Archiv rubriky: Osobnosti

Dokument: Poslední dopis Josefa Mašína

Na výstavě V ulicích Protektorátu Böhmen und Mähren jsou důležitou součástí expozice artefakty související s osobnostni protektorátního odboje. Vystaven je i moták s posledním dopisem Josefa Mašína (jednoho ze Tří králů) se vzkazem dětem, sepsaný a uschovaný v cele před popravou v roce 1942.

Drahé moje děti!

posílám Vám poslední svůj pozdrav před svým odchodem na věčnost. Poslední má myšlenka platí jen Vám a to mne nejvíc tíží, neboť jste ještě dosud malé a potřebovaly byste mé největší péče. Bohužel Vás musím opustit. Dnes ještě nechápete vše, ale až budete starší, jistě mne pochopíte.

Bojoval jsem za Vaší drahou vlast a národ proti odvěkým naším nepřátelům – Němcům, kteří naší vlast a národ chtěli porobit a zničit. Nechtěl jsem připustit, abyste jednou i Vy byly porobenými otroky, nýbrž abyste zůstaly svobodnými a volnými občany. Pamatujte si, že hájit svobodu své vlasti a národa jest povinností každého uvědomělého Čecha. I Vy jednou takto musíte postupovat. V tomto boji jsem podlehl. Věřím však pevně, že naše svatá věc zvítězí.

….

Chlapci, mám ještě jedno přání. Jeden z Vás se ujme rodného statku. Ovšem, není to žádná podmínka. Nebudete-li mít chuti, nemusíte. Tím končím, mé nejdražší děti! Líbám Vás v duchu všechny, i s Vaší mamičkou. Buďte šťastni.

Váš milující otec. Vlasti zdar!

Zdroj: http://www.totalita.cz/odbsk/odbsk_masin.php

Palackého mozek po šedesáti letech stěhují. Jaký bude jeho další osud?

Mozek Františka Palackého, který byl ukrytý ve stěně slavnostní síně Panteonu Historické budovy Národního muzea téměř šedesát let, se kvůli rekonstrukci budovy na čas stěhuje do Památníku Františka Palackého a Františka Ladislava Riegra v Palackého ulici. Jaký bude jeho další osud? Má být pohřben společně s tělem Otce národa v rodinné hrobce v Lobkovicích nebo se má po dokončení rekonstrukce Historické budovy Národního muzea vrátit zpět na symbolické místo do Panteonu? Národní muzeum by rádo znalo názor veřejnosti.

František Palacký - mozek

V pátek 15. května 2015 převezlo Národní muzeum mozek Františka Palackého z Panteonu Historické budovy Národního muzea do Památníku Františka Palackého a Františka Ladislava Riegra v Palackého ulici, kde jeden z nejpřednějších představitelů českého politického života 19. století několik let žil a také zemřel. V těchto prostorách spravuje Národní muzeum unikátní expozici, která ukazuje původní zařízení bytu včetně ložnice historika Františka Palackého. Zde bude preparát uložen ve speciální schráně po dobu rozsáhlé rekonstrukce Historické budovy Národního muzea.

Do rozhodování o tom, jak naložit s mozkem takto výrazné osobnosti našich dějin, bychom rádi zapojili i českou veřejnost. Již nyní víme, že se názory lidí liší. Jedni jsou pro uchování tohoto unikátního preparátu pro další generace a jeho vrácení zpět na symbolické místo v Panteonu Historické budovy Národního muzea, jiní se přiklánějí k uložení mozku společně s tělem slavného učence do rodinné hrobky. Vyhlášením speciální ankety na zpravodajském portálu Národního muzea Muzeum 3000 chceme mezi lidmi rozpoutat diskuzi nejen o osudu Palackého mozku, ale i o významu tohoto slavného učence,“ dodává generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš.

Otec národa František Palacký

František Palacký (1798-1876) patří dodnes mezi nejznámější české historiky a nejpřednější postavy českého politického života 19. století. Jeho rozsáhlé Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě představují jednu z nejvýznamnějších českých historických prací.

