Archiv rubriky: Osobnosti

Památník Jana Palacha ve Všetatech je otevřený!

Národní muzeum dne 9. října 2019 slavnostně otevřelo Památník Jana Palacha ve Všetatech. Od 10. října se tak mohou návštěvníci zdarma podívat do nevšedního památníku, který vznikl na místě původního domu rodiny Palachových a navštívit i novou expozici, která ukazuje dobu a čin Jana Palacha v kontextu událostí 20. století.

Památník Jana Palacha

Pokračování textu Památník Jana Palacha ve Všetatech je otevřený!

Národní muzeum dokončuje přeměnu domku rodiny Palachových ve Všetatech na Památník Jana Palacha

Národní muzeum v roce 2015 vykoupilo chátrající objekt ve Všetatech a zahájilo práce na jeho přeměnu na důstojný Památník Jana Palacha. Na jeho novou podobu byla vypsána úspěšná architektonická soutěž. Součástí památníku je i expozice, která ukáže čin Jana Palacha v kontextu dějin 20. století. Slavnostní otevření je plánováno na konec měsíce září.

Pokračování textu Národní muzeum dokončuje přeměnu domku rodiny Palachových ve Všetatech na Památník Jana Palacha

Kniha: Leonardo da Vinci

Walter Isaacson je zkušeným harcovníkem mediálního průmyslu, a to nejenom jakou autor bestsellerů o výrazných osobnostech lidstva (Einstein, Jobs, Franklin, Kissinger), ale dříve také řídil časopis Time nebo zpravodajskou televizi CNN. Je dobře, že z dráhy manažera přestoupil na stranu tvůrců obsahu a jako spisovatel produkuje úžasné knihy. Jeho posledním dílem je Leonardo da Vinci, skvělý životopis renesančního člověka, pro kterého je označení génius málo.

Walter Isaacson - Leonardo da Vinci

Pokračování textu Kniha: Leonardo da Vinci

Výstava: 100 fotografií ke 100. výročí narození fotografa Ladislava Sitenského

„Všechno nejlepší!“ Tato krátká větička nemusí být jen přáním k nedožitým stým narozeninám autora. Všechno nejlepší z jeho celoživotního díla je možné vidět i na výstavě ve věži Novoměstské radnice. Tedy vlastně ne všechno… Jen 100 fotografií. 100 snímků, které se snaží divákům představit široký záběr témat zastoupených v tvorbě tohoto významného českého fotografa.

Ladislav Sitenský za svůj dlouhý život zažil chvíle veselé, dramatické i smutné. Všechny však prožíval naplno, s obrovskou radostí ze života a naštěstí pro nás, většinu z nich, s fotoaparátem v ruce. Díky tomu, se nám na jeho zvětšeninách dodnes zachoval otisk pohnutých dějin 20. století, zachycených s laskavostí i s citem pro atmosféru okamžiku, kompozici a světlo.

Chcete-li se na chvíli ocitnout v atmosféře časů první republiky, doby válečné, genia loci pražských zákoutí i v bezčasí horských dálav, nechte se okouzlit poetikou převážně černobílých snímků fotografa, od jehož narození letos uplyne právě 100 let.

Výstava Sitenský 100

ZA PRVNÍ REPORTÁŽ ŘEDITELSKÁ DŮTKA

Expozice začíná první Sitenského fotografií pořízenou z okna rodinné vily a pokračuje snímky z reálného gymnázia pořízenými tajně pod lavicí. Ačkoli při fotografování ve škole přistižen nebyl, vše se provalilo, když uveřejnil třístránkovou reportáž na téma škola v časopise Ozvěny. Pan ředitel Kulhánek okamžitě poslal školníka pro několik výtisků a ve sborovně nastalo pozdvižení, když si profesoři prohlíželi svoje fotografie. Nakonec z toho „vybruslil“ jen s důtkou.

Následují ukázky z dalších reportáží: o pražských hasičích, z pohřbu T.G.M., z pražských ulic i ze života skautů. Nechybí ani smutné okamžiky německé okupace zahalené do sněhových vloček.

