Kdo by měl právo dát soudruhům přes hubu?

Občas se mi stane, že na ulici nebo v metru potkám nějakého komunistu, kterého znám z televize. Vždycky mě chytí amok a mám chuť když už ne na fyzický útok, tak alespoň útok slovní. Během pár vteřin se vždycky uklidním a toho bolševického výtečníka jenom nenávistně pozoruji.

KSČM

Jednou jsem v autobusu potkal soudruha Exnera. Měl jsem sto chutí vstát, požádat o klid a všem spolucestujícím sdělit, s kým že mají tu čest. Jaká že to svině komunistická s nimi sdílí dopravní prostředek. Samozřejmě na to nedošlo, jsem v podstatě klidný a slušný člověk, který se s cizími nehádá ani nepere.

Prostě tak nějak vnitřně cítím, že bych měl dát komunistům najevo, co si o nich myslím. Na nějaké demonstrace se hádat nechodím, vím, že by mi ruply nervy a skončilo by to násilím. Přesto si ale myslím, že by komunisti přes hubu zasloužili a dokonce si dokáži představit, kdo by na to měl právo.

Tak třeba političtí vězni, lidé, kteří se nemohli za minulého režimu věnovat svojí profesi a nemohli studovat. Pak ti, jejichž příbuzní byli umučeni, ti, kteří přišli o čas a zdraví v lágrech. Lidé, kteří byli minulým režimem jakkoliv omezováni a šikanování. Celá společnost za to, že tu existovala železná opona, že nebylo možná cestovat a konzumovat produkty západní společnosti, ať už hmotné nebo kulturní. Komunistům by mohli rozbít hubu i ti, kteří se ve škole povinně zabývali marxismem a ztráceli tak čas, který by mohli využít ke studiu něčeho, co by využili v praxi. Když to vezmeme kolem a kolem, tak rozbít hubu komunistovi by mohly miliony Čechů. Koho z nás se minulý režim nijak nedotkl? Podle mého názoru jsme se s minulostí ještě dostatečně nevyrovnali.

Ve Švédsku bude poprvé vystavena Nobelova závěť

Poslední vůle Alfreda Nobela, který hrál klíčovou roli v dějinách Švédska a jeho jméno bylo propůjčeno dnes proslulé Nobelově ceně, bude ve Stockholmu poprvé veřejně vystavena. Doteď byl původní dokument z roku 1895 ukrytý v trezoru Nobelovy nadace a vidělo ho jen několik vyvolených.

Alfred Nobel

Nobelovy ceny jsou „jednou z největších švédských značek,“ řekl mluvčí švédského institutu, Sergio Guimaraes.

Jde o čtyři zažloutlé stránky, popsané černým inkoustem, staromódním rukopisem. Nobel, vynálezce dynamitu, popsal, co by se po jeho smrti mělo stát s jeho bohatstvím, které získal právě díky svému smrtícímu vynálezu. Jeho ceny se udělují v oblasti medicíny, fyziky, chemie, literatury a zásluh o mír. Ocenění znamená i tučnou finanční odměnu, která je vyplácena právě z dědictví Alfreda Nobela.

Albert Einstein, který získal Nobelovu cenu fyziky v roce 1921, si myslel, že Nobel vytvořil mírovou cenu, protože měl špatné svědomí. Něco pravdy na tom asi bude…

Vůle byla napsána v Paříži 27. listopadu 1895, poté byla umístěna do bezpečnostní schránky na stockholmské Enskilda Bank.

Nobel zemřel v prosinci 1896 v Itálii. Když byla jeho vůle otevřena počátkem příštího roku, jeho blízcí byli v šoku. Neměl žádné přímé dědice, ale své nejbližší docela slušně zabezpečil. Většina peněz jim ale nepřipadla, proto se jeho dědici snažili závěť u soudu napadnout. První Nobelovy ceny byly uděleny v roce 1901, závěť je vystavena nejméně do konce května.

Zdroj: http://news.yahoo.com/nobels-goes-display-first-time-051525990.html

Audiokniha: Gottland

Audiokniha Gottand je výběrem z bestselleru polského spisovatele Mariusze Sczygiela. Tento novinář a spisovatel nabízí čtenářům (a vlastně i posluchačům) nezaujatý pohled na zajímavé osobnosti československých a českých dějin. Seznámíme se s neznámými a nepříliš lichotivými fakty o rodině Baťových či se podrobně ponoříme do akce Státní bezpečnosti, který dokonale zničila podvrženými nahrávkami spisovateli Janu Procházkovi.