Svou významnou roli sehrál František Palacký i v začátcích Národního muzea. Jeho organizační schopnosti, rozhled, pracovitost a ušlechtilé osobní vlastnosti mu získaly vůdčí postavení mezi představiteli českého národního hnutí i úctu u šlechtických představitelů muzea. Velký význam pro muzeum i veškerý vědecký život v Čechách mělo založení dodnes vydávaného prvního vědeckého českého Časopisu Národního muzea (1827) a založení Matice české (1831), která se zasloužila o vydání základních prací české vědy a literatury. Za své zásluhy je označován jako Otec národa.

Pohřbu Františka Palackého se zúčastnily desetitisíce lidí!

František Palacký zemřel 26. května 1876. Jeho smrt, jakkoliv ji mohl předznamenat vysoký věk a v posledních měsících jeho života i nepříliš dobrý zdravotní stav, se bolestně dotkla široké veřejnosti v Českých zemích. Nekrology se objevily v nesčetném množství tiskovin, které u nás v té době vycházely. Pohřeb Františka Palackého se stal akcí celonárodního významu, které se masově účastnily desetitisíce lidí a na kterou se sjížděli zástupci spolků a místních samospráv z celé země. Balzamované tělo Františka Palackého bylo před tím, než začal samotný pohřeb, vystaveno od 28. do 30. května 1876 ve Staroměstské radnici. Podle tisku se jen 29. května u rakve vystřídalo 40 000 osob! Pohřeb proběhl 31. května 1876 a jeho atmosféra a emocionální naladění všech přihlížejících byly něčím do té doby nevídaným. Pohřební průvod prošel velkolepě vyzdobenou Prahou a směřoval do Lobkovic, kde bylo tělo Palackého uloženo do rodinné hrobky. Téměř 300 smutečních stužek z pohřebních věnců přenechala rodina Národnímu muzeu jako artefakt připomínající tento významný den.

O uchování mozku Františka Palackého rozhodla v roce 1876 kulturní a politická elita národa

Myšlenka, že by se měl Palackého mozek po jeho smrti z pietních důvodů uchovat, vzešla pravděpodobně z okruhu jeho přátel z prostředí muzea nebo Akademie, tedy z okruhu kulturní a politické elity národa. Uchovat tu část Palackého těla, ve které de facto „vznikla“ myšlenka vytvářet český národ prostřednictvím psaní jeho dějin, se tak může jevit jako akt, který měl symbolicky spojit zesnulého Palackého se současností a budoucností celého národa. O symbolickém významu Palackého těla svědčí i skutečnost, že kromě obvyklé posmrtné masky mu byl sejmut i odlitek ruky, protože se jednalo o ruku „která psala dějiny českého národa“. Samotná pitva Palackého hlavy proběhla v noci před slavným pohřbem. Při ní byl vyjmut mozek, který byl ihned po pohřbu odevzdán muzeu a vydán k chemicko-fyziologickému zkoumání.

Do Panteonu Historické budovy Národního muzea byl mozek uložen v roce 1958

V roce 1899 rozhodovala speciálně zřízená komise, zda vyhovět žádosti profesora J. V. Rohona a zapůjčit mozek k vědeckému bádání, nebo jej ponechat pouze k pietním účelům. I vzhledem k tomu, že byl rodinou dán souhlas, bylo profesoru Rohonovi vyhověno preparát dále zkoumat. Po dlouhá léta se pak s preparátem nic nedělo a tento stav trval až do 30. srpna 1958. Ten den se v Panteonu sešli tehdejší ředitel Národního muzea Vladimír Denkstein, jeho náměstek Karel Tuček a přednostka historicko-archeologického oddělení Zoroslava Drobná. Za jejich přítomnosti byl preparát mozku ve válcové skleněné nádobě s fixační tekutinou z glycerolu a 5% formaldehydu uschován do černě mořené dřevěné skříňky a vložen do stěny Panteonu.

