Emanuel Zahradníček (narozen 19. 12. 1908 v Adamově) byl synem Emanuela Zahradníčka (narozen 1877 v Čekyni u Přerova) a Aloisie, rozené Dvořákové (narozena 1882 v Brně). Emanuel měl dva mladší sourozence: bratra Adolfa (ročník 1914) a sestru Marii (ročník 1917). V lednu 1918 se všichni přestěhovali do Přerova, kde postupně žili na pěti místech. Posledním z nich byl dům zvaný Lešetín na náměstí Svobody (č. p. 13), kam se přestěhovali v květnu 1930. Emanuel Zahradníček starší byl členem sociálně demokratické strany a celý život pracoval jako strojník v cukrovarech. V roce 1929, po zrušení přerovské rafinerie cukru, byl penzionován.

Jeho stejnojmenný syn patřil k nadaným studentům přerovského gymnázia, měl velmi rád hudbu (hrál na housle) a zajímal se např. o astronomii. Byl činný v sociálně demokratické mládeži a cvičil v Dělnické tělovýchovné jednotě. Po maturitě (1929) odešel do Prahy za účelem univerzitních studií (na Univerzitě Karlově studoval na přírodovědecké a filozofické fakultě). V hlavním městě byl aktivní ve studentském hnutí, např. v kolejní samosprávě a ve fakultním spolku. V Praze si vydělával na vzdělání kondicemi, stejně jako předtím v Přerově. V listopadu 1932 byla založena Jednota nemajetného a pokrokového studentstva, v jejímž přípravném výboru byl i Zahradníček.

V tehdejší době rostla ale i aktivita českých fašistů včetně jejich mládeže. Fašisté přistoupili k rozsáhlé propagandistické kampani v rámci tzv. Týdne fašistické mládeže. Dne 5. 4. 1933 se konala ve společenském sálu na Slovanském ostrově v Praze schůze českých fašistů (Národní liga). Schůze se stala osudová pro Emanuela Zahradníčka, jenž se jí zúčastnil spolu s jinými levicovými studenty. Fašisté nechtěli diskutovat se svými odpůrci, ale napadli je pendreky a židlemi. Zahradníček byl těžce zraněn do hlavy následkem úderu židlí a musel být odvezen na kliniku uznávaného specialisty doktora Jiráska. Po pár dnech mu bylo doporučeno domácí ošetřování. Zraněný student odjel tedy do Přerova k rodičům, kde se jeho stav po několika dnech prudce zhoršil. Dne 12. 4. 1933 následoval převoz Zahradníčka do Městské nemocnice v Přerově, kde o dva dny později zemřel.

Lékařská zpráva uvádí: „Byl udeřen tupým předmětem do temene hlavy, přičemž mu byla proražena lebka a způsoben krevní výron spánkový, po němž následoval hnisavý zánět mozkových blan. Kromě toho byl zjištěn chronický zánět levého středního ucha. Zevní znaky poranění byly velmi nepatrné, ale rána musela být vedena přímo a s takovou prudkostí, že prorazila lebku na 15 mm hluboko. Zranění toto bylo samo o sobě smrtelné, smrt urychlily dříve zmíněné komplikace…“

Dne 16. 4. 1933, pouhé dva dny po úmrtí 24letého studenta, se uskutečnil jeho pohřeb, jenž se stal velkou protifašistickou demonstrací. Pohřeb vypravila sociálně demokratická strana a zúčastnily se ho rovněž delegace komunistické strany (včetně známé poslankyně Anežky Hodinové) a národně socialistické strany. Průvod, který podle dobových novin čítal na tři tisíce osob, se vydal od Spolkového domu Havlíčkovou ulicí, Komenského třídou a Šířavou na městský hřbitov.

