Ve sbírkách Národního muzea – Českého muzea hudby byl objeven zcela unikátní fonografický váleček s autentickým záznamem hlasu Tomáše Garrigua Masaryka. Jedná se o jeho nadčasový projev o potřebách národa a státu, který přednesl 7. března 1930 v den svých 80. narozenin na Pražském hradě. Fonografický váleček byl v roce 1966 darován Českým rozhlasem v rámci velkého souboru dalších nahrávek. V současnosti v rámci projektu „Nový fonograf“ a zařízení Endpoint, které Národní muzeum zakoupilo v loňském roce, probíhá rozsáhlá digitalizace těchto fonografických válečků a jiných historických nahrávek. Díky tomu je možné po 90 letech opět slyšet hlas prvního československého prezidenta. Symbolicky v době těsně před 170. výročím jeho narození.
V lednu 1968, po odvolání Antonína Novotného z nejvyšší partajní funkce, zbývalo ho sesadit z prezidentského stolce, což bolševici z čistě formálních důvodů po partajní linii nemohli, k tomu bylo potřeba Národní shromáždění. Jak se zbavit Novotného rychle bez nutnosti delšího přesvědčování každého poslance po partajní linii jeho strany, aby odhlasoval zbavení prezidenta úřadu, když to SSSR potřeboval rychle? Někoho z bolševiků napadlo využít hlas lidu obdobně jako 50. letech v procesu s Miladou Horákovou, kdy celé kolektivy pro ni žádaly potrestání nejvyšší. K tomu ale bylo nutné vyřadit na čas cenzuru, aby nepřekážela v rychlosti zveřejňování požadavků lidu po sesazení prezidenta, které by se rychle přenesly i na poslance zákonodárného shromáždění bez nutnosti na ně působit po stranické linii. A tak se ÚV KSČ rozhodl 4. 3. 1968 zrušit cenzuru tisku. Předpoklad vyšel, A. Novotný nevyčkav ortelu Národního shromáždění abdikoval 22. 3. 1968 sám. Docílivše kýženého odstoupení Novotného ze státních funkcí, se soudruzi pokusili opět zavést cenzurní zásahy, jenže zjistili, že nejsou s to tak učinit bez represí – lidu se bezcenzurní stav zalíbil. Tedy svobodu československému lidu nadělil ÚV KSČ, nikoliv, jak se traduje, že si ji lid vynutil sám. Další události jsou dosud víceméně v povědomí obyvatelstva, není však známo, proč měl být Antonín Novotný vlastně odstraněn.
V roce 2020 si připomeneme 100 let od přijetí ústavy první Československé republiky, která uzákonila volební právo žen. Národní muzeum, Masarykův ústav a Archiv AV ČR a Filozofická fakulta UHK k této příležitosti uspořádaly výstavu nazvanou Za volební právo žen!. Výstava bude v prostorách Národního památníku na Vítkově pro návštěvníky otevřena od 28. února 2020 až do konce ledna 2021.
V druhé světové válce se začalo používat místo ničení výhradně vojenských cílů mezinárodním právem zakázané bombardování civilního obyvatelstva, obytných domů. Není mi znám žádný článek přibližující české veřejnosti strategii kobercových bombardování, takže se do toho musím pustit sám. Z dalšího textu vysvitne, proč se historici tématu vyhýbají.
Řeč je o nacistické exekuci Lidic a Ležáků. Nedávno se objevilo nově v médiích tvrzení, že četnický strážmistr Evžen Ressl označil ve svém poválečném svědectví jednu obyvatelku Lidic, že pár dní před lidickou exekucí udala kvůli židovskému původu svou podnájemnici, která byla odvlečena a později zavražděna. A strhla se mela očividně vedená snahou, že takovou pomluvou se nesmí znesvětit památka národního utrpení.
Poslední letošní číslo revue Paměť a dějiny je velmi úzce a přesto zajímavě zaměřeno. Tentokrát na poválečné období a dění ve specializovaných odděleních věznic, kde byli shromažďováni odborníci (například architekti nebo překladatelé), pracující na zakázkách pro vnější svět. Velmi často šlo o politické vězně, kteří se po vedením neumětelů podíleli na velmi zajímavých projektech.
Den, kdy se vzpomíná, připadá na 27. 1., kdy v roce 1945 Rudá armáda údajně osvobodila komplex koncentračních táborů (KZ) pod souhrnným názvem KZ Auschwitz (Osvětim). V českém kalendáři je zanesen jako Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti, mezinárodně má název Den vzpomínky na oběti nacionálního socialismu. Posuzováno z vícero hledisek není spornější lokality pro vzpomínku na šoa, než je KZ Auschwitz. Proč?
Po Putinově projevu v Petrohradu k představitelům Společenství nezávislých států (SNS) zabývajícím se okolnostmi vzniku druhé světové války jsem dostal řadu e-mailových dotazů, co že říkám této ruské slátanině či propagandistické interpretaci dějin.
Zatímco v Česku musejí oběti bolševické zvůle dokazovat, že se aktivně zúčastnily odboje proti komunistickému režimu, aby dostaly jednorázové odškodnění ve výši 100 000 CZK a jejich starobní důchody byly zvýšeny alespoň na celostátní průměr, tak Němci nyní zvyšují kompenzace postiženým za bolševický útisk v bývalé Německé demokratické republice vyplácené jim již před (!) vznikem nároku na starobní důchod, bez ohledu na věk. A nově usnadňují i podmínky pro jejich získání. Všem politicky perzekvovaným, tedy nikoliv pouze účastníkům protikomunistického odboje jako v ČR!
V šilheřovickém zámku se 18. 12. 2019 konala panelová diskuse zaměřená na mladší ročníky z řad Hlučíňanů, kteří se v českých školách učí o historii Hlučínska víceméně nepravdy a jejich předci jim historii oblasti a jejího obyvatelstva buď z neznalosti ústně nepředali nebo ji z různých důvodů zamlčují.
Byl jsem vyzván, abych v rámci diskuse písemně zodpověděl pár otázek a vysvětlil, jak probíhala opce Hlučíňanů pro německý stát po první světové válce. Zde jsou.
