Archiv štítku: letectví

James Jabara – brýlatý prcek nebo první americké eso na proudové stíhačce?

Když už se v titulku tak návodně ptám, tak asi obojí, že? Tak jednoduché to ovšem není. James Jabara je bez přehánění jednou z nejzajímavějších osobností historie válečného letectví. A to nejenom pro svoje skvělé výkony, který předváděl v kokpitu stíhačky F-86 Sabre během války v Koreji.

James Jabara
James Jabara, foto: U.S. Air Force, acepilots.com

Ano, byl prvním americkým stíhačem, který dosáhl titulu esa (5 a více sestřelů) na proudové stíhačce. Před ním to koncem druhé světové války dokázalo jenom pár šťastlivců v uniformách Luftwaffe na strojích ME 262 Schwalbe a ME 163 Komet. James Jabara se nakonec stal esem dokonce trojnásobným.

Ale vezměme to hezky od začátku. Narodil se 10. října 1923 v Muskogee ve státě Oklahoma a vyrostl ve Wichite v Kansasu. Byl z první v USA narozené generace libanonských přistěhovalců, měřil necelých 165 centimetrů a špatně viděl, musel nosit brýle. No, řekli byste, že se z něj nakonec stane legenda mezi stíhači? Jeho cesta do amerického letectva asi jednoduchá nebyla. Už behem druhé světové války se dostal do vzduchu, přežil 100 misí na Mustangu 363. stíhací skupiny nad Evropou. V létě roku 1944 měl připsáno 1,5 sestřelu a byl dekorován Záslužným leteckým křížem (DFC). Po válce se rychle přeškolil na proudová letadla a v prosinci roku 1950 byl převelen do Koreje, kde právě začínala válka.

V Koreji se zpočátku do bojů příliš nedostával, Migy byly na obloze poměrně vzácné. První sestřel si připsal až 3. dubna 1951, za pár dní skóroval znovu. V hodnosti kapitána se mu začalo dařit a stejně jako mnoho jeho kolegů zúročil zkušenosti z bojů nad Evropou během druhé světové války. Koncem dubna měl na kontě už 4 sestřely (tedy v té době nejvíc mezi americkými stíhači) a těšil se na titul esa.

20. května 1951 se Jabara dostal do vzdušeného souboje s neodhozenou přídavnou nádrží, které se díky poruše nemohl zbavit. I s tímto hendikepem sundal z oblohy Mig-15 a ještě natočil katapultovaného komunistického pilota na kameru snímající prostor před jeho kulomety, aby měl důkaz svého úspěchu. Hned v zápětí se proti sobě utkalo 50 Migů a asi 28 Sabrů. Jabara si připsal další sestřel a pak ho jeden z Migů téměř dostal. Kamarádi mu kryli záda a nakonec se mu podařilo dostat na zem i s důkazy o dvou vítězstvích, které z něj udělaly první stíhací eso na proudových stíhačkách (kromě zmíněných Němců za druhé světové války). Opět dostal DFC a zároveň mu jeho velitel vynadal za nekázeň, jelikož nedovoleně zaútočil na severokorejský tank.

Po pádu železné opony (po roce 1990) dostali historici šanci začít v ruských archivech s ověřováním připsaných sestřelů během korejské války. Ukázalo se, že z prvních šesti Jabarových sestřelů mohou být uznány jen čtyři. Například 10. dubna 1951 totiž Sověti neztratili ani jedno letadlo, ale Jabara nárokoval svůj druhý sestřel. Koncem roku 1951 měl tedy Jabara na kontě jenom 4 sestřely místo původně počítaných šesti a tím pádem o sledované prvenství přišel.

Rickenbacker, Jabara, Vandenberg
Vlevo Eddie Rickenbacker, nejlepší americký sthač první světové války. Uprostřed James Jabara. Vpravo generál Hoyt S. Vandenberg, tehdejší šéf USAF. foto: U.S. Air Force, 31. května 1951

To ovšem jeho zásluhy nijak nesnižuje. V roce 1953 se opět objevil v Koreji a před ním byla další várka operačních letů. Dva roky dříve byl jako eso (teď už je nám známo že s největší pravděpodobností pěti sestřelů nedosáhl) z války odvolán a doma cvičil mladší piloty. Takže se dá říci, že díky neuznaným sestřelům přišel o šanci získat daleko více vítězství, nebo mu špatné počty naopak zachránily život.

