Pokud si chcete udělat přehled o tom, jak se vyvíjela první světová válka na svém počátku a co jí vlastně způsobilo, tak mohu doporučit skvělou timeline BBC.
Archiv štítku: válka
TV tip: Jaký umíráček zazní těm, kdož zemřou na jatkách?
V roce stého výročí zahájení I. světové války připravila tv stanice BBC ve spolupráci s polskými kolegy pětidílnou minisérii Passing Bells (umíráček či zvony loučení).
Pokud čekáte potoky krve, střety pacifistických vojínů se zupáckými poddůstojníky a důstojníky, “vysokou hru patriotů” a podobně, nedočkáte se. Středem pozornosti je intimní příběh. Vlastně dva – mladého Angličana Thomase (Paddy Gibson) a Němce Michaela (Jack Lowden). To, co se zdá zprvu jako výhoda, se však ukáže jako problém.
Drama bez drama
Ti dva sedmnáctiletí se ani jednou nesetkají se šikanou, všichni vojáci jsou kamarádi. Nikdo takřka nepochybuje o tom, že by rozkazy mohly být špatné a že se vrhají na jatka. Vojáci umírají bezkrevně, a to často doslova. Nevolám po potocích krve a povalujících se končetinách a vyhřezlých vnitřnostech, ale taková válka přece bývá a obejít se takřka bez toho dělá z dramatické situace plakátek.
Místo toho divák čeká, kdy se hlavní hrdinové z opačných stran (kteří oba narukují dobrovolně, nadšeně a lžou o svém věku, aby mohli do boje) setkají. Protože to je nabíledni, jakkoli se to může zdát nepravděpodobné.
150 minut jde tak nějak příliš po srsti, ačkoli se seriál všemožně snaží být ponurý a dramatický. Zobrazení bojových scén jinak, než na plné pecky, prostě dnes nemůže fungovat. Taková je doba a na méně citlivé duše a cyniky to jinak nezabírá. Čítanková ukázka nedokáže běsi a děsy zprostředkovat, bez hlasité bolesti je válečné drama méně uvěřitelné.
Bod zlomu Somma?
A přes všechno, co dosud padlo, jsou některé okamžiky mrazivé. Předpokládá to ovšem alespoň povšechnou znalost průběhu války. Když seržant burcuje před bitvou mužstvo se slovy, že teď přijde onen průlom, že teď Němec uvidí, zač je toho loket a uzaře svůj motivační proslov slovy “…zde, na Sommě”, padne divákovi čelist, protože ví, že za pár měsíců se spojenci posunou asi o tři kilometry a sbírat budou půl milionu mrtvých. Protože ví, že se ocitl uprostřed britského traumatu, srovnatelného s tím, čím je Verdun pro Francouze nebo Kosovo Pole pro Srby.
Několik takových okamžiků jsem si “užil”, netuším ale, kolik z nás je tak citlivých duší. Každopádně pro milovníky “intimního osvětlení” je tento seriál zjevně určený a určitě si takový divák přijde na své.
Svou sílu má, když matka jednoho z hrdinů prohlásí, že nedokáže na ulici potkávat sousedky, protože se cítí provinile, že její syn ještě žije a jeich nikoli. Když rodiče i vojáci přemítají, co napsat v dopise a nakonec lžou obě strany, protože pravda (hlad, smrt, stesk, bída, šílenství) přece nikomu nepomůže.
Když polská ošetřovatelka líčí, že zatímco ona patří k britské straně, její otec bojuje na straně Spolku. „My Poláci bojujme na jakékoli straně”, s tím, že bez ohledu na válčící stranu doufá v nezávislost Polska, pochopíme, že nešlo jen krvavé bitvy, ale i osudy celých národů.
