Archiv štítku: 20. století

Ostatky faráře Toufara se vrací do Číhošti

Podle informací ČTK budou ostatky faráře Josefa Toufara, umučeného komunistickým režimem, v uloženy v červenci pod kamennou desku uprostřed kostela v Číhošti.

Josef Toufar
Josef Toufar, foto: pastorace.cz

V listopadu loňského roku byly ostatky Josefa Toufara i přes protesty Sdružení bývalých politických vězňů vyzdviženy z hromadného hrobu na pražském hřbitově v Ďáblicích. Forenzní genetici na základě analýzy DNA a genetických profilů považují za prokázané, že ostatky patří faráři Toufarovi.

Heslovitý životopis Josefa Toufara najdete zde.

Zdroj: http://www.ceskenoviny.cz/domov/zpravy/toufarovy-ostatky-budou-ulozeny-v-cihostskem-kostele/1231706

Kniha: Gulag – Historie

Svoje rozsáhlé mezery v problematice historie Ruska, konkrétně období minulého století, jsem se rozhodl napravit četbou knihy Gulag: Historie od známé autorky Anne Applebaumové. Tato novinářka a autorka knih zabývající se východní Evropou poměrně systematicky za Gulag získala v roce 2004 Pulitzerovu cenu, těžko si tedy můžeme předestavit lepšího průvodce obdobím od konce první světové války do pádu železné opony. Kniha se sice zabývá hlavně tábory nucených prací, ale poskytuje i poměrně detailní popis politické situace v Sovětském svazu a života lidí, kteří měli to štěstí, že v táborech neskončili.

Anne Applebaumová, Gulag: Historie

Pokračování textu Kniha: Gulag – Historie

Chcete vidět umělé oko K. H. Franka a další protektorátní artefakty?

Když jsem zde nedávno upozorňoval na novu výstavu V ulicích Protektorátu Böhmen und Mähren, probíhající v prostorách žižkovského Armádního muzea, věděl jsem, že se na ní musím co nejdřív zajít podívat. Podařilo se mi to poměrně brzy, zde je tedy pár fotek a poznámek z mojí návštěvy expozice.

Měl jsem štěstí, protože tu hodinu, kterou jsem na výstavě byl, se nedostavila žádná školní výprava, takže jsem si expozici prošel sám, bez jakéhokoliv vyrušování. Kromě pracovníků muzea jsem nepotkal živou duši.

Výstava představuje jak “běžný” život v Protektorátu – tedy oblékání, potravinové lístky, zábavu mládeže a tak dále, tak i prostředí odboje a příběhy hrdinů, kteří byli vězněni a popraveni.

Vyhláška o zřízení Protektorátu

Nejznámějšími ze sedmi představovaných uvězněných jsou Josef Mašín a gen. Alois Eliáš. V jejich celách je připomínají cenné památky (Mašínův moták se s posledním vzkazem rodině a generálova vycházková hůl) a audionahrávky. I příběhy dalších vězněných, například “západního” parašutisty a dívky, která s rodinou pomáhala atentátníkům z operace Anthropoid, stojí za pozornost.

V každé místnosti je vždy průvodní tabule s popiskem na vybrané téma. Je možné číst si o protektorátní mládeži nebo o nacistech, kteří stáli za represemi proti českému národu. Exemplární popravy a represivní aparát jsou popsány detailně, zajímavým údajem je minimálně 8 000 českých občanů popravených za protektorátních dob. Jsou zde zmíněny příběhy odbojářů, například Jana Smudka. Ten krátce po obsazení ČSR na Kladně zabil něměckého četníka a pak se složitě dostával do československé zahraniční armády.

Probírána je i zbrojní výroba v Protektorátu, ukázán je motor pro německá letadla Bückler vyráběný ve Zlíně. Další artefakty demonstrují bombardování Protektorátu spojeneckými letadly, zajímavý je kryt kabiny americké stíhačky Mustang nebo padák jednoho ze sestřelených amerických pilotů – konkrétně šlo o hloubkaře, který koncem války útočil na kbelské letiště.

