Archiv štítku: protektorát

Gabčík, Kubiš, Valčík, Opálka, Bublík, Hrubý, Švarc…

Jména uvedená v titulku byste měli znát. Tedy alespoň některá. Jde o parašutisty, kteří 18. června 1942 podlehli přesile ve svém posledním boji v kryptě kostela svatých Cyrila a Metoděje. Gabčík s Kubišem jsou ti, kdo 27. května 1942 smrtelně zranili zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Ostatní, méně známí výsadkáři, byli na území Protektorátu vysazeni v rámci ostatních misí, měli podporovat odboj, předávat zprávy exilové vládě v Londýně a vůbec ukazovat, že se Češi nesmířili s okupací Německem.

Krypta v kostele svatých Cyrila a Metoděje

Pokračování textu Gabčík, Kubiš, Valčík, Opálka, Bublík, Hrubý, Švarc…

Seminář: Pracovně výchovné tábory v Protektorátu Čechy a Morava (2. 6. 2016 od 17:00)

Ve čtvrtek 2. června se od 17 hodin v Ústavu pro studium totalitních režimů (Siwiecova 2, Praha 3) uskuteční přednáška historika Stanislava Kokošky nazvaná Pracovně výchovné tábory v Protektorátu Čechy a Morava.

Důležitou součást nacistického systému nucené práce představovaly pracovně výchovné tábory. V Protektorátu Čechy a Morava byly zřízeny na základě vládního nařízení č. 404 ze 7. prosince 1942 o zajištění stability mezd a platů a pracovní morálky.

Tábory podléhaly generálnímu veliteli neuniformované protektorátní policie a sloužily k potrestání lidí, kteří uprchli z nuceného nasazení v Říši nebo odmítali přesčasovou práci, neplnili stanovené normy a dopouštěli se neomluvených absencí.

Zdroj: TZ ÚSTR

Kniha: Svědek z cely smrti

Stanislav Motl je známý hlavně díky svým skvělým televizním reportážím a asi nebudu sám, kdo ho počítá mezi takzvané “lovce nacistů”. Rozhodl jsem se, že si ho proklepnu i jako spisovatele, respektive autora literatury faktu. Moje volba padla na dílo Svědek z cely smrti, protože při bližším zkoumání anotací všech Motlových knih mi přišlo tematicky nejvíce zajímavé.

Stanislav Motl - Svědek z cely smrti

Pokračování textu Kniha: Svědek z cely smrti

Udání, které místo na Gestapu skončilo u obviněných

Za války stačilo málo, aby vás někdo udal gestapu za obyčejné malichernosti, většinou z pomsty nebo závisti. Toto udání napsala kolaborantka Františka Cibulková ze Zlaté Koruny. Odeslala jej přes místní četnickou stanici, kde se naštěstí dostalo do rukou vrchnímu strážmistrovi Karlu Mackovi, který udání zaslal místo gestapu udané rodině a jeho připsaná poznámka nepotřebuje komentář.

Udání gestapu

Zdroj: facebook.com

Sponzorovaný hosting od WebSupport.cz

Setkání: Silver A v paměti tří generací ( 8. 1. 2016 od 15.30, Pardubice)

Památník Lidice, ČSBS, ČsOL a Ing. Jana Bobošíková za podpory Pardubického kraje si Vás dovolují srdečně pozvat na 8. slavnostní setkání věnované výsadku Silver A, pardubickému odboji a tragédii v Ležákách pod názvem Silver A v paměti tří generací konané pod záštitou ministra kultury Daniela Hermana.

Pokračování textu Setkání: Silver A v paměti tří generací ( 8. 1. 2016 od 15.30, Pardubice)

Dokument: Poslední dopis Josefa Mašína

Na výstavě V ulicích Protektorátu Böhmen und Mähren jsou důležitou součástí expozice artefakty související s osobnostni protektorátního odboje. Vystaven je i moták s posledním dopisem Josefa Mašína (jednoho ze Tří králů) se vzkazem dětem, sepsaný a uschovaný v cele před popravou v roce 1942.

Drahé moje děti!

posílám Vám poslední svůj pozdrav před svým odchodem na věčnost. Poslední má myšlenka platí jen Vám a to mne nejvíc tíží, neboť jste ještě dosud malé a potřebovaly byste mé největší péče. Bohužel Vás musím opustit. Dnes ještě nechápete vše, ale až budete starší, jistě mne pochopíte.

