Objevné „pravdy“ pana K.: Pavouk má čtyři nohy! (reakce)

Bylo mi sděleno, že pan K. touží po kontaktu se mnou. Nevím, k čemu by to bylo dobré. Bude mu muset stačit toto:

Tímto odpovídám na mnou nevyprovokované a zbytečné útoky jakéhosi pana K. na mou osobu. Nezván, nevítán, neosloven, útočil a útočí na mě veřejně a opakovaně pan K. ve svých písemných cvičeních zveřejněných na stránkách HistorieBlogu. Proč? Čeho tím chce tento vlezlý a výrazně protičeský pan K. dosáhnout? Chce snad vést objektivní diskuzi o minulosti? Ne, ne. Chce se hádat. Smyslem života pana  K.  je totiž zřetelná snaha obhaj(l)ovat a  legitimizovat období, které v konečném důsledku skončilo totální porážkou nacistického Německa. Jsem sice prakticky abstinent ale, než bych se zabýval nahnědlými úvahami pana K., to si radši dám panáka. Nebudu zde ale zatěžovat možného nezaujatého  čtenáře pitváním všech jeho neomalených  drzostí, a to nejen na mou adresu.

Pokračování textu Objevné „pravdy“ pana K.: Pavouk má čtyři nohy! (reakce)

Požadavky Sudetoněmecké strany

V článku http://www.historieblog.cz/2018/10/dokument-karlovarsky-program/ se vyskytuje dost chyb a nepřesností.

Určitě je značný rozdíl, když se tam třetí požadavek z celkových osmi karlovarských požadavků z 24. 4. 1938 českému čtenáři podává ve zmanipulovaném překladu coby „uznání nedotknutelnosti německého sídelního území“ místo „stanovení a uznání německého sídelního území“, jak zní korektní překlad.

Pokračování textu Požadavky Sudetoněmecké strany

Sponzorovaný hosting od WebSupport.cz

Polemika: Ještě jednou k oduznání Mnichovské dohody

Nevím, co si mám počít s vývody pana A. Frieda, který dezinterpretuje stanovisko britské vlády k Mnichovské smlouvě z dopisu britského ministra zahraničí A. Edena svému československému kolegovi J. Masarykovi z 5. 8. 1942 a čtenáře, který si nedá práci pořádně si přečíst anglický text, tak bezostyšně vodí za nos, protože v něm britská vláda neprohlásila Mnichovskou dohodu, tedy co 30. 9. 1938 podepsala, za neplatnou, jen ji pokládala Němci (od 15. 3. 1939) za zničenou, což je podstatný a obrovský rozdíl.

Pokračování textu Polemika: Ještě jednou k oduznání Mnichovské dohody

Úvaha: Rusové, Ukrajinci a Krym

Rusové a Ukrajinci začali žít na Krymu prakticky ve stejné době. Tedy v době, kdy kníže Potěmkin začal osidlovat tzv. Nové Rusko (Novaja Rossija).

Krym má v podstatě přirozené a celkem jasné hranice. Proto by mohl být teoreticky z hlediska geografického, dokonce samostatnou politickou jednotkou, tedy samostatným státem v rámci mezinárodního práva.

Pokračování textu Úvaha: Rusové, Ukrajinci a Krym

17. listopad 1939

K Sovětskému svazu se Češi po vzniku protektorátu 15. 3. 1939 doslova upnuli ve formě manifestovaného očekávání mocenského zákroku velkého slovanského bratra. „Němci ven – Stalin sem“, znělo na manifestacích v březnu 1939 v Jihlavě, podobně v květnu v Brně, kdy čeští obyvatelé brněnského předměstí Židenic dokonce vyhlíželi na místním nádraží 15. 7. 1939 s kyticemi v rukách příjezd vlaku se Stalinem a Benešem. V mnoha letácích byla Rudá armáda oslavována jako osvoboditelka. Naděje v SSSR byla spojována s tradiční obrozeneckou všeslovanskou ideologií, která obyvatelstvu splývala s pocity nedůvěry vůči Západu a k jeho demokratickému systému. Z druhé republiky je znám návrh generálů Rudolfa Medka a Bohuslava Ečera na vytvoření federace se SSSR, která by sloučila oba státy k politice zahraniční, tedy zajistila mezinárodně československý stát, ale nedotkla by se uspořádání vnitřního.