Kryt kabiny americké stíhačky Mustang

Nechybějí informace o Českém národním povstání (první akce probíhaly už 1. května v Přerově, místní si mylně mysleli, že Německo po Hitlerově sebevraždě kapitulovalo) a Pražském povstání, kterému je věnováno hodně prostoru. Návštěvníci mohou vidět několik autentických upravovaných zbraní používaných povstalci, helmy, osobní věci.

Jak je zmíněno v titulku, jedna z vitrín je věnována K. H. Frankovi. je možné vidět jeho pas z roku 1944, uniformu, ve které byl po válce popraven nebo jeho oční protézu.

Oční protéza K. H. Franka

Artefakty doplnují stručné a výstižné titulky a mnoho dobových, často méně známých fotografií. Ta hodina, kterou na výstavě strávíte, není ztraceným časem. Návštěvník se dozví mnoho zajímavostí a uvidí věci, které jsou jindy v soukromých sbírkách nebo v Severočeském muzeu v Liberci. A i tato výstava, stejně jako všechny ostatní pořádané v Armádním muzeu, je zdarma.

Audiokniha: Ostře sledované vlaky

Hrabalovy Ostře sledované vlaky do podoby audioknihy načetl Kryštof Hádek. Talentovaný herec s hlasem mutujícího teenagera byl více než vhodnou volbou pro vytvoření postavy tak trošičku přiblblého zaměstnance železnice Miloše Hrmy.

Ostře sledované vlaky

Kdo by neznal Ostře sledované vlaky, že? Hlavně díky Menzelovu oskarovému filmu, tak je to alespoň v mém případě. Bohumil Hrabal je pro mě svéráznou postavou české literární scény minulého století, jeho dílo znám bohužel zprostředkovaně, z filmových předloh.

Ostře sledované vlaky se odehrávají ke konci války, v roce 1945. Miloš Hrma je trochu přihlouplý dvaadvacetiletý zaměstnanec drah, svět okolo sebe pozoruje dětskýma nevinnýma očima a i když by měl být dávno mužem, stále se mu nedaří zbavit se panictví. Trpí předčasnou ejakulací a tento problém ho dokonce dohnal až k pokusu o sebevraždu. Naštěstí mu to nevyšlo, podřezal si sice žíly, ale zachránil ho náhodný svědek, kterého Miloš poté považuje za Boha.

Miloš se snaží srovnávat s kolegou výpravčím Hubičkou, ten s ženami problémy nemá, právě naopak. Užívá si života s různými dámami a slečnami, razítkuje zadnice mladičkým telegrafistkám a dokonce tajně obdivuje i nedostupnou paní z nedalekého zámku. Výpravčí Hubička je suverén a samozřejmě je namočen do odboje proti okupantům, který se s blížícím koncem války stupňuje. Jde o likvidaci vlaku s municí, tenhle konvoj může ještě o chvíli prodloužit německý odpor a válku vůbec a proto je důležité, aby nedojel.

Mladík Miloš se k odbojové činnosti dostane jako slepý k houslím. Noc před průjezdem vlaku jinak klidnou a bezvýznamnou stanicí přijde o panictví s jednu z Hubičkových milenek a narostou mu křídla. Najednou je chlap a ničeho se nebojí. Hubička je naopak bábovka, ví, že vyhodit vlak do pověří není legrace na úrovni špásování se slečnami. Miloš se těší na rande se svojí láskou Mášou, které chce předvést to, co se se svojí krátkodobou společnicí v noci naučil, ale jeho dívka se ho nedočká. Miloš totiž zahyne hrdinskou smrtí…

Konec knihy a tedy i audioknihy se od konce filmového v jedné maličkosti liší, ale odlišnost prozrazovat nebudu, je na posluchači, aby film s předlohou srovnal. Jesliže jsem měl dříve Miloše Hrmu před očima kvůli filmu zhmotněného do podoby Václava Neckáře, tak teď se mi tam docela hezky zapletl Kryštof Hádek, díky svému hlasu a  přirozenému přednesu knihy. Jeho hlas je nevyzrálý a nesmělý (ať mi prosím ctěný interpret promine), což se ale k postavě skvěle hodí.