Gottland

Tato audioniha má pouze jednu chybu – neobsahuje komplet celou knížku, který před pár lety vedla žebříčky prodejnosti. Ale je nutno dodat, že to podstatné v nahrávce nechybí. Více jak čtyři hodiny zajímavého povídání, které načetly poměrně neznámé hlasy, vás zaujme natolik, že si tuto exkurzi do našich dějin rádi dáte na jeden zátah.

Na této audioknize je cenný hlavně pohled polského autora, nezaujatý a do jisté míry kritický. I když se autor do naší povahy pouští kriticky, je znát, že má Čechy rád a je na ně dobrým odborníkem.

Vsadím se, že mnozí ze čtenářů aposluchačů se o naší národní povaze a historii dozvědí dost nového – například osudy rodiny Baťů jsou popsány poutavě a obsahují zajímavé méně známé detaily. Sczygiel je koneckonců autorem, který se našimi dějinami s národní povahou dlouhodobě a podrobně zabývá.

Jak jsem již napsal, pohled zvenčí je pro našince k nezaplacení a pokud se dozvíme, jak nás vnímá člověk s dobrým teoretickým a praktickým základem, můžeme mu být jenom vděční. Mohlo by se zdát, že nás autor uráží a dělá si z naší historie legraci, ale opak je pravdou. Upozorňuje na to, na co by si místní autor pouázat nedovolil. Český spisovatel by se jistě bál negativních reakcí čtenářů a do ožehavých témat by se stoprocentně nepouštěl s takovou vervou.

Knihu, která dostala mnoho ocenění, se do zvukové podoby podařilo převést bezchybně. Je poutavá (já sám jsem nebyl schopen přestat poslouchat) a plná zajímavých informací, které jistě obohatí debaty o historii. Rád bych poukázal na jednu důležitou věc – autor si fakta v knize jistě nevycucal z prstu, sám píše o tom, že v archivech a při rozhovorech s pamětníky trávil mnoho času.

Já osobně jsem si zamiloval část o sochaři, který postavil Stalinův pomník a o autorovi braku, který se jakoby zázrakem změnil v úspěšného autora knih vyznačujících se socialistickým realismem. Tyto dvě osobnosti, stejně jako spisovatel Procházka, byly pro mě novými a velmi zajímavými postavami našich dějin.

Gottland je na pomezí beletrie a literatury faktu v tom nejlepším slova smyslu. Baví a vzdělává, což se o audioknize s klidem nepovede prohlásit pokaždé. Gottland je prostě hit.

Text prodejce audioknihy:

Témata, z nichž některá patří k „neuralgickým“ bodům novodobých dějin českého národa a byla u nás zpracována v dlouhé řadě knih, shrnuje autor na několika stránkách a přináší v nich svůj pohled člověka odjinud, pohled neotřelý, nezatížený, který by mohl vést k reflexi opomíjených kapitol naší národní povahy. 
Kniha vypráví o ikonách českého kolektivního vědomí, fenoménech nedávné české historie (rodina Baťů, Lída Baarová, Jan Procházka, Marta Kubišová, Jaroslava Moserová), ale také o osudech postav, které nebyly zatím hlouběji zpracovány ani samými Čechy (sochař Otakar Švec, který projektoval největšího Stalina na Zemi; Karel Fabián, spisovatel, který po únoru 1948 odmítl svou minulost a orwellovským způsobem vymazal a nahradil sám sebe; neteř Franze Kafky, která nechce hovořit o svém strýci). 
V roce 2007 byla kniha oceněna Cenou varšavských knihkupců a autor za ni byl rovněž nominován na nejprestižnější polskou literární Cenu Niké. V roce 2009 autor obdržel Cenu Gratias Agit 2009 za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí a v Bruselu mu byla udělena také Evropská knižní cena v kategorii beletrie. 

