Slyšeli jste někdy od prarodičů vyprávět o Pérákovi? Já ano, moje babička mi v dětství tuto mytickou postavu fantoma, který měl na nohách pružiny a proháněl po Čechách nácky, popsala věrně. Věděla, že jde vlastně o pohádku, ale stejně jako ostatní s radostí hltala vyprávění o jeho smyšlených dobrodružstvích. Co jiného se také dalo za Protektorátu dělat, že?
Ian Kershaw je známý a historik, jehož knih vynikají propracovaností a čtivostí. Novinka Do pekel a zpět: Evropa 1914 – 1949 je přesně taková, jde o dílo shrnující období první poloviny dvacátého století (tedy obě světové války) v Evropě. Pokud si jí přečtete, máte šanci získal ucelený pohled na velmi smutné období evropských dějin.
Pokračování textu Kniha: Do pekel a zpět: Evropa 1914 – 1949
V rámci hledání odpočinkové četby, tedy beletrie, jsem zvolil knihu Vila na Sadové autora Richarda Skláře. Zaujala mě anotace nabízející prolínání současného příběhu odehrávajícího se v Ostravě a osudů protektorátního odbojáře tamtéž. Po několika přečtených stránkách jsem velmi rychle zjistil, že jsem si vybral správně. Mám rád knihy pro mě neznámých autorů a ještě lépe prvotiny, ty jsou podle mého názoru skoro pokaždé nejlepší.
Pokračování textu Kniha: Vila na Sadové
Ano, přiznávám se, i já jsem si nového vydání knihy Jan Masaryk, pravdivý příběh, všiml na polici knihkupectví hlavně díky Karlu Rodenovi na obálce. Tahle obálka prostě prodává a je to dobře. Takhle si totiž skvělou biografii autorů Pavla Kosatíka a Michala Koláře z roku 1998 přečte daleko víc lidí, než kdyby byl na titulce sám Jan Masaryk, v sebezajímavějším ztvárnění.
Román Otčina od Roberta Harrise je beletristickou klasikou, přestože ho jeho autor (mimochodem známý i jako novinář a autor literatury faktu) poprvé vydal v roce 1992. Představte si, že je rok 1964, víc než půlce Evropy vládne pětasedmdesátiletý Hitler a nic nenaznačuje tomu, že by se to mělo v nejbližší době změnit. K tomu přidejme záhadná násilná úmrtí vysokých nacistických úředníků a postavu detektiva samotáře, kterému režim zrovna dvakrát nevyhovuje. A máme ideální kulisy k rozehrání příběhu, který vám nedovolí přestat číst.
Richard Glazar napsal knihu Treblinka, slovo jak z dětské říkanky těsně po válce, v době, kdy se svět vzpamatovával z nejkrvavější války v historii. Války, jejíž oběti neumírali jenom při bitvách, ale i při vraždění v koncentračních táborech. Jeho vzpomínky zahrnují dětství, cestu do vyhlazovacího tábora Treblinka, zázračný útěk a přečkání války při nucené práci v Německu. Tyto memoáry podle mého názoru nemůže překonat žádný vymyšlený příběh. Krutý osud zavedl Richarda Glazara do pekla, nechal ho zázračně přežít a vše sepsat. Po válce ovšem o jeho dílo nebyl zájem, vydání se dočkalo až po pádu železné opony.
Pokračování textu Kniha: Treblinka, slovo jak z dětské říkanky
Stanislav Motl je známý hlavně díky svým skvělým televizním reportážím a asi nebudu sám, kdo ho počítá mezi takzvané “lovce nacistů”. Rozhodl jsem se, že si ho proklepnu i jako spisovatele, respektive autora literatury faktu. Moje volba padla na dílo Svědek z cely smrti, protože při bližším zkoumání anotací všech Motlových knih mi přišlo tematicky nejvíce zajímavé.
Pokud bych si měl vybrat, kterému koníčku týkajícímu se historie bych se chtěl věnovat, byla by amatérská archeologie jistě jednou z prvních voleb. Kniha Příručka amatérského archeologa je přitom jedním z prvních materiálů, které by si mohl zájemce k tématu přečíst. Jde o knihu srozumitelnou, přehlednou a hlavně nabitou informacemi, které začínající archeolog amatér jistě zužitkuje. Právě přehlednost a jednoduchost značí, že by si tuto knihu mohli projít i školáci, nejde totiž o odborný text, ale o příručku v pravém slova smyslu.
K přečtení knihy Jako bychom dnes zemřít měli autora Miloše Doležala jsem se chystal velmi dlouho. Příběh faráře Josefa Toufara, muže, který byl v roce 1950 umlácen estébáky, i když vlastně nic neudělal, je myslím dostatečně znám všem příznivcům naší moderní historie. O Toufarovi jsem četl několik článků, viděl televizní reportáže a poslední zpráva o něm (návrat jeho ostatků do Číhoště) mi připomněla, že bych si měl přečíst hlavně knihu Miloše Doležala, oceňovanou laiky i odborníky.