V den velkolepého pohřbu vyšla v regionálních novinách báseň Umírající, kterou složil Oldřich Mikulášek. Nejednalo se o jedinou báseň věnovanou Zahradníčkovi, poněvadž v květnu 1933 byla v časopise sociálnědemokratických studentů (Útok) publikována báseň Jaroslava Seiferta nazvaná Smrt na jaře. V novinách se na jaře 1933 objevovaly různé ohlasy na Zahradníčkovu smrt. Sociálnědemokratický tisk se např. vymezoval proti sdělením z komunistických a národně socialistických novin, jež si Zahradníčka přivlastňovaly, ačkoliv se jednalo o mladého sociálního demokrata. Některé nelevicové noviny interpretovaly událost jako rušení povolené politické schůze a Zahradníčka jako strůjce svého neštěstí.

Emanuel Zahradníček byl již záhy po smrti označen za první oběť fašismu v Československu, což bylo zdůrazňováno zejména v normalizačním období. V rámci oslav 100. výročí existence českého gymnázia v Přerově byla ve vestibulu školní budovy odhalena pamětní deska věnovaná Zahradníčkovi (3. 10. 1970), na níž je vytesáno špatné datum úmrtí (12. 4. 1933). V dnešní době se pamětní deska nachází poblíž schodů mezi prvním a druhým patrem Gymnázia Jakuba Škody.

Na bytovém domě Lešetín se nachází další pamětní deska k osobě Emanuela Zahradníčka, tato bohužel uvádí špatné místo smrti (Lešetín místo nemocnice). Ve dnech výročí stávala u Zahradníčkova hrobu čestná stráž z řad studentů gymnázia. Komise regionálních dějin při Okresním výboru KSČ v Přerově, Okresní vlastivědné muzeum J. A. Komenského v Přerově a přerovské gymnázium uspořádaly 6. 12. 1978 kolokvium na téma Emanuel Zahradníček, student – antifašista. V roce 1979 vyšla stejnojmenná brožura, kterou napsal František Sedláček, ředitel gymnázia.

Je nezbytné dodat, že nikdy nebyl vypátrán ten, kdo Zahradníčka smrtelně udeřil židlí do hlavy. Členové Národní ligy včetně pořadatelů schůze se zřejmě navzájem dobře kryli. Komunista Josef Hrubý později vzpomínal, jak byla rvačka mezi fašisty a levicovou mládeží na Slovanském ostrově nepřehledná. Násilný střet sice skončil pro fašisty porážkou, avšak vzhledem k smrtelnému zranění Zahradníčka nelze objektivně mluvit ani o vítězství levicové mládeže.

Nejmenované české bulvární noviny uvedly v roce 2013, tedy rovných 80 let po událostech na Slovanském ostrově, následující: „Je možné, že někteří svědci útoku stále ještě žijí…“ Tytéž noviny dále vyzývaly čtenáře, aby jim napsali, pokud znají okolnosti případu. Myslím si, že to ani nepotřebuje komentáře (článek samozřejmě neobsahoval řadu údajů, které lze lehce zjistit z literatury).

Hrob Emanuela Zahradníčka patří k 50 hrobům na městském hřbitově v Přerově, na jejichž existenci upozorňuje informační tabule za vchodem. Z padesátky uvedených osobností jde v 16 případech o účastníky protinacistického odboje (13 zemřelo za války, 1 ubit Státní bezpečností v roce 1949, 2 zemřeli po válce přirozenou smrtí).

Na hrobě Zahradníčkových je umístěn štítek s těmito údaji: Válečný hrob. Emanuel Zahradníček.“ Podle údajů vytesaných na náhrobku zemřel Zahradníčkův otec v roce 1956, matka v roce 1961 a oba mladší sourozenci v roce 1993, tedy dlouhých 60 let po jejich bratrovi Emanuelovi.

Emanuel Zahradníček, který se stal pro normalizační publicisty symbolem boje proti fašismu a nacismu (mezi obojím nedělali komunisté v podstatě žádné rozdíly), zemřel před 85 lety a v době těsně před Vánocemi uplyne již 110 let od jeho narození.

Poznámka: údaje použité v článku jsou čerpány z publikace Františka Sedláčka, z regionálních článků od Františka Sedláčka a Věry Fišmistrové, z archiválií Státního okresního archivu Přerov a z terénního výzkumu (hřbitov, pamětní desky).

Článek byl publikován v Národním osvobození, č. 7-8/2018, 8. 4. 2018, s. 14 a zde je vydán se souhlasem autora