Obsah:
Ani krok bez Bati
Palác Lucerna
Důkaz lásky
Oběť lásky
Paní Neimitace
Miláček
Veselé Vánoce!
Lovec tragédií
Kafkárna
Proměna

Výstava: Svědectví terezínských zdí (1. 4. – 16. 5. 2015)

Projekt fotografa Richarda Homoly se zaměřuje na zachycení stop, vzkazů a jiných nápisů rytých během válečných let vězni ghetta do terezínských zdí, jež se dochovaly do dnešní doby.

Terezín

Nápisy, které se dochovaly do dnešní doby, jsou ohroženy různými opravami a přestavbami. Práce je realizována technikou velkoformátové černobílé fotografie, tj. formát negativu 18 × 24 cm a 20 × 25 cm, která ve své technické i výtvarné kvalitě dává vyniknout příběhu, jenž je obsažen v těchto artefaktech. Vznikl tak jedinečný fotografický soubor čítající asi 300 negativů, část jsou nálezy osobního charakteru, část se týká organizační struktury ghetta a zbytek jsou doplňující výtvarné práce charakterizující Terezín v jeho specifické podobě.

Kurátor: Petr Kliment

Místo konání:

Rytířská 31
110 00 Praha 1
Česká republika

Datum:

Od:  1.4.2015
Do:  16.5.2015 

Organizátor:

České centrum je spoluorganizátor akce

Výstava: Ve znamení tří deklarací… Šlechta v letech nacistického ohrožení československého státu

Zámek Žďár nad Sázavou ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů představí svým návštěvníkům novou unikátní výstavu pod názvem „Ve znamení tří deklarací… Šlechta v letech nacistického ohrožení československého státu“. Výstava bude přístupna veřejnosti od 26. 3. do konce května 2015 v prostorách Galerie Kinských. 

Výstavní projekt přibližuje postoje a postavení šlechty v Československu v kontextu mnichovských událostí roku 1938 a následně okupace českých zemí nacistickým Německem. Hlavní pozornost je věnována představitelům šlechtických rodů, kteří stáli u vzniku deklarací proklamujících podporu českému státu a národu. Stranou pozornosti nezůstávají ani otázky související s kolaborací šlechty na jedné straně a jejím zapojením do protinacistického odboje a s tím souvisejícími postihy na straně druhé. Autory projektu jsou historici z Ústavu pro studium totalitních režimů Dita Jelínková a Zdeněk Hazdra.

„Jsme rádi, že můžeme návštěvníkům zámku představit tuto zajímavou a úspěšnou výstavu, která mapuje důležité období české historie. Věřím, že každá země by měla pochopit svou minulost, aby mohla úspěšně vytvářet svou budoucnost. Právě tato výstava to umožňuje tím, že ukáže příklady a příběhy konkrétních aktérů historických událostí,“ uvedl Constantin Kinský.

Součástí výstavy je i audiovizuální část tvořená půlhodinovým videodokumentem, který vznikl ve spolupráci Ústavu pro studium totalitních režimů a občanského sdružení Post Bellum. Návštěvníkům se tak dostane možnost zaposlouchat se do vyprávění potomků protagonistů deklarací z konce třicátých let (Theobalda Czernina, Jaroslava Lobkowicze, Františka Kinského a Karla Schwarzenberga) a seznámit se s osudy jejich rodin během bouřlivého dvacátého století.

Tato putovní výstava se již od října 2014 postupně představila veřejnosti na Novoměstské radnici v Praze, na zámcích Loučeň a Pardubice. Skládá se z 27 panelů na 14 dvoustranných stojanech a audiovizuální části.

Více informací naleznete na http://www.ustrcr.cz/cs/ve-znameni-tri-deklaraci 

Augustin Přeučil, zrádce, který ukradl RAF letadlo a potom donášel Gestapu

Velmi rádi čteme a posloucháme příběhy hrdinů, kteří létali v RAF a nebo bojovali doma v Protektorátu proti okupantům. Jsme na ně hrdí. Sluší se ale připomínat i příběhy těch, na které zrovna pyšní být nemůžeme. I tací totiž byli, bylo jich hodně a jejich počínání patří do naší historie stejně tak jako hrdinské ságy. Pokud se řekne zrádce, automaticky se nám vybaví jméno Čurda. Ano, to je ten parašutista, který zradil kamarády a zavinil, že sedm hrdinů skrývajících se v pražském kostele bylo prozrazeno a padlo hrdinskou smrtí. Dalším, i když ne tak známý zrádcem, byl Augustin Přeučil. Jeho příběh je opravdu neuvěřitelný a pokud překonali to, že šlo o ostudu národa, jistě bychom si o něm uměli představit nádherný hollywoodský trhák…