Nejlepší američtí stíhači korejské války

Jméno                    Počet sestřelů 

McConnell, Joseph, Jr.        16               
                                             Jabara, James                 15       

Fernandez, Manuel J.          14,5 

Davis, George A., Jr.         14    

Baker, Royal N.               13


zdroj: http://aces.safarikovi.org/victories/usa-ko1.html

Jak už bylo řečeno, v roce 1953 se opět dostal do bojů, 15. července 1953 získal patnáctý sestřel a stal se druhým (první byl Joseph C. McConnell se šestnácti sestřely) nejúspěšnějším americkým stíhačem korejské války. Později se stal plukovníkem a 17. listopadu 1966 se on a jeho dcera zabili při dopravní nehodě. V té době mu bylo 43 let a byl již přihlášen na další bojové mise, tentokrát do války ve Vietnamu…

Zdroj: http://acepilots.com/korea_jabara.html

Před 75 lety začala Bitva o Británii

10. červenec 1940 je dnem, kdy podle historiků začala legendární Bitva o Británii. Před pětasedmdesáti lety začalo jedno z klíčových utkání druhé světové války, rozhodovalo se o tom, zda nacisté obsadí celou západní Evropu, Velká Británie byla v té době poslední odolávající zemí. Hitler se připravoval na invazi, které mělo předcházet rychlé smetení RAF (Britského královského letectva) z oblohy. Během několika týdnů se ukázalo, že to nebude tak jednoduché. Luftwaffe (německé letectvo) si s pár stovkami britských stíhačem Hurricane a Spitfire neporadila, naopak zaznamenala obrovské ztráty. 15. září 1940 velitel Luftwaffe Hermann Göring nad Británii poslal obrovské svazy svých bombardérů a stíhaček s cílem definitivně zlomit odpor britských, polských, československých (těch bylo cca 89) a dalších stíhacích pilotů.

10. červenec 1940, piloti čekají u Hurricanu
10. červenec 1940, piloti čekají u Hurricanu, foto: RAF

Pokračování textu Před 75 lety začala Bitva o Británii

Znáte nejrychlejší a nejpomalejší letadla druhé světové války?

Rychlost byla (a vlastně pořád je) pro stíhačky a letadla vůbec jedním z hlavních parametrů úspěchu. Jistě, nejenom v druhé světové válce záleželo hodně i na obratnosti, výzbroji, doletu, dostupu, pevnosti konstrukce, pancéřování… a samozřejmě na umění pilota. Rychlost je ovšem hlavně díky jednoduchosti srovnávání jednotlivých letadel jedním z nejsledovanějších parametrů. Podívejme se tedy na žebříček letadel druhé světové války, sestavený podle rychlostí jednotlivých tipů. Přesněji řečeno na jeho špičku a chvost, na kompletní srovnání se můžete podívat na linku níže.

Na špičce žebříčku jsou experimentální proudová a raketová letadla Luftwaffe. Většina z nich se nikdy bojů nezúčastnila, šlo o prototypy a tajné Hitlerovy zbraně, které se nikdy na frontu a nebo z rýsovacího prkna vůbec nedostaly. Přesto si svoje místo v žebříčku zaslouží. Nejrychlejším letadlem druhé světové války byl Lippisch P.13A, koncept s maximální rychlostí 1650 km/h.

Lippisch P-13A
Koncept Lippisch P.13A, foto: Wikipedia

Pokračování textu Znáte nejrychlejší a nejpomalejší letadla druhé světové války?

Výroba letadel na území Protektorátu

V expozicích Leteckého muzea ve Kbelích jsem objevil zajímavou tabuli s údaji o produkci letadel na území Protektorátu. Je zde přehledně vidět, jaké továrny pracovaly na jakých typech německých letadel a jak se výroba vyvíjela v čase… Tato čísla potvrzují, že i za okupace bylo Československo (tedy vlastně Protektorát) leteckou velmocí, Přesto, že se na našem území nevyráběly klíčové německé stíhačky nebo bombardéry. A ano, pokud vám to nedošlo, tak se jednalo o výrobu pro německou Luftwaffe…

Letecký průmysl na území Protektorátu

Augustin Přeučil, zrádce, který ukradl RAF letadlo a potom donášel Gestapu

Velmi rádi čteme a posloucháme příběhy hrdinů, kteří létali v RAF a nebo bojovali doma v Protektorátu proti okupantům. Jsme na ně hrdí. Sluší se ale připomínat i příběhy těch, na které zrovna pyšní být nemůžeme. I tací totiž byli, bylo jich hodně a jejich počínání patří do naší historie stejně tak jako hrdinské ságy. Pokud se řekne zrádce, automaticky se nám vybaví jméno Čurda. Ano, to je ten parašutista, který zradil kamarády a zavinil, že sedm hrdinů skrývajících se v pražském kostele bylo prozrazeno a padlo hrdinskou smrtí. Dalším, i když ne tak známý zrádcem, byl Augustin Přeučil. Jeho příběh je opravdu neuvěřitelný a pokud překonali to, že šlo o ostudu národa, jistě bychom si o něm uměli představit nádherný hollywoodský trhák…

