i jinou cestou – od domorodých Indiánů, kteří jej ochotně směňovali za drobné a laciné předměty. Jedny z prvních zlatých mincí se tak začaly razit ve Španělsku, v Anglii se od roku 1663 až do 1816 razila zlatá guinea. Ve Francii pak přišel na řadu zlatý louisdor a to v letech 1640 až 1803. Ani tak není výčet zlatých mincí úplný – zlato bylo velmi populární nejen coby šperk a ozdoba, ale i jako plnohodnotné platidlo.

V Americe však v souvislosti se zlatem ještě zůstaneme. Není snad nikoho, kdo by neznal zlatou horečku a cesty zlatokopů do Severní Ameriky, aby zde na řece Klondike vyrýžovali spoustu tohoto žlutého kovu a splnili si tak sen o štěstí a bohatství. Třebaže se tento sen splnil jen málokomu, v podání významných spisovatelů, jako byl např. Jack London (autor knih Bílý Tesák nebo Volání divočiny), uchovávají vzpomínky na toto období zlaté mánie jako cenné informace pro všechny další generace.

V souvislosti s Amerikou zcela jistě stojí za zmínku i konfiskace zlata z roku 1933, kdy americký president Franklin D. Roosevelt zakázal jakýkoliv podíl zlata ve vlastnictví jednotlivců, domácností a soukromých firem. Tento zákaz trval bezmála čtyřicet jedna let, až do roku 1974. Jak se to tehdy vlastně událo? Dne 1. května vyšel v platnost zákon č. 6102, na jehož základě měli občané pouhé tři týdny na to, aby státu velmi levně prodali – čili de facto odevzdali, jak se akt častěji definuje – všechno zlato. V případě nerespektování zákona hrozilo odnětí svobody až na deset let, nebo pokuta ve výši 10.000 amerických dolarů, což byla tehdy částka, která by mnoho rodin zruinovala. Smyslem této transakce bylo upevnit slábnoucí dolar oproti zlatu a to navzdory všem demokratickým zásadám, které jsou pro většinu z nás dnes běžnou záležitostí. Jak je vidět, Amerika je, byla a nejspíše i nadále bude velmocí, která se dokáže postavit nejedné výzvě…

Vraťme se ale ve vyprávění na starý známý evropský kontinent a to přímo do Prahy v období první sv. války. Tehdy panoval mezi lidmi velký hlad a bída a to vedlo mnohdy k tomu, že se lidé zbavovali všeho cenného, jen aby nakoupili trochu mouky a chleba pro své děti. Právě cenné knihy, Ottovy naučné slovníky a nebo právě zlaté šperky sloužily jako platidlo při nákupu základních potravin. Lidé se bez výčitek zbavovali starých rodinných šperků nebo dokonce snubních prstenů.

Po první sv. válce se situace začala proměňovat. Začíná jedna z neslavnějších dob naší republiky, kterou asi jen málokteré období překoná. Ženy se začínají zdobit zlatými šperky a velký vliv na tento trend mají i prvorepublikové filmy s krásnými herečkami jako byla například Adina Mandlová, nebo Nataša Gollová. Tak, jako se tehdy lidé skládali na Národní divadlo, stejným způsobem se pořádaly sbírky na zajištění soběstačnosti naší republiky – na československý zlatý poklad. Lidé darovali zlaté šperky, zlaté rakousko-uherské mince, dokonce i zlomkové zlato a jiné zlaté komponenty. Každý tak měl možnost podílet se na obnově Československé měny a z dobrovolných darů se na konec vybralo 94 tisíc zlatých medailí a mincí.

Za druhé světové války byl tento národní poklad z velké části rozkraden fašistickým Německem. Válečného zločince Adolfa Hitlera netřeba představovat – krutosti a bezpráví, kterého se za 2. sv. války dopustil, mnohonásobně přesáhly „pouhou“ krádež našeho zlatého pokladu. Na své si ovšem přišly i jiné země, které naše zlato zadržovaly. Bezprostředně po druhé světové válce nezbylo z našeho pokladu téměř nic.

