Archiv štítku: 20. století
Ve Švédsku bude poprvé vystavena Nobelova závěť
Poslední vůle Alfreda Nobela, který hrál klíčovou roli v dějinách Švédska a jeho jméno bylo propůjčeno dnes proslulé Nobelově ceně, bude ve Stockholmu poprvé veřejně vystavena. Doteď byl původní dokument z roku 1895 ukrytý v trezoru Nobelovy nadace a vidělo ho jen několik vyvolených.
Nobelovy ceny jsou “jednou z největších švédských značek,” řekl mluvčí švédského institutu, Sergio Guimaraes.
Jde o čtyři zažloutlé stránky, popsané černým inkoustem, staromódním rukopisem. Nobel, vynálezce dynamitu, popsal, co by se po jeho smrti mělo stát s jeho bohatstvím, které získal právě díky svému smrtícímu vynálezu. Jeho ceny se udělují v oblasti medicíny, fyziky, chemie, literatury a zásluh o mír. Ocenění znamená i tučnou finanční odměnu, která je vyplácena právě z dědictví Alfreda Nobela.
Albert Einstein, který získal Nobelovu cenu fyziky v roce 1921, si myslel, že Nobel vytvořil mírovou cenu, protože měl špatné svědomí. Něco pravdy na tom asi bude…
Vůle byla napsána v Paříži 27. listopadu 1895, poté byla umístěna do bezpečnostní schránky na stockholmské Enskilda Bank.
Nobel zemřel v prosinci 1896 v Itálii. Když byla jeho vůle otevřena počátkem příštího roku, jeho blízcí byli v šoku. Neměl žádné přímé dědice, ale své nejbližší docela slušně zabezpečil. Většina peněz jim ale nepřipadla, proto se jeho dědici snažili závěť u soudu napadnout. První Nobelovy ceny byly uděleny v roce 1901, závěť je vystavena nejméně do konce května.
Zdroj: http://news.yahoo.com/nobels-goes-display-first-time-051525990.html
Audiokniha: Gottland
Audiokniha Gottand je výběrem z bestselleru polského spisovatele Mariusze Sczygiela. Tento novinář a spisovatel nabízí čtenářům (a vlastně i posluchačům) nezaujatý pohled na zajímavé osobnosti československých a českých dějin. Seznámíme se s neznámými a nepříliš lichotivými fakty o rodině Baťových či se podrobně ponoříme do akce Státní bezpečnosti, který dokonale zničila podvrženými nahrávkami spisovateli Janu Procházkovi.
Tato audioniha má pouze jednu chybu – neobsahuje komplet celou knížku, který před pár lety vedla žebříčky prodejnosti. Ale je nutno dodat, že to podstatné v nahrávce nechybí. Více jak čtyři hodiny zajímavého povídání, které načetly poměrně neznámé hlasy, vás zaujme natolik, že si tuto exkurzi do našich dějin rádi dáte na jeden zátah.
Na této audioknize je cenný hlavně pohled polského autora, nezaujatý a do jisté míry kritický. I když se autor do naší povahy pouští kriticky, je znát, že má Čechy rád a je na ně dobrým odborníkem.
Vsadím se, že mnozí ze čtenářů aposluchačů se o naší národní povaze a historii dozvědí dost nového – například osudy rodiny Baťů jsou popsány poutavě a obsahují zajímavé méně známé detaily. Sczygiel je koneckonců autorem, který se našimi dějinami s národní povahou dlouhodobě a podrobně zabývá.
Jak jsem již napsal, pohled zvenčí je pro našince k nezaplacení a pokud se dozvíme, jak nás vnímá člověk s dobrým teoretickým a praktickým základem, můžeme mu být jenom vděční. Mohlo by se zdát, že nás autor uráží a dělá si z naší historie legraci, ale opak je pravdou. Upozorňuje na to, na co by si místní autor pouázat nedovolil. Český spisovatel by se jistě bál negativních reakcí čtenářů a do ožehavých témat by se stoprocentně nepouštěl s takovou vervou.
