Hra je navržena tak, aby mohla buď jen bavit nebo i sloužit jako školní nebo obecně naučná pomůcka. Je vlastně prezentací Microsoft Powerpoint, poskytována zdarma portálem #rvpcz, na jehož stránku tento odkaz vede. Na této stránce naleznete návod jak postupovat pro stažení hry.
Archiv pro měsíc: Leden 2015
Zájem o státní hrady, zámky a ostatní památky ve správě NPÚ byl v roce 2014 mimořádný
Speciálními prohlídkami, oslavami adventu, ale hlavně otevřením výpravné výstavy Hrady a zámky objevované a opěvované žily v posledním měsíci roku 2014 památky ve správě Národního památkového ústavu. Zakončily tak úspěšnou sezonu, během níž se práce kastelánů a jejich týmů zúročila v podobě výborné návštěvnosti – na památky dorazilo 4 799 929 zájemců, což je bezkonkurenčně nejvíce za posledních několik let a o 575 tisíc víc než v roce 2013. Výstavu Hrady a zámky objevované a opěvované, otevřenou od 19. prosince v Jízdárně Pražského hradu, navštívilo v prvních dnech konání přes 9 tisíc návštěvníků.
Prohlídky památek včetně těch speciálních (pro rodiny s dětmi, noční i kastelánské), slavnosti jako Hradozámecká noc, kulturní akce (výstavy, koncerty, recitály) i další programy, například jarmarky a trhy, přitáhly v průběhu celého roku k památkám mimořádnou pozornost. Na 90 procent hradů a zámků zavítal ve srovnání s rokem 2013 vyšší počet návštěvníků, na třetinu z nich dokonce o více než 20 procent. V případě nejpopulárnějších památek, jako jsou zámek Lednice, hrad a zámek Český Krumlov, Konopiště či Kroměříž, to znamená o desítky tisíc návštěvníků více. Celkově přivítal NPÚ na svých 103 objektech 4 799 929 návštěvníků, což znamená oproti roku 2013 o 13,3 procenta více.
„Výstava Hrady a zámky objevované a opěvované i celá loňská sezona vypovídají o tom, že památky dnes nejsou jen svědky minulosti, strážci největších pokladů a dominantami krajiny, ale že jsou také živými centry kultury. Jsou to místa, která mají nezpochybnitelnou památkovou hodnotu a kulturně-historický význam, zároveň ale mají svým milovníkům stále co nového nabídnout. A přízeň, kterou lidé památkám ve správě NPÚ v tomto roce věnovali, to potvrzuje. Počet návštěvníků a hlavně fakt, že se lidé na památky vracejí, svědčí o tom, že kasteláni dělají svou práci dobře a při přípravách akcí a programů dokážou najít ty správné cesty. Snad se tento trend udrží,“ přeje památkám Naďa Goryczková, generální ředitelka NPÚ.
Nejnavštěvovanější památkou roku ve správě NPÚ se opět stal zámek Lednice, na který zavítalo 376 559 lidí, tedy o 14,7 procenta víc než roce 2013. Ve velmi těsném závěsu za ním je hrad a zámek Český Krumlov s 367 629 návštěvníky a trojici nejoblíbenějších českých památek uzavírá zámek Hluboká, který si prohlédlo 263 519 lidí. Kapacita návštěvnického provozu Hluboké je přitom prakticky naplněna, stejně jako kapacita hradu Karlštejn, který dlouhodobě navštěvuje kolem 220 000 zájemců o prohlídky ročně.