Po vleklých tahanicích se sice nakonec podařilo nějaké zlato ve formě zlatých cihel získat zpět, ale jak známo, zlaté cihly nemají takovou hodnotu jako například zlaté numismatické mince. V současné době náš státní trezor ukrývá jen zhruba 13 tun zlata, což je bohužel ve srovnání s obdobím naší první samostatné republiky téměř zanedbatelné množství…

Zdroj: http://www.ozlatu.cz/

Akce, Články, Tipy

Renesanční zámek Kratochvíle po obnově nabízí výstavy a kulturu

Státní zámek Kratochvíle je renesanční klenot zasazený do působivého rámce jihočeské přírody, klidné místo naplněné radostí, vzpomínka na prosluněný italský venkov, říká Vojtěch Troup, kastelán státního zámku Kratochvíle.

Zámek Kratochvíle

V posledních letech prošel tento malebný jihočeský zámek „renesancí renesance“, celkovou obnovou zahrnující stavební úpravy, vybudování expozice podle rožmberských inventářů i naplnění kulturním obsahem, který oživuje ducha doby, v níž William Shakespeare i Miguel de Cervantes psali své nesmrtelné příběhy.

Pokoj Jana Zrinského

V roce 2015 zvolil Národní památkový ústav zámek Kratochvíle centrem projektu Po stopách šlechtických rodů: Velká hradozámecká inventura, který představí aristokratická sídla a význam jejich majitelů v historii i proměnu sídel v moderních dějinách, hlavně v posledních 25 letech. Řada památek proto v rámci projektu připravuje výstavy porovnávající stav, v němž se nacházely před lety, s dneškem, kasteláni plánují komentované prohlídky, při nichž vysvětlí, jak se na hradech a zámcích připravují prohlídkové trasy, a podělí se i o vzpomínky. Příznivcům památek to umožní nahlédnout pod pokličku činnosti kastelánů hradů a zámků.

Zámek Kratochvíle představí v rámci zmíněného projektu pod názvem Renesance renesance proces a výsledky proměn, kterými v posledních letech památka prošla. Na stavební obnovu „vily“ navázalo restaurování ohromující malířské a štukové výzdoby, pak následovala nová instalace interiérů zámku podle inventářů posledních Rožmberků (tedy knih, do nichž se zapisovalo hodnotnější zámecké vybavení) a vytvoření prohlídkových tras. Dalším krokem bylo naplnění zámeckého kalendáře kulturními akcemi, které jsou pečlivě vybírány tak, aby odpovídaly duchu renesance a přitom respektovaly jeho klidnou, intimní atmosféru.

V roce 2015 nabídne Kratochvíle návštěvníkům několik výstav, například fotografickou expozici Tančírna na fotkách i v barvě, věnovanou hudebně-tanečním večerům pořádaným na nádvoří a v zámecké zahradě. Výstava rekapitulující minulé ročníky Tančírny potrvá do 24. května. Tančírna, která se letos uskuteční již popáté, tentokrát s podtitulem „fotografická, černobílá až barevná“, přijde na řadu v sobotu 25. července mezi 20. hodinou a půlnocí; hrát bude swingový orchestr ZatrestBand.

Hudba bude na Kratochvíli znít často: 6. června zde například návštěvníky potěší závěrečný koncert žáků Základní umělecké školy Vodňany a 18. července uslyší hudební vystoupení Ondřeje Smeykala, který hraje na didgeridoo. Další múza – básnická – se ujme nadvlády nad Kratochvílí 12. září při pátém setkání českých a slovenských básníků s názvem Děkujeme za vaše básně v zahradě zámku. Na programu budou autorská čtení nejnovějších děl, vydaných v průběhu loňského a letošního roku. Výrazné zastoupení bude mít i umění divadelní – Ochotnický spolek Tyl Netolice se představí s komediemi Pro nic za nic a Sluha dvou pánů a své publikum si jistě najde i pohádka při oslavě Mezinárodního dne dětí 31. května. Druhou polovinu léta opanuje na Kratochvíli opět výstava, uspořádaná speciálně pro téma Po stopách šlechtických rodů: Velká hradozámecká inventura: na dokumentačních a historických fotografiích zrekapituluje projekt Renesance renesance.

V noci

Vrcholem sezony bude Hradozámecká noc v sobotu 29. srpna. Zámek i zahradu Kratochvíle zakusí návštěvníci všemi smysly – ochutnají a ucítí ji na dobovém jarmarku, uslyší hudbu v podání špičkových interpretů, dotknou se věků sídlících v zámeckých zdech a na závěr spatří renesanční ohňostroj. (Více informací o kulturních akcích pořádaných na státním zámku Kratochvíle naleznete v příloze a průběžně také na webu www.zamek-kratochvile.eu/kulturni-program/).