Buď jak buď, ty dvě a půl hodiny nebyly úplně ztraceným časem, BBC umí své filmy točit. Možná jsem jen očekával víc, než jen “pomalý” příběh z učebnice či čítanky. Ale i za ten krátký čas postřehnete, jak se z nadšených puberťáků hrajících si na vojáky stanou strhané zničené okoralé bytosti, kterým válka víc vzala než dala. Dejte i přes mé výhrady šanci Passing Bells, pojmenované po prvním verši básně vojáka Wilfreda Owena, který zemřel 4. listopadu 1918, týden před koncem války. Snad vás jako mě nebude iritovat, že i poslední pruský vesničan či vojín hovoří dokonalou BBC english.
BBC One
Válečný / Drama
Velká Británie / Polsko, 2014, 5×30 min
Soud rozhodl, vydání Hitlerových projevů není trestným činem
Vydání knihy Adolf Hitler: Projevy není trestným činem a jeho vydavatelům nehrozí žádný postih. Rozhodl tak Krajský soud v Brně. Obžaloba ve vydání publikace s 18 projevy nacistického diktátora spatřovala schvalování genocidy. Kniha je stále v prodeji.
Foto: http://eshop.guidemedia.cz
Majitelům brněnského vydavatelství Guidemedia Pavlu Kamasovi a Lukáši Novákovi i tvůrci publikace Stanislavu Beerovi hrozilo až deset let vězení. Podle ČTK ale tvrdí, že genocidu neschvalují a vydáním projevů jen čtenářům předložili historické dokumenty. Názor na projevy si mají čtenáři udělat sami. Knížka vyšla v roce 2012 v nákladu 10 000 kusů, vloni byla vyprodán a vyšel dotisk. Před soudem stál v minulosti podle ČTK také vydavatel Hitlerovy knihy Mein Kampf. Dostal podmínku a nakonec byl Nejvyšším soudem v roce 2005 zproštěn viny.
Zdroj: České noviny
Fotograf vyvolal zapomenutý film vojáka z druhé světové války
Fotograf Levi Bettweiser je muž, který hledá a zachráňuje staré a nevyvolané role filmu ze vzdálených koutů světa. Nedávno narazil jeden z jeho největších nálezů: 31 nevyvolaných snímků filmu nafoceného vojákem během druhé světové války.
Bettweiser nám říká, že našel film na konci roku 2014 na aukci v Ohiu. Asi polovina ze snímků byla označena různými popisky (například Boston Harbor, Lucky Strike Beach, LaHavre Harbor). „Nevím nic o tom, kdo film nafotil nebo komu patřil,“ říká. Každopádně autor snímků byl na svojí dobu velmi zdatným fotografem a jeho práce je nádherná.
Zdroj: http://petapixel.com/2015/01/16/31-rolls-undeveloped-film-soldier-wwii-discovered-processed/
TOP 20 stíhacích es první světové války
Viděli jste někdy tabulku nejlepších stíhacích es první světové války, nerozdělenou podle národností, ale seřazenou jednoduše podle počtu sestřelů? Z tohoto souhrnu si můžete udělat obrázek, jakých národností byli ti nejlepší.
Jméno | Sestřely |
---|---|
Manfred von Richthofen (Německo) | 80 |
Rene Fonck (Francie) | 75 |
William Bishop (Kanada) | 72 |
Ernst Udet (Německo) | 62 |
Edward Mannock (Spojené království) | 61 |
Raymond Collishaw (Kanada) | 60 |
James McCudden (Spojené království) | 57 |
Andrew Beauchamp-Proctor (Francie) | 54 |
Georges Guynemer (Francie) | 54 |
Erich Lowenhardt (Německo) | 54 |
Donald MacLaren (Kanada) | 54 |
William Barker (Kanada) | 52 |
Josef Jacobs (Německo) | 48 |
Werner Voss (Německo) | 48 |
George McElroy (Spojené království) | 47 |
Robert Little (Austrálie) | 47 |
Charles Nungesser (Francie) | 45 |
Fritz Rumey (Německo) | 45 |
Rudolf Berthold (Německo) | 44 |
Albert Ball (Spojené království) | 44-47 |
Ve válce umírala i zvířata
Jak píše Anna Huliciusová ve svém článku „Na frontách první světové války umírali nejen lidé“ pro speciál Xantypy – první světová válka nepřinesla utrpení jenom lidem. „Válčilo“ i mnoho tisíc zvířat, koní, psů, volů, mezků, oslů a dokonce i holubů. Zvířata byla přítomna na frontě v těch nejtěžších bojích – vojsko je používalo k transportu zbraní a munice, k doručování zpráv nebo vyhledávání raněných.