Augistin Přeučil

Foto: ČT24

Narodil se 3.července 1914 na samotě zvaná Závist, která je součástí vesnice Třebšín na Benešovsku. O jeho vojenské službě v předválečném Československu toho moc není známo, jenom to, že absolvoval letecký výcvik a naposled sloužil u 6. pozorovací letky Leteckého pluku T. G. Masaryka. Po propuštění do zálohy pracoval jako prodavač u firmy Rolný ve Vodičkově ulici v Praze. Když republiku obsadil Hitler, tak spousta čs.pilotů a vojáků odcházela za hranice bojovat proti nenáviděnému nepříteli. Ne však Přeučil. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava požádal orgány Říše o přijetí do Luftwaffe. Byl ovšem odmítnut, protože nebyl Němec. Po tomto odmítnutí se Přeučil rozhodl za hranice přece jenom odejít, ale úplně z jiného důvodu. Chtěl se dostat do Brazílie a získat tam místo dopravního pilota. V polovině července 1939 si vyřizoval vízové dokumenty na brazilském konzulátu a při odchodu z budovy byl venku zatčen Gestapem. Tak to Přeučil po válce vylíčil vyšetřovatelům divizního polního soudu. Jiné zdroje zas ovšem tvrdí, že Přeučila chytili na protektorátní-polské hranici, když ji chtěl překročit.V celku to je ovšem jedno. Jeho cíl byla Brazílie. 

Jisté je ,že byl zatčen a získán ke spolupráci s Gestapem. Jeho nadřízený byl kriminální inspektor pražského gestapa Oskar Fleischer. Ten mu dal za úkol vetřít se do československého zahraničního odboje a podávat zprávy především o letectvu. Stal se z něj agent s krycím jménem Gustav. V režii Gestapa přešel Augustin Přeučil hranice v noci z 22. na 23. července 1939 u Fryštátu a dostal se bez problému do na čs. konzulát do Krakowa. Později byl umístěn do sběrného tábora v Malých Bronowicích, kde se soustředovali čs.letci. Odtud už poslal gestapu svou první zprávu na obyčejné pohlednici, samozřejmě na fingovanou adresu.

Tolik se o začátku skutečně “hvězdné” Přeučilovy kariéry píše v článku na serveru vojna.net. Přeučil tedy zradil v době, kdy se zahraniční letectvo teprve začínalo formovat a byl vyslán plnit zpravodajské úkoly. Prošel Polsko a Francii, stejně tak jako všichni ostatní českoslovenští piloti. U své jednotky v Anglii neměl zrovna dobrou pověst, vyhýbal se bojům a byl neoblíbený. Během té doby posílal poštou a prostřednictvím agentů množství zpravodajsky významných zpráv na svojí centrálu. Oženil se s mladou Angličankou, prý proto, aby se vyhnul aktivní službě. Přelétával letadla a nebojoval.

V září roku 1941 dostal úkol ukrást letadlo (kvůli novému radarovému přístroji, který Luftwaffe potřebovala) a byl držen v šachu, Němci mu hrozili, že se jeho zpravodajská kariéra v Anglii provalí a bude ho to stát vězení nebo život…

Přeučil nakonec dezertoval 18. září 1941. Sloužil v té době v hodnosti Flight Sergeant (F/Sgt) u operačně výcvikové jednotky 55. OTU v Usworthu. K úletu použil stroj Hurricane Mk.I sériového čísla W9147 s trupovým označením PA-A. O tom, že by se na jeho palubě mohl nacházet nějaký radar, nemůže být ani řeči. Maximálně mohlo jít o zařízení IFF, které ovšem již nebylo Luftwaffe v té době neznámé. Přeučil přistál na okupovaném území u obce Ortho, poblíž Bastogne v Belgii. Místní obyvatelé se mu snažili nezištně pomoci k útěku, ale nepokusil se ani zničit stroj a místní rodinu navíc udal (dva z místních byli popraveni). Hurricane byl později vystavován v Berlíně. Přeučil sám nadále pracoval pro pražské gestapo a cílem jeho provokací se stal domácí odboj a rovněž se podílel na „vyšetřování“ zajatých čs. letců. Po válce na něj byl brzy vydán zatykač, byl záhy vypátrán, zatčen a po vyšetřování jeho činnosti odsouzen a popraven oběšením.

Fronta.cz shrnuje závěr neuvěřitelného příběhu zrady poměrně stručně. O Přeučilově povaze mluví fakt, že po přistání s ukradeným letadlem stihl i udat místní rodinu, která mu chtěla pomoct. Přeučil se po návratu do Protektorátu stal obávaným provokatérem Gestapa a díky jeho hlášením byla zlikvidována nemalá část už tak řídnoucího domácího odboje.