Podle kastelána zámku Vojtěcha Troupa podává Kratochvíle „svědectví o velkorysosti, dobrém vkusu i citlivosti Viléma z Rožmberka, kdysi předního velmože českého království a vladaře na jihu Čech“. Právě Vilém z Rožmberka byl iniciátorem stavby zámku, který neměl v Čechách druhé poloviny 16. století obdoby a jenž představuje jeden z klenotů stavitelského a dekoračního umění doby renesance. Architektonickým řešením i řízením stavby pověřil Vilém původem severoitalského stavitele Baldassara Maggiho z Arogna, který rozvrhl areál do velkého obdélníku s ohradní zdí a vodním příkopem. Zámecká budova byla asymetricky usazena do okrasné zahrady, jejíž součástí byla i hospodářská část, na níž se pěstovaly aromatické bylinky pro zámeckou kuchyni, ale také melouny, cibule, mrkev, pohanka či konopí. Zahrada je dodnes jedním z velkých lákadel zámku a věnuje se jí také brožurka Objevovavání renesanční zahrady zámku Kratochvíle, určená hlavně dětem. Stáhnout si ji můžete na www.zamek-kratochvile.eu/didakticky-program-objevovani-renesancni-zahrady-zamku-kratochvile/.

Výzdobu interiérů zadal Vilém z Rožmberka malíři Georgu Widmanovi z Braunschweigu a mistrovi štuku Antoniu Melanovi. Klenbu velkého vstupního sálu v přízemí zdobí malované lovecké výjevy a zvířata z tehdy oblíbených knih Tierbuch a Jagdbuch; na klenbách v patře jsou postavy ze starozákonní legendy o Samsonovi a Dalile či hrdinové řeckých bájí a ve vladařově pokoji také zvířecí a rostlinné motivy, rybky a raci jako připomínka rybníků typických pro jihočeskou krajinu. Malby doplňuje štuková výzdoba Antonia Melany. V tzv. Zlatém sále, nejokázalejší a nejhonosnější místností zámku sloužící k přijímání hostů a pořádání hudebních produkcí, ovládá zlacená štuková výzdoba celý prostor. Host měl být – a dodnes je – při vstupu ohromen bohatstvím, uměnímilovností a vkusem majitele, jeho mocí a společenským postavením.

Při prohlídkách a komentovaných přednáškách upozorňují průvodci na výjimečné umělecké hodnoty zámku, kastelán Vojtěch Troup ukazuje léta skryté poklady, které se při obnově objevily pod vrstvami nátěrů či hlíny, a vzpomíná, jak si návštěvníci zámku odnášeli ve vlasech vápno i zlato, když si přišli zámek prohlédnout v době probíhajících restaurátorských prací.

Zámek Kratochvíle má v dubnu otevřeno každý víkend, v květnu denně kromě pondělí od 9 do 12 a od 13 do 16.30 hodin; v červnu a v červenci bude otevřeno denně kromě pondělí o hodinu déle. Více informací a aktuality lze najít na webu www.zamek-kratochvile.eu/.

Přehled akcí na státním zámku Kratochvíle v sezoně 2015

do 24. května – volně přístupná výstava Tančírna na fotkách i v barvě ve vstupní věži: fotografie pořízené na Tančírnách Kratochvíle v letech 2011–2014 doplní několik obrazů z terapeutické dílny Domova sv. Linharta v Chelčicích

16. května, 16 hod. – mše svatá v kostele Narození Panny Marie a požehnání nově instalovaného oltáře Klanění tří králů

31. května – oslava Mezinárodního dne dětí otevřením výstavy loutek a rekvizit z představení divadla Continuo ve vstupní věži; během dne divadelní představení pohádky v zahradě zámku (kejklíř Vojta Vrtek nebo Divadlo Víti Marčíka); tvořivá dílna v zámecké zahradě (výroba okruží, korunek a vějířů z papíru, navlékání korálků…)

6. června – závěrečný koncert žáků Základní umělecké školy Vodňany

20. června, 16.30 hod. – mše svatá v kostele Narození Panny Marie

24. června (termín není zatím definitivní) – Zahrada znovuzrozená: beseda o zahradě zámku Kratochvíle s jejími tvůrci, doc., ing. arch. Otakarem Kučou, ing. Ivanem Staňou a zahradníkem Pavlem Strnadem