Augistin Přeučil

Foto: ČT24

Narodil se 3.července 1914 na samotě zvaná Závist, která je součástí vesnice Třebšín na Benešovsku. O jeho vojenské službě v předválečném Československu toho moc není známo, jenom to, že absolvoval letecký výcvik a naposled sloužil u 6. pozorovací letky Leteckého pluku T. G. Masaryka. Po propuštění do zálohy pracoval jako prodavač u firmy Rolný ve Vodičkově ulici v Praze. Když republiku obsadil Hitler, tak spousta čs.pilotů a vojáků odcházela za hranice bojovat proti nenáviděnému nepříteli. Ne však Přeučil. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava požádal orgány Říše o přijetí do Luftwaffe. Byl ovšem odmítnut, protože nebyl Němec. Po tomto odmítnutí se Přeučil rozhodl za hranice přece jenom odejít, ale úplně z jiného důvodu. Chtěl se dostat do Brazílie a získat tam místo dopravního pilota. V polovině července 1939 si vyřizoval vízové dokumenty na brazilském konzulátu a při odchodu z budovy byl venku zatčen Gestapem. Tak to Přeučil po válce vylíčil vyšetřovatelům divizního polního soudu. Jiné zdroje zas ovšem tvrdí, že Přeučila chytili na protektorátní-polské hranici, když ji chtěl překročit.V celku to je ovšem jedno. Jeho cíl byla Brazílie. 

Jisté je ,že byl zatčen a získán ke spolupráci s Gestapem. Jeho nadřízený byl kriminální inspektor pražského gestapa Oskar Fleischer. Ten mu dal za úkol vetřít se do československého zahraničního odboje a podávat zprávy především o letectvu. Stal se z něj agent s krycím jménem Gustav. V režii Gestapa přešel Augustin Přeučil hranice v noci z 22. na 23. července 1939 u Fryštátu a dostal se bez problému do na čs. konzulát do Krakowa. Později byl umístěn do sběrného tábora v Malých Bronowicích, kde se soustředovali čs.letci. Odtud už poslal gestapu svou první zprávu na obyčejné pohlednici, samozřejmě na fingovanou adresu.

Tolik se o začátku skutečně „hvězdné“ Přeučilovy kariéry píše v článku na serveru vojna.net. Přeučil tedy zradil v době, kdy se zahraniční letectvo teprve začínalo formovat a byl vyslán plnit zpravodajské úkoly. Prošel Polsko a Francii, stejně tak jako všichni ostatní českoslovenští piloti. U své jednotky v Anglii neměl zrovna dobrou pověst, vyhýbal se bojům a byl neoblíbený. Během té doby posílal poštou a prostřednictvím agentů množství zpravodajsky významných zpráv na svojí centrálu. Oženil se s mladou Angličankou, prý proto, aby se vyhnul aktivní službě. Přelétával letadla a nebojoval.

V září roku 1941 dostal úkol ukrást letadlo (kvůli novému radarovému přístroji, který Luftwaffe potřebovala) a byl držen v šachu, Němci mu hrozili, že se jeho zpravodajská kariéra v Anglii provalí a bude ho to stát vězení nebo život…

Přeučil nakonec dezertoval 18. září 1941. Sloužil v té době v hodnosti Flight Sergeant (F/Sgt) u operačně výcvikové jednotky 55. OTU v Usworthu. K úletu použil stroj Hurricane Mk.I sériového čísla W9147 s trupovým označením PA-A. O tom, že by se na jeho palubě mohl nacházet nějaký radar, nemůže být ani řeči. Maximálně mohlo jít o zařízení IFF, které ovšem již nebylo Luftwaffe v té době neznámé. Přeučil přistál na okupovaném území u obce Ortho, poblíž Bastogne v Belgii. Místní obyvatelé se mu snažili nezištně pomoci k útěku, ale nepokusil se ani zničit stroj a místní rodinu navíc udal (dva z místních byli popraveni). Hurricane byl později vystavován v Berlíně. Přeučil sám nadále pracoval pro pražské gestapo a cílem jeho provokací se stal domácí odboj a rovněž se podílel na „vyšetřování“ zajatých čs. letců. Po válce na něj byl brzy vydán zatykač, byl záhy vypátrán, zatčen a po vyšetřování jeho činnosti odsouzen a popraven oběšením.

