Archiv štítku: SSSR

Kniha: Obnova národů

Timothy Snyder je velmi známý a respektovaný americký historik a spisovatel. Některé jeho knihy jsou celosvětovými bestsellery a i u nás si čtenář na první dobrou vybaví spíš než novinku Obnova národů jeho dílo Krvavé země. Snyder je specialistou na dějiny východní Evropy a právě prostřednictvím Obnovy národů tuto svojí pověst vrchovatě naplňuje.

Timothy Snyder - Obnova národů

Pokračování textu Kniha: Obnova národů

Beseda: Ukrajinský disident Zorjan Popaďjuk (21. 8. 2017 od 18:00, Knihovna Václava Havla)

Na pozvání Ústavu pro studium totalitních režimů přijede do České republiky bývalý ukrajinský disident Zorjan Popaďjuk, který byl za svou činnost a protesty proti invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 odsouzen a strávil celkem 13 let v sovětských pracovních táborech a dva roky ve vyhnanství. Beseda s panem Popaďjukem, kterou pořádá ÚSTR společně s Knihovnou Václava Havla, proběhne v pondělí 21. srpna od 18 hodin v Knihovně Václava Havla (Ostrovní 13, Praha 1). Tlumočení do češtiny bude zajištěno. Moderuje Adam Hradilek z Ústavu pro studium totalitních režimů.

Pozvánka na besedu se Zoranem Popaďjukem

ÚSTR již od roku 2008 představuje na výročí srpnové okupace Československa osobnosti, které se s aktem vedeným vládami svých států nesmířily a proti invazi v roce 1968 protestovaly. Nejslavnějším protestem byla několikaminutová demonstrace na Rudém náměstí 25. srpna 1968, jejíž účastníci za svých pár minut svobody tvrdě zaplatili. Na mnoha místech SSSR, ale i dalších zemí Varšavské smlouvy však protestovaly další skupiny lidí i jednotlivci, jejichž jména často zůstala neznámá. V minulých letech se tak v Praze představili například Elijahu Rips a Aldis Cilinskis z Lotyšska, Revaz Cincadze z Gruzie nebo Michas Kukobaka z Běloruska.

Více informací o Zorjanu Popaďjukovi naleznete stránkách https://www.ustrcr.cz/akce/15-let-sovetskych-lagru-a-vyhnanstvi-za-protesty-proti-invazi-1968/. Kromě stručného životopisu zde najdete i překlady dvou letáků, které Zorjan Popaďjuk rozšiřoval na protest proti okupaci Československa.

Zdroj: TZ ÚSTR

Paměť a dějiny 1/2016: Rok 1956 v rudé Evropě, protikomunistický odboj ve Žlebech

Nové číslo mé oblíbené čtvrtletní revue Paměť a dějiny přistálo před pár dny ve schránce, a jelikož bylo načasováno přesně mezi četbu dvou knih, prošel jsem ho tentokrát poměrně rychle. Rok 1956 byl pro vývoj v Evropě klíčový, takže se ani trochu nedivím, že se toto téma stalo hlavním tahákem prvního letošního vydání.

Paměť a dějiny 1/2016

Václav Veber se svém textu o XX. sjezdu KSSS v roce 1956 pustil nejen do připomínání slavného projevu Chruščova, kdy nový vládce Sovětského svazu prozradil veřejné tajemství, že Stalin byl zločinec a masový vrah. Autor se velmi podrobně věnoval tomu, co předcházelo. Tedy smrti Stalina a vnitřním bojům o moc v Sovětském svazu.

Pokračování textu Paměť a dějiny 1/2016: Rok 1956 v rudé Evropě, protikomunistický odboj ve Žlebech

I po rekonstrukci Národního muzea zůstanou na jeho fasádě viditelné stopy po střelbě okupantů ze srpna 1968

Na fasádě Historické budovy Národního muzea zůstanou i po její generální rekonstrukci stopy po střelách, které před 47 lety vznikly při ostřelování této dominanty Václavského náměstí vojsky Varšavské smlouvy. Útok na muzeum, ke kterému došlo 21. srpna 1968, způsobil těžké škody na omítce, reliéfech, sochařské výzdobě budovy i v interiérech. Na první pohled viditelné opravné plomby, které nebyly záměrně retušovány, i nadále zůstanou na dvou poškozených sloupech v průčelí muzejní budovy a tuto událost bude připomínat také pamětní deska.

Rekonstrukce Národního muzea

Historická budova Národního muzea se stala od konce 19. století dominantou Václavského náměstí a své stopy na ní zanechala většina událostí století následujícího. 21. srpna 1968 na ni střelbou zaútočili sovětští vojáci, čímž těžce poškodili omítku, pískovcové sloupy, sochařskou výzdobu i interiéry budovy. Těžká devastace fasády si vynutila v letech 1970–1972 její generální opravu a plomby ve starém ztmavlém hořickém pískovci zůstaly dodnes patrné.