29. a 30. června, 1. a 2. července – Kinematograf bratří Čadíků v zámecké zahradě: čtyři filmové večery, beseda s režisérem Petrem Weiglem, tvůrcem filmu natáčeného na Kratochvíli, úvodní slova k filmům animované tvorby

25.–28. června, 3.–6. července – Pro nic za nic: celkem osm představení Nestroyovy frašky v podání Ochotnického spolku Tyl Netolice

9.–12. července – Sluha dvou pánů: celkem 4 představení Goldoniho komedie v podání Ochotnického divadelního spolku Tyl Netolice

18. července, 16.30 hod. – mše svatá v kostele Narození Panny Marie

18. července – hudební vystoupení Ondřeje Smeykala, hráče na didgeridoo

25. července – Tančírna Kratochvíle 2015: tradiční tanečně hudební večer se swingovým orchestrem ZatrestBand, tentokrát s podtitulem „fotografická, černobílá až barevná“

1. srpna, 16.30 hod. – projekt Renesance renesance v dokumentačních a historických fotografiích; výstava ve vstupní věži, ve velkém loveckém sále nebo ve výstavním pavilonu Markéta

15. srpna, 16.30 hod. – mše svatá v kostele Narození Panny Marie

29. srpna – Hradozámecká noc:  taneční vystoupení žáků baletního oboru ZUŠ Vodňany; oficiální zahájení Hradozámecké noci; volná prohlídka renesančních interiérů zámku (průvodci budou odpovídat na dotazy), v jednotlivých pokojích budou fotografie zachycující stav místnosti před restaurátorskou obnovou, která byla zakončena v roce 2011; inscenace v prostoru zámecké zahrady osvětlené ohni a svíčkami; vystoupení skupiny Ritornello v závěru večera, který vyvrcholí renesančním ohňostrojem

5. a 6. září – Dny evropského dědictví: reciproční vstupenka a GRAND prohlídka za cenu hlavní

6. září – poutní mše v kostele Narození Panny Marie a celodenní jarmark v zámecké zahradě s doprovodným programem (vystoupení zájmových kroužků netolických dětí a divadelních ochotnických spolků z Netolic a Strunkovic); program v rámci Dnů evropského dědictví

12. září – Děkujeme za vaše básně: páté setkání českých a slovenských básníků v zahradě zámku; autorská čtení nejnovějších děl, čtení z básnických sbírek vydaných loni a letos

Zdroj: TZ NPÚ

Články

Ministr kultury Herman uvedl do funkce dočasně pověřeného ředitele Národní knihovny Petra Kroupu

Ministr kultury Daniel Herman uvedl do funkce dočasně pověřeného generálního ředitele Národní knihovny České republiky (NK ČR) PhDr. Petra Kroupu, který dosud působil ve funkci ředitele NPÚ, Metodického centra moderní architektury v Brně.

Daniel Herman a Petr Kroupa

Foto: vlevo Petr Kroupa, vpravo Daniel Herman (NK ČR)

„Nepřícházím jako knihovník, ale jako člověk se zkušenostmi s vedením rozsáhlých investičních akcí v resortu kultury,“ sdělil Petr Kroupa. V příštím roce má být zahájena další etapa revitalizace areálu Klementina, jejíž příprava se nyní potýká s určitými problémy.

Petr Kroupa nahradí ve funkci Miroslava Rovenského, který na tento post rezignoval. Ministerstvo kultury České republiky připravuje vypsání výběrového řízení na post generálního ředitele NK ČR.

Petr Kroupa vystudoval historii umění a etnografii na brněnské univerzitě. Zahraniční zkušenosti získal na muzeologické stáži v Louvre. Je členem ICOMOS (expertní člen mezinárodního vědeckého výboru pro teorii a filosofii restaurování TheoPhilos). Při působení v Národním památkovém ústavu získal zkušenosti s investičními akcemi. Vedl projekty IOP – Centrum obnovy památek arichitektury 20. Století-vila Stiassni v Brně a Národní centrum divadla a tance ve Valticích.

Zdroj: TZ NK ČR

Články

Itálie představila obnovený klenot Pompejí

Itálie představila obnovený klenot starověkého města Pompeje – Vilu mystérií. Toto místo bylo dlouho zdevastované a hrozilo, že bude vyřazeno ze seznamu UNESCa a Italové budou muset vrátit evropské peníze, které dostali na jeho opravy.

