Zajímáte se o československé opevnění? Tak to by vám neměla uniknout skvělá mapová aplikace. Musím smeknout před autory, je to opravdu perfektní záležitost.
Archiv rubriky: Tipy
Aspoň na víkend se staň archeologem! (15. 2. 2015)
Které nástroje používá archeolog, co je možné nalézt nejčastěji a z čeho má největší radost při nálezu? Přijďte na další akci z cyklu „Aspoň na víkend“. Nakouknete pod jejich šikovné ruce a přenesete se s nimi do dávných dob
Pro děti a jejich doprovod je připraven bohatý program, během něhož děti zjistí, co obnáší práce archeologa. Součástí programu je i výtvarná dílna. Malí i velcí návštěvníci se hravou formou seznámí se základními postupy archeologovy práce a také s archeologií jako se zajímavým vědním oborem. Sami si vyzkouší vykopávání předmětů a jejich zaměřování, rekonstrukci prastarých artefaktů, jejich poznávání a datování a také odborné vyhodnocování archeologického výzkumu. A nejen to, setkají se s originálními archeologickými nálezy, jako jsou keramické střepy či kosterní materiál. Odpoledne pak bude završeno tvůrčí prací v kreativní dílně, z níž si domů každý odnese vlastní archeologický artefakt!
Vstupné je v ceně běžné vstupenky do muzea.
Program:
13.00–17.00 hod.
- Odkrývání archeologických nálezů
- Setkání s originálními archeologickými nálezy
- Sestavování a rekonstrukce archeologických artefaktů
- Poznávání pravěkých oděvů a šperků, fotografický ateliér
- Kreativní dílna
Prostor: Národopisné muzeum – Musaion, Letohrádek Kinských, Kinského zahrada 98, Praha 5
Zdroj: http://www.nm.cz/Hlavni-strana/Prirodovedecke-muzeum-HM/Aspon-na-vikend-se-stan-archeologem.html
TIP: Krokodil – satira po sovětsku
Starší z nás si pamatují socialistickou satiru. Někdy kvalitní, jindy účelovou, vždy pokud možno uhlazenou. Pro ty z vás, kteří si ji rádi připomenou nebo je pro ně poučením o dobách totality, přináším tip na www stránky, které přinášejí přehled o časopisu Krokodil a jeho historii, včetně fotek. Tento satirický časopis, vycházející v CCCP od roku 1924, byl normotvorným pro satiru východního bloku. Nese tedy poučnou informaci o tehdejší době.
TIP: Timeline počátku první světové války podle BBC
Pokud si chcete udělat přehled o tom, jak se vyvíjela první světová válka na svém počátku a co jí vlastně způsobilo, tak mohu doporučit skvělou timeline BBC.
TIP: SSSR a jeho časopisy
Dovolte, abych těm z vás, kteří se zajímáte o informace z historie SSSR, doporučil WWW stránky poskytující informace o časopisech, vycházejících v Sovětském svazu, často i s ukázkami z obsahu.
Národní knihovna vystaví nejcennější knihu, Vyšehradský kodex (31. 1. – 1. 2. 2015)
Kodex je unikátním románským rukopisem. Jedná se o nejstarší rukopisnou památku, kterou okolnost jejího vzniku pojí s českým prostředím. Touto okolností byla korunovace knížete Vratislava II. prvním českým králem dne 15. června 1086. Kodex vyšehradský je proto také někdy nazýván Korunovačním kodexem. Vratislav II. kodex zařadil do svých sbírek na Vyšehradě, kde sídlil, odtud tedy jeho přídomek vyšehradský. Rukopis obsahuje 108 pergamenových listů, přičemž 26 stran je zdobeno obrazy evangelistů, genealogií rodu Kristova, čtyřmi předobrazy ze Starého zákona a christologickým cyklem o 29 výjevech. Na foliu 68r je iniciála „D“ zahajující čtení na den sv. Václava, což dokládá bohemikální charakter této památky.
Dvoudenní výstava představí originál Kodexu vyšehradského i jeho faksimile, kterým bude možné s asistencí listovat. Vstup zdarma.
Zrcadlová kaple Klementina
so: 7 – 20 hodin, ne: 7 – 19 hodin
Zdroj: TZ NK
Historie propagandy – klíčová dírka do minulosti lidstva
Propaganda, jedna z karet v pokeru, který lidstvo hraje o to, kdo bude mít víc rohlíků k snídani. V reálném čase často slouží demagogii, pokoušející se překroutit skutečnost. Paradoxně, s odstupem času se stává nástrojem, pomocí kterého lze usuzovat, jaká byla minulá doba reálně.
Nabízím vám tedy tip na WWW stránky, které obsahují výběr z dostupných propagandistických děl, použitých v minulých epochách. Nabídka je strukturována nejen podle doby – před 1918, mezi válkami, WWII, po druhé světové, současnost, ale i podle regionů, podle toho, ve kterých právě v daném období významnější propaganda vznikala. WWW stránky nabízejí zdarma základní přehled s konkrétními příklady dobové propagandy, často doplněný o placený obsah, např. s obsahem jednotlivých čísel časopisů.