Průvodce protektorátní Prahou není průvodcem v pravém slova smyslu. Nejde o útlou brožurku, ve které bychom se o dané problematice dozvěděli povrchní a základní informace. Tato knížka by se spíš dala označit za encyklopedii, a to opravdu vyčerpávající.
Tohoto průvodce pro příznivce historie, konkrétně fanoušky období Protektorátu, napsal (tedy spíše z archivů vydoloval a dohromady dal) Jiří Padevět a vydaly Academia a Archiv hlavního města Prahy. Více než 800 stran je našlapáno informacemi a rejstříky. Základní orientaci v knize poskytují samy kapitoly, jelikož každá z nich pojednává o určité pražské části a pak je rozdělena podle ulic. Pokud tedy čtenáře zajímá, co se za Protektorátu dělo v ulici, kde bydlí, není nic jednoduššího, než nalistovat příslušnou kapitolu a pak vyhledat ulici podle abecedy. Nechybí rejstříky jmen, tedy osobností, pak rejstřík ulic (a i jejich německých názvů), místní rejstřík a věcný rejstřík. Pátrání v historii dění za Protektorátu v Praze tedy může být odstartováno hned několika způsoby. Může začít podle ulice, člověka, události, je to v podstatě jedno. Kniha badatele provede protektorátní Prahou, problematikou tehdejšího života a událostmi opravdu skvěle.
Nejenže se čtenář dozví, co se stalo ve které ulici, kdo významný tam bydlel, ale k diszpizici je i bohatá fotodokumentace – ulic, domů, lidí, dobových předmětů, nejrůznějších prohlášení, samozřejmě nechybí více či méně podrobné mapky. Čtenář se tedy pohybuje nejenom v detailní encyklopedii (či průvodci), která mu spojuje místa s událostmi a časem, kdy se odehrály, ale dostane se přirozeným způsobem do kontextu a problematiky.
Přehlednost publikace je perfektní, i když je v ní obrovské množství dat, čtenář snadno pochopí, jak se v nich orientovat. Jako jedinou nevýhodu tohoto průvodce vidím jeho váhu a rozměry, není pro prostě klasický průvodce, který si strčíte do kapsy a vyrazíte objevovat protektorátní Prahu. Spíš si podklady nastudujete doma, připravíte si výpisky nebo ofotíte stránky, které zrovna v terénu využijete. I zde je tedy znát, že jde více o encyklopedii, označení průvodce může být trochu zavádějící. I když jak se to vezme, protože tento průvodce je opravdu jak dělaný pro to, aby svého majitele provázel, akorát prostě nemá kapesní či kabelkové rozměry a hmotnost.
Možná by neškodilo uvést příklad, jak vypadá takový vzorový “kousek” této knihy. Podívejme se třeba na Staroměstské náměstí. To je zařazeno v kapitole “Praha 1: Nové Město, Staré Město, Josefov”. Je to z hlediska protektorátního dění významnější adresa, protože je na ní Staroměstská radnice. K ní kniha poskytuje časový přehled nejdůležitějších událostí z let 1939 – 1945, zmiňuje například důležité návštěvy (třeba Konráda Henleina v létě 1939) nebo dění z Pražského povstání. Následuje přehled událostí podle čísel popisných – 7. května bombardování paláce Kinských (606/12), pak třeba číslo 749/25 – vinárna U Bindrů jako místo schůzek prvorepublikových politiků na začátku okupace. A i na adrese Staroměstské náměstí (konkrétně šlo o číslo 478/26) v jednom z bytů se chystali Gabčík s Kubišem na atentát na Heydricha – sešli se tam s Václavem Morávkem (jeden ze “Tří králů”, který ve stejný den padl při přestřelce s Gestapem na Prašném mostě). Tak takhle vypadá zpracování jednoho místa, Staroměstského náměstí.
Pokud zájemce čeká, že dostane klasického průvodce, tak bude stejně jako já příjemně překvapen. Kvalitní křídový papír o vysoké gramáži, pečlivé provedení knihy, dobrá práce grafika, to všechno dělá z Průvodce protektorátní Prahou ozdobu každé knihovny. Nebude se na ní ale prášit, protože bude často vyjímána z poličky kvůli naplánování víkendového výletu či procházky nebo kvůli tomu, že se majitel bude chtít podívat na informace, které se dočetl jinde a které si díky Průvodci rozvede a zasadí do souvislostí.
Díky za poskytnutí knihy k recenzi patří eshopu Megaknihy.cz.