Knihu, která dostala mnoho ocenění, se do zvukové podoby podařilo převést bezchybně. Je poutavá (já sám jsem nebyl schopen přestat poslouchat) a plná zajímavých informací, které jistě obohatí debaty o historii. Rád bych poukázal na jednu důležitou věc – autor si fakta v knize jistě nevycucal z prstu, sám píše o tom, že v archivech a při rozhovorech s pamětníky trávil mnoho času.
Já osobně jsem si zamiloval část o sochaři, který postavil Stalinův pomník a o autorovi braku, který se jakoby zázrakem změnil v úspěšného autora knih vyznačujících se socialistickým realismem. Tyto dvě osobnosti, stejně jako spisovatel Procházka, byly pro mě novými a velmi zajímavými postavami našich dějin.
Gottland je na pomezí beletrie a literatury faktu v tom nejlepším slova smyslu. Baví a vzdělává, což se o audioknize s klidem nepovede prohlásit pokaždé. Gottland je prostě hit.
Text prodejce audioknihy:
Témata, z nichž některá patří k “neuralgickým” bodům novodobých dějin českého národa a byla u nás zpracována v dlouhé řadě knih, shrnuje autor na několika stránkách a přináší v nich svůj pohled člověka odjinud, pohled neotřelý, nezatížený, který by mohl vést k reflexi opomíjených kapitol naší národní povahy.
Kniha vypráví o ikonách českého kolektivního vědomí, fenoménech nedávné české historie (rodina Baťů, Lída Baarová, Jan Procházka, Marta Kubišová, Jaroslava Moserová), ale také o osudech postav, které nebyly zatím hlouběji zpracovány ani samými Čechy (sochař Otakar Švec, který projektoval největšího Stalina na Zemi; Karel Fabián, spisovatel, který po únoru 1948 odmítl svou minulost a orwellovským způsobem vymazal a nahradil sám sebe; neteř Franze Kafky, která nechce hovořit o svém strýci).
V roce 2007 byla kniha oceněna Cenou varšavských knihkupců a autor za ni byl rovněž nominován na nejprestižnější polskou literární Cenu Niké. V roce 2009 autor obdržel Cenu Gratias Agit 2009 za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí a v Bruselu mu byla udělena také Evropská knižní cena v kategorii beletrie.
Obsah:
Ani krok bez Bati
Palác Lucerna
Důkaz lásky
Oběť lásky
Paní Neimitace
Miláček
Veselé Vánoce!
Lovec tragédií
Kafkárna
Proměna
Výstava: Ve znamení tří deklarací… Šlechta v letech nacistického ohrožení československého státu
Zámek Žďár nad Sázavou ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů představí svým návštěvníkům novou unikátní výstavu pod názvem „Ve znamení tří deklarací… Šlechta v letech nacistického ohrožení československého státu“. Výstava bude přístupna veřejnosti od 26. 3. do konce května 2015 v prostorách Galerie Kinských.
Výstavní projekt přibližuje postoje a postavení šlechty v Československu v kontextu mnichovských událostí roku 1938 a následně okupace českých zemí nacistickým Německem. Hlavní pozornost je věnována představitelům šlechtických rodů, kteří stáli u vzniku deklarací proklamujících podporu českému státu a národu. Stranou pozornosti nezůstávají ani otázky související s kolaborací šlechty na jedné straně a jejím zapojením do protinacistického odboje a s tím souvisejícími postihy na straně druhé. Autory projektu jsou historici z Ústavu pro studium totalitních režimů Dita Jelínková a Zdeněk Hazdra.
„Jsme rádi, že můžeme návštěvníkům zámku představit tuto zajímavou a úspěšnou výstavu, která mapuje důležité období české historie. Věřím, že každá země by měla pochopit svou minulost, aby mohla úspěšně vytvářet svou budoucnost. Právě tato výstava to umožňuje tím, že ukáže příklady a příběhy konkrétních aktérů historických událostí,“ uvedl Constantin Kinský.
Součástí výstavy je i audiovizuální část tvořená půlhodinovým videodokumentem, který vznikl ve spolupráci Ústavu pro studium totalitních režimů a občanského sdružení Post Bellum. Návštěvníkům se tak dostane možnost zaposlouchat se do vyprávění potomků protagonistů deklarací z konce třicátých let (Theobalda Czernina, Jaroslava Lobkowicze, Františka Kinského a Karla Schwarzenberga) a seznámit se s osudy jejich rodin během bouřlivého dvacátého století.
