Hrdina, kterému se přezdívá Duch z Kyjeva, prý v první den ruské ofenzívy na Ukrajině sestřelil 6 nepřátelských letadel. Jeho příběh povzbuzuje ukrajinský odpor, i když je mnohým jasné, že může jít o smyšlenou postavu.
Angus Roxburgh si jako student zamiloval ruštinu pro její zvukomalebnost, začínal s básněmi, kterým tehdy ještě moc nerozuměl. Ovšem to, že se ruština stane jeho láskou a bude ho provázet během jeho profesního života, bylo jasné, už když začal ruštinu studovat. Svoje poznatky z mnoha delších či kratších pobytů v Sovětském svazu a později v Rusku sepsal do vzpomínkové knihy Volá Moskva.
Orlando Figes v knize Revoluční Rusko 1891-1991 přistupuje k tématu ruské revoluce velmi netradičně a zeširoka, což z jeho díla tvoří perfektního průvodce vývojem Ruska a později Sovětského svazu v uvedeném období. Autor neopomíná všechny důležité události, které předcházely a následovaly klíčovému roku 1917.
Rusové a Ukrajinci začali žít na Krymu prakticky ve stejné době. Tedy v době, kdy kníže Potěmkin začal osidlovat tzv. Nové Rusko (Novaja Rossija).
Krym má v podstatě přirozené a celkem jasné hranice. Proto by mohl být teoreticky z hlediska geografického, dokonce samostatnou politickou jednotkou, tedy samostatným státem v rámci mezinárodního práva.
Timothy Snyder je velmi známý a respektovaný americký historik a spisovatel. Některé jeho knihy jsou celosvětovými bestsellery a i u nás si čtenář na první dobrou vybaví spíš než novinku Obnova národů jeho dílo Krvavé země. Snyder je specialistou na dějiny východní Evropy a právě prostřednictvím Obnovy národů tuto svojí pověst vrchovatě naplňuje.
O ukrajinském Kyjevu se říká, že je to Matka ruských měst.
To ale není důvod, proč o něm píšu. Důvodem jsou určité styčné body, které jeho rané počátky zajímavým a nečekaným způsobem spojují s naší zemí.
Podle nejstaršího dochovaného ruského letopisu z počátku 12. století nazvaného „Povesti vremenných let“ město údajně založili bratři Kyj, Šček, Choriv a jejich sestra Lybeď. Název Kyjeva je prý odvozen právě od osobního jména Kyj a znamená tedy Kyjovo město.
Pokračování textu Úvaha: Nepotvrzená početí Matky ruských měst
V úterý 23. srpna proběhla na půdě Knihovny Václava Havla beseda (pozvánku jste mohli najít tady) s ruskou disidentkou Olgou Iofe. Tato velmi zajímavá osobnost je další z řady odpůrců sovětského režimu, kteří přijali pozvání do Prahy a setkali se s veřejností při neformální otevřené besedě. Vloni jsem měl možnost poslouchat neméně zajímavého hosta, Michase Kukobaku.
Úvodem je třeba napsat, že tyto akce jsou absolutně perfektní a mně osobně pomáhají bojovat s předsudky, které vůči občanům Ruska nebo bývalého Sovětského svazu chovám. Je úžasné vidět člověka, který je skromný, chová vůči Čechům respekt, nechvástá se činy jakkoliv obdivuhodnými a moderátorka z něj musí všechno podstatné téměř páčit. Možná vám slovo disident může znít trochu jako nadávka, ale disidenti typu paní Iofe jsou zvláštní druh a nad jejich činy a morálním kreditem mnohdy zůstává rozum stát.
V roku 1954 Nikita Chruščov odstúpil Krym, ktorý bol dovtedy súčasťou SFSR. Je veľmi zložité zhodnotiť, čo bol skutočný impulz, aby sa tak stalo. Prečo Chruščov, rok 1954. Ako vieme, v 50. rokoch kulminovala Studená vojna, ktorej mrazivý konflikt sa stupňoval už od roku 1945. V roku 1950 vypukla vojna v Kórei, trvajúca do roku 1953, ktorý bol prelomový nie len pre ukončenie spomínanej vojny, ale najmä pre smrť Josifa Stalina 5.3. 1953. To prinieslo mocenský boj o pozíciu najvyššieho vodcu ZSSR, teda generálneho tajomníka KSSZ, z ktorého víťazne vyšiel práve Nikita Chruščov. Jeho nástupom sa začalo obdobie destalinizácie, teda eliminácia kultu jeho nepochybne silnejšieho predchodcu. Ak si odmyslíme Stalinov represívny režim a sústredíme sa čisto na vodcovské schopnosti, Chruščov bol nepochybne slabší politik, predovšetkým v udržiavaní moci Sovietskeho zväzu na medzinárodnej scéne. Všetko prebiehalo na pozadí stále trvajúcej Studenej vojny. Uvoľňovanie režimu sa okamžite prejavilo na intenzite režimov celého Sovietskeho bloku. Štrajk robotníkov vo východnom Berlíne, „ voľnejší“ prístup Antonína Zápotockého k robotníkom a ich vstupu do JRD, rehabilitácia obetí stalinizmu. A práve s obeťami Stalina môže podľa niektorých zdrojov súvisieť samotné pripojenie Krymu. Chruščov si tak vraj chcel vykúpiť vinu spáchanú na Ukrajincoch v 30. a 40. rokoch, kedy Ukrajinu postihol umelo vyvolaný hladomor. Chruščov sa ako prvý tajomník KS Ukrajiny na represiách priamo podieľal. Pre získanie komplexného obrazu je však potrebné hľadať ďalšie dôvody, prečo sa tak stalo.
ÚSTR srdečně zve na mezinárodní konferenci Historie versus propaganda. Vztah k minulosti v současném Rusku, která se bude konat ve dnech 9. a 10. prosince 2015 ve Velkopřevorském paláci v Praze.
Konference si klade za cíl ukázat, jak se současné Rusko staví ke své minulosti a na jakých základech buduje svoji současnou identitu. Svoji účast potvrdila již řada zajímavých hostů, mezi nimi například ruský historik Andrej Zubov, dokumentarista a novinář Simon Ostrovskij nebo bývalá ředitelka muzea Perm-36 Taťána Kursina.
Detailní program konference a registrační formulář naleznete na webové adrese www.historyxpropaganda.eu. Registrace na konferenci přijímáme do 30. listopadu 2015. Tlumočení zajištěno.
Pro jakékoliv další informace prosím kontaktujte koordinátorku konference Nelu Srstkovou (nela.srstkova@ustrcr.cz).
Zdroj: TZ ÚSTR
Na žižkovské nákladové nádraží jsem se stavil necelý týden před tím, než měl Legiovlak opustit Prahu. Odjíždí ve středu 26. srpna a míří do Pardubic, následují České Budějovice a další větší města. Na přesný harmonogram se podívejte tady.