Památník Animals In War v Londýně, foto filmeducation.org
První světová válka přišla v době, kdy se motorizace vojsk teprve rodila, většina vojáků a jejich výzbroje se přepravovala po svých nebo na koních. Koňmi byla vlášena těžká děla a když se dostaly jednotky do palby, koně byli masakrováni stejně jako lidé. Zvířata na frontě často propadala šílenství, nechápala, co se kolem děje.
Psi byli na frontě vítanými společníky, tvory, ke kterým se mohli unavení vojáci přivinout. Mnoho mužů umřelo v obrovských bolestech vedle čtyřnohého přítele, který je často zachránil z nějtěžší palby. Psi díky svému čichu hledali raněné nebo varovali lidi před jedovatými plyny. Někdy bojovali proti krysám, jindy tahali zraněné na obvaziště.
Málo známým faktem je účast holubů, a to jiná, než při dopravě zpráv. Holubi byli vybavováni malými kamerami a za letu snímali nepřátelské pozice. Za letu rychlostí 80 km/h nasnímal holob až 12 obrázků. Ano, stále mluvíme o první světové válce, tehdy šlo o velmi vyspělou průzkumnou technologii.
Po válce vznikaly nejen pomníky zabitým lidem, ale i zvířatům. Od roku 2004 stojí nejznámější z nich v londýnském Hyde Parku, je nazván Animals in war.
Víte, že stíhacími esy byly i Rusky Lili a Káťa?
Asi je vám známo, že titulem stíhací eso se může pochlubit letec, který dosáhl ve vzduchu pěti a více vzdušných vítězství. Es bylo během první a druhé světové války mnoho stovek, nejlepším esem byl Erich Hartmann, Němec, který během druhé světové války sestřelil (podle výkazů) 352 hlavně sovětských letadel. Neuvěřitelné číslo, že? Hartmann a jemu podobní kosili desítky Rusů měsíčně.
Foto: valka.cz
Zajímavostí z historie stíhacích es druhé světové války je fakt, že tohoto titulu dosáhly i dvě ruské pilotky. Cituji ze článku na iDNESu:
Zcela ojedinělý je 586. stíhací letecký pluk, v jehož řadách vyrostla jediná dvě ženská stíhací esa, Lidia „Lili“ Litvjak a Jekatěrina „Káťa“ Budanova, v historii letectva. Ačkoli se statistiky křehce vypadající „Lili“ Litvjak liší zdroj od zdroje, měla na kontě minimálně šest sólových sestřelů, u kterých se podařilo dohledat i jména pilotů na německé straně. Tři z nich byla esa s 11, 30 a 82 sestřely. Lili se nevrátila z doprovodu šturmoviků Il-2 dne 1. srpna 1943. Posmrtně byla vyznamenána hvězdou Hrdiny Sovětského svazu.
Také počet uváděných sestřelů Káti Budanové se liší, ale dohledatelných je minimálně šest individuálních vítězství. Nejoptimističtější zdroje uvádějí číslo 12. Jejím přemožitelem byl buď Georg Schwientek, nebo Emil Bitsch od JG52, protože to byli jediní piloti, kteří si 19. července 1943, kdy se nevrátila z operačního letu, nárokovali sestřel Jaku-1 v prostoru Novokrasnovka. Budanova dostala řád hrdinky Ruské federace až dlouho po válce.
Sovětské pilotky jsou opravdu jedinými, které zasáhly do válečných bojů a získaly titul leteckého esa. V letectvu sloužily i Američanky nebo Britky, ale do vzduchu se moc často nedostávaly, natož aby se utkaly s nepřítelem. Výkony Sovětek jsou z tohoto pohledu výjimečné a unikátní.
