V rámci hledání odpočinkové četby, tedy beletrie, jsem zvolil knihu Vila na Sadové autora Richarda Skláře. Zaujala mě anotace nabízející prolínání současného příběhu odehrávajícího se v Ostravě a osudů protektorátního odbojáře tamtéž. Po několika přečtených stránkách jsem velmi rychle zjistil, že jsem si vybral správně. Mám rád knihy pro mě neznámých autorů a ještě lépe prvotiny, ty jsou podle mého názoru skoro pokaždé nejlepší.

Jak jinak demonstrovat, že se mi kniha líbila, než informací, že jsem jí přečetl (při počtu stran 472) během necelých dvou dnů a nebyl jsem schopen dělat nic jiného, než si naplánovat pauzu na spaní? Je to jeden z těch románů, ke kterým se budu rád vracet a které budu bez obav doporučovat známým.

Teď k příběhu samotnému – hlavní hrdinka Bo je ostravská realitní agentka, žena vlastně před důchodem, ale pořád k světu. Během prvních stran knihy se s ní čtenář seznámí, zjistí co má ráda a co si myslí o světě. Dozví se také, že je bývalá elitní agentka, která plnila úkoly za použití odstřelovací pušky a její současný šéf a majitel realitní kanceláře je jejím bývalým nadřízeným. Jde o hrdinku poměrně netradiční, ale o to zajímavější. Zde musím vyseknout poklonu autorovi, jelikož knihu napsal v ženské ichformě, což může podle mého docela tvrdý oříšek.

Každá z kapitol o současnosti je doplněna deníkovým zápisem z období Protektorátu. Autorem je pan Johann Proske, český Němec, který bydlí ve vile, co dříve patřila židovské rodině. Ta se schovává ve sklepě vily a Proske je vlastně odbojářem, který pomáhá přátelům přežít holocaust. Deník je jediným důvěrníkem a zaznamenává do něj své pocity z okupace i strach z toho, že jeho přátele ve sklepě někdo odhalí.

Je jasné, že osudy Bo, která po sedmdesáti letech vilu prodává, a jejích původních obyvatel se dříve nebo později protnou. Ale jak?! To je ten důvod, který způsobil, že jsem nemohl přestat číst. Psal jsem, že Bo je neočekávanou hrdinkou. Ale o to více zajímavou – nenapadlo by mě, že budu hltat příběh paní skoro před důchodem, která někdy mluví místním dialektem a svému účesu říká “mrcek”.

Snad neprozradím moc, když čtenáře budu lákat na surový pohled do ostravského podsvětí, zapomenuté nebezpečné akce, spoustu násilí a mrtvol a další artefakty, které já osobně u beletrie nehledám a byl jsem jimi velmi příjemně překvapen. Autor drží čtenáře v napětí od začátku do konce, perfektně vykresluje postavy, hraje si s jejich osudy, udivuje neočekávanými zvraty. Přitom děj je čtenáři jasný, autor ho ničím nemate, pouze ho logicky rozvíjí a člení. Tenhle román pochopíte snadno, vpravíte se do děje, hned víte, kdo je kdo a snadno se orientujete. Proto se dobře čte, Richard Sklář prostě čtenáře žene k rozuzlení ve strhujícím tempu.

Bo mi “na první pohled” nebyla sympatická, což se ale velmi rychle změnilo. Je jedno, zda je a nebo není uvěřitelná a jestli si jí dokážete představit se zbraní v ruce, jak za sebou nechává mrtvá těla. Tahle kniha mě prostě bavila a splnila moje očekávání víc než vrchovatě. Jestli si já také chcete přečíst, doporučuji si na to vyhradit odpovídající čas…

Knihu k recenzi poskytl eshop Megaknihy.cz, díky. Z kategorie českých románů si určitě vyberete i vy.