S APARÁTEM PROTI HITLEROVI

Začátek 2. světové války zastihl Sitenského v Paříži. Neváhal a přihlásil se do čerstvě se formujících československých zahraničních jednotek. Před odjezdem do výcvikového tábora v Agde si za poslední peníze ještě koupil u vetešníka jednoduchý filmovací aparát a starý sklopný foťáček. O ten však přišel brzy po pádu Francie, během plavby do Británie. Půjčil si Retinu od Mirko Čápa a fotil dál. V průběhu války vystřídal aparátů ještě několik. Přál si ovšem bojovat s kniplem Spitfiru v ruce. Generál Janoušek mu to nedovolil, když řekl: „Průměrných pilotů mohu mít dost, ale skvělého fotografa mám jen jednoho.“ Dál tedy zůstával na zemi, vyzbrojen jen velmi nekvalitními foťáky, kterými pořizoval záběry mimořádné dokumentární i umělecké hodnoty jak u našich perutí v Británii, tak po vylodění v Normandii u naší tankové brigády u Dunkerque.

NA VOLNÉ NOZE SE SVÁZANÝMA RUKAMA

Brzy po válce se nad bojovníky ze západu začala stahovat temná mračna. I Sitenský byl záhy demobilizován. Začal tedy pracovat jako fotograf na volné noze a připravovat knihu Peruť 312 věnovanou našim letcům v Británii. Ta ovšem po únoru 48 skončila celá ve stoupě. Své válečné fotografie nemohl publikovat, režim mu svázal ruce. Měl však štěstí, že na rozdíl od mnohých alespoň nebyl uvězněn. Věnoval se neutrálním tématům, zvěčňoval zákoutí milované Prahy, láskyplně portrétoval hory, jiskření sněhu i zuřící vichřici. Snad nic z krás nadýchaných mraků neuniklo objektivu Ladislava Sitenského. Celý život se skrz něj díval kolem sebe a zachytil proměny doby s nesmírným výtvarným citem i s hravostí sobě vlastní.

Dožil se sametové revoluce a znovu připomínal odhodlání našich letců tou důmyslnou hrou kompozice, světla a stínu.

Výstava se koná s finanční podporou městské části Praha 2

a pod záštitou starostky MČ Praha 2 Mgr. Jany Černochové


LADISLAV SITENSKÝ

1919 ––––––––– 2009

Narodil se 7. srpna 1919 na Královských Vinohradech.

Fotografovat začal v červnu 1933, od roku 1935 své fotografie publikoval. Po maturitě na reálném gymnáziu studoval architekturu na ČVUT a ve francouzském ústavu E. Denise v Praze. V roce 1939 odešel z okupovaného Československa, aby nastoupil na praxi u architekta Perreta v Paříži.

Po vyhlášení války se přihlásil do čs. zahraniční armády. Po obsazení Francie roku 1940 sloužil v Anglii nejprve jako příslušník pozemního personálu 312. čs. stíhací perutě, později na Inspektorátu čs. letectva v Londýně. Fotografoval čs. letce RAF, dokumentoval boje čs. obrněné brigády u Dunkerque roku 1945, odkud si 4. dubna odskočil do katedrály v Lille na svatbu s Paulette Bosch. 8. května byl zpět v Anglii, aby zachytil Victory Day v Londýně. Téhož roku se 15. srpna vrátil do vlasti v hodnosti nadporučíka. Byl vyznamenán Čs. válečným křížem 1939–1945 a dalšími jedenácti československými, britskými a francouzskými vyznamenáními.

Po válce nastoupil do fotooddělení generálního štábu, roku 1946 byl demobilizován a začal pracovat jako fotograf na volné noze. Jeho fotografický záběr byl velmi široký – od Prahy stověžaté, přes krásu přírody a hor po portréty. V roce 1958 získal Zlatou medaili za soubor fotografií na Světové výstavě v Bruselu.

