Kniha: Vila na Sadové

V rámci hledání odpočinkové četby, tedy beletrie, jsem zvolil knihu Vila na Sadové autora Richarda Skláře. Zaujala mě anotace nabízející prolínání současného příběhu odehrávajícího se v Ostravě a osudů protektorátního odbojáře tamtéž. Po několika přečtených stránkách jsem velmi rychle zjistil, že jsem si vybral správně. Mám rád knihy pro mě neznámých autorů a ještě lépe prvotiny, ty jsou podle mého názoru skoro pokaždé nejlepší.

Richard Sklář -Vila na Sadové

Jak jinak demonstrovat, že se mi kniha líbila, než informací, že jsem jí přečetl (při počtu stran 472) během necelých dvou dnů a nebyl jsem schopen dělat nic jiného, než si naplánovat pauzu na spaní? Je to jeden z těch románů, ke kterým se budu rád vracet a které budu bez obav doporučovat známým.

Teď k příběhu samotnému – hlavní hrdinka Bo je ostravská realitní agentka, žena vlastně před důchodem, ale pořád k světu. Během prvních stran knihy se s ní čtenář seznámí, zjistí co má ráda a co si myslí o světě. Dozví se také, že je bývalá elitní agentka, která plnila úkoly za použití odstřelovací pušky a její současný šéf a majitel realitní kanceláře je jejím bývalým nadřízeným. Jde o hrdinku poměrně netradiční, ale o to zajímavější. Zde musím vyseknout poklonu autorovi, jelikož knihu napsal v ženské ichformě, což může podle mého docela tvrdý oříšek.

Každá z kapitol o současnosti je doplněna deníkovým zápisem z období Protektorátu. Autorem je pan Johann Proske, český Němec, který bydlí ve vile, co dříve patřila židovské rodině. Ta se schovává ve sklepě vily a Proske je vlastně odbojářem, který pomáhá přátelům přežít holocaust. Deník je jediným důvěrníkem a zaznamenává do něj své pocity z okupace i strach z toho, že jeho přátele ve sklepě někdo odhalí.

Je jasné, že osudy Bo, která po sedmdesáti letech vilu prodává, a jejích původních obyvatel se dříve nebo později protnou. Ale jak?! To je ten důvod, který způsobil, že jsem nemohl přestat číst. Psal jsem, že Bo je neočekávanou hrdinkou. Ale o to více zajímavou – nenapadlo by mě, že budu hltat příběh paní skoro před důchodem, která někdy mluví místním dialektem a svému účesu říká „mrcek“.

Snad neprozradím moc, když čtenáře budu lákat na surový pohled do ostravského podsvětí, zapomenuté nebezpečné akce, spoustu násilí a mrtvol a další artefakty, které já osobně u beletrie nehledám a byl jsem jimi velmi příjemně překvapen. Autor drží čtenáře v napětí od začátku do konce, perfektně vykresluje postavy, hraje si s jejich osudy, udivuje neočekávanými zvraty. Přitom děj je čtenáři jasný, autor ho ničím nemate, pouze ho logicky rozvíjí a člení. Tenhle román pochopíte snadno, vpravíte se do děje, hned víte, kdo je kdo a snadno se orientujete. Proto se dobře čte, Richard Sklář prostě čtenáře žene k rozuzlení ve strhujícím tempu.

Bo mi „na první pohled“ nebyla sympatická, což se ale velmi rychle změnilo. Je jedno, zda je a nebo není uvěřitelná a jestli si jí dokážete představit se zbraní v ruce, jak za sebou nechává mrtvá těla. Tahle kniha mě prostě bavila a splnila moje očekávání víc než vrchovatě. Jestli si já také chcete přečíst, doporučuji si na to vyhradit odpovídající čas…

Knihu k recenzi poskytl eshop Megaknihy.cz, díky. Z kategorie českých románů si určitě vyberete i vy.

Sponzorovaný hosting od WebSupport.cz