Zdroj: TZ NM

Audiokniha: Václav Havel

Audiokniha Václav Havel umožňuje poslouchat jediný autorizovaný životopis Václava Havla z pera spisovatelky Edy Kriseové. Jde o více než 10 hodin povídání o Václavovi Havlovi se záběrem od historie jeho rodiny a dětství až po zvolení československým prezidentem.

Václav Havel

Dílo je plné faktografie a zajímavých příhod Havlovy rodiny. Je nutno podotknout, že absolutně bez kontroverze a informací, které by na Václava Havla mohly vrhnout byť jen trochu špatného světla. Jistě, jde o autorizovaný životopis, který napsala autorka jako Havlova dlouholetá známá a sám “předmět” autobiografie jí o to požádal. S tím je potřeba ke knize přistupovat.

Jedná se o Havlův první oficiální životopis, jehož cílem bylo představit ho veřejnosti, domácí i zahraniční. Autorka Havla dost idealizovala, což koneckonců v doslovu v reakci na kritiky přiznává. Vylíčila ho jako skvělého muže, génia divadla a filozofie, myslitele a státníka. Jako bojovníka za svobodu, kterému se po roce 1989 klaněl celý svět. Jako politika, od kterého si svět sliboval přeměnu demokracie na něco mnohem většího a funkčnějšího.

Když jsem poslouchal kapitolu za kapitolou, říkal jsem si, že chápu, proč jde o životopis autorizovaný. Autorka z Havla dělala když ne boha, tak alespoň poloboha. Dokonalého muže mnoha profesí a zájmů, skromného, přátelského ke všem, idealistu, kterému jde především o blaho lidstva. Václav Havel podle tohoto životopisu miloval i estébáky, kteří ho nonstop hlídali a šikanovali. Havel spojoval skupiny disidentů, byl názorovým vůdcem, myslitelem, který skvěle formuloval dokumenty a prohlášení bojovníků proti komunistickému režimu.

Jak jsem již zmínil, Eda Kriseová byla disidentkou a Havla znala dlouho. Po listopadu se stala na krátkou dobu jeho mluvčí a poradkyní a také na ní spadl úkol napsat jeho životopis. Dala si s ním opravdu práci, čerpala z jeho korespondence, mluvila s jeho známými, měla přístup k deníkům jeho předků, vyzpovídala jeho bratra. A napsala příběh, který po vydání kritika ztrhala. Doslov, který je pro mě v celé audioknize zásadní kapitolou, je právě reakcí na kritiky a vysvětlením, proč byl vlastně Havlův životopis takový, jaký byl. Autorka prý chtěla představit dobu, kdy u moci nebyli komunisté a kdy i Havlovi předkové s úspěchem budovali prvorepublikový stát, tedy přesněji řečeno kdy úspěšně podnikali. Havel měl být představen jako hrdina pro ty, kteří ho vlastně neznali (nebo jim jeho jméno utkvělo v mysli z hanlivých a pomlouvačných komentářů Rudého práva). A životopis měl sloužit nejenom československým nedisidentům, ale i světové veřejnosti, která toho těsně po revoluci o Havlovi moc nevěděla (tedy kromě toho, že dostával významné divadelní a literární ceny na západě a v nepřítomnosti).

Václav Havel pro mě byl, je a bude roztomilým popletou, v tom mě poslech jeho životopisu utvrdil. Možná je to kvůli tomu, že ho tak autorka také chtěla prezentovat. Potvrdila jeho velkou nervozitu při vystupování na veřejnosti a pak jsem si představil, jak mu asi muselo být při projevech na Letné koncem roku 1989. Moc se mi líbil vhled do jednání Havla (v čele disidentů, tedy OF) a vládou premiéra Adamce (autorka byla přímou účastnicí) a i bohatýrské historky o tajných přesunech StB navzdory, kterých se kromě Havla účastnil třeba Pavel Landovský.