Pompeje - Vila mystérií

Dario Franceschini, italský ministr kultury, přestřihl pásku u velkolepé nemovitosti na okraji centra města Pompeje, které obsahuje některé z nejlépe dochovaných starověkých fresek.

Zdroj: http://www.ablogabouthistory.com/2015/03/30/villa-of-mysteries-restored-at-pompeii/#sthash.cIPcFbqi.dpbs

Články, Osobnosti

Ve Švédsku bude poprvé vystavena Nobelova závěť

Poslední vůle Alfreda Nobela, který hrál klíčovou roli v dějinách Švédska a jeho jméno bylo propůjčeno dnes proslulé Nobelově ceně, bude ve Stockholmu poprvé veřejně vystavena. Doteď byl původní dokument z roku 1895 ukrytý v trezoru Nobelovy nadace a vidělo ho jen několik vyvolených.

Alfred Nobel

Nobelovy ceny jsou “jednou z největších švédských značek,” řekl mluvčí švédského institutu, Sergio Guimaraes.

Jde o čtyři zažloutlé stránky, popsané černým inkoustem, staromódním rukopisem. Nobel, vynálezce dynamitu, popsal, co by se po jeho smrti mělo stát s jeho bohatstvím, které získal právě díky svému smrtícímu vynálezu. Jeho ceny se udělují v oblasti medicíny, fyziky, chemie, literatury a zásluh o mír. Ocenění znamená i tučnou finanční odměnu, která je vyplácena právě z dědictví Alfreda Nobela.

Albert Einstein, který získal Nobelovu cenu fyziky v roce 1921, si myslel, že Nobel vytvořil mírovou cenu, protože měl špatné svědomí. Něco pravdy na tom asi bude…

Vůle byla napsána v Paříži 27. listopadu 1895, poté byla umístěna do bezpečnostní schránky na stockholmské Enskilda Bank.

Nobel zemřel v prosinci 1896 v Itálii. Když byla jeho vůle otevřena počátkem příštího roku, jeho blízcí byli v šoku. Neměl žádné přímé dědice, ale své nejbližší docela slušně zabezpečil. Většina peněz jim ale nepřipadla, proto se jeho dědici snažili závěť u soudu napadnout. První Nobelovy ceny byly uděleny v roce 1901, závěť je vystavena nejméně do konce května.

Zdroj: http://news.yahoo.com/nobels-goes-display-first-time-051525990.html

Články, Osobnosti

Augustin Přeučil, zrádce, který ukradl RAF letadlo a potom donášel Gestapu

Velmi rádi čteme a posloucháme příběhy hrdinů, kteří létali v RAF a nebo bojovali doma v Protektorátu proti okupantům. Jsme na ně hrdí. Sluší se ale připomínat i příběhy těch, na které zrovna pyšní být nemůžeme. I tací totiž byli, bylo jich hodně a jejich počínání patří do naší historie stejně tak jako hrdinské ságy. Pokud se řekne zrádce, automaticky se nám vybaví jméno Čurda. Ano, to je ten parašutista, který zradil kamarády a zavinil, že sedm hrdinů skrývajících se v pražském kostele bylo prozrazeno a padlo hrdinskou smrtí. Dalším, i když ne tak známý zrádcem, byl Augustin Přeučil. Jeho příběh je opravdu neuvěřitelný a pokud překonali to, že šlo o ostudu národa, jistě bychom si o něm uměli představit nádherný hollywoodský trhák…

Augistin Přeučil

Foto: ČT24

Narodil se 3.července 1914 na samotě zvaná Závist, která je součástí vesnice Třebšín na Benešovsku. O jeho vojenské službě v předválečném Československu toho moc není známo, jenom to, že absolvoval letecký výcvik a naposled sloužil u 6. pozorovací letky Leteckého pluku T. G. Masaryka. Po propuštění do zálohy pracoval jako prodavač u firmy Rolný ve Vodičkově ulici v Praze. Když republiku obsadil Hitler, tak spousta čs.pilotů a vojáků odcházela za hranice bojovat proti nenáviděnému nepříteli. Ne však Přeučil. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava požádal orgány Říše o přijetí do Luftwaffe. Byl ovšem odmítnut, protože nebyl Němec. Po tomto odmítnutí se Přeučil rozhodl za hranice přece jenom odejít, ale úplně z jiného důvodu. Chtěl se dostat do Brazílie a získat tam místo dopravního pilota. V polovině července 1939 si vyřizoval vízové dokumenty na brazilském konzulátu a při odchodu z budovy byl venku zatčen Gestapem. Tak to Přeučil po válce vylíčil vyšetřovatelům divizního polního soudu. Jiné zdroje zas ovšem tvrdí, že Přeučila chytili na protektorátní-polské hranici, když ji chtěl překročit.V celku to je ovšem jedno. Jeho cíl byla Brazílie. 