Přes sto tisíc návštěvníků vloni napočítalo celkem jedenáct památek spravovaných Národním památkovým ústavem, v roce 2013 jich bylo „jen“ devět. Skokanem roku, tedy památkou, na níž se návštěvnost zvýšila nejvíce (o 119 procent), se stal zámek Zákupy v Libereckém kraji s 35 894 návštěvníky (oproti 16 358 v roce 2013). Nový kastelán Petr Weiss se svým týmem pozměnil prohlídkovou trasu, připravil speciální stavebně-historické prohlídky i prohlídky upravené pro potřeby rodin s dětmi a zorganizoval řadu kulturních akcí. Ještě větší procentní růst zaznamenal zámek Stekník v Ústeckém kraji, který v květnu poprvé zpřístupnil své interiéry, konkrétně kapli a prostory prvního patra, a připravil i speciální prohlídky zaměřené na průběh restaurování zámku; přilákal tak téměř 4 tisíce návštěvníků, což je o 164 procent více než v roce 2013, kdy byl přístupný pouze park. O 108 procent více návštěvníků přišlo také na statek U Matoušů v Plzni-Bolevci, který však zatím nepořádá pravidelné prohlídky a je možné jej vidět pouze při zvláštních příležitostech. Další drobnější památkou, která zaznamenala velký úspěch, je Hamousův statek ve Zbečně. Těsně před Vánocemi, v neděli 21. prosince po půl jedenácté dopoledne, v něm přivítali stotisícího návštěvníka, přesněji řečeno návštěvnici, která při té příležitosti získala dárkový poukaz pro dvě osoby na soukromou noční prohlídku hradu Křivoklát (pod jehož správu Hamousův statek spadá) a možnost přenocování v apartmánu magistra Kelleyho.
Celoročně přístupné památky
Větší část památek ve správě NPÚ nemá – kvůli ochraně vybavení – v zimních měsících pravidelně otevřeno. Výjimkou je dvanáct míst, které je možné si prohlédnout po celý rok; denně má otevřeno Květná zahrada v Kroměříži a zámek Sychrov. Hrad a zámek Český Krumlov, zámky Hluboká nad Vltavou, Mníšek pod Brdy a Rožmberk a Betlém Hlinsko (součást souboru lidových staveb Vysočina) mají otevřeno denně kromě pondělí. Zámek Valeč otevírá každý den s výjimkou pondělí a úterý. O víkendu otevírají hrady Karlštejn a Křivoklát a brněnská vila Stiassni. Jihočeský hrad Nové Hrady naopak návštěvníky vítá ve středu a v pátek. Mnoho dalších památek je pak možné si prohlédnout na objednání – více informací na webu http://www.npu.cz/news/15510-n/ a na stránkách jednotlivých objektů.
Hrady a zámky objevované a opěvované
Celou zimní sezonu pomáhá milovníkům památek zpříjemnit velkolepá výstava Hrady a zámky objevované a opěvované v Jízdárně Pražského hradu, otevřená denně až do 15. března. Představuje přes 600 nejvzácnějších, nejhodnotnějších a nejzajímavějších exponátů z hradů a zámků celé České republiky, například relikviář svatého Maura z hradu Bečov, originály obrazů Mistra Theodorika a vrata z hradu Karlštejn, pískovcovou alegorii Pýchy sochaře Matyáše Bernarda Brauna z Kuksu, cestovní deníky básníka Karla Hynka Máchy s kresbami hradů v krajině, automobil Benz knížete Karla V. Schwarzenberga, o kterém se mluví i v knihách Jaroslava Haška, a další. Od prosincového zahájení výstavy si tyto poklady prohlédlo do konce roku 9201 návštěvníků, tedy v průměru 767 lidí za jeden den. V lednu však expozice nabídne mnoho dalšího – komentované prohlídky s autorem výstavy či kurátory, zábavné programy pro rodiny s dětmi, které pomohou prohloubit zážitky z výstavy, zajímavé akce pro školy s názvy Příběh skrytý v kabinetu, Kovářská krása nebo Cesta do středověku i semináře pro učitele (více na www.npu.cz/hrady-objevovane/vzdelavaci-programy/). Vstupné na výstavu činí 150 Kč, snížené 80 Kč (podrobnosti na www.npu.cz/hrady-objevovane/). Výstava je úvodem k projektu Po stopách šlechtických rodů – Velká hradozámecká inventura, jemuž se bude Národní památkový ústav věnovat po celý letošní rok.