Doslov dokonale vysvětluje autorčiny pohnutky, proč její kniha vyznívá, tak jak vyznívá a moje počáteční rozpaky poměrně jasně rozptyluje. Prostě kdyby mě zajímaly alkoholové a sexuální příběhy (velmi zjednodušeně řečeno), budu číst něco jiného. Jestliže se chce čtenář či posluchač seznámit s oficiálním výkladem života a díla Václava Havla, je na správném místě.

Knihu načetli Daniela Kolářová a Jan Kačer. Mužský hlas je slyšet méně často, čte spíše citace a je prostě dokonalý. Daniela Kolářová se snažila podle mého názoru text příliš prociťovat, což občas vyústilo v menší srozumitelnost. Zvukové předěly kapitol jsou střídmé, což je v případě této audioknihy ku prospěchu. Posluchačům bych doporučil vyhradit si na poslech spíše kratší (třaba hodinové) úseky, jelikož jde o dost náročný text, který potřebuje nějakou dobu na zpracování na straně čtenáře či posluchače. Já osobně si neumím představit, že bych těch 10 hodin dal nadvakrát nebo natřikrát.

Jsem moc rád, že jsem těch 10 hodin rozdělených asi do patnácti chvilek s Václavem Havlem absolvoval. Šlo o mojí první životopisnou audioknihu a začal jsem stylově. S kontroverzním dílem, které mě nakonec skvěle pobavilo a poučilo.

Anna Franková zemřela o měsíc dříve, než si doposud historici mysleli

Nové datum smrti židovské dívky Anny Frankové mění jen velmi málo na tragických osudech životů Anny a její sestry Margot. Dívky našly úkryt se svojí rodinou v Amsterdamu v domě u vodního kanálu, ale byly nakonec prozrazeny a poslány do nacistických koncentračních táborů a zemřely během holocaustu společně s miliony jiných Židů.

Deník Anny Frankové

Nový termín data úmrtí Anny Frankové tak dává jinou podobu myšlence, že by sestry mohly být zachráněny, kdyby žily jen o něco déle.

“Když říkáte, že zemřely na konci března, tak vám to dává pocit, že zemřely těsně před osvobozením. Takže možná kdyby žily další dva týdny …,” řekl badatel Prins.

Zdroj: http://www.cbc.ca/news/world/anne-frank-died-a-month-earlier-than-thought-dutch-museum-says-1.3016166

Ve Švédsku bude poprvé vystavena Nobelova závěť

Poslední vůle Alfreda Nobela, který hrál klíčovou roli v dějinách Švédska a jeho jméno bylo propůjčeno dnes proslulé Nobelově ceně, bude ve Stockholmu poprvé veřejně vystavena. Doteď byl původní dokument z roku 1895 ukrytý v trezoru Nobelovy nadace a vidělo ho jen několik vyvolených.

Alfred Nobel

Nobelovy ceny jsou “jednou z největších švédských značek,” řekl mluvčí švédského institutu, Sergio Guimaraes.

Jde o čtyři zažloutlé stránky, popsané černým inkoustem, staromódním rukopisem. Nobel, vynálezce dynamitu, popsal, co by se po jeho smrti mělo stát s jeho bohatstvím, které získal právě díky svému smrtícímu vynálezu. Jeho ceny se udělují v oblasti medicíny, fyziky, chemie, literatury a zásluh o mír. Ocenění znamená i tučnou finanční odměnu, která je vyplácena právě z dědictví Alfreda Nobela.

Albert Einstein, který získal Nobelovu cenu fyziky v roce 1921, si myslel, že Nobel vytvořil mírovou cenu, protože měl špatné svědomí. Něco pravdy na tom asi bude…

Vůle byla napsána v Paříži 27. listopadu 1895, poté byla umístěna do bezpečnostní schránky na stockholmské Enskilda Bank.

