Letošní druhé číslo revue Paměť a dějiny čtenářům překládá prázdninové téma o Jugoslávii jako tranzitní zemi pro československé emigranty, a to hned ve dvou textech. Ondřej Vojtěchovský a Jan Pelikán se ve svém článku zabývají normalizací a vztahy Československa a Jugoslávie, ze kterých plynuly možnosti pro emigraci československých turistů z Jugoslávie do Itálie. Autoři pečlivě vysvětlují pojmy a reálie, které společně se statistikami pomohou čtenářům utvořit ucelený obrázek o problematice. Igor Tchoukarine potom ve svém textu píše o turistice v Jugoslávii a o tom, za jakých podmínek se tam našinec mohl dostat.
Letošní první číslo revue Paměť a dějiny přináší zajímavý mix témat a dokumentů, příznivci historie si opět přijdou na své. I když na obálce je motorizovaný pluk SS projíždějící po Václavském náměstí (datovaný na 4. října 1939), texty většinou nejsou věnované březnové okupaci, ale častěji tomu, co jí následovalo.
Obálka posledního čísla ročníku 2018 revue Paměť a dějiny napovídá, že tématem většiny textů je protikomunistický odboj. Nepřestává mě udivovat, kolik ilegálních skupin na přelomu 40. a 50. let minulého století existovalo a co všechno odbojáři plánovali a prováděli. Tito lidé nebyli nečinné oběti režimu, ale naopak aktivně vystupovali, mnohdy se zbraní v ruce.
Hlavním tématem letošního třetího čísla revue Paměť a dějiny je Rusko. Hned v úvodním textu se Tomáš Sniegoň věnuje tomu, jak současní Rusové vnímají období stalinského teroru a dobu gulagů. Popisuje, jak onu dobu vykládají oficiální místa, kde a jak jsou připomínány miliony obětí režimu. Ze studie plyne, že současný ruský stát stále postrádá nějakou oficiální a jednotnou politiku připomínání zločinů páchaných za komunistické éry. Kritický pohled se stále příliš nenosí, a to přesto, že prezident Putin prý nedávno podpořil vybudování nového památníku obětem stalinské éry v Moskvě.
Druhé letošní číslo revue Paměť a dějiny se celkem pochopitelně zabývá děním v Československu v roce 1968. Hned v úvodním textu se autor Tomáš Vilímek věnuje Pražskému jaru a následným reakcím východnoněmecké společnosti. Dozvíme se z něj, jak na okupaci Československa reagovali oficiálná přestavitelé NDR a také běžní východní Němci. Text se zabývá i účastí, nebo spíše neúčastí východoněmeckých vojáků na okupaci. Pravdou asi je, že východoněmecké pluky stály na hranicích a k nám se vlastně až na ojedinělé výlety vojáků za hraniční čáru nedostaly. I když spisovatel Heinrich Böll se tehdy nacházel v Praze a referoval, že své východní krajany v uniformách viděl i na pražském předměstí. Mohl se mýlit, nebo narazit na nějaké průzkumníky, kdo ví, jak to tenkrát opravdu bylo.
Poslední číslo roku 2017 revue Paměť a dějiny je z pochopitelných důvodů z velké části věnováno událostem roku 1948. Hned první text se tomuto vymezení výrazně vymyká, ale věnuje se dalšímu, asi mnohem méně sledovanému výročí.
Letošní předposlední číslo mojí oblíbené revue Paměť a dějiny se věnuje hlavně menšinám v komunistickém Československu a nabízí nezvykle mnoho obrazového materiálu. Kromě obrazů malovaných Romy i fotografie moravských Chorvatů a reprodukce z knihy Budujeme pohraničí.
Druhé letošní číslo mojí oblíbené revue Paměť a dějiny mi tentokrát dorazilo do poštovní schránky nečekaně a o to větší radost jsem z něj měl. Vzal jsem si ho totiž na dovolenou a za pár hodin bylo kompletně přečtené. Texty věnující se totalitním režimům se jako obvykle věnovaly nacismu a komunismu tak půl napůl.
První letošní číslo revue Paměť a dějiny přináší velmi zajímavé texty nejen o majetkových změnách během a po druhé světové válce. Některé z nich se týkají šlechty v tomto nelehkém období, příjemným a zajímavým osvěžením je rozhovor Zdeňka Hazdry s Františkem Kinským.
V posledním čísle revue Paměť a dějiny toho z pochopitelného důvodu kulatého výročí vzniku Charty 77 najdeme nejvíce právě k této tématice. I po čtyřiceti letech toho mají badatelé hodně na práci…