Pokračování textu I po rekonstrukci Národního muzea zůstanou na jeho fasádě viditelné stopy po střelbě okupantů ze srpna 1968

Michas Ignatěvič Kukobaka, muž, který jako jeden z mála veřejně odsoudil sovětskou invazi v roce 1968

Včera jsem se byl podívat na besedě s běloruským disidentem Michasem Ignatěvičem Kukobakou. Bez nějakých zvláštních očekávání jsem s kamarády dorazil do Knihovny Václava Havla, usadil se a napadlo mě, zda ten nesmělý starší muž na pódiu spolu s moderátorkou a překladatelkou udrží mojí pozornost celé dvě hodiny.

Michas I. Kukobaka

Pokračování textu Michas Ignatěvič Kukobaka, muž, který jako jeden z mála veřejně odsoudil sovětskou invazi v roce 1968

Setkání se sovětským disidentem a odpůrcem srpnové invaze do Československa Michasem Ignatěvičem Kukobakou (19. 8. 2015)

Setkání se sovětským disidentem a odpůrcem srpnové invaze do Československa Michasem Ignatěvičem Kukobakou se koná ve středu 19. srpna 2015 od 18:00 do 20:00 hodin v Knihovně Václava Havla (Ostrovní 13, Praha).

Michas Ignatěvič Kukobaka

Pokračování textu Setkání se sovětským disidentem a odpůrcem srpnové invaze do Československa Michasem Ignatěvičem Kukobakou (19. 8. 2015)

Kniha: Mezi východem a západem

Anne Applebaumová se stala mojí oblíbenou autorkou hned, jakmile jsem přečetl první knihu od ní – šlo o populární Gulag, za který dostala v roce 2004 Pulitzerovu cenu. Jako druhé její dílo pro přečtení jsem zvolil knihu Mezi východem a západem. Podtitul “Napříč pohraničím Evropy” je dostatečně výmluvný – jde totiž cestopis, který autorka napsala na základě svojí cesty od Kaliningradu do Oděsy.

Mezi východem a západem

Pokračování textu Kniha: Mezi východem a západem

Sponzorovaný hosting od WebSupport.cz

Mýty z druhé světové války a jejich uvedení na pravou míru

Francie se vzdala bez boje

Francouzi bojovali několik týdnů a měli asi 150 000 obětí. Nebyli zbabělci, ale Němci je prostě převálcovali… I tak bylo zničeno 800 německých tanků. Francouzské velení bylo špatné, stejně tak zásobování a taktika, nicméně vojáci bojovali, jak to šlo.

Hitler nechal Brity u Dunkirku utéct

Podle tohoto mýtu nechal Hitler v roce 1940 utéct domů na 330 000 Britů z expedičních sborů. Prý proti nim vlastně nic neměl. Bylo to jinak – to, že Britové unikli z obklíčení, vyšlo z aktuální vojenské situace. Prostě se jim manévr povedl a o pár let později se do Francie vrátili a Hitlera porazili.

Vracející se Američané nechali v Belgii tisíce aut

Američtí vojáci prý nemohli domů odvést auta ukořistěná v Německu, tak je podle tohoto mýtu nechali v belgických lesích. Hrbitov aut skutečně existuje, ale jsou v něm i auta z 60. a 70. let, takže je tam určitě nemohli nechat vojáci na cestě domů v polovině čtyřicátých let.

Hřbitov aut v Belgii

Hitler vyhrál boj o NSDAP o jeden hlas

Tohle je nesmysl, v roce 1923 Hitler zvítězil ve volbách o místo vůdce své strany drtivě 553:1. V roce 1933 pak NSDAP nezískala majoritu, ale ujala se vlády.

Jamašitovo zlato

Japonský generál měl prý za války na Filipínách schovat mnohatunový zlatý poklad, pocházející z válečného rabování. Neexistují ovšem důkazy, že by obrovský poklad existoval, natož aby byl nalezen.

Hitler tancoval radostí, když byla Francie poražena

A prý byl při tom dokonce natočen na kameru. Pravda je taková, že Hitler při přijímání kapitulec udělal jeden prazvláštní krůček zpět – byl totiž dost naměkko. Spojenecká propaganda pak tohoto pohybu využila a sestříhala záběr, na kterém Hitler vypadá, jako by tancoval bláznivý irský tanec jig.

Německá ponorka se potopila kvůli poruše toalety

U-1206 prý skončila na dně moře kvůli experimentální toaletě, do které se dostala voda. Pravda byla složitější. Voda z toalety se dostala do baterií, chemická reakce otrávila vzduch a ponorka se musela u skotského pobřeží vynořit. Tak byla napadena a poškozena, pak jí kapitán nařídil potopit.

