V aktuálním čísle revue Paměť a dějiny najdete hned na prvních stránkách text Romana Johna nazvaný “Tenhle zápas nemohl vyhrát”. Jde o připomenutí nedožitých stých narozenin hokejového brankáře Bohumila Modrého. Populární sportovec byl hvězdou třicátých a čtyřicátých let minulého století a v jeho životopise se autor samozřejmě zabýval hlavně pozdějším obdobím, kdy se Boža Modrý dostal do spárů komunistů a skončil ve vezení, které mu nakonec zničilo zdraví a zavinilo jeho předčasný odchod.

Další text autorů Ivo Pejčocha a Jiřího Plachého čtenářům přibližuje několik neznámých procesů z doby po roce 1948. Jde o příběhy těch, kteří se “obohacovali na úkor společnosti”, šmelili s potravinovými lístky a nelegálně schraňovali majetek. Tito nepřátelé hospodářství končili na popravišti a jejich tresty se nedají nazvat jinak než exemplárními. Novinové titulky té doby dávaly všem jasný vzkaz – “Trest smrti za šmelinu” nebo “Tři velkošmelináři byli popraveni”. Tento článek mě z celého letošního třetího čísla zaujal asi nejvíc – osudy odsouzenců, jejichž asi ne tak závažné prohřešky, měly hlavně strašit veřejnost a odrazovat jí od něčeho podobného. Posloužily k očerňování bývalých živnostníků, k propagandě proti soukromému vlastnictví v nejhorší podobě.

Prokop Tomek ve článku “Dům, v němž bydlel i Guevara” představuje příběh konspiračního (rozumějte estébáckého) domu v Ládví u středočeské Kamenice. V krásné vilce bydlel JUDr. Jaroslav Krejčí, protektorátní ministr, a později sloužil dům mnoho let jako útočiště pro nejrůznější zahraniční rozvědčíky.

Jiří Plachý v následujícím textu upozorňuje na zapomenutého letce Václava Martínka, jednu z prvních obětí komunistického puče. tento západní voják se se změnou režimu nesmířil a už koncem února roku 1948 spáchal sebevraždu.

Michaela Stoilova moderovala pražské setkání (měl jsem možnost se ho účastnit, poznámky si přečtěte zde) s ruskou disidentkou Olgou Iofe a pro Paměť a dějiny připravila materiál v podobě rozhovoru a fotodokumentace. Tomáš Jakl se věnoval radiodepeším Kominterny, kreté kromě jiného odhalovaly financování KSČ z Moskvy v roce 1936.

Příběh rodiny Piskáčkových (pomáhali Kubišovi a Gabčíkovi po jejich návratu do Protektorátu) vypráví Vlastislav Janík. I tito hrdinové skončili na popravišti v Mauthausenu, autor článku se zabývá jejich zapojením do odboje a jejich podílu na úspěchu akce Anthropoid.

Petr Mallota upozorňuje na antikomunistického odbojáře Jaroslava Kaplana. Ten bojoval proti režimu anonymními dopisy a jako jejich autor byl odhalen až po mnoha letech. Jeho texty stojí za přečtení, jsou velmi kultivované, propracované a klidně by díky své kvalitě mohly sloužit jako “oficiální” protirežimní manifesty. Alfons Adam nabízí čtenářům možnost prohlédnout si fotky nuceně nasazených sovětských zajatců v roce 1942 v Horním Litvínově, za přečtení stojí i autentické vzpomínky Oty Ulče na jeho službu u PTP.

I tentokrát musím poděkovat všem autorům za perfektní texty a hlavně z pohledu mainstreamu okrajová a nesmírně zajímavá témata. Máte-li zájem o předplatné, zařídit ho můžete tady. Těžko najít zajímavější čtivo.