Miloš Hrma je svéráz a skvěle popisuje svoje rodinné zázemí, hlavně historka o dědečkovi, který se jako hypnotizér pokusil v roce 1939 zastavit sílou myšlenky německé tanky a jeho hlavu nakonec páčili z pásů až těsně před Prahou… ta je prostě výjimečná. Bohumil Hrabal při psaní Ostře sledovaných vlaků čerpal ze svých zkušeností z železničního prostředí, jeho popisy činností na stanici jsou precizní. Vytvořil několik zapamatovatelných malých postaviček, přednostu stanice, zmíněného sprosťáka Hubičku, paní přednostovou, která musí složitě odmítat Milošovy prosby o zaučení ve věcech sexu.

Za vrcholné pasáže audioknihy bych označil popis ztráty Milošova panictví a následující vykreslení jeho hrdinského odbojářského činu – obojí je prostě skvělé. Dvě a půl hodiny poslechu excelentního Kryštofa Hádka čtoucího snad ještě lepší předlohu, to prostě nemá chybu. Jeden večer si pro Ostře ledované vlaky prostě vyhradit musíte.

Výroba letadel na území Protektorátu

V expozicích Leteckého muzea ve Kbelích jsem objevil zajímavou tabuli s údaji o produkci letadel na území Protektorátu. Je zde přehledně vidět, jaké továrny pracovaly na jakých typech německých letadel a jak se výroba vyvíjela v čase… Tato čísla potvrzují, že i za okupace bylo Československo (tedy vlastně Protektorát) leteckou velmocí, Přesto, že se na našem území nevyráběly klíčové německé stíhačky nebo bombardéry. A ano, pokud vám to nedošlo, tak se jednalo o výrobu pro německou Luftwaffe…

Letecký průmysl na území Protektorátu

Audiokniha: Legenda Emöke

Josef Škvorecký je mým nejoblíbenějším spisovatelem a proto jsem při výběru další audioknihy neváhal ani vteřinu. Legenda Emöke je kratší próza, pro poslech zpracována do dvou velmi zábavných a skvělé češtiny plných hodin.

Legenda Emöke

Příběh pražského intelektuála a redaktora se odehrává v padesátých letech minulého století během krátkého úseku pobytu na rekreaci a návratu zpět do Prahy. Pokud máte rádi vyprávění o nenaplněném milostném vzplanutí a dokonané pomstě, jistě si přijdete na své. Kromě redaktora se totiž zápletka točí kolem maďarské krásky (ano, správně, jmenovala se Emöke) a přízemního učitele, který s redaktorem sdílí pokoj na zotavovně. O tom, kdo ke komu milostně vzpanul, proč to nevyšlo, kdo to překazil a kdo komu se za to pomstil (a zde je důležité jak) se dozvíte během dvou hodin poslechu příjemného hlasu Lukáše Hlavici. Nesluší se prozradit rozuzlení, které je nečekané a nenásilné, tedy v pravdě intelektuálské.

Josef Škvorecký v tomto díle stvořil skvělé charaktery. Vždy psal tak trochu o sobě a i na postavě redaktora je zřejmé, že se v ní vidí sám autor. Filozofující milovník života, žen, jazzu, skvělý pozorovatel a hlava otevřená. Milovník života, který se stejně rychle až po uši zamiluje, jak na svůj objekt potom zapomene… Maďarská dívka je krásná, smutná, věřící a opatrná. Učitel je idiot, primitiv, prasák, závistivec a tak vůbec – větším záporákem by byl snad už jen masový vrah.

Příběh je strhující, i když jde o zápletku, která se děje každým dnem na mnoha místech bezútěšné socialitické republiky padesátých let. Jak jsem zmínil, autor se při popisech běžných jevů pouští do skvělých vypravěčských exhibic, s češtinou si hraje a ukazuje, že je mistr v jejím používání. Trochu zklidnění naopak přinášení trochu delší hudební předěly mezi kapitolami v podobě saxofonových sól z jazzových písniček.