Bojoval jsem za Vaší drahou vlast a národ proti odvěkým naším nepřátelům – Němcům, kteří naší vlast a národ chtěli porobit a zničit. Nechtěl jsem připustit, abyste jednou i Vy byly porobenými otroky, nýbrž abyste zůstaly svobodnými a volnými občany. Pamatujte si, že hájit svobodu své vlasti a národa jest povinností každého uvědomělého Čecha. I Vy jednou takto musíte postupovat. V tomto boji jsem podlehl. Věřím však pevně, že naše svatá věc zvítězí.

….

Chlapci, mám ještě jedno přání. Jeden z Vás se ujme rodného statku. Ovšem, není to žádná podmínka. Nebudete-li mít chuti, nemusíte. Tím končím, mé nejdražší děti! Líbám Vás v duchu všechny, i s Vaší mamičkou. Buďte šťastni.

Váš milující otec. Vlasti zdar!

Zdroj: http://www.totalita.cz/odbsk/odbsk_masin.php

Chcete vidět umělé oko K. H. Franka a další protektorátní artefakty?

Když jsem zde nedávno upozorňoval na novu výstavu V ulicích Protektorátu Böhmen und Mähren, probíhající v prostorách žižkovského Armádního muzea, věděl jsem, že se na ní musím co nejdřív zajít podívat. Podařilo se mi to poměrně brzy, zde je tedy pár fotek a poznámek z mojí návštěvy expozice.

Měl jsem štěstí, protože tu hodinu, kterou jsem na výstavě byl, se nedostavila žádná školní výprava, takže jsem si expozici prošel sám, bez jakéhokoliv vyrušování. Kromě pracovníků muzea jsem nepotkal živou duši.

Výstava představuje jak “běžný” život v Protektorátu – tedy oblékání, potravinové lístky, zábavu mládeže a tak dále, tak i prostředí odboje a příběhy hrdinů, kteří byli vězněni a popraveni.

Vyhláška o zřízení Protektorátu

Nejznámějšími ze sedmi představovaných uvězněných jsou Josef Mašín a gen. Alois Eliáš. V jejich celách je připomínají cenné památky (Mašínův moták se s posledním vzkazem rodině a generálova vycházková hůl) a audionahrávky. I příběhy dalších vězněných, například “západního” parašutisty a dívky, která s rodinou pomáhala atentátníkům z operace Anthropoid, stojí za pozornost.

V každé místnosti je vždy průvodní tabule s popiskem na vybrané téma. Je možné číst si o protektorátní mládeži nebo o nacistech, kteří stáli za represemi proti českému národu. Exemplární popravy a represivní aparát jsou popsány detailně, zajímavým údajem je minimálně 8 000 českých občanů popravených za protektorátních dob. Jsou zde zmíněny příběhy odbojářů, například Jana Smudka. Ten krátce po obsazení ČSR na Kladně zabil něměckého četníka a pak se složitě dostával do československé zahraniční armády.

Probírána je i zbrojní výroba v Protektorátu, ukázán je motor pro německá letadla Bückler vyráběný ve Zlíně. Další artefakty demonstrují bombardování Protektorátu spojeneckými letadly, zajímavý je kryt kabiny americké stíhačky Mustang nebo padák jednoho ze sestřelených amerických pilotů – konkrétně šlo o hloubkaře, který koncem války útočil na kbelské letiště.

Kryt kabiny americké stíhačky Mustang

Nechybějí informace o Českém národním povstání (první akce probíhaly už 1. května v Přerově, místní si mylně mysleli, že Německo po Hitlerově sebevraždě kapitulovalo) a Pražském povstání, kterému je věnováno hodně prostoru. Návštěvníci mohou vidět několik autentických upravovaných zbraní používaných povstalci, helmy, osobní věci.

Jak je zmíněno v titulku, jedna z vitrín je věnována K. H. Frankovi. je možné vidět jeho pas z roku 1944, uniformu, ve které byl po válce popraven nebo jeho oční protézu.