Audiokniha: Na křídlech RAF
Audiokniha Na křídlech RAF není zvukovým zpracováním žádného beletristického díla, ale jde o soubor dobových záznamů československého vysílání BBC z Londýna. O to je tohle dílko zajímavější. Nabízí například záznamy hlasů ministra Masaryka a mnohých československých válečných letců.
Ti se rádi vysílání účastnili a tak trochu spoléhali na to, že jejich hlas navzdory rušičkám v Protektorátu zachytí příbuzní doma. Můžeme slyšet povídání o válečných akcích pohledem jejich přímých aktérů.
Více než hodina záznamů velmi cenných a zajímavých reportáží ukazuje, že naši letci byli chlapi jako všichni ostatní, dokázali si dělat legraci i ze smrti. Popisovali, že nejtěžší chvíle zažívali po ztrátě svých kamarádů a v jedné reportáži zazněla informace o tom, že Britové si na Čechoslovácích ze všeho nejvíc váží věrnosti. Právě věrnost republice se prolíná všemi částmi audioknihy.
Je zajímavé slyšet hlasy osobností našeho západního odboje. Třeba letecké eso Karel Kuttelwascher by se u mikrofonu mohl s klidem život, těžko bychom podle poslechu odhadli, že nejde o rozhlasového profesionála.
Je škoda, že se podobných dokumentárních audioknih neobjevuje více. Jde o materiály, které si zaslouží být živé, mimo archivy. Koncept dokumentárních audioknih, tedy sebraných záznamů z vysílání či archivů, by si zasloužil pozornost posluchačů i vydavatelů. Tyto audioknihy totiž poskytují skvělý pohled do minulosti trochu jiným způsobem, než beletristickým zpracováním událostí, které jsou ozdobou našich vojenských dějin.
Obsah:
Úvod, šraml čs. letců v Británii
Jan Masaryk, zahájení vysílání z Londýna (1939)
Vyprávěná historie 1. čs stíhací perutě v Anglii (1940)
Slib čs válečných letců (1940)
Vyprávění o životě čs vojáků v Anglii (1940)
Bitva na poli válečné propagandy (1940)
Vztahy s Angličany, vzpomínky na domov (1940)
Písnička čs letců (1941)
Generál Karel Janoušek k výročí první čs perutě RAF rekapituluje osudy letců, kteří uprchli z protektorátu (1941)
Zkušenosti stíhacího pilota (1942)
Stroje ve válce – zvukový obraz letounů Spitfire (1943)
Úkoly pozemního personálu (1942)
Rozhovor s hrdinou (1942)
Letec Karel Kuttelwascher po návratu z USA (1944)
Popis bojové operace nad Francií (1943)
Třetí výročí čs bombardovací peruti (1943)
Vyprávění posádek bombardérů o náletech na Berlín (1944)
Návrat 1500 letců z Británie do Československa (1945)
Slavnostní přehlídka letectva a pochod Prahou (1945)

Bohumil Kubišta. Jediný malíř, který potopil ponorku

Umělců bojujících v první světové válce bylo víc. V řadách kanadské armády se do zákopů ve Francii dostal spisovatel Raymond Chandler (1888–1959), zranění a dva roky pobytu v německém zajateckém táboru zase potkaly herce Maurice Chevaliera (1888–1972).
Český sochař Otto Gutfreund (1889–1927) vstoupil do francouzské cizinecké legie, později požádal o začlenění do regulérní armády nebo legií československých, v čemž mu jednak nebylo vyhověno a jednak byl uvězněn. Emil Filla (1882–1953) zase za války pobýval v Holandsku a působil zde v českém odboji, tzv. Maffii.
Pokračování textu Bohumil Kubišta. Jediný malíř, který potopil ponorku
Tip: Podívejte se online na celý seriál Druhá světová válka v barvě
Původně jsem chtěl připravit článek s vloženými videy všech dílů skvělého seriálu Druhá světová válka v barvě, ale zjistil jsem, že to už přede mnou udělal někdo jiný, takže jenom odkáži – všechny díly si můžete přehrát zde.