Pokračování textu Nejhezčí stíhačky druhé světové války – ošklivá káčátka
O tom, která stíhačka druhé světové války byla nejlepší, se vedou spory mnoho desítek let. Mezi kandidáty patří i některé ze zástupců v seznamu níže. Tento seznam se trochu vymyká, nejde o to, která stíhačka byla nejlepší, nejrychlejší, nejnebezpečnější… – ale o to, jak moc se stíhačky líbí autorovi tohoto seznamu. Pořadí není dané, jde prostě o přehled hezkých stíhaček druhé světové války. Užijte si to a pokud chcete, napiště do komentáře, který stroj se líbí vám a do seznamu ho doplním. Fotky jsou z anglické Wikipedie.
Pokračování textu Fotky: Nejkrásnější stíhačky druhé světové války
Máte rádi staré české pověsti? I kdyby ne, tak určitě znáte tu o kněžně Libuši a Přemyslu Oráčovi. Na místo, kam podle pověsti nechala Libuše poslat pro Přemysla (zástupce později vládnoucího rodu Přemyslovců) svojí delegaci, se můžete zajet podívat. V polích kousek od vesnice Stadice (v severních Čechách kousek od Ústí nad Labem) je k vidění krásný památník, připomínající počátky dějin Čechů (více o Přemyslovi najdete na Wikipedii).
Právě na tomto místě podle pověstí Přemysl oral pole (nebo podle některých dohadů pluhem označoval hranici svého území) a byl zastižen poselstvím kněžny Libuše, která ho zvala k sobě do Prahy, jelikož byl vyvolen vládnout Čechům.
Místo, kde byl v roce 1841 postaven pomník této události (jak to bylo ve skutečnosti se už nikdy nedozvíme, ale i pověsti jsou koneckonců pro historiky zdrojem informací) je nyní poměrně těsně obtesáno dálnicí. Stromy, které místo chrání od okolního, dnes rušného světa, poskytují stín a protihlukovou zábranu. I když je z jedné strany pole a z druhé silnice a ještě za ní dálnice, jde o mimořádně klidné a důstojné místo. Návštěník se dozví základní informace z tabule a pak může nerušeně kráčet k pomníku, který je tvořen železným pluhem na podstavci s reliéfy, zobrazující bájnou událost.
Natuším, jak moc je památník Přemysla Oráče navštěvován turisty o prázdninách a školními výpravami během školního roku. Když jsme se na památník byli podívat my, nikoho jiného jsme nezahlédli. Možná to byla náhoda, možná pravidlo. Když se budete nacházet v okolí, určitě si tohle krásné a klidné místo nenechte ujít. Já osobně mám pověsti rád a těch pár minut u památníku Přemysla Oráče znamenalo, že jim věřím zase o trochu víc.
Stadice na mapě:
Tip: Máte-li rádi místa spojená s rannými českými dějinami a s pověstmi, mohl by vás zajímat Lechův kámen u Kouřimi.
Fotku vloženou níže jste možná už někde viděli. Zobrazuje dav, který zdraví Adolfa Hitlera zdviženou pravicí a jeden člověk v davu se trochu odlišuje – nehajluje, naopak má založené ruce v gestu odporu. Příběh německého muže, který se takto odvážil vzepřít Hitlerovi není rozhodně tolik známý jako fotka, která tento příběh dokumentuje.
Adolf Hitler byl zdraven zdviženou pravicí a provoláváním hesla “Sieg heil” od roku 1930, tedy ještě před tím, než jeho projevy sledovaly tisícihlavé davy zfanatizovaných Němců a než se chopil moci. Nicméně platilo, že ve třicátých a čtyřicátých letech dvacátého století tento pozdrav nacistické strany ukazoval loajalitu a respekt pro Hitlera, stranu (NSDAP) a vlastenectví vůči Německu.
Zmíněný August Landmesser odmítl zvednout paži k pozdravu v průběhu masové manifestace nacistických stranických příznivců v roce 1936. Z této akce pochází fotka, přesné datum je 13. června.
Landmesser byl členem nacistické strany už od roku 1931, aktivně se politice věnoval a postupně se posunoval směrem vzhůru ve stranickém kariérním žebříčku. V polovině 30. let byl pevnou součástí nacistického stroje, ale zároveň také miloval židovskou ženu Irmu Ecklerovou. August a Irma se v roce 1935 zasnoubili. V nacistické straně panovala známá nechuť k Židům, které později vyústila ve vražedný holokaust. Kdyby Landmesserovi straničtí kolegové zjistili, že je jeho snoubenka Židovka, byl by okamžitě vyloučen ze strany.
Než došlo na svatbu, kterou Landmesser plánoval tak trochu tajně, začaly platit Normimberské zákony a ty zakazovaly svatby Němců s Židy. Bez ohledu na nové zákony žil pár společně a v roce 1935 se mu narodilo dítě, nemanželské. Od srpna 1937 se báli o své životy, a tak se pokusili o útěk do Dánska. Ale pár a jejich dítě byli zastaveni na hranicích a obviněni z porušení nacistických zákonů.
Landmesserovi nacisté nakonec jeho prohřešek odpustili pod podmínkou, že už nebude s Irmou Ecklerovou ve vztahu pokračovat. Pár spolu přesto žil dál, August byl poslán do koncentračního tábora, Irma, podruhé těhotná, skončila stejně. Pár se už nikdy nesetkal, Irma věznění nepřežila a August zahynul v roce 1944 na frontě v Chorvatsku. Jejich manželství bylo uznáno platným až v roce 1951, první dcera Ingrid užívala příjmení Landmesser, druhá dcera Irene matčino příjmení Eckler.