Tato putovní výstava se již od října 2014 postupně představila veřejnosti na Novoměstské radnici v Praze, na zámcích Loučeň a Pardubice. Skládá se z 27 panelů na 14 dvoustranných stojanech a audiovizuální části.
Více informací naleznete na http://www.ustrcr.cz/cs/ve-znameni-tri-deklaraci
Augustin Přeučil, zrádce, který ukradl RAF letadlo a potom donášel Gestapu
Velmi rádi čteme a posloucháme příběhy hrdinů, kteří létali v RAF a nebo bojovali doma v Protektorátu proti okupantům. Jsme na ně hrdí. Sluší se ale připomínat i příběhy těch, na které zrovna pyšní být nemůžeme. I tací totiž byli, bylo jich hodně a jejich počínání patří do naší historie stejně tak jako hrdinské ságy. Pokud se řekne zrádce, automaticky se nám vybaví jméno Čurda. Ano, to je ten parašutista, který zradil kamarády a zavinil, že sedm hrdinů skrývajících se v pražském kostele bylo prozrazeno a padlo hrdinskou smrtí. Dalším, i když ne tak známý zrádcem, byl Augustin Přeučil. Jeho příběh je opravdu neuvěřitelný a pokud překonali to, že šlo o ostudu národa, jistě bychom si o něm uměli představit nádherný hollywoodský trhák…
Foto: ČT24
Narodil se 3.července 1914 na samotě zvaná Závist, která je součástí vesnice Třebšín na Benešovsku. O jeho vojenské službě v předválečném Československu toho moc není známo, jenom to, že absolvoval letecký výcvik a naposled sloužil u 6. pozorovací letky Leteckého pluku T. G. Masaryka. Po propuštění do zálohy pracoval jako prodavač u firmy Rolný ve Vodičkově ulici v Praze. Když republiku obsadil Hitler, tak spousta čs.pilotů a vojáků odcházela za hranice bojovat proti nenáviděnému nepříteli. Ne však Přeučil. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava požádal orgány Říše o přijetí do Luftwaffe. Byl ovšem odmítnut, protože nebyl Němec. Po tomto odmítnutí se Přeučil rozhodl za hranice přece jenom odejít, ale úplně z jiného důvodu. Chtěl se dostat do Brazílie a získat tam místo dopravního pilota. V polovině července 1939 si vyřizoval vízové dokumenty na brazilském konzulátu a při odchodu z budovy byl venku zatčen Gestapem. Tak to Přeučil po válce vylíčil vyšetřovatelům divizního polního soudu. Jiné zdroje zas ovšem tvrdí, že Přeučila chytili na protektorátní-polské hranici, když ji chtěl překročit.V celku to je ovšem jedno. Jeho cíl byla Brazílie.
Jisté je ,že byl zatčen a získán ke spolupráci s Gestapem. Jeho nadřízený byl kriminální inspektor pražského gestapa Oskar Fleischer. Ten mu dal za úkol vetřít se do československého zahraničního odboje a podávat zprávy především o letectvu. Stal se z něj agent s krycím jménem Gustav. V režii Gestapa přešel Augustin Přeučil hranice v noci z 22. na 23. července 1939 u Fryštátu a dostal se bez problému do na čs. konzulát do Krakowa. Později byl umístěn do sběrného tábora v Malých Bronowicích, kde se soustředovali čs.letci. Odtud už poslal gestapu svou první zprávu na obyčejné pohlednici, samozřejmě na fingovanou adresu.
Tolik se o začátku skutečně “hvězdné” Přeučilovy kariéry píše v článku na serveru vojna.net. Přeučil tedy zradil v době, kdy se zahraniční letectvo teprve začínalo formovat a byl vyslán plnit zpravodajské úkoly. Prošel Polsko a Francii, stejně tak jako všichni ostatní českoslovenští piloti. U své jednotky v Anglii neměl zrovna dobrou pověst, vyhýbal se bojům a byl neoblíbený. Během té doby posílal poštou a prostřednictvím agentů množství zpravodajsky významných zpráv na svojí centrálu. Oženil se s mladou Angličankou, prý proto, aby se vyhnul aktivní službě. Přelétával letadla a nebojoval.
