Ve středočeské obci Všetaty v domě, kde Jan Palach strávil své dětství, vzniká památník, který bude připomínat jeho život a sebeobětování i širší historické souvislosti jeho činu. Památník, který se otevře již 21. srpna tohoto roku připravuje Národní muzeum za podpory Ministerstva kultury podle vítězného architektonického návrhu společnosti MCA ateliér.
Pokračování textu Z domu Jana Palacha se již letos stane památník
Po odstoupení území Německu v říjnu 1938 se vkládaly naděje do nové slovanské solidarity, ke které dojde, až německý vliv zachvátí všechny slovanské země a vyvolá mezi nimi odpor. Hlavní silou, která obnoví ČSR v hranicích z roku 1937, bude sovětské Rusko. Na rozdíl od představ Karla Kramáře se již připouštělo, že to bude Rusko bolševické. Zde Padl i návrh na přejmenování republiky na Novoslávii. Zde je patrný vliv panslavistických mýtů ražených buditeli českého národa a je jasné, že Češi začali tímto okamžikem dobrovolně směřovat do budoucího sovětského područí.
V duchu jsem svěřil vylíčení atentátu na Heydricha jiným a předpoklad vyšel. K výročí vysazení Gabčíka a Kubiše 29. 12. 1941 se objevily články, které české aktéry atentátu oslavovaly, například na aktuálně.cz. Každý sice může nahlížet na atentát různě, ale měl by se v popisu činu vždy pokud možno vypořádat se všemi rozhodujícími událostmi kolem něj, i s těmi, které nejsou vůbec obdivuhodné. Atentát, mnohými adorovaný jako hrdinský čin, byl ukázkou diletantismu československého odboje v Londýně i parašutistů samých. U parašutistů to bylo způsobeno především nekvalitním výcvikem a nekázní. Zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich zahynul jen shodou náhod, vlivem infekce zanesené do těla střepinou bomby, chybným svým rozhodnutím a svého vojenského šoféra.
Před 77 lety začaly paravýsadky do protektorátu. První skupinu o devíti mužích vysadil SSSR 31. 8. 1941 u Varšavy a ona pak proklouzla do protektorátu. Gebhart s Kuklíkem ale tvrdí, že prvními parašutisty z SSSR byla v únoru 1940 skupina pěti bývalých československých vojenských letců v Polsku prošlých zpravodajským výcvikem v SSSR, která se dostala do protektorátu pozemní cestou z Maďarska a ze Slovenska. Navázala kontakt s NKVD v sovětském konzulátu v Praze a během měsíce byla pochytána Gestapem, s ní byly zatčeny asi dvě stovky osob.
Národní muzeum se 28. října 2018 částečně otevřelo svým návštěvníkům po náročné rekonstrukci. Zájem o tuto opravenou dominantu Václavského náměstí byl od první chvíle obrovský. Opravenou budovu navštívilo už přes 200 000 návštěvníků a toto číslo každým dnem narůstá. Vstup zdarma trvá již jen do konce roku 2018!
Pokračování textu Národní muzeum navštívilo za necelé dva měsíce rekordních 200 000 návštěvníků
K Sovětskému svazu se Češi po vzniku protektorátu 15. 3. 1939 doslova upnuli ve formě manifestovaného očekávání mocenského zákroku velkého slovanského bratra. „Němci ven – Stalin sem“, znělo na manifestacích v březnu 1939 v Jihlavě, podobně v květnu v Brně, kdy čeští obyvatelé brněnského předměstí Židenic dokonce vyhlíželi na místním nádraží 15. 7. 1939 s kyticemi v rukách příjezd vlaku se Stalinem a Benešem. V mnoha letácích byla Rudá armáda oslavována jako osvoboditelka. Naděje v SSSR byla spojována s tradiční obrozeneckou všeslovanskou ideologií, která obyvatelstvu splývala s pocity nedůvěry vůči Západu a k jeho demokratickému systému. Z druhé republiky je znám návrh generálů Rudolfa Medka a Bohuslava Ečera na vytvoření federace se SSSR, která by sloučila oba státy k politice zahraniční, tedy zajistila mezinárodně československý stát, ale nedotkla by se uspořádání vnitřního.
Čeští historici unisono tvrdí, že bez dobrovolného přihlášení se k německé národnosti to pro osoby bývalé české národnosti (oficiálně československé, česká k dispozici při sčítáních lidu v létech 1921 a 1930 nebyla) možné nebylo. Neříkají však pravdu. Existovaly statisíce osob české národnosti s německou státní příslušností a desítky tisíc z nich sloužily ve Wehrmachtu a v jednotkách SS (!), aniž se někdy vzdaly české (československé) národnosti, protože Německo se nikdy, tj. od svého vzniku v roce 1871 dodnes, nezajímalo a nezajímá o národnost svých obyvatel: „Němec je ten, kdo má německou státní příslušnost“, zní definice Němce podle zákona.
Polský katolík Jan Karski (1914-2000) patří k zapomenutým hrdinům, k těm, o jejichž činech se příliš nemluví. Během druhé světové války se snažil ze všech sil upozornit spojence na to, jaká zvěrstva se dějí v nacistických vyhlazovacích táborech na území Polska. Pro tento úkol nasadil svůj život a později veškeré schopnosti.
Pokračování textu Jan Karski: Hrdina, který chtěl zastavit holocaust
Návštěvnost hradů, zámků a dalších památek ve správě Národního památkového ústavu v letošním roce opět překonala pětimilionovou hranici. Sezona ovšem zdaleka není u konce, nyní památky lákají na bohatý adventní program, který nabídne více než 130 akcí po celé České republice.
Památky ve správě Národního památkového ústavu v letošním roce navázaly na mimořádně úspěšné sezony z předchozích let. Do konce října je navštívilo téměř 5,3 milionu návštěvníků. Tradičně nejvíce návštěvníků zavítalo na hrady a zámky od května do září, nejsilnějším měsícem byl pak červenec, v němž památky navštívilo bezmála 1,3 milionu zájemců.
Pokračování textu České památky za sebou mají další úspěšnou sezonu a lákají na adventní program
Emanuel Zahradníček (narozen 19. 12. 1908 v Adamově) byl synem Emanuela Zahradníčka (narozen 1877 v Čekyni u Přerova) a Aloisie, rozené Dvořákové (narozena 1882 v Brně). Emanuel měl dva mladší sourozence: bratra Adolfa (ročník 1914) a sestru Marii (ročník 1917). V lednu 1918 se všichni přestěhovali do Přerova, kde postupně žili na pěti místech. Posledním z nich byl dům zvaný Lešetín na náměstí Svobody (č. p. 13), kam se přestěhovali v květnu 1930. Emanuel Zahradníček starší byl členem sociálně demokratické strany a celý život pracoval jako strojník v cukrovarech. V roce 1929, po zrušení přerovské rafinerie cukru, byl penzionován.
Pokračování textu Student Emanuel Zahradníček – první oběť fašismu v Československu