Nobel zemřel v prosinci 1896 v Itálii. Když byla jeho vůle otevřena počátkem příštího roku, jeho blízcí byli v šoku. Neměl žádné přímé dědice, ale své nejbližší docela slušně zabezpečil. Většina peněz jim ale nepřipadla, proto se jeho dědici snažili závěť u soudu napadnout. První Nobelovy ceny byly uděleny v roce 1901, závěť je vystavena nejméně do konce května.

Zdroj: http://news.yahoo.com/nobels-goes-display-first-time-051525990.html

Augustin Přeučil, zrádce, který ukradl RAF letadlo a potom donášel Gestapu

Velmi rádi čteme a posloucháme příběhy hrdinů, kteří létali v RAF a nebo bojovali doma v Protektorátu proti okupantům. Jsme na ně hrdí. Sluší se ale připomínat i příběhy těch, na které zrovna pyšní být nemůžeme. I tací totiž byli, bylo jich hodně a jejich počínání patří do naší historie stejně tak jako hrdinské ságy. Pokud se řekne zrádce, automaticky se nám vybaví jméno Čurda. Ano, to je ten parašutista, který zradil kamarády a zavinil, že sedm hrdinů skrývajících se v pražském kostele bylo prozrazeno a padlo hrdinskou smrtí. Dalším, i když ne tak známý zrádcem, byl Augustin Přeučil. Jeho příběh je opravdu neuvěřitelný a pokud překonali to, že šlo o ostudu národa, jistě bychom si o něm uměli představit nádherný hollywoodský trhák…

Augistin Přeučil

Foto: ČT24

Narodil se 3.července 1914 na samotě zvaná Závist, která je součástí vesnice Třebšín na Benešovsku. O jeho vojenské službě v předválečném Československu toho moc není známo, jenom to, že absolvoval letecký výcvik a naposled sloužil u 6. pozorovací letky Leteckého pluku T. G. Masaryka. Po propuštění do zálohy pracoval jako prodavač u firmy Rolný ve Vodičkově ulici v Praze. Když republiku obsadil Hitler, tak spousta čs.pilotů a vojáků odcházela za hranice bojovat proti nenáviděnému nepříteli. Ne však Přeučil. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava požádal orgány Říše o přijetí do Luftwaffe. Byl ovšem odmítnut, protože nebyl Němec. Po tomto odmítnutí se Přeučil rozhodl za hranice přece jenom odejít, ale úplně z jiného důvodu. Chtěl se dostat do Brazílie a získat tam místo dopravního pilota. V polovině července 1939 si vyřizoval vízové dokumenty na brazilském konzulátu a při odchodu z budovy byl venku zatčen Gestapem. Tak to Přeučil po válce vylíčil vyšetřovatelům divizního polního soudu. Jiné zdroje zas ovšem tvrdí, že Přeučila chytili na protektorátní-polské hranici, když ji chtěl překročit.V celku to je ovšem jedno. Jeho cíl byla Brazílie. 

Jisté je ,že byl zatčen a získán ke spolupráci s Gestapem. Jeho nadřízený byl kriminální inspektor pražského gestapa Oskar Fleischer. Ten mu dal za úkol vetřít se do československého zahraničního odboje a podávat zprávy především o letectvu. Stal se z něj agent s krycím jménem Gustav. V režii Gestapa přešel Augustin Přeučil hranice v noci z 22. na 23. července 1939 u Fryštátu a dostal se bez problému do na čs. konzulát do Krakowa. Později byl umístěn do sběrného tábora v Malých Bronowicích, kde se soustředovali čs.letci. Odtud už poslal gestapu svou první zprávu na obyčejné pohlednici, samozřejmě na fingovanou adresu.