Oční protéza K. H. Franka

Artefakty doplnují stručné a výstižné titulky a mnoho dobových, často méně známých fotografií. Ta hodina, kterou na výstavě strávíte, není ztraceným časem. Návštěvník se dozví mnoho zajímavostí a uvidí věci, které jsou jindy v soukromých sbírkách nebo v Severočeském muzeu v Liberci. A i tato výstava, stejně jako všechny ostatní pořádané v Armádním muzeu, je zdarma.

Audiokniha: Ostře sledované vlaky

Hrabalovy Ostře sledované vlaky do podoby audioknihy načetl Kryštof Hádek. Talentovaný herec s hlasem mutujícího teenagera byl více než vhodnou volbou pro vytvoření postavy tak trošičku přiblblého zaměstnance železnice Miloše Hrmy.

Ostře sledované vlaky

Kdo by neznal Ostře sledované vlaky, že? Hlavně díky Menzelovu oskarovému filmu, tak je to alespoň v mém případě. Bohumil Hrabal je pro mě svéráznou postavou české literární scény minulého století, jeho dílo znám bohužel zprostředkovaně, z filmových předloh.

Ostře sledované vlaky se odehrávají ke konci války, v roce 1945. Miloš Hrma je trochu přihlouplý dvaadvacetiletý zaměstnanec drah, svět okolo sebe pozoruje dětskýma nevinnýma očima a i když by měl být dávno mužem, stále se mu nedaří zbavit se panictví. Trpí předčasnou ejakulací a tento problém ho dokonce dohnal až k pokusu o sebevraždu. Naštěstí mu to nevyšlo, podřezal si sice žíly, ale zachránil ho náhodný svědek, kterého Miloš poté považuje za Boha.

Miloš se snaží srovnávat s kolegou výpravčím Hubičkou, ten s ženami problémy nemá, právě naopak. Užívá si života s různými dámami a slečnami, razítkuje zadnice mladičkým telegrafistkám a dokonce tajně obdivuje i nedostupnou paní z nedalekého zámku. Výpravčí Hubička je suverén a samozřejmě je namočen do odboje proti okupantům, který se s blížícím koncem války stupňuje. Jde o likvidaci vlaku s municí, tenhle konvoj může ještě o chvíli prodloužit německý odpor a válku vůbec a proto je důležité, aby nedojel.

Mladík Miloš se k odbojové činnosti dostane jako slepý k houslím. Noc před průjezdem vlaku jinak klidnou a bezvýznamnou stanicí přijde o panictví s jednu z Hubičkových milenek a narostou mu křídla. Najednou je chlap a ničeho se nebojí. Hubička je naopak bábovka, ví, že vyhodit vlak do pověří není legrace na úrovni špásování se slečnami. Miloš se těší na rande se svojí láskou Mášou, které chce předvést to, co se se svojí krátkodobou společnicí v noci naučil, ale jeho dívka se ho nedočká. Miloš totiž zahyne hrdinskou smrtí…

Konec knihy a tedy i audioknihy se od konce filmového v jedné maličkosti liší, ale odlišnost prozrazovat nebudu, je na posluchači, aby film s předlohou srovnal. Jesliže jsem měl dříve Miloše Hrmu před očima kvůli filmu zhmotněného do podoby Václava Neckáře, tak teď se mi tam docela hezky zapletl Kryštof Hádek, díky svému hlasu a  přirozenému přednesu knihy. Jeho hlas je nevyzrálý a nesmělý (ať mi prosím ctěný interpret promine), což se ale k postavě skvěle hodí.

Miloš Hrma je svéráz a skvěle popisuje svoje rodinné zázemí, hlavně historka o dědečkovi, který se jako hypnotizér pokusil v roce 1939 zastavit sílou myšlenky německé tanky a jeho hlavu nakonec páčili z pásů až těsně před Prahou… ta je prostě výjimečná. Bohumil Hrabal při psaní Ostře sledovaných vlaků čerpal ze svých zkušeností z železničního prostředí, jeho popisy činností na stanici jsou precizní. Vytvořil několik zapamatovatelných malých postaviček, přednostu stanice, zmíněného sprosťáka Hubičku, paní přednostovou, která musí složitě odmítat Milošovy prosby o zaučení ve věcech sexu.

Za vrcholné pasáže audioknihy bych označil popis ztráty Milošova panictví a následující vykreslení jeho hrdinského odbojářského činu – obojí je prostě skvělé. Dvě a půl hodiny poslechu excelentního Kryštofa Hádka čtoucího snad ještě lepší předlohu, to prostě nemá chybu. Jeden večer si pro Ostře ledované vlaky prostě vyhradit musíte.