Augustin Přeučil by se měl stát synonymem zrádce místo Karla Čurdy, člověka, který nic neplánoval a zradil až v těžkých chvílích pod tlakem. Po válce byl Čurda komunisty pošpiněn nejen jako zrádce, ale i kvůli tomu, že byl příslušníkem západního odboje. To na Přeučilovi nenajdeme nic dobrého a po válce byl po zásluze popraven.

Podrobněji si o Přeučilovi můžete počíst v zajímavé studentské práci (pdf).

Letci z Tuskegee – v amerických stíhačkách za druhé světové války skutečně excelovali černoši

Členové populárního uskupení letců z Tuskegee byli první černí piloti sloužící v americké armádě. Nezapomínejme, že šlo o 40. léta minulého století, tedy o dobu, kdy hlavně na jihu USA panoval tvrdý rasismus a černoši byli považováni za podřadnou rasu, která neměla stejná práva jako bílí Američané. Označení jednotky pochází z názvu místa, kde byli černí letci vyškoleni. Většina z nich se učila létat na letištích v Tuskegee v Alabamě. Bylo to místo, kde se jim dostalo jejich primární letecké vzdělání, většinou šlo o dvouplošníky. Na “Tuskegee Army Air Field” letci prošli základním a pokročilým leteckým výcvikem.

Stíhači z Tuskegee

V březnu 1941 začala pomalu vznikat 99. Fighter Squadron, první černá letecká a stíhací jednotka. Až do jara 1943 trvalo, než se 99. peruť dočkala nasazení v Africe a vstoupila do bojů. Létali na strojích P-40 a byli začleněni do svazu, který byl jinak složen z váhradně bílých jednotek. Už tehdy se ukázalo, že tvrzení některých velitelů, že černoch nemůže létat a plnit ložitější úkoly, je zcela zcestné. Později na jaře roku 1943 se stíhači z Tuskegee přestěhovali ze severní Afriky do Itálie. V lednu 1944 99. peruť sestřelila 13 nepřátelských letadel nad městem Anzio, a to za dva dny.

Mezitím, po dokončení výcviku, byla nová 332. Fighter Group, která se skládala ze tří stíhacích perutí, rovněž nasazena do Itálie.  V lednu 1944 začala létat na P-39 a o měsíc později přišla první bojová mise. Přichází změna strojů na P-51 Mustang a černá letci začínají plnit nebezpečné mise, například doprovázejí bombardéry i na nepřátelské území, a to včetně Německa. V červenci 1944 se 99. Fighter Squadron připojuje k 332. skupině modernizované na P-51 a také doprovázejí bombardéry nad území Říše. V té době byly všechny čtyři černé stíhací perutě spolu.

Každá peruť má své vlastní bojové označení na trupu letadel. 332. peruť má červený ocas a tak se stala známou jako “Red Tails”. Mezi červnem 1944 a dubnem 1945 Red Tails nalétali přes 311 bojových misí. To zahrnovalo 179 doprovodů bombardérů, kde ztratili celkem pouhých 27 bombardérů, které měli nastarosti. Počet bombardérů ztracených ostatními skupinami stíhaček byl v průměru 46. Černí piloti excelovali, soustředili se na cíl, nechtěli sestřely ale zajímala je hlavně ochrana svých svěřenců.

Hoši z Tuskegee přesto sestřelil celkem 112 nepřátelských letadel. Žádný z pilotů nedosáhl pěti sestřelů, které by z něho udělaly eso, ale 95 z nich získalo ceněné vyznamenání Distinguished Flying Cross. Na jejich nejslavnější bojové misi doprovázeli bombardéry B-17 do Berlína. Tři z pilotů sestřelili během této mise německé proudové letouny, 332. stíhací skupina tak získala Distinguished Unit Citation, vyznamenání udělované elitním jednotkám.

Nejslavnějším z Tuskegee party byl plukovník Benjamin O. Davis, Jr., absolvent West Pointu. Během války Davis velel 99. stíhací peruti a později celé 332. Fighter Group.

Černí piloti dokázali, že mohou v klidu zastávat prestižní velitelská místa a jejich svěřenci splní i ty nejtěžší úkoly. Černoši z Tuskegee byli známí a jejich úspěchy pomohly v boji za rovnoprávnost černé rasy v Americe.

Zdroj: http://wwarii.com/blog/archives/tuskegee-airmen/

Letecký most Žatec – Ekron

Pojďme se společně podívat na jeden střípek naší historie, o kterém mnoho z nás slyšelo. Ačkoliv motivy, které k němu naši zemi vedly nebyly z nejčistších, nakonec nám (i přes to, že jsme se k našim novým přátelům později otočili zády) zajistily přátelství mnoha dobrých mužů a žen na Blízkém východě. Pokračování textu Letecký most Žatec – Ekron