Tolik se o začátku skutečně “hvězdné” Přeučilovy kariéry píše v článku na serveru vojna.net. Přeučil tedy zradil v době, kdy se zahraniční letectvo teprve začínalo formovat a byl vyslán plnit zpravodajské úkoly. Prošel Polsko a Francii, stejně tak jako všichni ostatní českoslovenští piloti. U své jednotky v Anglii neměl zrovna dobrou pověst, vyhýbal se bojům a byl neoblíbený. Během té doby posílal poštou a prostřednictvím agentů množství zpravodajsky významných zpráv na svojí centrálu. Oženil se s mladou Angličankou, prý proto, aby se vyhnul aktivní službě. Přelétával letadla a nebojoval.

V září roku 1941 dostal úkol ukrást letadlo (kvůli novému radarovému přístroji, který Luftwaffe potřebovala) a byl držen v šachu, Němci mu hrozili, že se jeho zpravodajská kariéra v Anglii provalí a bude ho to stát vězení nebo život…

Přeučil nakonec dezertoval 18. září 1941. Sloužil v té době v hodnosti Flight Sergeant (F/Sgt) u operačně výcvikové jednotky 55. OTU v Usworthu. K úletu použil stroj Hurricane Mk.I sériového čísla W9147 s trupovým označením PA-A. O tom, že by se na jeho palubě mohl nacházet nějaký radar, nemůže být ani řeči. Maximálně mohlo jít o zařízení IFF, které ovšem již nebylo Luftwaffe v té době neznámé. Přeučil přistál na okupovaném území u obce Ortho, poblíž Bastogne v Belgii. Místní obyvatelé se mu snažili nezištně pomoci k útěku, ale nepokusil se ani zničit stroj a místní rodinu navíc udal (dva z místních byli popraveni). Hurricane byl později vystavován v Berlíně. Přeučil sám nadále pracoval pro pražské gestapo a cílem jeho provokací se stal domácí odboj a rovněž se podílel na „vyšetřování“ zajatých čs. letců. Po válce na něj byl brzy vydán zatykač, byl záhy vypátrán, zatčen a po vyšetřování jeho činnosti odsouzen a popraven oběšením.

Fronta.cz shrnuje závěr neuvěřitelného příběhu zrady poměrně stručně. O Přeučilově povaze mluví fakt, že po přistání s ukradeným letadlem stihl i udat místní rodinu, která mu chtěla pomoct. Přeučil se po návratu do Protektorátu stal obávaným provokatérem Gestapa a díky jeho hlášením byla zlikvidována nemalá část už tak řídnoucího domácího odboje.

Augustin Přeučil by se měl stát synonymem zrádce místo Karla Čurdy, člověka, který nic neplánoval a zradil až v těžkých chvílích pod tlakem. Po válce byl Čurda komunisty pošpiněn nejen jako zrádce, ale i kvůli tomu, že byl příslušníkem západního odboje. To na Přeučilovi nenajdeme nic dobrého a po válce byl po zásluze popraven.

Podrobněji si o Přeučilovi můžete počíst v zajímavé studentské práci (pdf).

Letci z Tuskegee – v amerických stíhačkách za druhé světové války skutečně excelovali černoši

Členové populárního uskupení letců z Tuskegee byli první černí piloti sloužící v americké armádě. Nezapomínejme, že šlo o 40. léta minulého století, tedy o dobu, kdy hlavně na jihu USA panoval tvrdý rasismus a černoši byli považováni za podřadnou rasu, která neměla stejná práva jako bílí Američané. Označení jednotky pochází z názvu místa, kde byli černí letci vyškoleni. Většina z nich se učila létat na letištích v Tuskegee v Alabamě. Bylo to místo, kde se jim dostalo jejich primární letecké vzdělání, většinou šlo o dvouplošníky. Na “Tuskegee Army Air Field” letci prošli základním a pokročilým leteckým výcvikem.