Výroba letadel na území Protektorátu

V expozicích Leteckého muzea ve Kbelích jsem objevil zajímavou tabuli s údaji o produkci letadel na území Protektorátu. Je zde přehledně vidět, jaké továrny pracovaly na jakých typech německých letadel a jak se výroba vyvíjela v čase… Tato čísla potvrzují, že i za okupace bylo Československo (tedy vlastně Protektorát) leteckou velmocí, Přesto, že se na našem území nevyráběly klíčové německé stíhačky nebo bombardéry. A ano, pokud vám to nedošlo, tak se jednalo o výrobu pro německou Luftwaffe…

Letecký průmysl na území Protektorátu

Kniha: Pětačtyřicátý

Vzdělávací portál pro učitele, studenty a žáky Moderní-dějiny.cz připravil ku příležitosti sedmdesátého výročí skončení druhé světové války knihu (nebo přesněji řečeno odborný materiál pro výuku o konci druhé světové války na našem území) Pětačtyřicátý.

Pětačtyřicátý

Jde o publikaci z nové metodické řady Moderní dějiny a má pomoci učitelům dějepisu s docela ožehavou tématikou konce války, revoluce, osvobození a následného vypořádání se s Němci. Tento monotématický materiál nabízí komplexní pohled na problematiku z několika úhlů pohledu.

Na úvod je čtenář vybaven daty a fakty v přehledu základní chronologie. Dozví se tedy, kdy a kde co se v období od března do října 1945. Následují texty známých a erudovaných historiků. Například Jiřího Pernese o přechodu mezi vlivy nacistickými a sovětskými nebo Tomáš Jakla o Pražském povstání. Zavedené mýty o Československu v roce 1945 boří a vysvětluje Vít Smetana, následují tématické eseje, neméně zajímavé.

Sekce Konec války a nové Československo obsahuje metodické rady pro učitele, tedy rady, jak zajímavě toto téma s žáky probrat a jak je zapojit “do hry”. Zde jsou popsána praktická cvičení, která mají žáci plnit formou úkolů. Závěr války v Československu je osvěžen citáty a úryvky ze všech zúčastněných stran, například úryvky z rozhlasových výzev, pohled Vlasova, německých velitelů i generála Eisenhowera. Obsáhleji je zmíněna i problematika únosů českoslovenkých občanů do SSSR, tedy aktuálně hodně propíraná řádění sovětských komand NKVD, která šla po nepohodlných lidech hned po osvobození a bez souhlasu či vědomí domácích autorit. Zmiňováno je i chování Čechů k Němcům po skončení války, tedy dlouho tabuizovaná věc, násilí páchané takzvanými Revolučními gardami a tak dále…

Zajímavým úkolem pro žáky je analýza dobové fotografie. Autoři se ptají kdo na ní je, zda je to fotografie dokumentární či aranžovaná, zda je možné ji považovat za historický pramen.  Na druhé stránce je fotografie neořízlá, s mrvolou na zemi, působící úplně jinak. Žáci a studenti se tak na vlastní kůži mohou přesvědčit, jak snadné je “manipulovat” s výkladem událostí. Neméně zajímavou sekcí je popis Pražského povstání pomocí vzpomínek účastníků více či méně angažovaných a úkoly z nich pro žáky vyplývající. Tento materiál prostě učí žáky a studenty myslet a analyzovat.

Poslední částí materiálu je soubor dobových pramenů, jsou tam vyhlášky, fotografie, zápisy z kronik, novinové titulky, mapky a například i vybrané pasáže z Benešových dekretů či ukázky protiamerické propagandy.

Tato publikace o konci války na našem území čtenáře velmi šikovně uvede do problematiky a upozorní ho na důležité “drobnosti”, o kterých se nejen ve školách doposud asi moc nemluvilo. Otázkou je, zda budou mít vyučující ve školách chuť a čast trávit více hodin výuky touto jednou velmi krátkou (byť moc důležitou a pro osud naší země klíčovou) epizodou našich dějin. “Pětačtyřicátý” je totiž materiál, který by bylo škoda prosvištět za jednu hodinu…

Díky za poskytnutí materiálu k recenzi patří Občanskému sdružení PANT.