Angus Roxburgh si jako student zamiloval ruštinu pro její zvukomalebnost, začínal s básněmi, kterým tehdy ještě moc nerozuměl. Ovšem to, že se ruština stane jeho láskou a bude ho provázet během jeho profesního života, bylo jasné, už když začal ruštinu studovat. Svoje poznatky z mnoha delších či kratších pobytů v Sovětském svazu a později v Rusku sepsal do vzpomínkové knihy Volá Moskva.
Pokračování textu Kniha: Volá Moskva
První letošní číslo revue Paměť a dějiny se kromě jiného vzhledem k půlkulatému výročí pochopitelně věnuje Pražskému povstání. Jan Vajskebr mluvil s historikem Stanislavem Kokoškou, který se tomuto tématu systémově věnuje. Proč si ho tak oblíbil?
Publikace Kronika republiky 1918-1968 má na to být ozdobou každé knihovny. Je krásná a přehledná, každému z popisovaného roku věnuje několik stránek plných fotografií a kratších tematických textů věnujících se nejdůležitějšímu dění vybraného období.
Franz Werfel, pražský rodák, Rakušan a především skvělý spisovatel se ve svém románu Čtyřicet dnů pustil do dnes poměrně opomíjeného tématu genocidy Arménů v průběhu první světové války. Jeho hrdina Gabriel Bagratjan se jako vůdce více než čtyř tisíc uprchlíků na Mojžíšově hoře pokusil i přes zjevnou nepřízeň osudu uchránit své krajany před tureckou perzekucí.
Poslední letošní číslo revue Paměť a dějiny je velmi úzce a přesto zajímavě zaměřeno. Tentokrát na poválečné období a dění ve specializovaných odděleních věznic, kde byli shromažďováni odborníci (například architekti nebo překladatelé), pracující na zakázkách pro vnější svět. Velmi často šlo o politické vězně, kteří se po vedením neumětelů podíleli na velmi zajímavých projektech.
Pokračování textu Paměť a dějiny 4/2019: Technické ústavy ministerstva vnitra a věznění odborníci
Už samotný název knihy Nacisté v Tibetu vzbuzuje zvědavost, a to nejen u čtenářů, kterým něco říká pojem Ahnenerbe či jména Ernst Schäfer nebo Bruno Beger. Co vůbec dělali nacisté v Tibetu na přelomu let 1938-1939, jaké úkoly plnili výše uvedení muži? Může se zdát, že jde o literaturu žánru sci-fi, ale hned na začátek je třeba uvést, že v knize popisované události se staly a byly zaštiťovány samotným šéfem SS Heinrichem Himmlerem. Te se jak známo zabýval těmi nejméně vědeckými teoriemi, které si umíme představit.
Třetí letošní číslo revue Paměť a dějiny je celkem pochopitelně z velké části věnováno třicetiletému výročí pádu komunismu v Československu. V ústředním textu, nazvaném Jiná revoluce, se Adéla Gjuričová zaměřila na to, co se těsně po 17. listopadu 1989 odehrávalo v tehdejších státních institucích, tedy na ÚV KSČ, ve Federálním shromáždění atd. To, co se dělo na ulicích a na vysokých školách je poměrně notoricky známé, vývoj uvnitř strany nikoliv. V tomto textu jsem poprvé narazil na osobnost Antona Blažeje, mluvčího vzbouřených komunistů, který během schůze 29. listopadu vystoupil se zásadním a vůči straně kritickým projevem.
Letošní druhé číslo revue Paměť a dějiny čtenářům překládá prázdninové téma o Jugoslávii jako tranzitní zemi pro československé emigranty, a to hned ve dvou textech. Ondřej Vojtěchovský a Jan Pelikán se ve svém článku zabývají normalizací a vztahy Československa a Jugoslávie, ze kterých plynuly možnosti pro emigraci československých turistů z Jugoslávie do Itálie. Autoři pečlivě vysvětlují pojmy a reálie, které společně se statistikami pomohou čtenářům utvořit ucelený obrázek o problematice. Igor Tchoukarine potom ve svém textu píše o turistice v Jugoslávii a o tom, za jakých podmínek se tam našinec mohl dostat.
Pokračování textu Paměť a dějiny 2/2019: Věra Sosnarová, Herbert Lom a emigrace přes Jugoslávii
Orlando Figes v knize Revoluční Rusko 1891-1991 přistupuje k tématu ruské revoluce velmi netradičně a zeširoka, což z jeho díla tvoří perfektního průvodce vývojem Ruska a později Sovětského svazu v uvedeném období. Autor neopomíná všechny důležité události, které předcházely a následovaly klíčovému roku 1917.
Walter Isaacson je zkušeným harcovníkem mediálního průmyslu, a to nejenom jakou autor bestsellerů o výrazných osobnostech lidstva (Einstein, Jobs, Franklin, Kissinger), ale dříve také řídil časopis Time nebo zpravodajskou televizi CNN. Je dobře, že z dráhy manažera přestoupil na stranu tvůrců obsahu a jako spisovatel produkuje úžasné knihy. Jeho posledním dílem je Leonardo da Vinci, skvělý životopis renesančního člověka, pro kterého je označení génius málo.