Pokračování textu 17. listopad 1939

Výstava: Zlatá Praha (5. 12. 2018 – 31. 3. 2019)

Druhá polovina 19. století, zejména její závěrečná třetina, byla dobou mimořádného urbanistického, architektonického a technického rozmachu Prahy, zásadní etapou její proměny z  provinčního města rakouské monarchie v rušné, pulsující velkoměsto nově se probudivšího národa, oplývajícího sebevědomím a kulturní a hospodářskou silou. Vždyť jen počet obyvatel Prahy a jejích předměstí se v průběhu druhé poloviny 19. století téměř zdvojnásobil a dosáhl dvou set tisíc. Růst počtu obyvatelstva a hospodářský rozmach si vynutily stavbu nových mostů, komunikací, moderní pouliční dopravy, železnice a železničních nádraží. Nutnost vzdělání stále širších vrstev obyvatelstva si vynutila stavbu základních, ale i středních a vysokých škol. Rostoucí národní sebevědomí vedlo k zakládání spolků, výstavbě sokoloven a měšťanských besed, ale i radnic, peněžních ústavů a bank.

Odrazem národního sebeuvědomění byla i postupná proměna vztahu ke stavebním památkám minulosti. Symbolem kulturní síly národa se stala výstavba Národního divadla, Národního muzea a dalších kulturních zařízení, symbolem rostoucí hospodářské síly pak Velká jubilejní výstava v roce 1891. Výstava Zlatá Praha má za cíl provést návštěvníky Prahou šedesátých až osmdesátých. let 19. století, a seznámit ho s jejími proměnami, tak jak byly zachyceny v ilustracích a textech v té době vydávaných českých obrázkových časopisů Zlatá Praha, Květy a Světozor. V jejím rámci bude vydána rovněž stejnojmenná publikace.

Místo:
Hlavní budova muzea

Termín:
5. 12. 2018 – 31. 3. 2019

Zdroj: TZ MHMP

Výstava Případ Světlana v Praze (7. 12. 2018 – 1. 4. 2019)

Po uvedení ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm se v Praze představí rozsáhlá výstava o protikomunistické odbojové skupině Světlana. Výstavu s názvem Případ Světlana. Proměny obrazu třetího odboje můžete navštívit v Národním památníku na Vítkově, a to od 7. prosince 2018 do 1. dubna 2019. Pro více informací navštivte stránky http://pripadsvetlana.cz/

Výstava Případ Světlana. Proměny obrazu třetího odboje

Zdroj: TZ ÚSTR

Češi ve Wehrmachtu

Čeští historici unisono tvrdí, že bez dobrovolného přihlášení se k německé národnosti to pro osoby bývalé české národnosti (oficiálně československé, česká k dispozici při sčítáních lidu v létech 1921 a 1930 nebyla) možné nebylo. Neříkají však pravdu. Existovaly statisíce osob české národnosti s německou státní příslušností a desítky tisíc z nich sloužily ve Wehrmachtu a v jednotkách SS (!), aniž se někdy vzdaly české (československé) národnosti, protože Německo se nikdy, tj. od svého vzniku v roce 1871 dodnes, nezajímalo a nezajímá o národnost svých obyvatel: „Němec je ten, kdo má německou státní příslušnost“, zní definice Němce podle zákona.

Pokračování textu Češi ve Wehrmachtu

Reakce: Z britských pohádek o Mnichovu

Ve své úvaze nazvané Krátce a stručně o tom, „kdybychom se bránili“ uvádím mimo jiné i toto:

Za zneplatnění mnichovské dohody se považuje prohlášení obsažené v dopise britského ministra zahraničních věcí Anthonyho Edena šéfovi československé diplomacie Janu Masarykovi z 5. srpna 1942.

Na toto reagoval jakýsi rádoby „hodnotitel“, takto: „Článek pana Alexandra Frieda (na který je v tomto komentáři reagováno, pozn. editora) nelze hodnotit jinak než jako dezinformaci. Pan Fried podává o českém dějepisu čtenářům líbivé české pohádky.“

Nevyhýbám se poctivé, věcné  a čestné diskuzi s každým, kdo takto diskutovat chce.

Pokračování textu Reakce: Z britských pohádek o Mnichovu

Reakce: Mylná úvaha o českém národě a jeho státu

Státy prakticky až do posledních desetiletí 18. století byly dány výkonem moci panovníka. Tím mohl být král, císař, kníže, vévoda, hrabě a podobně s příslušným územím, které mu podléhalo. Národy v dnešním pojetí neexistovaly, tehdejší státy tehdy měly své panovníky, šlechtu, poddané. Počínajíc 12. století k tomu v Evropě přibývala města s povinností platit daně panovníkovi, v nichž platily jiné zákony než mimo ně, jejichž obyvatelé už nebyli nevolníci, nýbrž svobodní měšťané.

Pokračování textu Reakce: Mylná úvaha o českém národě a jeho státu

Blog pro příznivce historie. Novinky, objevy, fotky, videa, infografiky, recenze, tipy, výlety, rozhovory, archivy…