Jisté je ,že byl zatčen a získán ke spolupráci s Gestapem. Jeho nadřízený byl kriminální inspektor pražského gestapa Oskar Fleischer. Ten mu dal za úkol vetřít se do československého zahraničního odboje a podávat zprávy především o letectvu. Stal se z něj agent s krycím jménem Gustav. V režii Gestapa přešel Augustin Přeučil hranice v noci z 22. na 23. července 1939 u Fryštátu a dostal se bez problému do na čs. konzulát do Krakowa. Později byl umístěn do sběrného tábora v Malých Bronowicích, kde se soustředovali čs.letci. Odtud už poslal gestapu svou první zprávu na obyčejné pohlednici, samozřejmě na fingovanou adresu.

Tolik se o začátku skutečně “hvězdné” Přeučilovy kariéry píše v článku na serveru vojna.net. Přeučil tedy zradil v době, kdy se zahraniční letectvo teprve začínalo formovat a byl vyslán plnit zpravodajské úkoly. Prošel Polsko a Francii, stejně tak jako všichni ostatní českoslovenští piloti. U své jednotky v Anglii neměl zrovna dobrou pověst, vyhýbal se bojům a byl neoblíbený. Během té doby posílal poštou a prostřednictvím agentů množství zpravodajsky významných zpráv na svojí centrálu. Oženil se s mladou Angličankou, prý proto, aby se vyhnul aktivní službě. Přelétával letadla a nebojoval.

V září roku 1941 dostal úkol ukrást letadlo (kvůli novému radarovému přístroji, který Luftwaffe potřebovala) a byl držen v šachu, Němci mu hrozili, že se jeho zpravodajská kariéra v Anglii provalí a bude ho to stát vězení nebo život…

Přeučil nakonec dezertoval 18. září 1941. Sloužil v té době v hodnosti Flight Sergeant (F/Sgt) u operačně výcvikové jednotky 55. OTU v Usworthu. K úletu použil stroj Hurricane Mk.I sériového čísla W9147 s trupovým označením PA-A. O tom, že by se na jeho palubě mohl nacházet nějaký radar, nemůže být ani řeči. Maximálně mohlo jít o zařízení IFF, které ovšem již nebylo Luftwaffe v té době neznámé. Přeučil přistál na okupovaném území u obce Ortho, poblíž Bastogne v Belgii. Místní obyvatelé se mu snažili nezištně pomoci k útěku, ale nepokusil se ani zničit stroj a místní rodinu navíc udal (dva z místních byli popraveni). Hurricane byl později vystavován v Berlíně. Přeučil sám nadále pracoval pro pražské gestapo a cílem jeho provokací se stal domácí odboj a rovněž se podílel na „vyšetřování“ zajatých čs. letců. Po válce na něj byl brzy vydán zatykač, byl záhy vypátrán, zatčen a po vyšetřování jeho činnosti odsouzen a popraven oběšením.

Fronta.cz shrnuje závěr neuvěřitelného příběhu zrady poměrně stručně. O Přeučilově povaze mluví fakt, že po přistání s ukradeným letadlem stihl i udat místní rodinu, která mu chtěla pomoct. Přeučil se po návratu do Protektorátu stal obávaným provokatérem Gestapa a díky jeho hlášením byla zlikvidována nemalá část už tak řídnoucího domácího odboje.

Augustin Přeučil by se měl stát synonymem zrádce místo Karla Čurdy, člověka, který nic neplánoval a zradil až v těžkých chvílích pod tlakem. Po válce byl Čurda komunisty pošpiněn nejen jako zrádce, ale i kvůli tomu, že byl příslušníkem západního odboje. To na Přeučilovi nenajdeme nic dobrého a po válce byl po zásluze popraven.

Podrobněji si o Přeučilovi můžete počíst v zajímavé studentské práci (pdf).