Ladislav Sitenský publikoval své fotografie v časopisech, vydal 15 samostatných knih a v desítkách dalších byly jeho fotografie zastoupeny, bylo mu uspořádáno mnoho výstav s válečnou i další tématikou v Česku i v zahraničí.

V roce 1997 byl povýšen do hodnosti plukovníka letectva v.v.

V roce 2007 ho prezident ČR vyznamenal Medailí za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění.

Zemřel 14. listopadu 2009 v Praze.


INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY

SITENSKÝ 100

Výstava 100 fotografií ke 100. výročí narození fotografa Ladislava Sitenského

8 | 5 – 23 | 6 | 2019

Galerie ve věži Novoměstské radnice | Karlovo náměstí 1/23 | Praha 2

Otevírací doba

úterý – neděle 10 – 18 | polední pauza 30 minut mezi 12. – 13. hodinou

Výstava bude přístupná i během Pražské muzejní noci 8 | 6 | 2019 od 19 do 01

Vstupné v souvislosti se vstupem na věž

plné 60 Kč | snížené 40 Kč | rodinné 130 Kč

www.nrpraha.cz / www.sitensky.eu

Zdroj: TZ Adéla Kándlová

Kniha: Vendulka, útěk za svobodou

Kniha novináře Ondřeje Kundry Vendulka, útěk za svobodou vypráví příběh dvou lidí, s jejichž osudy dějiny pořádně zamávaly. Jde o Hanu Vendulku Voglovou, která se shodou náhod těsně před cestou do Terezína stala modelem pro později ikonickou fotografii Jana Lukase.

Ondřej Kundra, Vendulka

Pokračování textu Kniha: Vendulka, útěk za svobodou

Komentář: Dějepisec, který měl odvahu zjevit pravdu (K výročí narození Josefa Pekaře 12. 4. 1870)

Nejdříve se vyrovnal s bludy Františka Palackého o českých dějinách: „Nevěříme v žádnou vysokou původní kulturu staroslovanskou (co tu bylo v počátcích dějinného života, dodali Gótové a pak zejména Byzanc – Pekařova poznámka v originálu) a klademe důraz na to, že snad vše, co zahrnujeme pod pojem kultury, vnášela do Čech od počátku jejich státního života cizina. Popatříme-li dnes kolem sebe, není asi ničeho, co vidíme, čím a jak žijeme, nač myslíme a činíme, co by nebylo ovlivněno nebo přímo dáno cizinou. V stoletích minulých, po přetržení cest do Byzance, nebyl sic vliv Evropy, t. j. vliv románské a germánské Evropy, tak rychlý, bezprostřední a přímý jako dnes, ale jako dnes naše technika, hospodářství, ústava, administrativa, právo, věda, literatura, krátce všechen život hmotný, společenský i duchovní jest jen formou nebo přímo kusem pokroku a stavu západoevropského, tak tomu bylo v podstatě i v stoletích minulých… vzor ciziny působil, jak opakuji, do všech stránek života a do všech projevů jeho… Tedy ne pouze stýkání a potýkání podle formule Palackého, ale stálé přejímání, podléhání, sycení se vzorem života a myšlenky pokročilejších sousedů světa germánského a románského jest nejmocnějším a daleko nejvýznamnějším faktem a faktorem našich dějin. Nechci prodlévati u otázky, pokud platí tato these o všech národech evropského kruhu kulturního – není jistě žádného, jenž by nepodléhal příkladu a vzoru pokročilejšího souseda. Na př. o Němcích středověku platí velkou měrou totéž, co bylo pověděno o závislosti Čechů na cizí vyšší kultuře souseda: Němci nám tenkrát jen prostředkovali pokroky, jimž se sami v sousedství naučili, podobně my podobnou roli prostřednickou hráli v středověku zejména směrem do Polska… Na rozdíl od Palackého a jeho pojetí třeba zdůrazniti, že jest to podíl v myšlenkové a mravní snaze, k níž nás vychovala, již k nám vnesla cizina, nikoliv něco, co by nezávisle od Evropy vyrostlo samo z českého ducha a prostředí. A druhým faktorem nesmírného dějetvorného účinu jest naše geografická poloha mezi národy, v tom především naše poloha mezi Němci. Měla vliv směrem několikerým; vytkněme z toho to nejdůležitější. Především byli to Němci, jejichž prostřednictvím a v jejichž rouše vstupovaly k nám pokroky, vzory a duchovní směrnice Evropy – nezapomínám přímých styků s Italií nebo s Francií, Anglií, Španěly, Nizozemím, ale německé prostředkování i německé vlivy přímé měly nepochybnou převahu. Při tom pro dobu středověkou třeba položiti důraz na to prostředkování – dnes na příklad víme na rozdíl od doby Palackého, že ani feudalismus není zjev původem německý nebo germánský, ani že to nebyli Němci, kteří stvořili stav městský se vším, co s tím novotvarem ohromné sociální, hospodářské i kulturní důležitosti souviselo – ale byli to Němci, kteří jej od západu převzali a k nám v německé podobě vnesli.