Fronta.cz shrnuje závěr neuvěřitelného příběhu zrady poměrně stručně. O Přeučilově povaze mluví fakt, že po přistání s ukradeným letadlem stihl i udat místní rodinu, která mu chtěla pomoct. Přeučil se po návratu do Protektorátu stal obávaným provokatérem Gestapa a díky jeho hlášením byla zlikvidována nemalá část už tak řídnoucího domácího odboje.

Augustin Přeučil by se měl stát synonymem zrádce místo Karla Čurdy, člověka, který nic neplánoval a zradil až v těžkých chvílích pod tlakem. Po válce byl Čurda komunisty pošpiněn nejen jako zrádce, ale i kvůli tomu, že byl příslušníkem západního odboje. To na Přeučilovi nenajdeme nic dobrého a po válce byl po zásluze popraven.

Podrobněji si o Přeučilovi můžete počíst v zajímavé studentské práci (pdf).

Po bezmála půlmiliardové investici se znovu otevírá barokní perla, národní kulturní památka Hospitál Kuks

Po komplexní dvouleté obnově se slavnostně otevírá hospitál Kuks, dominanta barokního areálu hraběte Františka Antonína Šporka, proslaveného sochami Ctností a Neřestí od jednoho z nejvýznamnějších evropských barokních sochařů Matyáše Bernarda Brauna. Prvotřídní umělecká památka získala zpět svůj lesk a s ním i nové využití díky podpoře z Integrovaného operačního programu.

„Vzorová památková obnova areálu Hospitál Kuks byla jen jednou, i když stěžejní částí projektu s názvem Kuks – Granátové jablko. Po komplexní obnově areálu, jejíž součástí bylo i restaurování unikátních nástěnných maleb Tanců smrti, bude tento barokní klenot využíván pro kulturní programy a edukační aktivity vážící se k dějinám či původnímu využití hospitálu,“ uvedla Naďa Goryczková, generální ředitelka Národního památkového ústavu.

Hospitál, tedy domov pro přestárlé veterány z okolí, založil významný mecenáš, hrabě František Antonín Špork, jako součást nového lázeňského komplexu v údolí Labe již na konci 17. století. Vojenští vysloužilci z okolí v něm však našli útočiště až po roce 1743, kdy do Kuksu přišli členové řádu milosrdných bratří a ujali se péče o ně. Ze znaku řádu vychází i název projektu; granátové jablko v křesťanské symbolice znamená znovuzrození.

Cílem projektu Kuks – Granátové jablko bylo vzorově opravit areál hospitálu, jehož význam a kvalitu dokládá prohlášení národní kulturní památkovou v roce 1995, oživit jeho dříve nevyužívané části a umožnit jejich další využití. Finanční podporu v celkové výši 440 082 059 Kč získal projekt z Evropského fondu pro regionální rozvoj a ze státního rozpočtu ČR v květnu roku 2010 v rámci Integrovaného operačního programu, oblast intervence 5.1b; spolu s částmi placenými z rozpočtu NPÚ ve výši 13 266 375 Kč stála obnova areálu celkem 453 348 434 Kč. Datem ukončení realizační fáze projektu je 31. květen 2015, od 1. června nastává fáze udržitelnosti. Pro Národní památkový ústav je to v letošním roce první ze série tří dokončovaných projektů realizovaných z programu IOP. „Vedle Kuksu bude letos dokončena obnova areálů zámků Veltrusy a Valtice. Již v loňském roce jsme návštěvníkům zpřístupnili zahrady kroměřížského zámku a brněnskou vilu Stiassni. V čerpání prostředků z evropských výzev je NPÚ velmi úspěšný a již téměř rok pracujeme na přípravě dalších žádostí,“ doplnila generální ředitelka NPÚ Naďa Goryczková.

