Obálka posledního čísla ročníku 2018 revue Paměť a dějiny napovídá, že tématem většiny textů je protikomunistický odboj. Nepřestává mě udivovat, kolik ilegálních skupin na přelomu 40. a 50. let minulého století existovalo a co všechno odbojáři plánovali a prováděli. Tito lidé nebyli nečinné oběti režimu, ale naopak aktivně vystupovali, mnohdy se zbraní v ruce.

V prvním článku mapuje Petr Mallota činnost odbojové skupiny MAPAŽ (název byl odvozen z počátečních písmen jmen Masaryka, Palackého a Žižky) v roce 1949. Cílem odbojářů se stali komunisté z okresů Mělník a Louny a rozhodně nešlo jenom o malování protikomunistických nápisů po zdech. Proběhlo několik bombových a ozbrojených útoků, spojení se západními tajnými službami a nakonec o popravy několika hrdinů v rámci monstrprocesů s desítkami lidí.

Lubor Kokeš v textu “Nepolapitelný kurýr Jan Vašek” představuje život agenta-chodce, který asi čtyřicetkrát překročil ilegálně státní hranice a spolupracoval s francouzskou tajnou službou. Jaroslav Pinkas se pak v následujícím článku snaží vysvětlit, proč a jak by se o takzvaném třetím odboji mělo učit na školách. Mně osobně se líbí badatelský přístup k výuce dějepisu, ve kterým nejde ani tak o výklad událostí, ale hlavně o snahu naučit žáky a studenty analyzovat informace, kriticky k nim přistupovat a zejména si utvářet vlastní názor na minulost.

V dalším článku autorka Michaela Veselá srovnává zobrazení událostí z února 1948 v televizní a filmové tvorbě “tehdy” a dnes. Zaměřuje se hlavně na film Vítězný lid z roku 1977, pozdější seriál Gottwald a nedávno realizované televizní České století. Tohle srovnání normalizační a současné tvorby je brilantní, autorka se  na díla dívá z mnoha pohledů a i když jsem starší snímky neviděl, s její recenze jsem si o nich utvořil myslím dostatečný obrázek.

Skvělý je i příspěvek Jaroslava Rokoského “Slušní versus prohnilí”, který obsahuje dopis Pravomila Reichla se seznamy slušných a naopak špatných bachařů z vězení, kterými před útěkem na západ prošel. Za pozornost stojí také rozhovor s filmařem Martinem Vadasem nejen o historii jeho rodiny, ale také o realizovaných dokumentárních projektech, například o Mašínech. Další texty pojednávají třeba o ilegálních církevních tiskovinách na Příbramsku (včetně bohaté dokumentace) nebo příběhu disidenta Michala Mrtvého, který měl doma tiskárnu samizdatu. Na závěr bych chtěl upozornit na reprodukce uměleckých děl studentů designu Západočeské univerzity na téma únor 1948 – některé z nich jsou velmi povedené a výmluvné.