Přečtěte si:
https://www.warhistoryonline.com/war-articles/one-german-who-defied-hitler.html
http://uk.businessinsider.com/the-lone-german-man-who-refused-to-give-hitler-the-nazi-salute-2015-6
Kousek za Prahou (přesněji řečeno za Úvaly směr Kolín) se můžete zastavit podívat na jedno krásné a zároveň tajemné místo. Jmenuje se Klepec a jde o soubor osamocených žulových skalních útvarů. Tato nepříliš známá přírodní památka byla nejdřív považována za dílo lidí, tedy menhiry. Nyní už víme, že jde o dílo přírody, která postupným opracováváním zemského povrchu odhalila prvohorní skály tvořené takzvanou říčanskou žulou.
Na první fotografii vidíte útvar pojmenovaný Slouha, na ten narazíte cestou od vesnice Přišimasy. Na tuto několik metrů vysokou skalku často šplhají lezci a také slouží jako památník padlým za první světové války (na jedné straně je pamětní deska).
Pak můžete jít dál krásnou alejí, přijdete k dalším skalkám, na některé mohu vlézt i malé děti. Můžete si užívat výhledu do kraje nebo zajít ještě o kousek dál k jezírkům, která sloužila za první republiky jako koupaliště. Nyní jsou plná bahna a žab, přesto je to nádherné a klidné místo, kde se můžete kochat krásami přírody.
Pročtěte si heslo na Wikipedii a mrkněte na mapu:
Výstava k 70. výročí konce 2. světové války a 75. výročí vzniku československých perutí RAF představuje unikátní fotografie významného českého fotografa Ladislava Sitenského.
Foto: valka.cz
Na černobílých snímcích z prostředí československých perutí Britského královského letectva během 2. světové války jsou zachyceni letci, mechanici i jejich okřídlené stroje často v protisvětle pro Sitenského tak typickém. Expozice provází diváky od nástupu pilotů po kapitulaci Francie na loď do Británie, po jednotlivých letištích i londýnském leteckém inspektorátu, dokumentuje oslavy konce války v Londýně i návrat přeživších do vlasti, která se jim za jejich hrdinské činy brzy krutě odmění. Výstava vznikla ve spolupráci s vnučkou Ladislava Sitenského Adélou Kándlovou, která k jeho tvorbě dodala: “Během svého života vystřídal celkem 65 fotoaparátů (z toho 4 prototypy zkonstruované podle jeho představ) a 80 přídavných objektivů. Nafotografoval s nimi kolem půl milionu snímků. Uveřejnil téměř každý desátý snímek, který exponoval. Vydal 15 samostatných publikací a v desítkách dalších byly jeho fotografie zastoupeny. Uspořádal 47 samostatných výstav a účastnil se desítek dalších u nás i v zahraničí.”
Ladislav Sitenský se narodil 7. srpna 1919 a fotografii se začal věnovat ve čtrnácti letech. Za svůj život pořídil asi půl milionu snímků. Uspořádal na dvě desítky samostatných výstav doma i v zahraničí, vystavoval například v Británii či USA, a vydal přibližně stejný počet fotografických publikací. “S jeho odchodem je uzavřena jedna z významných kapitol české a československé fotografie,” domnívá se Stanislav Pokorný z Asociace profesionálních fotografů.Kromě reportážních fotografií bojů na západní frontě za druhé světové války jsou dalšími stěžejními tématy jeho tvorby krajina a Praha, bohatá je i jeho tvorba portrétní. Jeho největší láskou však vždycky byly hory, sníh a mraky.Sitenský byl držitelem mnoha vysokých vojenských vyznamenání a prestižních uměleckých ocenění. V říjnu 2007 mu prezident Václav Klaus udělil Medaili Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění. Jméno Sitenského nese planetka číslo 5998, kterou objevil v září 1986 na Kleti přední český astronom Antonín Mrkos. (Zdroj: CT24)
Výstavu můžete vidět v Českém centru (Praha, Rytířská ulice) v termínu 20. 3. – 24. 4. 2015.
Zdroj: https://www.evensi.com/perute-vystava-ladislava-sitenskeho-ceske-centrum-praha/146103852
Včera se ozval pan Milan Richter, který identifikoval dalšího legionáře z fotky, kterou poslal pan Rusnák. Jde prý o jeho pradědečka.
“Pán ve druhé řadě zdola, pátý z leva. Je to můj praděda Alois Svítek. Narodil se ve Zbrašíně, žil ve Hřivicích na Lounsku. Do zajetí se dostal někdy v roce 1915 u Rocvna. Pokud máte, autore, zájem o víc informací, ozvěte se na mail, nějak Vás spojím se svým tátou. On poslední dobou této tématice propadl a má asi nejucelenější soubor informací o Orlíku, jaký jsem kdy viděl, to víte, člověk se v důchodu rád zabaví.”
Jde o druhého legionáře, kterého pomohl náš blog identifikovat. Prvním byl Josef Pavlík, pradědeček dalšího z čtenářů pana Petra Korbela. Pokud byste i vy na fotce našli svého předka, ozvěte se prosím v komentáři nebo e-mailem, spojím vás s majitelem fotografie.
