Náhodou jsem objevil web DocumentaryHeaven, místo, kde si online a zdarma můžete přehrávat dokumenty z mnoha oblastí a témat. Samozřejmě nechybí ani sekce “History”, nabízející skvělé dokumenty o různých obdobích. Jsou jich stovky, určitě si najdete to, co vás zajímá.
Dnes máme pátek třináctého, všichni víme, že je tento den obecně považován za nešťastný. Víte ale proč, odkud tato pověra pochází? Osvětlí nám to jako v mnoha případech Wikipedia.
Na Velký pátek byl ukřižován Ježíš Kristus a při Poslední večeři sedělo u stolu třináct lidí a ten třináctý z nich byl Jidáš, který Krista zradil.
Židé považovali třináctku za nešťastnou, protože třináctým písmenem v hebrejské abecedě je písmeno M, což je první písmeno ve slově Mavet, které znamená “smrt.”
Zcela reálný základ má tato pověra v pátku 13. října 1307. Právě tento den začal francouzský král Filip IV. Sličný s pronásledováním a zatýkáním templářů, po kterém následovalo mučení a smrt mnoha z těchto rytířů a následný zánik řádu. Od tohoto dne následovníci templářů považovali pátek třináctého za ďábelský a nešťastný den.
V některých zemích, například ve Španělsku a Latinské Americe, je za nešťastný den považováno úterý třináctého.
Nešťastný pátek třináctého se tedy zakládá na hned několika nepříjemných zkušenostech lidstva. Nedivme se tedy, že když se nám v tento den něco nepříjemného přihodí, svádíme to na to zpropadené datum…
Myslíte si, že dějiny jsou něčím neživým, o čem se dozvídáme pouze prostřednictvím knih a článků historiků? Pak jste tedy na velkém omylu, nedílnou součástí historie jsme my všichni, naši předci. I oni mají občas co vyprávět, byli přece přímými svědky dějin a důležitých událostí.
Zkoušeli jste se někdy zeptat rodičů nebo prarodičů, co zajímavého zažili? Pokud ne, puste se do toho, dost možná budete překvapeni.
Já osobně jsem se poměrně šťastnou náhodou dozvěděl, že moje maminka se narodila za dost dramatických okolností. V občance má datum narození 14. února 1945. Ten den se nedá vůbec označit za šťastný, tenkrát spojenci omylem bombardovali Prahu, mysleli si, že pouští bomby na Drážďany, ale spletli se. Moje máma se narodila právě ve chvíli, kdy probíhalo bombardování – poprvé nespatřila světlo světa v porodnici nebo doma, ale v protileteckém krytu. Nakonec včechno dobře dopadlo.
A můj děda? I on měl co vyprávět. Byl nuceně nasazen v Breslau, během jednoho z mnoha bombardování průmyslového centra spojenci se mu podařilo utéct a za poměrně dramatických okolností se dostal až domů, kde se mnoho měsíců skrýval. Babička si užila výslechy na Gestapu, které se ale nedaly označit za tvrdé. Byla totiž těhotná a gestapáci s ní podle toho zacházeli. I když dostávali jedno anonymní udání za druhým, že je děda doma a kdesi se přes den schovává, moc to neřešili. Celá tato větev mojí rodiny se dočkala konce války bez větší úhony. Děda si po válce nezadal s komunisty a podle toho bylo pak s jeho rodinou zacházeno. Máma to měla těžké ve škole a o tom, že by se stala zdravotní sestrou, jak chtěla, nemohlo být ani řeči.
A táta? Ten zase může vyprávět o undergroundu, navštěvoval koncerty zakázaných kapel, pamatuje legendární výstupy Plastic People of The Universe. Říká, že hudba to byla strašná, skoro se nedala poslouchat. Ale atmosféra byla prostě nenahraditelná.
Tohle je krátký příběh mých předků, v jiných větví mojí rodiny se dělo také mnoho zajímavého, ale neměl jsem to štěstí, že bych do oněch událostí nějak více pronikl.
Neváhejte, a zeptejte se rodičů a prarodičů, co zajímavého zažili. Možná budete mile překvapeni a jejich vyprávění si nic nezadá s knihami historiků. Pokud se dozvíte něco zajímavého (a já si jsem jistý, že to tak bude), neváhejte a pošlete mi (na e-mail jan.handl@historieblog.cz) příběh vaší rodiny. Rád ho zveřejním.
Audiokniha Panovníci českých zemí je v Audiotéce zařazena do sekce pohádek. Hodí se ale spíše do škatulky historické a populárně naučné. O co vlastně jde? Vladimír Brabec čte krátké medailonky o našich panovnících, a to od Sáma až po Masaryka.
Kdybych měl říci, komu by se tato kniha mohla líbit nejvíce, jistě bych jmenoval žáky a studenty zabývající se dějepisem. O každé postavě z našich dějin se totiž posluchač dozví to, na co se ho při zkoušení může zeptat učitel. Tedy kdy král vládl, čím se zapsal do dějin a pár dalších zajímavostí.
Audiokniha trvá dvě hodiny a dá se poslechnout na jeden zátah. Určitě bych doporučil například pro studenta třední školy před zkoušením v hodině dějepisu poslechnout si příslušné kapitoly. Mnohou souvislostí se v tomto omezeném formátu posluchač nedozví, ale informace mu jistě pohloubí znalosti a vylepší orientaci na ose českých panovníků.
Chválit Vladimíra Brabce je nošením dříví do lesa. Je jedním slovem skvělý, jeho hlas a projev se k dějinám prostě tak nějak hodí, a to bez debaty. Pokud si tedy chcete trošku srovnat nepořádek mezi českými králi (já osobně jsem ho měl opravdu velký), Vladimír Brabec je perfektním průvodcem. Nenuceně a zajímavě proplouvá staletími a uspořádává naše dějiny – stručně, jednoduše a přehledně.
Pokud se vám z mojí recenze zdá tato audiokniha až příliš jednoduchá a určená zejména dětem a studentům, nenechte se prosím mýlit. I já jsem se skvěle bavil a dvě hodiny strávené s českými panovníky prostě musím označit do dobře investovaný čas.
Pro zajímavost, zde jsou panovníci, zmínění v audioknize:
1. Sámo
2. Svatopluk
3. Kníže Václav
4. Boleslav I. Ukrutný
5. Boleslav II. Pobožný
6. Jaromír a Oldřich
7. Břetislav I.
8. Vratislav II.
9. Přemysl Otakar I.
10. Václav I.
11. Přemysl Otakar II.
12. Václav II.
13. Jan Lucemburský
14. Karel IV.
15. Václav IV.
16. Zikmund Lucemburský
17. Jiří z Poděbrad
18. Ferdinand I. Habsburský
19. Rudolf II.
20. Ferdinand II.
21. Marie Terezie
22. Josef II.
23. František II.
24. František Josef I.
25. Tomáš Garrigue Masaryk