Návštěvníkům, kterým se brány hospitálu otevřou po obnově poprvé v sobotu 27. března, přináší projekt Kuks – Granátové jablko nové prohlídkové trasy v interiérech, jimž byl vrácen původní lesk, novou expozici farmacie plnou vůně bylinek, ale také funkční zahradu za hospitálem s bylinkami a zeleninou i sad s tradičními odrůdami ovoce, jako jsou kdouloň a mišpule. V průběhu sezony bude otevřeno bylinkářství s širokou nabídkou produktů nejen z vlastní produkce hospitálu. Pobyt na Kuksu návštěvníkům zpříjemní i nové zázemí pro turisty a cyklisty a restaurace v obnovené sýpce.

Vedle rekreačního vyžití nyní areál nabízí více: díky projektu vzniklo v bývalém hospodářském křídle multifunkční výchovně vzdělávací centrum, které nabídne kulturní, zážitkové i vzdělávací programy a akce určené laické i odborné veřejnosti. V návaznosti na historickou funkci hospitálu připravuje Národní památkový ústav spolu s partnery programy k výuce historie a umění (pro badatele budou zpřístupněny depozitáře a knihovna kukského konventu, zaměřené na výzkum dějin Kuksu a Šporkova panství Hradiště) i zážitkové akce využívající produkty bylinné a ovocné zahrady. Studenti farmacie budou v hospitálu absolvovat část výuky související s historickým vývojem jejich oborů a příbuzní pacientů s roztroušenou sklerózou sem mohou přijet na semináře zaměřené na schopnost vyrovnat se s těžkou nemocí v rodině. Nechybějí  ani aktivity zaměřené na ochranu přírody, například na netopýří kolonie ve sklepení. Velká pozornost bude patřit samozřejmě hospitálu jako prvotřídní architektonické památce i jeho obnově.

Stavební práce byly zahájeny v listopadu 2011 záchranným archeologickým průzkumem, komplexní obnova budovy, „od střechy po sklepy“ začala v červnu 2013. Krovy z 19. století vyžadovaly pouze lokální opravy, stejně jako břidlicová krytina, kterou bylo možné z větší části zachovat a pouze částečně doplnit novými šablonami. Také okna byla v dobrém stavu, většinou je stačilo pouze opravit, respektive repasovat; pokud bylo potřeba vyměnit celé okenní výplně, byly nahrazeny replikami. Podobný postup byl dodržen i v případě dveří, takže kromě nových, vytvořených jako kopie původních, je v hospitálu možné spatřit i původní dveře z období baroka.

Kuks

Nejzajímavější částí stavební obnovy byly rozhodně restaurátorské práce na výzdobě stěn, které probíhaly hned na několika místech hospitálu. Největší událostí byl objev 52 nástěnných maleb Tanců smrti, vyplňujících v celé délce chodbu v přízemí hlavního křídla. Přestože odborníci věděli, že se pod silnou vrstvou vápenných nátěrů může skrývat malířská výzdoba, rozsah a kvalita děl byly velikým překvapením. Ojedinělý cyklus, znázorňující rovnost lidí v posledních okamžicích života, byl před zraky obyvatel i návštěvníků hospitálu ukryt od 18. století. V budově jsou přitom ještě další místa, která by mohla podobná překvapení skrývat; protože však bylo rozhodnuto další odkryvy neprovádět, zůstanou překvapením pro budoucí generace.

Restaurátorské práce neskončily objevem, odkrytím a obnovením Tanců smrti. Proběhla také obnova tří obrazů v kapli, navazující na hospitální chodbu s Tanci smrti, podařilo se restaurovat dlouhá léta jen provizorně zajištěný malovaný strop historické lékárny a oproti původním předpokladům došlo i na obnovu nástěnných maleb ve dvou schodišťových halách.

V závěru proběhla obnova podlah; původní z pískovcových desek, které se v plném rozsahu zachovaly, byly pouze kamenicky opraveny, novější cementová dlažba z období první republiky, která byla na některých místech poškozena, byla doplněna novými kusy a přeskládána tak, aby nové kusy mezi původními nepůsobily rušivě.

V interiérech se odborníci museli vypořádat s řadou technických i koncepčních problémů; například požadavky na požární a bezpečnostní zázemí znamenají nutnost osadit v historické stavbě požární dveře, vybavit jednotlivé místnosti požárními hlásiči, ale také hasicími přístroji, a dokonce hydranty. Najít řešení, které zajistí bezpečnost uživatelů budovy, a přitom nenaruší vzhled této jedinečné památky, byl pro všechny zúčastněné zajímavý úkol a staré původní otvory či dýmníky často získaly nečekané nové využití.