V září roku 1941 dostal úkol ukrást letadlo (kvůli novému radarovému přístroji, který Luftwaffe potřebovala) a byl držen v šachu, Němci mu hrozili, že se jeho zpravodajská kariéra v Anglii provalí a bude ho to stát vězení nebo život…
Přeučil nakonec dezertoval 18. září 1941. Sloužil v té době v hodnosti Flight Sergeant (F/Sgt) u operačně výcvikové jednotky 55. OTU v Usworthu. K úletu použil stroj Hurricane Mk.I sériového čísla W9147 s trupovým označením PA-A. O tom, že by se na jeho palubě mohl nacházet nějaký radar, nemůže být ani řeči. Maximálně mohlo jít o zařízení IFF, které ovšem již nebylo Luftwaffe v té době neznámé. Přeučil přistál na okupovaném území u obce Ortho, poblíž Bastogne v Belgii. Místní obyvatelé se mu snažili nezištně pomoci k útěku, ale nepokusil se ani zničit stroj a místní rodinu navíc udal (dva z místních byli popraveni). Hurricane byl později vystavován v Berlíně. Přeučil sám nadále pracoval pro pražské gestapo a cílem jeho provokací se stal domácí odboj a rovněž se podílel na „vyšetřování“ zajatých čs. letců. Po válce na něj byl brzy vydán zatykač, byl záhy vypátrán, zatčen a po vyšetřování jeho činnosti odsouzen a popraven oběšením.
Fronta.cz shrnuje závěr neuvěřitelného příběhu zrady poměrně stručně. O Přeučilově povaze mluví fakt, že po přistání s ukradeným letadlem stihl i udat místní rodinu, která mu chtěla pomoct. Přeučil se po návratu do Protektorátu stal obávaným provokatérem Gestapa a díky jeho hlášením byla zlikvidována nemalá část už tak řídnoucího domácího odboje.
Augustin Přeučil by se měl stát synonymem zrádce místo Karla Čurdy, člověka, který nic neplánoval a zradil až v těžkých chvílích pod tlakem. Po válce byl Čurda komunisty pošpiněn nejen jako zrádce, ale i kvůli tomu, že byl příslušníkem západního odboje. To na Přeučilovi nenajdeme nic dobrého a po válce byl po zásluze popraven.
Podrobněji si o Přeučilovi můžete počíst v zajímavé studentské práci (pdf).
Výstava: Perutě – Ladislav Sitenský (20. 3. – 24. 4. 2015)
Výstava k 70. výročí konce 2. světové války a 75. výročí vzniku československých perutí RAF představuje unikátní fotografie významného českého fotografa Ladislava Sitenského.
Foto: valka.cz
Na černobílých snímcích z prostředí československých perutí Britského královského letectva během 2. světové války jsou zachyceni letci, mechanici i jejich okřídlené stroje často v protisvětle pro Sitenského tak typickém. Expozice provází diváky od nástupu pilotů po kapitulaci Francie na loď do Británie, po jednotlivých letištích i londýnském leteckém inspektorátu, dokumentuje oslavy konce války v Londýně i návrat přeživších do vlasti, která se jim za jejich hrdinské činy brzy krutě odmění. Výstava vznikla ve spolupráci s vnučkou Ladislava Sitenského Adélou Kándlovou, která k jeho tvorbě dodala: “Během svého života vystřídal celkem 65 fotoaparátů (z toho 4 prototypy zkonstruované podle jeho představ) a 80 přídavných objektivů. Nafotografoval s nimi kolem půl milionu snímků. Uveřejnil téměř každý desátý snímek, který exponoval. Vydal 15 samostatných publikací a v desítkách dalších byly jeho fotografie zastoupeny. Uspořádal 47 samostatných výstav a účastnil se desítek dalších u nás i v zahraničí.”