Národní památkový ústav je největší příspěvkovou organizací Ministerstva kultury ČR. Současnými zákony je mu svěřena řada odborných úkolů v oblasti státní památkové péče. V oblasti výkonu odborné složky památkové péče disponuje sítí 14 územních odborných pracovišť se sídlem v každém kraji. Rovněž spravuje více než sto nemovitých památek (kromě hradů a zámků jsou to i významné klášterní areály, památky lidové architektury a technické památky 19. a 20. století) a v jejich rámci pečuje také o přibližně tři čtvrtě milionu sbírkových předmětů a též o typické součásti zámeckých i hradních areálů: historické zahrady a parky. www.npu.cz.
Zdroj: TZ NPÚ
Ve válce umírala i zvířata
Jak píše Anna Huliciusová ve svém článku “Na frontách první světové války umírali nejen lidé” pro speciál Xantypy – první světová válka nepřinesla utrpení jenom lidem. “Válčilo” i mnoho tisíc zvířat, koní, psů, volů, mezků, oslů a dokonce i holubů. Zvířata byla přítomna na frontě v těch nejtěžších bojích – vojsko je používalo k transportu zbraní a munice, k doručování zpráv nebo vyhledávání raněných.
Památník Animals In War v Londýně, foto filmeducation.org
První světová válka přišla v době, kdy se motorizace vojsk teprve rodila, většina vojáků a jejich výzbroje se přepravovala po svých nebo na koních. Koňmi byla vlášena těžká děla a když se dostaly jednotky do palby, koně byli masakrováni stejně jako lidé. Zvířata na frontě často propadala šílenství, nechápala, co se kolem děje.
Psi byli na frontě vítanými společníky, tvory, ke kterým se mohli unavení vojáci přivinout. Mnoho mužů umřelo v obrovských bolestech vedle čtyřnohého přítele, který je často zachránil z nějtěžší palby. Psi díky svému čichu hledali raněné nebo varovali lidi před jedovatými plyny. Někdy bojovali proti krysám, jindy tahali zraněné na obvaziště.
Málo známým faktem je účast holubů, a to jiná, než při dopravě zpráv. Holubi byli vybavováni malými kamerami a za letu snímali nepřátelské pozice. Za letu rychlostí 80 km/h nasnímal holob až 12 obrázků. Ano, stále mluvíme o první světové válce, tehdy šlo o velmi vyspělou průzkumnou technologii.
Po válce vznikaly nejen pomníky zabitým lidem, ale i zvířatům. Od roku 2004 stojí nejznámější z nich v londýnském Hyde Parku, je nazván Animals in war.
Infografika: Složení obyvatel Země, pokud by jich bylo jen 100
Prohlédněte si 1000 starých fotek amerických indiánů
Pokud vás zajímá historie amerických domorodců, tedy Indiánů, podívejte se na Pinterest, kde je k nalezení nástěnka s více než tisícovkou opravdu hodně starých fotek. Je to nádhera.
Víte, že stíhacími esy byly i Rusky Lili a Káťa?
Asi je vám známo, že titulem stíhací eso se může pochlubit letec, který dosáhl ve vzduchu pěti a více vzdušných vítězství. Es bylo během první a druhé světové války mnoho stovek, nejlepším esem byl Erich Hartmann, Němec, který během druhé světové války sestřelil (podle výkazů) 352 hlavně sovětských letadel. Neuvěřitelné číslo, že? Hartmann a jemu podobní kosili desítky Rusů měsíčně.