Stíhači z Tuskegee

V březnu 1941 začala pomalu vznikat 99. Fighter Squadron, první černá letecká a stíhací jednotka. Až do jara 1943 trvalo, než se 99. peruť dočkala nasazení v Africe a vstoupila do bojů. Létali na strojích P-40 a byli začleněni do svazu, který byl jinak složen z váhradně bílých jednotek. Už tehdy se ukázalo, že tvrzení některých velitelů, že černoch nemůže létat a plnit ložitější úkoly, je zcela zcestné. Později na jaře roku 1943 se stíhači z Tuskegee přestěhovali ze severní Afriky do Itálie. V lednu 1944 99. peruť sestřelila 13 nepřátelských letadel nad městem Anzio, a to za dva dny.

Mezitím, po dokončení výcviku, byla nová 332. Fighter Group, která se skládala ze tří stíhacích perutí, rovněž nasazena do Itálie.  V lednu 1944 začala létat na P-39 a o měsíc později přišla první bojová mise. Přichází změna strojů na P-51 Mustang a černá letci začínají plnit nebezpečné mise, například doprovázejí bombardéry i na nepřátelské území, a to včetně Německa. V červenci 1944 se 99. Fighter Squadron připojuje k 332. skupině modernizované na P-51 a také doprovázejí bombardéry nad území Říše. V té době byly všechny čtyři černé stíhací perutě spolu.

Každá peruť má své vlastní bojové označení na trupu letadel. 332. peruť má červený ocas a tak se stala známou jako “Red Tails”. Mezi červnem 1944 a dubnem 1945 Red Tails nalétali přes 311 bojových misí. To zahrnovalo 179 doprovodů bombardérů, kde ztratili celkem pouhých 27 bombardérů, které měli nastarosti. Počet bombardérů ztracených ostatními skupinami stíhaček byl v průměru 46. Černí piloti excelovali, soustředili se na cíl, nechtěli sestřely ale zajímala je hlavně ochrana svých svěřenců.

Hoši z Tuskegee přesto sestřelil celkem 112 nepřátelských letadel. Žádný z pilotů nedosáhl pěti sestřelů, které by z něho udělaly eso, ale 95 z nich získalo ceněné vyznamenání Distinguished Flying Cross. Na jejich nejslavnější bojové misi doprovázeli bombardéry B-17 do Berlína. Tři z pilotů sestřelili během této mise německé proudové letouny, 332. stíhací skupina tak získala Distinguished Unit Citation, vyznamenání udělované elitním jednotkám.

Nejslavnějším z Tuskegee party byl plukovník Benjamin O. Davis, Jr., absolvent West Pointu. Během války Davis velel 99. stíhací peruti a později celé 332. Fighter Group.

Černí piloti dokázali, že mohou v klidu zastávat prestižní velitelská místa a jejich svěřenci splní i ty nejtěžší úkoly. Černoši z Tuskegee byli známí a jejich úspěchy pomohly v boji za rovnoprávnost černé rasy v Americe.

Zdroj: http://wwarii.com/blog/archives/tuskegee-airmen/

Stalin – masový vrah s 20 miliony obětí

Josef V. Stalin (1878-1953) byl diktátor Svazu sovětských socialistických republik (SSSR) a to od roku 1929 do roku 1953. Za Stalina byl Sovětský svaz změněn ze zemědělské společnosti v průmyslovou a vojenskou velmoc. To vše se událo za brutálního teroru tohoto diktátora, jeho vláda stála život miliony občanů jeho vlastní říše. Narodil se do chudoby, stal se revolucionářem, chtěl změnit svět. Poměrně známým faktem je jeho kriminální minulost. Poté, co bolševický vůdce Vladimír I. Lenin (1870 – 1924) zemřel, Stalin překonal své soupeře v boji o řízení strany. Jakmile se dostal k moci, kolektivizoval zemědělství a potenciální nepřátele posílal do táborů nucených prací nebo rovnou nechával zavraždit. Stalin byl během druhé světové války se Spojenými státy a Británií ve spojeneckém vztahu (1939-1945), ale potom se napjaté vztahy se západem staly základem studené války (1946-1991). Po jeho smrti zahájili Sověti proces destalinizace.

J. V. Stalin

Pokračování textu Stalin – masový vrah s 20 miliony obětí