Ladislav Sitenský se narodil 7. srpna 1919 a fotografii se začal věnovat ve čtrnácti letech. Za svůj život pořídil asi půl milionu snímků. Uspořádal na dvě desítky samostatných výstav doma i v zahraničí, vystavoval například v Británii či USA, a vydal přibližně stejný počet fotografických publikací. “S jeho odchodem je uzavřena jedna z významných kapitol české a československé fotografie,” domnívá se Stanislav Pokorný z Asociace profesionálních fotografů.Kromě reportážních fotografií bojů na západní frontě za druhé světové války jsou dalšími stěžejními tématy jeho tvorby krajina a Praha, bohatá je i jeho tvorba portrétní. Jeho největší láskou však vždycky byly hory, sníh a mraky.Sitenský byl držitelem mnoha vysokých vojenských vyznamenání a prestižních uměleckých ocenění. V říjnu 2007 mu prezident Václav Klaus udělil Medaili Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění. Jméno Sitenského nese planetka číslo 5998, kterou objevil v září 1986 na Kleti přední český astronom Antonín Mrkos. (Zdroj: CT24)
Výstavu můžete vidět v Českém centru (Praha, Rytířská ulice) v termínu 20. 3. – 24. 4. 2015.
Zdroj: https://www.evensi.com/perute-vystava-ladislava-sitenskeho-ceske-centrum-praha/146103852
Letci z Tuskegee – v amerických stíhačkách za druhé světové války skutečně excelovali černoši
Členové populárního uskupení letců z Tuskegee byli první černí piloti sloužící v americké armádě. Nezapomínejme, že šlo o 40. léta minulého století, tedy o dobu, kdy hlavně na jihu USA panoval tvrdý rasismus a černoši byli považováni za podřadnou rasu, která neměla stejná práva jako bílí Američané. Označení jednotky pochází z názvu místa, kde byli černí letci vyškoleni. Většina z nich se učila létat na letištích v Tuskegee v Alabamě. Bylo to místo, kde se jim dostalo jejich primární letecké vzdělání, většinou šlo o dvouplošníky. Na “Tuskegee Army Air Field” letci prošli základním a pokročilým leteckým výcvikem.
V březnu 1941 začala pomalu vznikat 99. Fighter Squadron, první černá letecká a stíhací jednotka. Až do jara 1943 trvalo, než se 99. peruť dočkala nasazení v Africe a vstoupila do bojů. Létali na strojích P-40 a byli začleněni do svazu, který byl jinak složen z váhradně bílých jednotek. Už tehdy se ukázalo, že tvrzení některých velitelů, že černoch nemůže létat a plnit ložitější úkoly, je zcela zcestné. Později na jaře roku 1943 se stíhači z Tuskegee přestěhovali ze severní Afriky do Itálie. V lednu 1944 99. peruť sestřelila 13 nepřátelských letadel nad městem Anzio, a to za dva dny.
Mezitím, po dokončení výcviku, byla nová 332. Fighter Group, která se skládala ze tří stíhacích perutí, rovněž nasazena do Itálie. V lednu 1944 začala létat na P-39 a o měsíc později přišla první bojová mise. Přichází změna strojů na P-51 Mustang a černá letci začínají plnit nebezpečné mise, například doprovázejí bombardéry i na nepřátelské území, a to včetně Německa. V červenci 1944 se 99. Fighter Squadron připojuje k 332. skupině modernizované na P-51 a také doprovázejí bombardéry nad území Říše. V té době byly všechny čtyři černé stíhací perutě spolu.
Každá peruť má své vlastní bojové označení na trupu letadel. 332. peruť má červený ocas a tak se stala známou jako “Red Tails”. Mezi červnem 1944 a dubnem 1945 Red Tails nalétali přes 311 bojových misí. To zahrnovalo 179 doprovodů bombardérů, kde ztratili celkem pouhých 27 bombardérů, které měli nastarosti. Počet bombardérů ztracených ostatními skupinami stíhaček byl v průměru 46. Černí piloti excelovali, soustředili se na cíl, nechtěli sestřely ale zajímala je hlavně ochrana svých svěřenců.
Hoši z Tuskegee přesto sestřelil celkem 112 nepřátelských letadel. Žádný z pilotů nedosáhl pěti sestřelů, které by z něho udělaly eso, ale 95 z nich získalo ceněné vyznamenání Distinguished Flying Cross. Na jejich nejslavnější bojové misi doprovázeli bombardéry B-17 do Berlína. Tři z pilotů sestřelili během této mise německé proudové letouny, 332. stíhací skupina tak získala Distinguished Unit Citation, vyznamenání udělované elitním jednotkám.