Foto: valka.cz
Zajímavostí z historie stíhacích es druhé světové války je fakt, že tohoto titulu dosáhly i dvě ruské pilotky. Cituji ze článku na iDNESu:
Zcela ojedinělý je 586. stíhací letecký pluk, v jehož řadách vyrostla jediná dvě ženská stíhací esa, Lidia “Lili” Litvjak a Jekatěrina “Káťa” Budanova, v historii letectva. Ačkoli se statistiky křehce vypadající “Lili” Litvjak liší zdroj od zdroje, měla na kontě minimálně šest sólových sestřelů, u kterých se podařilo dohledat i jména pilotů na německé straně. Tři z nich byla esa s 11, 30 a 82 sestřely. Lili se nevrátila z doprovodu šturmoviků Il-2 dne 1. srpna 1943. Posmrtně byla vyznamenána hvězdou Hrdiny Sovětského svazu.
Také počet uváděných sestřelů Káti Budanové se liší, ale dohledatelných je minimálně šest individuálních vítězství. Nejoptimističtější zdroje uvádějí číslo 12. Jejím přemožitelem byl buď Georg Schwientek, nebo Emil Bitsch od JG52, protože to byli jediní piloti, kteří si 19. července 1943, kdy se nevrátila z operačního letu, nárokovali sestřel Jaku-1 v prostoru Novokrasnovka. Budanova dostala řád hrdinky Ruské federace až dlouho po válce.
Sovětské pilotky jsou opravdu jedinými, které zasáhly do válečných bojů a získaly titul leteckého esa. V letectvu sloužily i Američanky nebo Britky, ale do vzduchu se moc často nedostávaly, natož aby se utkaly s nepřítelem. Výkony Sovětek jsou z tohoto pohledu výjimečné a unikátní.
Vyšla audiokniha o pádu Cařihradu podle Waltariho
Román Pád Cařihradu finského autora historické prózy, proslulého knihou Egypťan Sinuhet, který vypráví o milencích, jejichž vztahu nepřeje společnost ani doba, i o pádu velké byzantské metropole, vychází nově také v podobě audioknihy. „Zpracovat klasický román Pád Cařihradu do audiopodoby byla vysněná výzva. Waltariho způsob vyprávění mě nepřestává fascinovat, neboť mimo jiné zobrazuje dosud aktuální střet civilizací i náboženství Západu a Východu. A po Jaroslavově výkonu v Myceliu jsem hned věděl, kdo by mohl komplikovanou postavu Jana Angela zvládnout. Je úžasné, jak s vyprávěním a postavami pracuje. Jeho Angelos je neuvěřitelně živý a přesvědčivý jak ve svém vnitřním boji, tak na cařihradských hradbách ,” líčí Martin Pilař z vydavatelství OneHotBook.
Historický román pojatý jako fiktivní deník uvádí do života, myšlení, zvyků a mravů lidí v někdejší metropoli východní civilizace v době končícího byzantského středověku a zachycuje její marnou obranu Cařihradu před tureckými sbory. Srdcem vyprávění je tragický milostný vztah poutníka Jana Angela, jenž utekl ze služby u tureckého sultána, a Anny Notaras, dcery předního byzantského úředníka a císařovy příbuzné. Na pozadí dobytí jednoho z nejslavnějších měst přelomu středověku a novověku, centra Římské vzdělanosti i náboženství se odehrává příběh lásky, války a zrady v podání Jaroslava Plesla. Četby doslovu se zhostil Stanislav Zindulka.
„Deník nás provází zlomovým obdobím vymezenm prosincem 1452 až červnem 1453, což samo o sobě může působit velmi exoticky a vzdáleně. Ale příběh – dva milenci a na pozadí pád velké říše – silně promlouvá k současnosti. Waltari je mistrný vypravěč, který dokáže až filmovým způsobem popsat a zároveň nechat prožít pocity jednotlivých postav i hrozivou dobu, do níž byly vrženy. Dociluje toho umným střídáním detailu a celku, emocí i jejich důsledné analýzy,” popisuje specifika Waltariho díla režisér audioknihy Michal Bureš, který vycházel ze skvělého překladu od Marka E. Světlíka. A dodává: „Režírovat tento text byla radost. Je to přesně napsaná partitura, která vyžaduje jediné: jelikož interpret svým přednesem sděluje myšlenky mnohm hutněji a rychleji bylo potřeba tuto vnitřní dynamiku zachovat a text rytmyzovat tak, aby jeho zvuková podoba byla stejně, ne-li více strhující než tištěný román.” Režisér si ovšem nadšeně pochvaloval i herecké zanícení hlavního interpreta: „Výkon Jaroslava Plesla považuji za jednoznačně dechberoucí. Dokáže rozeznít i ty nejspodnější proudy textu a interpretuje jej způsobem, který nepostrádá sdělení, ani pocit. Zkrátka je to úchvatný zážitek. Ten je ještě podpořen hudbou Lukáše Hurníka, která – ač plně soudobá – vychází rovněž z Byzantských motivů.”
