Richard Sklář je mistr vyprávění paralelních příběhů z různých dob, které se v jednom okamžiku protnou. Na tuto chvíli čtenář dost netrpělivě čeká i v románu Morgenland. Podtitul “Za největším tajemstvím Třetí říše” zní slibně a dost napoví o tom, kam děj směřuje.
Angus Roxburgh si jako student zamiloval ruštinu pro její zvukomalebnost, začínal s básněmi, kterým tehdy ještě moc nerozuměl. Ovšem to, že se ruština stane jeho láskou a bude ho provázet během jeho profesního života, bylo jasné, už když začal ruštinu studovat. Svoje poznatky z mnoha delších či kratších pobytů v Sovětském svazu a později v Rusku sepsal do vzpomínkové knihy Volá Moskva.
Publikace Kronika republiky 1918-1968 má na to být ozdobou každé knihovny. Je krásná a přehledná, každému z popisovaného roku věnuje několik stránek plných fotografií a kratších tematických textů věnujících se nejdůležitějšímu dění vybraného období.
Franz Werfel, pražský rodák, Rakušan a především skvělý spisovatel se ve svém románu Čtyřicet dnů pustil do dnes poměrně opomíjeného tématu genocidy Arménů v průběhu první světové války. Jeho hrdina Gabriel Bagratjan se jako vůdce více než čtyř tisíc uprchlíků na Mojžíšově hoře pokusil i přes zjevnou nepřízeň osudu uchránit své krajany před tureckou perzekucí.
Už samotný název knihy Nacisté v Tibetu vzbuzuje zvědavost, a to nejen u čtenářů, kterým něco říká pojem Ahnenerbe či jména Ernst Schäfer nebo Bruno Beger. Co vůbec dělali nacisté v Tibetu na přelomu let 1938-1939, jaké úkoly plnili výše uvedení muži? Může se zdát, že jde o literaturu žánru sci-fi, ale hned na začátek je třeba uvést, že v knize popisované události se staly a byly zaštiťovány samotným šéfem SS Heinrichem Himmlerem. Te se jak známo zabýval těmi nejméně vědeckými teoriemi, které si umíme představit.
Orlando Figes v knize Revoluční Rusko 1891-1991 přistupuje k tématu ruské revoluce velmi netradičně a zeširoka, což z jeho díla tvoří perfektního průvodce vývojem Ruska a později Sovětského svazu v uvedeném období. Autor neopomíná všechny důležité události, které předcházely a následovaly klíčovému roku 1917.
Walter Isaacson je zkušeným harcovníkem mediálního průmyslu, a to nejenom jakou autor bestsellerů o výrazných osobnostech lidstva (Einstein, Jobs, Franklin, Kissinger), ale dříve také řídil časopis Time nebo zpravodajskou televizi CNN. Je dobře, že z dráhy manažera přestoupil na stranu tvůrců obsahu a jako spisovatel produkuje úžasné knihy. Jeho posledním dílem je Leonardo da Vinci, skvělý životopis renesančního člověka, pro kterého je označení génius málo.
Kniha Stalin a Evropa je novinkou Edice Moderní dějiny, která stojí za přečtení už jenom kvůli své pestrosti. Timothy Snyder byl v tomto případě společně s Rayem Brandonem “pouze” editorem textů od více autorů, věnujících se různým tématům. Jejich společným jmenovatelem je pak období a místo, tedy Sovětský svaz za vlády Josifa V. Stalina.
Historik a novinář Robert Harris svou románovou novinkou Mnichov jistě potěšil mnoho svých českých příznivců nejenom proto, že pojednává o Mnichovské konferenci, tedy o tématu, které je u nás stále živé a velmi citlivě vnímané. Harris je známý hlavně díky své skvělé knize Otčina, odehrávající se v Německu po skončení války, kterou Hitler neprohrál. Ale zpátky k Mnichovu – způsob, jakým autor čtenářům přibližuje dění v osudovém týdnu, kdy došlo k popisu dohody, je velmi příjemný.
Populární historik Timothy Snyder ve své útlé knížce Tyranie (podtitul je 20 lekcí z 20. století) nabízí dvacet krátkých zamyšlení propojujících současný stav světa s historií minulého století. Upozorňuje na věčný souboj demokratických režimů s totalitami, hlavně komunismem, fašismem a nacismem.
Pokračování textu Kniha: Tyranie
