Členové populárního uskupení letců z Tuskegee byli první černí piloti sloužící v americké armádě. Nezapomínejme, že šlo o 40. léta minulého století, tedy o dobu, kdy hlavně na jihu USA panoval tvrdý rasismus a černoši byli považováni za podřadnou rasu, která neměla stejná práva jako bílí Američané. Označení jednotky pochází z názvu místa, kde byli černí letci vyškoleni. Většina z nich se učila létat na letištích v Tuskegee v Alabamě. Bylo to místo, kde se jim dostalo jejich primární letecké vzdělání, většinou šlo o dvouplošníky. Na „Tuskegee Army Air Field“ letci prošli základním a pokročilým leteckým výcvikem.
V březnu 1941 začala pomalu vznikat 99. Fighter Squadron, první černá letecká a stíhací jednotka. Až do jara 1943 trvalo, než se 99. peruť dočkala nasazení v Africe a vstoupila do bojů. Létali na strojích P-40 a byli začleněni do svazu, který byl jinak složen z váhradně bílých jednotek. Už tehdy se ukázalo, že tvrzení některých velitelů, že černoch nemůže létat a plnit ložitější úkoly, je zcela zcestné. Později na jaře roku 1943 se stíhači z Tuskegee přestěhovali ze severní Afriky do Itálie. V lednu 1944 99. peruť sestřelila 13 nepřátelských letadel nad městem Anzio, a to za dva dny.
Mezitím, po dokončení výcviku, byla nová 332. Fighter Group, která se skládala ze tří stíhacích perutí, rovněž nasazena do Itálie. V lednu 1944 začala létat na P-39 a o měsíc později přišla první bojová mise. Přichází změna strojů na P-51 Mustang a černá letci začínají plnit nebezpečné mise, například doprovázejí bombardéry i na nepřátelské území, a to včetně Německa. V červenci 1944 se 99. Fighter Squadron připojuje k 332. skupině modernizované na P-51 a také doprovázejí bombardéry nad území Říše. V té době byly všechny čtyři černé stíhací perutě spolu.
Každá peruť má své vlastní bojové označení na trupu letadel. 332. peruť má červený ocas a tak se stala známou jako „Red Tails“. Mezi červnem 1944 a dubnem 1945 Red Tails nalétali přes 311 bojových misí. To zahrnovalo 179 doprovodů bombardérů, kde ztratili celkem pouhých 27 bombardérů, které měli nastarosti. Počet bombardérů ztracených ostatními skupinami stíhaček byl v průměru 46. Černí piloti excelovali, soustředili se na cíl, nechtěli sestřely ale zajímala je hlavně ochrana svých svěřenců.
Hoši z Tuskegee přesto sestřelil celkem 112 nepřátelských letadel. Žádný z pilotů nedosáhl pěti sestřelů, které by z něho udělaly eso, ale 95 z nich získalo ceněné vyznamenání Distinguished Flying Cross. Na jejich nejslavnější bojové misi doprovázeli bombardéry B-17 do Berlína. Tři z pilotů sestřelili během této mise německé proudové letouny, 332. stíhací skupina tak získala Distinguished Unit Citation, vyznamenání udělované elitním jednotkám.
Nejslavnějším z Tuskegee party byl plukovník Benjamin O. Davis, Jr., absolvent West Pointu. Během války Davis velel 99. stíhací peruti a později celé 332. Fighter Group.
Černí piloti dokázali, že mohou v klidu zastávat prestižní velitelská místa a jejich svěřenci splní i ty nejtěžší úkoly. Černoši z Tuskegee byli známí a jejich úspěchy pomohly v boji za rovnoprávnost černé rasy v Americe.