Legenda Emöke je pro účely zpracování do formy audioknihy podle mého názoru ideálním dílem. Poměrně komorní děj je postaven na dialozích a hlavně na popisech myšlenkových pochodů hlavního hrdiny. Nejde o drama, ale o příběh, u kterého se prostě nemůžete dočkat rozuzlení. Toto dílo jsem (na rozdíl od mnoha jiných Škvoreckého knih) předem nečetl, ani jsem neviděl jeho televizní adaptaci. Pokud mohu doporučit – poslouchejte ho bez předchozí přípravy a hlavně si předem nezjišťujte, jak to vlastně celé dopadne. Tak si to totiž užijete mnohem víc. A nedá mi, abych neupozornil na současnou cenu 49 Kč. Pokud jste v oblasti audioknih nováčci, Legenda Emöke je ideální pro rozjetí tohoto netradičního způsobu “čtení” knih. Není dlouhá, je zábavná a její autor je českým klasikem v tom nejlepším slova smyslu.

Kniha: Pětačtyřicátý

Vzdělávací portál pro učitele, studenty a žáky Moderní-dějiny.cz připravil ku příležitosti sedmdesátého výročí skončení druhé světové války knihu (nebo přesněji řečeno odborný materiál pro výuku o konci druhé světové války na našem území) Pětačtyřicátý.

Pětačtyřicátý

Jde o publikaci z nové metodické řady Moderní dějiny a má pomoci učitelům dějepisu s docela ožehavou tématikou konce války, revoluce, osvobození a následného vypořádání se s Němci. Tento monotématický materiál nabízí komplexní pohled na problematiku z několika úhlů pohledu.

Na úvod je čtenář vybaven daty a fakty v přehledu základní chronologie. Dozví se tedy, kdy a kde co se v období od března do října 1945. Následují texty známých a erudovaných historiků. Například Jiřího Pernese o přechodu mezi vlivy nacistickými a sovětskými nebo Tomáš Jakla o Pražském povstání. Zavedené mýty o Československu v roce 1945 boří a vysvětluje Vít Smetana, následují tématické eseje, neméně zajímavé.

Sekce Konec války a nové Československo obsahuje metodické rady pro učitele, tedy rady, jak zajímavě toto téma s žáky probrat a jak je zapojit “do hry”. Zde jsou popsána praktická cvičení, která mají žáci plnit formou úkolů. Závěr války v Československu je osvěžen citáty a úryvky ze všech zúčastněných stran, například úryvky z rozhlasových výzev, pohled Vlasova, německých velitelů i generála Eisenhowera. Obsáhleji je zmíněna i problematika únosů českoslovenkých občanů do SSSR, tedy aktuálně hodně propíraná řádění sovětských komand NKVD, která šla po nepohodlných lidech hned po osvobození a bez souhlasu či vědomí domácích autorit. Zmiňováno je i chování Čechů k Němcům po skončení války, tedy dlouho tabuizovaná věc, násilí páchané takzvanými Revolučními gardami a tak dále…

Zajímavým úkolem pro žáky je analýza dobové fotografie. Autoři se ptají kdo na ní je, zda je to fotografie dokumentární či aranžovaná, zda je možné ji považovat za historický pramen.  Na druhé stránce je fotografie neořízlá, s mrvolou na zemi, působící úplně jinak. Žáci a studenti se tak na vlastní kůži mohou přesvědčit, jak snadné je “manipulovat” s výkladem událostí. Neméně zajímavou sekcí je popis Pražského povstání pomocí vzpomínek účastníků více či méně angažovaných a úkoly z nich pro žáky vyplývající. Tento materiál prostě učí žáky a studenty myslet a analyzovat.

Poslední částí materiálu je soubor dobových pramenů, jsou tam vyhlášky, fotografie, zápisy z kronik, novinové titulky, mapky a například i vybrané pasáže z Benešových dekretů či ukázky protiamerické propagandy.

