Román Otčina od Roberta Harrise je beletristickou klasikou, přestože ho jeho autor (mimochodem známý i jako novinář a autor literatury faktu) poprvé vydal v roce 1992. Představte si, že je rok 1964, víc než půlce Evropy vládne pětasedmdesátiletý Hitler a nic nenaznačuje tomu, že by se to mělo v nejbližší době změnit. K tomu přidejme záhadná násilná úmrtí vysokých nacistických úředníků a postavu detektiva samotáře, kterému režim zrovna dvakrát nevyhovuje. A máme ideální kulisy k rozehrání příběhu, který vám nedovolí přestat číst.

Xavier March, zmíněný vyšetřovatel berlínské kriminálky a esesák vlastně z donucení, to nemá lehké. Manželka ho opustila, z jeho desetiletého syna se pomalu ale jistě stává přesvědčený nacista. March vyšetřuje mordy a nehody, díky jeho postavě se čtenář pomalu začíná vpravovat do situace, která v Německu roku 1964 panuje. Ano, Hitler vyhrál válku, uskutečnil svoje architektonické plány a z Berlína udělal metropoli, před kterou třeba Paříž bledne závistí. Existuje unie evropských států, která je řízena Německem, totalitní režim vzkvétá a bojuje se jenom na východě, kdesi na pomezí Asie. Tam ruští partyzáni, po desetiletí podporovaní Spojenými státy, kladou statečný, ale marný odpor.

March je důstojníkem SS, po Berlíně se promenáduje v typické černé uniformě a velkoměsto celé je vůbec plné nejrůznějších stejnokrojů. Hitlerovi bude za pár dnů 75 let, režim neúprosně semele každého, kdy by snad chtěl někoho či něco kritizovat.

Děj se rozjíždí první vraždou, March se seznamuje s půvabnou americkou novinářkou a poměrně rychle zjišťuje, že je zamilovaný až po uši. Z původně triviálního případu vraždy se stává první dílek hrozivé skládačky, kterou si March postupně dává dohromady. Snad se čtenář této recenze nebude zlobit, když prozradím, že jde o vůbec největší tajemství nacistů.

V románu vystupují reálné postavy z nacistické smetánky, hlavním hybatelem děje je sám Heydrich, který v roce 1942 přežil pokus o zabití v Praze. Detektiv March se osobně setkává s nacistickou zrůdou Odilo Globocnikem, mužem, co vraždil ve velkém Židy v Polsku.

Autora musím pochválit hlavně za přehlednost a přímočarost děje. Čtenáře nijak nemate a nezdržuje, přesto ho uchovává v permanentním napětí, hlavně ke konci knihy. Garantuji vám, že až budete číst poslední desítky stran, nebudete moct přestat. Dlouho jsem nezažil tak silnou touhu dozvědět se rozuzlení, jako v tomto případě. Samotné tajemství, kterému přišel March za pomoci půvabné Michel na kloub a k čemu obstaral důkazy, čtenáře nepřekvapí. Jde koneckonců o velmi známý a historiky potvrzený neoddiskutovatelný fakt.

Strhující vyprávění Roberta Harrise graduje do poslední stránky. Čtenář se dozví, jakými praktikami nacisté nutili zadržené k prozrazení těch největších tajemství a také si přečte mrazivé a autentické dokumenty o masovém vraždění. Tato realita v románu přesně sedí skutečnosti. Tu autor brilantně nakombinoval se smyšleným příběhem na pozadí vykonstruovaných kulis neporažené nacistické říše šedesátých let.

Otčina je bez přehánění jedním z nejpoutavějších beletristických děl, které jsem kdy přečetl a jsem moc rád, že jsem tento svůj dlouholetý rest v klasické četbě příznivce historické fikce konečně dohnal.

Díky za poskytnutí knihy k recenzi patří eshopu Megaknihy.cz.