Nejslavnějším z Tuskegee party byl plukovník Benjamin O. Davis, Jr., absolvent West Pointu. Během války Davis velel 99. stíhací peruti a později celé 332. Fighter Group.
Černí piloti dokázali, že mohou v klidu zastávat prestižní velitelská místa a jejich svěřenci splní i ty nejtěžší úkoly. Černoši z Tuskegee byli známí a jejich úspěchy pomohly v boji za rovnoprávnost černé rasy v Americe.
Audiokniha: Volá první republika! aneb Pradědeček poslouchá rádio
Volá první republika! aneb Pradědeček poslouchá rádio je hodně netradiční audioknihou. Nejde totiž o zpracování beletrie ani literatury faktu, ale o autentické záznamy vysílání československého rozhlasu z první republiky.
Tomáš Černý se ponořil do prvorepublikového rozhlasového archivu opravdu důkladně a pro posluchače vybral zajímavé pásmo vysílání, zachycující dokonale atmosféru třicátých let minulého století. Dvě a půl hodiny poslechu jsou vhodné třeba jako doprovod k delší cestě autem nebo umí zpříjemnit jeden večer. Z archivu byly do této audioknihy vybrány jednak reportáže, tak i pasáže ze zpravodajství. Právě reportáže jsou skvělé, prvorepublikoví rozhlasoví reportéři byli mistři svého řemesela, dokázali posluchačům zprostředkovat prakticky jakoukoliv událost, a to poutavou a zajímavou formou.
Některé záznamy jsou hodně unikátní, třeba můžete slyšet záznam hlasu vynálezce Františka Křižíka, nebo notoricky známý hlas komika Vlasty Buriana. Do sbírky hlasů zapadá i podnikatel Jan Antinín Baťa, spisovatel Vladislav Vančura nebo loutkové hvězdy Spejbl s Hurvínkem.
Zajímavé jsou reportáže z natáčení filmů, uslyšíte herečku Nedošínskou nebo režiséra Fryče. Jaroslav Ježek hovoří o jazzu, za unikátní lze označit také záznam hlasu chicagského starosty českého původu Čermáka. Josef Čapek a Max Švabinský zastupují umělecké kruhy, politiky Masaryk, Horáková nebo primátor Zenkl.
Jde o unikátní sbírku hlasů, v mnoha případech zapomenutých. Právě možnost slyšet prvorepublikové hlasy je na této audioknize tím největším benefitem. Posluchač se může na pár chvilek přenést do doby, kterou mnozí z nás považují za krásnou a zajímavou. Je to zajímavá zkušenost, pokud by se z archivu podařila “vytáhnout” další várka zajímavostí, chtěl bych být jedním z prvních posluchačů. Tento exkurz do třicátých let minulého století stojí za poslech, i když nejde o beletrii, ale záznamy pořadů, které byly kdysi na rozhlasových vlnách šířeny mezi miliony posluchačů.
Stalin – masový vrah s 20 miliony obětí
Josef V. Stalin (1878-1953) byl diktátor Svazu sovětských socialistických republik (SSSR) a to od roku 1929 do roku 1953. Za Stalina byl Sovětský svaz změněn ze zemědělské společnosti v průmyslovou a vojenskou velmoc. To vše se událo za brutálního teroru tohoto diktátora, jeho vláda stála život miliony občanů jeho vlastní říše. Narodil se do chudoby, stal se revolucionářem, chtěl změnit svět. Poměrně známým faktem je jeho kriminální minulost. Poté, co bolševický vůdce Vladimír I. Lenin (1870 – 1924) zemřel, Stalin překonal své soupeře v boji o řízení strany. Jakmile se dostal k moci, kolektivizoval zemědělství a potenciální nepřátele posílal do táborů nucených prací nebo rovnou nechával zavraždit. Stalin byl během druhé světové války se Spojenými státy a Británií ve spojeneckém vztahu (1939-1945), ale potom se napjaté vztahy se západem staly základem studené války (1946-1991). Po jeho smrti zahájili Sověti proces destalinizace.
Příběh USS Liberty
Krátké shrnutí příběhu USS Liberty a incidentu, který se odehrál během Šestidenní války v roce 1967.