Tato publikace o konci války na našem území čtenáře velmi šikovně uvede do problematiky a upozorní ho na důležité “drobnosti”, o kterých se nejen ve školách doposud asi moc nemluvilo. Otázkou je, zda budou mít vyučující ve školách chuť a čast trávit více hodin výuky touto jednou velmi krátkou (byť moc důležitou a pro osud naší země klíčovou) epizodou našich dějin. “Pětačtyřicátý” je totiž materiál, který by bylo škoda prosvištět za jednu hodinu…

Díky za poskytnutí materiálu k recenzi patří Občanskému sdružení PANT.

Kniha: Horší než doba války…

Kniha Horší než doba války… autora Jiřího Plachého ke se mně dostala jako vyžádaný vánoční dárek a bohužel na ní došlo až před týdnem. Docela jsem litoval, že jsem jí nechal čekat a přelouskal jsem jí během jednoho týdne při cestách do a z práce.

Horší než doba války

Tuto knihu se nesluší nazývat literaturou faktu, je to spíše perfektní faktografická a vyčerpávající studie na téma “jak se měli českoslovenští výsadkáří z Anglie po skončení druhé světové války”. Autor shrnul veškeré možnosti osudů našich zapomenutých hrdinů, kteří byli houfně propouštěni z armády, lustrování a zavíráni do vězení. Název knihy byl zvolen podle autentického citátu jednoho z vojáků, který po válce srovnal podmínky a uvedl, že komunistický režim byl horší než doba války.

Výsadkářů bylo několik desítek, ve knize se píše i o těch, kteří se nakonec do Protektorátu nedostali, jelikož je předběhl konec války. Dozvíte se opravdu o všech, i o těch, kteří nakonec zradili a donášeli Gestapu, případně později StB. Jejich osudy byly opravdu rozmanité a sympatické je, že neoficiální místa (tedy jejich příznivci) na ně ani dlouho po válce nezpomněly a pořádaly společně s nimi vzpomínkové pochody po stopách jejich protektorátních putování. Režim jako takový samozřejmě tyto hrdiny na dlouhá desetiletí vymazal z dějin. A autor knihy Jiří Plachý se zasloužil o to, že vznikla dokonalá studie o jejich poválečných osudech.

V tomto rozsahu bylo zajímavé téma z naší historie zpracováno poprvé a umím si představit, co to autorovi dalo práce. Knihu doplňuje rozsáhlý poznámkový aparát, mnoho citací a skvělá obrazová dokumentace. U většiny výsadkářů je k dispozici i portrét, případně několik momentek z výcviku nebo poválečného působení.

Je potřeba poznamenat, že četba to je těžká a náročná, ale to prostě vychází z podstaty problému. O mnohých výsadkářích se čtenáři dozvědí skutečně neuvěřitelné příběhy, které by jinak skončily v zapomnění. Autor by za přípravu této knihy zasloužil státní vyznamenání. Skvěle shrnul problematiku, která by jinak zůstala zapomenutá v archivech. Takhle má veřejnost šanci pátrat s minulosti společně s ním.

Anna Franková zemřela o měsíc dříve, než si doposud historici mysleli

Nové datum smrti židovské dívky Anny Frankové mění jen velmi málo na tragických osudech životů Anny a její sestry Margot. Dívky našly úkryt se svojí rodinou v Amsterdamu v domě u vodního kanálu, ale byly nakonec prozrazeny a poslány do nacistických koncentračních táborů a zemřely během holocaustu společně s miliony jiných Židů.

Deník Anny Frankové

Nový termín data úmrtí Anny Frankové tak dává jinou podobu myšlence, že by sestry mohly být zachráněny, kdyby žily jen o něco déle.

“Když říkáte, že zemřely na konci března, tak vám to dává pocit, že zemřely těsně před osvobozením. Takže možná kdyby žily další dva týdny …,” řekl badatel Prins.

Zdroj: http://www.cbc.ca/news/world/anne-frank-died-a-month-earlier-than-thought-dutch-museum-says-1.3016166