Audiokniha vyšla jako mp3 ke stažení prostřednictvím digitálních distribucí za 299 Kč i jako CD mp3 za 349 Kč.
Zdroj: TZ OneHotBook
Proč mám rád Havla a nejsem havlista?
Václav Havel byl pro mě od začátku roztomilý popleta, a to v dobrém slova smyslu. Člověk, který nevypadá ani se nechová jako politik – myslím ty komunistické politiky, kteří byli vlastně všichni stejní, šedí a vycházeli z dělnických poměrů.
Foto: vaclavhavel.cz
Prvně jsem ho zaznamenal v listopadu 1989, předtím jsem o něm slyšel, ale to bylo tak všechno. Přišel mi od začátku hrozně sympatický a ani jsem vlastně nevěděl proč. To mi došlo až později, když jsem si ho mohl srovnat s dalšími exempláři nastupující nové garnitury. Byl svůj, nehnal se po moci a po majetku, byl úspěšný dramatik (ano, jeho hry dávala i divadla v cizině), byl tak nějak roztomile roztržitý, nebál se jednat s hlavami mnohem významnějších států, než bylo Československo.
Hezky mluvil, jeho hesla se mi líbila a vlastně po celou dobu jeho prezidentování (a i později) jsem mu držel palce. Měl jsem ho (a mám) rád. V cizině ho znají všichni, jeho a Jágra. V Americe ho strašně žrali, byl pro ně novodobým hrdinou v boji proti totalitě a jedním z mála, kdo vyhrál, navíc sametově.
O jeho zásluhách na pádu komunistického režimu by se dalo polemizovat, ale byl to on, kdo dal všechny dohromady a postavil se do čela revoluce. Upřímně řečeno si neumím představit, že by jeho roli uchopil někdo lépe. A vlastně ani nevím kdo by se toho mohl chopit.
Havel byl originál, sympaťák, vůdce, který se učil za pochodu. Vyčítám mu ale dost věcí. Hlavně to, že držel ochranou ruku nad bolševiky, kteří ho vlastně zvolili za prezidenta. Jeho mandát mu nebyl propůjčem občany, ale partou dosluhujících dědků, kteří pro něj v parlamentu zvedli ruku, stejně jako před tím mnohokrát hlasovali proti našemu národu.
Havel přesto byl prezidentem občanů, měli ho rádi a byli na něj pyšný. Cizina nám Havla záviděla a závidí, stal se symbolem pádu železné opony, novodobým hrdinou a spasitelem. Co na tom, že měl rád ženy a neodmítal alkohol? Takoví jsme přece my všichni, ne? Byl prostě jeden z nás.
Za havlistu se ale s dovolením nepočítám, i když jsem měl a mám Havla moc rád. Havel byl totiž politik a já nemůžu bezmezně obdivovat politika. Obecně jsou to totiž paraziti, kteří neslouží lidu, ale sami sobě. Dělí se na dvě základní skupiny – jedny zajímá moc a druhé peníze. Vlastně je tu jedna další skupina – tu zajímá obojí.