Jednotky SS byly árijskou chloubou

Nožná na začátku války. Jak se blízil její konec, do jednotek SS se dostal skoro každý. Od roku 1923 tyto jednotky chránili Hitlera, později je Himmler změnil ve významnou bojovou elitní sílu. Samí Árijci, páchající ty nejhorší válečné zločiny. Jen polovina z tohoto tvrzení byla koncem války pravdivá. Už začátkem 40. let vznikaly severské divize SS, složené ze skandinávských a pobaltských antikomunistů. Později přibyli Chorvati, Ukrajinci, Španělé, Francouzi, Rumuni, dokonce se uvažovalo o dobrovolnících z Británie. Prý celých 60 % esesáků nebylo německé národnosti. A ví se o tom, že koncem války bránili Berlín proti Sovětům Francouzi, kteří měli panický strach ze zajetí a raději umírali.

Stalin nařídil nasazení opičích vojáků

Tenhle mýtus je jako ze sci-fi knížky. Stalin prý zadal svým vědcům nesplnitelný úkol – měli vytvořit novou rasu, napůl člověka a napůl opici. Tento supervoják by pak byl nasazen proti německým jednotkám. Pokusy s oplodňováním šimpanzice lidským spermatem sice v polovině dvacátých let prý opravdu probíhaly, ale genetik Ilja Ivanov se dál nedostal. Později utekl před Stalinovými čistkami a sám sovětský diktátor o těchto experimentech nevěděl.

Dejte jim celých devět yardů

Tolik prý měřily pásy s municí do stíhaček. A nebo jde také o rozměr baseballového hřiště, a existují další vysvětlení, používaná mnoho desetiletí. Tato hláška byla používaná piloty Mustangů, když chtěli nabít zbraně. Nábojové pásy se ale neměřily na délku, ale na počet nábojů. Kde se vzala tato míra, se už asi nikdy nedozvíme, ale co znamenalo “devět yardů”, věděl každý, kdo se za války motal kolem amerických a britských letadel.

Ve Francii bojovali proti Američanům Korejci, na straně Němců

Během dne D, tedy při vylodění Spojenců ve Francii, bylo zajato několik Korejců. To je pravda pravdoucí, opravdu šlo o etnické Korejce. Němci měli zoufalý nedostatek vojáků a proto se do jejich uniforem dostávali opravdu kuziozní národnosti. Jak se dostali do uniforem Wehrmachtu Korejci? Původně bojovali proti Japoncům, v zajetí byli naverbováni do japonské armády, potom je zajali Rusové a v zajateckém záboře si je nakonec našli Němci…

V Rusku jsou doteď k nalezení obrovské hory lidských kostí

Na východní frontě umíraly miliony lidí a nebyl čas pohřbívat. Okolo fronty se tedy kupily mrtvoly, jsou i místa, kde bylo naskládáno třeba 300 000 těl. V osmdesátých letech byla tato místa objevována a zkoumána. Fotky, které se pak objevily, byly falešné a stála za nimi pravicová propaganda. Hory z kostí v Rusku nenajdete, tedy alespoň ne v té podobě, jak byly prezentovány světu. Každopádně ale na místech bojů je krajina opravdu samá kost a pozůstatek bitev.

Britové bombardovali falešná německá letiště falešnými bombami

Podobné historky se vyprávějí i o první světové válce. V roce 1940 prý v Holansku Němci postavili falešné letiště a vybavili ho dřevěnými maketami letadel. Brotivé o podfuku věděli a aby to dali Němcům stylově najevo, shodily na atrapy letadel dřevěné atrapy bomb. A pak se tento příběh jenom dál zasazoval do nových kulis, třeba do Berlína v roce 1943 a i jinam. William Shirer a jeho kniha Berlin Diary, popisující výše uvedenou historku mají jeden problém – neexistuje důkaz ani svěděctví, že se něco podobného stalo. Za vším může docela dobře stát propaganda, která za války na obou stranách pracoval velmi dobře.

Hitler měl jen jedno varle

Další dílo propagandy, o tom, kolik varlat má Hitler, se zpívalo i v písničce. Hitler byl během první světové války zraněn na Sommě a lékař, který ho ošetřoval, přísahal, že budoucí vůdce nacistů o jedno varle přišel. Šlo o nepodložený výmysl, který podpořila sovětská propaganda v 70. letech – i Sověti tvrdili, že Hitlerovo tělo, které po několika desetiletích exhumovali a zkoumali, bylo tímto způsobem poznamenáno. Hitler měl podle všeho varlata dvě.

Japonci se chtěli vzdát, než na ně Američané shodili atomové bomby

Jedno je jisté, situace v Japonsku byla v srpnu roku 1945 velmi komplikovaná. Z dobových dokumentů je ale jisté, že japonský císař a jeho velitelé chtěli bojovat dál a chystali pokusy o zvrácení válečné situace. Připravovali se na odražení americké invaze, se kterým počítali v listopadu… Pravdou je, že oběti v Hirošimě a Nagasaki nebyly tak vysoké, jak by mohly být oběti pokračující války, a to na stranách Japonců i Američanů.

Zdroj: https://www.warhistoryonline.com/war-articles/love-it-16-wwii-facts-that-just-arent-true.html