Josef Pekař
Josef Pekař, Volné dílo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=4115240

Pokračování textu Komentář: Dějepisec, který měl odvahu zjevit pravdu (K výročí narození Josefa Pekaře 12. 4. 1870)

Beseda: 50 let let od protestu Eliahu Ripse (11.4. 2019 od 19 hod)

Ve čtvrtek 11. dubna v 19 hodin pořádá ÚSTR společně s Knihovnou Václava Havla setkání s izraelským profesorem matematiky Elijahu Ripsem, který se 13. dubna 1969 po vzoru Jana Palacha zapálil v centru Rigy na protest proti okupaci Československa. Součástí besedy bude přednáška historika Petra Blažka o případech sebeupálení v souvislosti se sovětskou invazí. Večer moderuje Adam Hradilek z Ústavu pro studium totalitních režimů.

Nevěřil jsem, že by pražské jaro mohlo zažehnout jiskru v Lotyšsku nebo Sovětském svazu. Ale když jsou všichni ve vězení a jednomu ze spoluvězňů se podaří utéct, máte radost i vy. Ta radost se však po okupaci proměnila v hořkost. … Můj čin pramenil z absolutní hořkosti. Přestal jsem věřit, že se komunismus může zhroutit tak, jak se později stalo. Vypadalo to, že tohle zlo tu zůstane navždy. Elijahu Rips, 2008

Beseda proběhne v Knihovně Václava Havla, Ostrovní 13, Praha 1.

Pozvánka Eliahu Rips

Zdroj: TZ ÚSTR

5 nejhorších dozorkyň v koncentračních táborech

Stráže v nacistických koncentračních táborech tvořili nejdříve výhradně muži. Nicméně zavedením ženských stráží do Osvětimi a Majdanku začala nová éra, jelikož se představitelé režimu přesvědčili o tom, že ženy tuto práci mohou vykonávat stejně dobře jako muži. Do konce války působilo v koncentračních táborech na místech dozorkyň více než 3500 žen, které tvořili téměř 7 % počtu všech stráží. Tyto ženy většinou bez vzdělání nebo zvláštního zázemí se buď dobrovolně přihlásily, nebo byly rekrutovány prostřednictvím chytrých náborových technik. Většinou šklo o ženy ženy mladé a svobodné, případně vdané za muže, kteří v táborech také pracovali. Mnohé z dozorkyň tuto práci braly jako plnění povinnosti vůči své zemi.

Pokračování textu 5 nejhorších dozorkyň v koncentračních táborech

Ludvík Očenášek, geniální vynálezce a odbojář

O Ludvíkovi Očenáškovi jsem se dozvěděl díky textu, který mu ve své knize Doteky dějin věnoval Karel Pacner. Uvidíte, že si tohoto geniálního objevitele a statečného odbojáře rychle oblíbíte, stejně jako já.

Ludvík Očenášek
Ludvík Očenášek, foto: zskaznejov.webnode.cz

Pokračování textu Ludvík Očenášek, geniální vynálezce a odbojář