TV tip: Jaký umíráček zazní těm, kdož zemřou na jatkách?
V roce stého výročí zahájení I. světové války připravila tv stanice BBC ve spolupráci s polskými kolegy pětidílnou minisérii Passing Bells (umíráček či zvony loučení).
Pokud čekáte potoky krve, střety pacifistických vojínů se zupáckými poddůstojníky a důstojníky, “vysokou hru patriotů” a podobně, nedočkáte se. Středem pozornosti je intimní příběh. Vlastně dva – mladého Angličana Thomase (Paddy Gibson) a Němce Michaela (Jack Lowden). To, co se zdá zprvu jako výhoda, se však ukáže jako problém.
Drama bez drama
Ti dva sedmnáctiletí se ani jednou nesetkají se šikanou, všichni vojáci jsou kamarádi. Nikdo takřka nepochybuje o tom, že by rozkazy mohly být špatné a že se vrhají na jatka. Vojáci umírají bezkrevně, a to často doslova. Nevolám po potocích krve a povalujících se končetinách a vyhřezlých vnitřnostech, ale taková válka přece bývá a obejít se takřka bez toho dělá z dramatické situace plakátek.
Místo toho divák čeká, kdy se hlavní hrdinové z opačných stran (kteří oba narukují dobrovolně, nadšeně a lžou o svém věku, aby mohli do boje) setkají. Protože to je nabíledni, jakkoli se to může zdát nepravděpodobné.
150 minut jde tak nějak příliš po srsti, ačkoli se seriál všemožně snaží být ponurý a dramatický. Zobrazení bojových scén jinak, než na plné pecky, prostě dnes nemůže fungovat. Taková je doba a na méně citlivé duše a cyniky to jinak nezabírá. Čítanková ukázka nedokáže běsi a děsy zprostředkovat, bez hlasité bolesti je válečné drama méně uvěřitelné.
Bod zlomu Somma?
A přes všechno, co dosud padlo, jsou některé okamžiky mrazivé. Předpokládá to ovšem alespoň povšechnou znalost průběhu války. Když seržant burcuje před bitvou mužstvo se slovy, že teď přijde onen průlom, že teď Němec uvidí, zač je toho loket a uzaře svůj motivační proslov slovy “…zde, na Sommě”, padne divákovi čelist, protože ví, že za pár měsíců se spojenci posunou asi o tři kilometry a sbírat budou půl milionu mrtvých. Protože ví, že se ocitl uprostřed britského traumatu, srovnatelného s tím, čím je Verdun pro Francouze nebo Kosovo Pole pro Srby.
Několik takových okamžiků jsem si “užil”, netuším ale, kolik z nás je tak citlivých duší. Každopádně pro milovníky “intimního osvětlení” je tento seriál zjevně určený a určitě si takový divák přijde na své.
Svou sílu má, když matka jednoho z hrdinů prohlásí, že nedokáže na ulici potkávat sousedky, protože se cítí provinile, že její syn ještě žije a jeich nikoli. Když rodiče i vojáci přemítají, co napsat v dopise a nakonec lžou obě strany, protože pravda (hlad, smrt, stesk, bída, šílenství) přece nikomu nepomůže.
Když polská ošetřovatelka líčí, že zatímco ona patří k britské straně, její otec bojuje na straně Spolku. “My Poláci bojujme na jakékoli straně”, s tím, že bez ohledu na válčící stranu doufá v nezávislost Polska, pochopíme, že nešlo jen krvavé bitvy, ale i osudy celých národů.
Buď jak buď, ty dvě a půl hodiny nebyly úplně ztraceným časem, BBC umí své filmy točit. Možná jsem jen očekával víc, než jen “pomalý” příběh z učebnice či čítanky. Ale i za ten krátký čas postřehnete, jak se z nadšených puberťáků hrajících si na vojáky stanou strhané zničené okoralé bytosti, kterým válka víc vzala než dala. Dejte i přes mé výhrady šanci Passing Bells, pojmenované po prvním verši básně vojáka Wilfreda Owena, který zemřel 4. listopadu 1918, týden před koncem války. Snad vás jako mě nebude iritovat, že i poslední pruský vesničan či vojín hovoří dokonalou BBC english.
BBC One
Válečný / Drama
Velká Británie / Polsko, 2014, 5×30 min
Budyšínský rukopis bude vystaven teprve podruhé v novodobé historii (30. 1. – 1. 2. 2015)
Od pátku 30. ledna do neděle 1. února obohatí výstavu Hrady a zámky objevované a opěvované, která probíhá od prosince v Jízdárně Pražského hradu, unikátní exponát: Budyšínský rukopis, nejstarší dochovaná verze Kosmovy kroniky a jeden z nejvzácnějších a nejopatrovanějších pokladů české historie. Národní muzeum, v jehož sbírkách se rukopis nachází, jej od restaurování v 90. letech zpřístupňuje teprve podruhé.