Jsi havlista – také z toho cítíte něco jako nadávku, navíc se silným nádechem opovržení? Nejste sami, má to jistý silný negativní nádech. Docela by mě zajímalo, jestli existuje nějaká oficiální definice výrazu havlista, případně pravdoláskař. Možná bych se do ní i vešel, nevím…
Já havlista nejsem, jak jsem psal, neumím bezmezně obdivovat politiky (i když Havel vlastně ani politik nebyl, můžete namítat), ale Václava Havla si vážím. Měl svoje mouchy, ale byl to jeden z Čechů, který dalece přesáhl hranice naší země a může za to, že se o nás ví. A třeba jenom za to mu patří dík.
V Británii se můžete proletět zrenovovaným Spitfirem
Je to sen každého kluka i chlapa, proletět se originálním Spitfirem. Teď si někteří šťastlivci mohou tento sen splnit. V Británii začala fungovat nová atrakce – dvoumístný Spitfire, opravený stroj, který prošel boji v druhé světové válce, sloužil u kanadské perutě a účastnil se například sweepů nad Holandskem.
Cena samozřejmě odpovídá nákladům, které byly k opravě letadla vynaloženy, činí 2 750 liber za půl hodiny létání.
Audiokniha: Na křídlech RAF
Audiokniha Na křídlech RAF není zvukovým zpracováním žádného beletristického díla, ale jde o soubor dobových záznamů československého vysílání BBC z Londýna. O to je tohle dílko zajímavější. Nabízí například záznamy hlasů ministra Masaryka a mnohých československých válečných letců.
Ti se rádi vysílání účastnili a tak trochu spoléhali na to, že jejich hlas navzdory rušičkám v Protektorátu zachytí příbuzní doma. Můžeme slyšet povídání o válečných akcích pohledem jejich přímých aktérů.
Více než hodina záznamů velmi cenných a zajímavých reportáží ukazuje, že naši letci byli chlapi jako všichni ostatní, dokázali si dělat legraci i ze smrti. Popisovali, že nejtěžší chvíle zažívali po ztrátě svých kamarádů a v jedné reportáži zazněla informace o tom, že Britové si na Čechoslovácích ze všeho nejvíc váží věrnosti. Právě věrnost republice se prolíná všemi částmi audioknihy.
Je zajímavé slyšet hlasy osobností našeho západního odboje. Třeba letecké eso Karel Kuttelwascher by se u mikrofonu mohl s klidem život, těžko bychom podle poslechu odhadli, že nejde o rozhlasového profesionála.
Je škoda, že se podobných dokumentárních audioknih neobjevuje více. Jde o materiály, které si zaslouží být živé, mimo archivy. Koncept dokumentárních audioknih, tedy sebraných záznamů z vysílání či archivů, by si zasloužil pozornost posluchačů i vydavatelů. Tyto audioknihy totiž poskytují skvělý pohled do minulosti trochu jiným způsobem, než beletristickým zpracováním událostí, které jsou ozdobou našich vojenských dějin.
Obsah:
Úvod, šraml čs. letců v Británii
Jan Masaryk, zahájení vysílání z Londýna (1939)
Vyprávěná historie 1. čs stíhací perutě v Anglii (1940)
Slib čs válečných letců (1940)
Vyprávění o životě čs vojáků v Anglii (1940)
Bitva na poli válečné propagandy (1940)
Vztahy s Angličany, vzpomínky na domov (1940)
Písnička čs letců (1941)
Generál Karel Janoušek k výročí první čs perutě RAF rekapituluje osudy letců, kteří uprchli z protektorátu (1941)
Zkušenosti stíhacího pilota (1942)
Stroje ve válce – zvukový obraz letounů Spitfire (1943)
Úkoly pozemního personálu (1942)
Rozhovor s hrdinou (1942)
Letec Karel Kuttelwascher po návratu z USA (1944)
Popis bojové operace nad Francií (1943)
Třetí výročí čs bombardovací peruti (1943)
Vyprávění posádek bombardérů o náletech na Berlín (1944)
Návrat 1500 letců z Británie do Československa (1945)
Slavnostní přehlídka letectva a pochod Prahou (1945)