Rusové a Ukrajinci začali žít na Krymu prakticky ve stejné době. Tedy v době, kdy kníže Potěmkin začal osidlovat tzv. Nové Rusko (Novaja Rossija).
Krym má v podstatě přirozené a celkem jasné hranice. Proto by mohl být teoreticky z hlediska geografického, dokonce samostatnou politickou jednotkou, tedy samostatným státem v rámci mezinárodního práva.
K Sovětskému svazu se Češi po vzniku protektorátu 15. 3. 1939 doslova upnuli ve formě manifestovaného očekávání mocenského zákroku velkého slovanského bratra. „Němci ven – Stalin sem“, znělo na manifestacích v březnu 1939 v Jihlavě, podobně v květnu v Brně, kdy čeští obyvatelé brněnského předměstí Židenic dokonce vyhlíželi na místním nádraží 15. 7. 1939 s kyticemi v rukách příjezd vlaku se Stalinem a Benešem. V mnoha letácích byla Rudá armáda oslavována jako osvoboditelka. Naděje v SSSR byla spojována s tradiční obrozeneckou všeslovanskou ideologií, která obyvatelstvu splývala s pocity nedůvěry vůči Západu a k jeho demokratickému systému. Z druhé republiky je znám návrh generálů Rudolfa Medka a Bohuslava Ečera na vytvoření federace se SSSR, která by sloučila oba státy k politice zahraniční, tedy zajistila mezinárodně československý stát, ale nedotkla by se uspořádání vnitřního.
Druhá polovina 19. století, zejména její závěrečná třetina, byla dobou mimořádného urbanistického, architektonického a technického rozmachu Prahy, zásadní etapou její proměny z provinčního města rakouské monarchie v rušné, pulsující velkoměsto nově se probudivšího národa, oplývajícího sebevědomím a kulturní a hospodářskou silou. Vždyť jen počet obyvatel Prahy a jejích předměstí se v průběhu druhé poloviny 19. století téměř zdvojnásobil a dosáhl dvou set tisíc. Růst počtu obyvatelstva a hospodářský rozmach si vynutily stavbu nových mostů, komunikací, moderní pouliční dopravy, železnice a železničních nádraží. Nutnost vzdělání stále širších vrstev obyvatelstva si vynutila stavbu základních, ale i středních a vysokých škol. Rostoucí národní sebevědomí vedlo k zakládání spolků, výstavbě sokoloven a měšťanských besed, ale i radnic, peněžních ústavů a bank.
Odrazem národního sebeuvědomění byla i postupná proměna vztahu ke stavebním památkám minulosti. Symbolem kulturní síly národa se stala výstavba Národního divadla, Národního muzea a dalších kulturních zařízení, symbolem rostoucí hospodářské síly pak Velká jubilejní výstava v roce 1891. Výstava Zlatá Praha má za cíl provést návštěvníky Prahou šedesátých až osmdesátých. let 19. století, a seznámit ho s jejími proměnami, tak jak byly zachyceny v ilustracích a textech v té době vydávaných českých obrázkových časopisů Zlatá Praha, Květy a Světozor. V jejím rámci bude vydána rovněž stejnojmenná publikace.
Místo:
Hlavní budova muzea
Termín:
5. 12. 2018 – 31. 3. 2019
Zdroj: TZ MHMP
Po uvedení ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm se v Praze představí rozsáhlá výstava o protikomunistické odbojové skupině Světlana. Výstavu s názvem Případ Světlana. Proměny obrazu třetího odboje můžete navštívit v Národním památníku na Vítkově, a to od 7. prosince 2018 do 1. dubna 2019. Pro více informací navštivte stránky http://pripadsvetlana.cz/
Zdroj: TZ ÚSTR
Čeští historici unisono tvrdí, že bez dobrovolného přihlášení se k německé národnosti to pro osoby bývalé české národnosti (oficiálně československé, česká k dispozici při sčítáních lidu v létech 1921 a 1930 nebyla) možné nebylo. Neříkají však pravdu. Existovaly statisíce osob české národnosti s německou státní příslušností a desítky tisíc z nich sloužily ve Wehrmachtu a v jednotkách SS (!), aniž se někdy vzdaly české (československé) národnosti, protože Německo se nikdy, tj. od svého vzniku v roce 1871 dodnes, nezajímalo a nezajímá o národnost svých obyvatel: „Němec je ten, kdo má německou státní příslušnost“, zní definice Němce podle zákona.
Pokračování textu Češi ve Wehrmachtu
Ve své úvaze nazvané Krátce a stručně o tom, „kdybychom se bránili“ uvádím mimo jiné i toto:
Za zneplatnění mnichovské dohody se považuje prohlášení obsažené v dopise britského ministra zahraničních věcí Anthonyho Edena šéfovi československé diplomacie Janu Masarykovi z 5. srpna 1942.
Na toto reagoval jakýsi rádoby „hodnotitel“, takto: „Článek pana Alexandra Frieda (na který je v tomto komentáři reagováno, pozn. editora) nelze hodnotit jinak než jako dezinformaci. Pan Fried podává o českém dějepisu čtenářům líbivé české pohádky.“
Nevyhýbám se poctivé, věcné a čestné diskuzi s každým, kdo takto diskutovat chce.
Státy prakticky až do posledních desetiletí 18. století byly dány výkonem moci panovníka. Tím mohl být král, císař, kníže, vévoda, hrabě a podobně s příslušným územím, které mu podléhalo. Národy v dnešním pojetí neexistovaly, tehdejší státy tehdy měly své panovníky, šlechtu, poddané. Počínajíc 12. století k tomu v Evropě přibývala města s povinností platit daně panovníkovi, v nichž platily jiné zákony než mimo ně, jejichž obyvatelé už nebyli nevolníci, nýbrž svobodní měšťané.
Pokračování textu Reakce: Mylná úvaha o českém národě a jeho státu
Vlivem komunistické sovětské ideologie se název fašismus prosadil v SSSR v 30. létech minulého století zcela nesprávně i pro německý nacionální (národní) socialismus jen kvůli tomu, aby se zamezilo vzniku paralely mezi internacionálním sovětským socialismem (komunismem, bolševismem) a německým nacismem (národním, nacionálním socialismem). Sovětští komunisté pak nemuseli vysvětlovat, proč je jejich systém v takovém rozporu s německým, když jsou oba socialismy, a později, proč mezi sebou válčí dvě socialistické země.
Pokračování textu Exkurs: Rozdíly mezi fašismem, nacismem, komunismem a sociální demokracií
Než přejdeme k okolnostem odstoupení pohraničí, tak co by se stalo, kdyby došlo k vojenskému konfliktu ČSR s Německem. Společností národů by bylo Československo označeno jako agresor, protože v roce 1938 dvakrát mobilizovalo proti Německu (Německo nemobilizovalo ani jednou) a mobilizace se od roku 1892 pokládala za akt agrese, za akt nevypovězené války.
Pokračování textu Úvaha: Jak to vlastně bylo s odstoupením území Německu v roce 1938
Chtěli byste si připomenout významné československé svátky a ukázat svým dětem, proč jsou některé dny tak důležité? Pak společně přijďte v sobotu 17. listopadu do Nové budovy Národního muzea na akci s názvem Aspoň na víkend si připomeňte československé svátky. Nejenže využijete sváteční vstup zdarma do Národního muzea, ale také se vaše ratolesti dozví zábavnou formou řadu zajímavých informací.
Pokračování textu Aspoň na víkend si připomeňte československé svátky