„Vystavení Budyšínského rukopisu na výstavě Hrady a zámky objevované a opěvované je jedinečný okamžik, kdy bude možné na Pražském hradě, v symbolickém i faktickém centru českého státu a ideovém předobraze dalších hradů na českém území, vidět nejstarší záznam textu, který Hradu odkazem na mytologii jeho význam přisoudil. Tři dny, po něž bude Budyšínský rukopis na výstavu zapůjčen, proto představují výjimečnou příležitost poznat na jednom místě a v jednom okamžiku ty nejcennější předměty, které nám dějiny zanechaly,“ říká Naďa Goryczková, generální ředitelka Národního památkového ústavu.
Budyšínský rukopis, malá kniha ručně psaná na pergamen (vyčiněnou dobytčí kůži), vznikl na přelomu 12. a 13. století. Poprvé se v něm objevuje postava praotce Čecha a také pověst o věštkyni Libuši, která označila Pražský hrad za zářivé místo „Slávy“ a „Útěchy“, když prorokovala: „…Hrad, jehož pověst se dotkne nebes … mez mu určují vltavské vlny … na severní straně potok Brusnice, na jihu široká hora velmi skalnatá, která se od skal nazývá Petřín.“
Přestože Budyšínský rukopis vznikl pravděpodobně v českém prostředí, je psán latinsky písmem zvaným pozdní karolínská minuskula. Na přední straně rukopisu je vyobrazení Pražského hradu s postavami Čecha a Lecha, namalované na papír; do knihy bylo vlepeno až dodatečně (postava Lecha se v textu Kosmovy kroniky neobjevuje), snad v době, kdy byl rukopis vlastnictvím známého husitského kazatele Václava Korandy (1422/5–1519). V 15. století také někdo do rukopisu doplnil drobné poznámky a přepsal některá slova, snad už v té době zastaralá a nesrozumitelná.
S pozůstalostí Václava Korandy se Budyšínský rukopis pravděpodobně dostal do knihovny Karlovy koleje pražské univerzity. Podle některých hypotéz byl rukopis po určitý čas také součástí rožmberské knihovny a později královské knihovny na Pražském hradě. Za třicetileté války byl odvezen do ciziny a nakonec se dostal do gersdorfské knihovny v Budyšíně. V roce 1952 získala rukopis Knihovna Národního muzea darem od Klementa Gottwalda, jemuž ho věnoval prezident tehdejší NDR Wilhelm Pieck.
Vzhledem k fyzickému stavu zůstával rukopis dlouho ukryt před zraky veřejnosti. Po restaurování, které proběhlo v 90. letech, byl vystaven pouze jedinkrát, v roce 2011 na úspěšné výstavě Staré pověsti české v historické budově Národního muzea. Jeho zapůjčení na výstavu Hrady a zámky objevované a opěvované vyžaduje dodržení přísných bezpečnostních a klimatických podmínek. Vitrína, v níž bude Budyšínský rukopis vystaven, však nezůstane prázdná ani po navrácení památky do Knihovny Národního muzea; nahradí jej totiž starý tisk Kosmovy kroniky z roku 1621, uložený běžně v knihovně hradu Křivoklát. Obdivovat jej pak bude možné po celou dobu výstavy, tedy do 15. března 2015 denně od 10 do 18 hodin.
Zdroj: TZ NPÚ
Kniha: Josef Janáček: Ženy české renesance
Dovolte, abych Vás upozornil na existenci knihy, která mluví o životě člověka i lidí lidsky a díky časovému odstupu od doby, kterou popisuje, i bez velkého ideologického nebo jiného patosu.
Doba předbělohorská nebyla v Čechách jednoduchá, stejně jako v celé Evropě. Autor vypráví o životě Polyxeny z Perštejna a dalších českých žen, o jejich starostech, radostech, láskách a především, o jejich obživě. Vznikla tím kniha, která věcně, realisticky a skoro naturalisticky popisuje dobu předbělohorskou v Čechách, ale zachycuje život natolik prostým způsobem, že doba přestává být důležitou a čteme o lidech a lidském rodu jako takových, bez ohledu na to, v jaké době se jejich osudy odehrávají. A v mnohých případech zřejmě jedním dechem.
Závěrečný zkratkovitý popis dalších osudů světa popisovaných postav jen dokresluje, o čem život člověka mezi lidmi je. O tom, že kniha má své kvality, svědčí i její trojí vydání, v Československém spisovateli 1976 a 1987, v nakladatelství Brána v roce 1996.
Podrobněji v ČBDB, kde získala hodnocení 85%, viz http://www.cbdb.cz/kniha-17260-zeny-ceske-renesance-zeny-ceske-renesance.