V roce 2014 započaly práce v exteriéru areálu. Hned v lednu se začalo s obnovou zahrady a budováním nového zahradnického zázemí. Na jaře mohly začít opravy fasád – omítaných na hospitálu i kamenných fasád kostela, vyzděných z pískovcových bloků. Kamenné prvky byly očištěny, opraveny a v případě, že se na nich našly stopy starých nátěrů, opět natřeny. Výzdoba fasád od Matyáše Bernarda Brauna byla očištěna a restaurována a okna kostela nově dostala nylonové sítě, které ochrání vzácné vitráže, ale přitom nenaruší jejich krásu. Na závěr proběhly úpravy cest a inundačního (tedy záplavového) mostu. Překvapení čekalo na odborníky na nádvoří hospitálu; právě v místě, kde měl vzniknout železobetonový vstup se skleněným pláštěm propojující nádvoří se suterénem, našli archeologové původní schody. Plánovaná moderní konstrukce tak byla nahrazena volnou replikou historického schodiště.

Většinu stavebních prací v areálu hospitálu provádělo sdružení firem Hochtief–Gemaart pod vedením společnosti HOCHTIEF CZ, a. s. Na obnově zahrady spolupracovala firma HOCHTIEF CZ, a.s., se společností H-rekultivace, a. s., a inundační most realizovala společnost EUROVIA CS, a.s.

Kuks byl tradičně oblíbeným cílem návštěvníků památek a obnova hospitálu jistě přitáhne další obdivovatele, zvláště když proměnou prošlo i jeho okolí, ve kterém vzniklo informační centrum a naučná stezka Kuksem a Betlémem. Na skvost, kterému byl vrácen původní lesk, se mohou lidé přijít poprvé podívat o víkendu 28. a 29. března, kdy bude otevřeno od 9 do 17 hodin. Od 1. dubna bude hospitál otevřen každý den kromě pondělí od 9 do 17 hodin, o letních prázdninách bude otevřeno denně.

Základním prohlídkovým okruhem bude šedesátiminutový Hospitál obsahující mimo jiné restaurovaný soubor nástěnných maleb Tanec smrti; dalšími okruhy budou Šporkovská hrobka v délce 15 minut a půlhodinová expozice Historie lékáren. Na prohlídku bez průvodce bude možné vyrazit do expozice Historie výroby léčiv.

Zdroj: TZ NPÚ

Kolik obětí měl v Československu komunismus?

Některé věci by měly být opakovány pořád dokola, dokud se nám nedostanou pod kůži. Třeba, že komunismus byl i u nás zločinecký režim, který přímo zabil stovky lidí a mnoha stovkám tisíc lidí zničil život. Pokud nevíte, kolik obětí to vlastně bylo, tak si přečtete mrazivé statistiky…

Bilanci těchto politických represí není možné určit zcela přesně. Komunistická moc dbala na to, aby zametla co nejvíce stop. Údaje, které uvádíme, jsou na spodním okraji číslené hranice. 

Popraveno z politických důvodů cca. 280 osob

Zastřeleno na hranicích cca. 374 osob

Zemřelo ve vězeních a lágrech cca. 4 500 – 7 000 osob

 Z politických důvodů odsouzeno v ČSR cca. 250 000 osob

Emigrovalo cca. 200 000 – 300 000 osob

Zdroj: Černá kniha komunismu via http://maryska.blog.idnes.cz/c/210361/Ciselna-bilance-obeti-komunismu.html

Podrobněji se o vyčíslení počtu obětí komunismu dočtete i zde:

http://www.policie.cz/clanek/obeti-komunistickeho-rezimu.aspx

http://cs.wikipedia.org/wiki/Komunistický_režim_v_Československu#Ob.C4.9Bti

Nantucket Station

Až poletíte z Nového Yorku do Liptákova, poletíte nad místem, kterému moje matka říká Marta Sviňák. Martha’s Vineyard leží severovýchodně od New Yorku ve státě Providence a pozornost mojí matky k němu přitáhla nějaká letecká havárie, o které četla před letem přes Velkou louži. Ale necháme letadla létat či padat a podíváme se na mořskou hladinu a občas bohužel i pod ní. Pokračování textu Nantucket Station