Stalin – masový vrah s 20 miliony obětí

Josef V. Stalin (1878-1953) byl diktátor Svazu sovětských socialistických republik (SSSR) a to od roku 1929 do roku 1953. Za Stalina byl Sovětský svaz změněn ze zemědělské společnosti v průmyslovou a vojenskou velmoc. To vše se událo za brutálního teroru tohoto diktátora, jeho vláda stála život miliony občanů jeho vlastní říše. Narodil se do chudoby, stal se revolucionářem, chtěl změnit svět. Poměrně známým faktem je jeho kriminální minulost. Poté, co bolševický vůdce Vladimír I. Lenin (1870 – 1924) zemřel, Stalin překonal své soupeře v boji o řízení strany. Jakmile se dostal k moci, kolektivizoval zemědělství a potenciální nepřátele posílal do táborů nucených prací nebo rovnou nechával zavraždit. Stalin byl během druhé světové války se Spojenými státy a Británií ve spojeneckém vztahu (1939-1945), ale potom se napjaté vztahy se západem staly základem studené války (1946-1991). Po jeho smrti zahájili Sověti proces destalinizace.

J. V. Stalin

Stalinova rodina a mládí

Josef Vissarionovič Džugašvili se narodil dne 18. prosince 1878  nebo 6. prosince 1878 podle starého juliánského kalendáře (i když později si Stalin určil úplně nové datum narození – 21.prosince 1879). A to v malém městečku Gori v Gruzii. Když mu bylo 30 let, vzal si jméno Stalin, což v ruštině znamená “Muž z oceli”.

Stalin vyrůstal jako jedináček v chudé rodině. Jeho otec byl švec a alkoholik (svého syna často bil) a jeho matka byla pradlena. Jako chlapec dostal Stalin neštovice, které mu nechali v obličeji jizvy až do konce života. Jako dospívající získal stipendium a zúčastnil se semináře v nedalekém městě Tbilisi, studoval kněžství gruzínské pravoslavné církve. Zatímco tam začal tajně číst práci německého sociálního filozofa a autora “Komunistického manifestu” Karla Marxe. A zajímal se o revoluční hnutí proti ruské monarchii. V roce 1899 byl Stalin vyloučen ze semináře kvůli chybějícím zkouškám, i když později prohlašoval, že to bylo pro jeho marxistickou propagandu.

Poté, co opustil školu, se stal podzemním politickým agitátorem, účastnil se demonstrací a stávek. Přijal jméno Koba, po fiktivním gruzínském psanci, a připojil se k militantnímu křídlu hnutí marxistického a sociálně demokratického, bolševikům v čele s Leninem. Stalin také zapojil do různých trestných činů, včetně bankovní loupeže. Jejich výtěžek byl použit na pomoc při financování bolševické strany. Byl několikrát zatčen (mezi lety 1902 – 1913), vězněn a zažil i vyhnanství na Sibiři.

V roce 1906 si Stalin vzal Jekaterina “Kato” Svanidze (1885 – 1907), jeho žena byla švadlena. Pár měl jednoho syna Jakova (1907 – 1943), který zemřel jako vězeň v Německu během druhé světové války. Jekaterina zahynula na tyfus, když její syn byl ještě dítě. V roce 1918 (některé zdroje uvádějí 1919) si Stalin vzal svojí druhou manželku Naděždu “Naďu” Alliluyeva (1901 – 1932), dceru ruského revolucionáře. Měli dvě děti, chlapce a dívku. Naděžda spáchala sebevraždu, když jí bylo něco přes třicet. Stalin také zplodil několik dětí mimo manželství.

Stalin a jeho nástup k moci

V roce 1912  Lenin jmenoval Josefa Stalina do ústředního výboru bolševické strany. O tři roky později, v listopadu 1917, se bolševici chopili moci v Rusku. Sovětský svaz byl založen v roce 1922, s Leninem jako jeho prvním vůdcem. Během těchto let Stalin pokračoval směrem nahoru v žebříčku strany a v roce 1922 se stal generálním tajemníkem ústředního výboru komunistické strany. Byla to role, která mu umožnila jmenovat jeho spojence do vládních míst a růst základny politické podpory.

Poté, co Lenin v roce 1924 zemřel, Stalin nakonec překonal své soupeře a vyhrál boj o moc, respektive kontrolu komunistické strany. Koncem dvacátých let se stal diktátorem Sovětského svazu.

Stalin jako vůdce SSSR

V roce 1920 Stalin zahájil sérii pětiletých plánů určených k transformaci Sovětského svazu z rolnické země do pozice průmyslové velmoci. Jeho plán rozvoje byl zaměřen na vládní kontrolu ekonomiky a zahrnoval násilnou kolektivizaci sovětského zemědělství, ve kterém vláda převzala kontrolu nad zemědělskými podniky. Miliony zemědělců odmítly spolupracovat a byli zastřeleni nebo vysídleni. Nucená kolektivizace také vedla k hladu po celém Sovětském svazu. Hladomor zabil miliony lidí…

Stalin vládl terorem a své oponenty nemilosrdně likvidoval. Rozšířil pravomoce tajné komunistické policie, vyzýval občany, aby špahovali okolí. Miliony nepohodlných lidí skončily v Gulagu, táboře nucených prací, další miliony přišly o život. Stalin ve třicátých letech nechal likvidovat i členy svojí strany, pokud byli nepohodlní a nesouhlasili se směřováním země.

Kromě toho Stalin kolem sebe vybudoval kult osobnosti, města byla přejmenována na jeho počest. Sovětské historické knihy byly přepsány, aby mu přiřkly významnější roli v revoluci a do jeho života byly připsány nejrůznější mýty. Byl předmět lichotivých uměleckých děl, literatury a hudby a jeho jméno se stalo součástí sovětské státní hymny. Jeho vláda také ovládla sovětská média.

Stalin a druhá světová válka

V roce 1939, v předvečer druhé světové války, Josef Stalin a německý diktátor Adolf Hitler (1889 – 1945) podepsali smlouvu o neútočení. Stalin pak pokračoval anektováním části Polska a Rumunska, jakož i pobaltských států Estonska, Lotyšska a Litvy. Zahájil invazi do Finska. Poté, v červnu 1941, Německo porušilo nacisticko-sovětský pakt a napadlo SSSR. Stalin ignoroval varování o potenciální invazi a Sověti nebyli připraveni na válku. Vzhledem k tomu se němečtí vojáci blížili k sovětskému hlavnímu městu Moskva rychlým tempem. Stalin tam zůstal a režíroval obrannou politiku spálené země, kterou pak mimochodem používali při ústupu i Němci. Nechal ničit infrastrukturu, která by mohla být využita nepřáteli, za ruskými vojsky zůstávala jenom spálená země. Od srpna 1942 do února 1943 se situace na frontě u Stalingradu obrátila. Rudá armáda porazila Němce a nakonec je vyhnala z Ruska. Jak válka postupovala, Stalin se účastnil hlavních spojeneckých konferencí, včetně těch, které v Teheránu (1943) a Jaltě (1945) rozhodovaly o budoucnosti světa a Evropy. Jeho železná vůle a šikovné politické schopnosti mu umožnily hrát loajálního spojence, zatímco nikdy opustil svou vizi rozšířené poválečné sovětské říše.

Pozdější Stalinova léta

Josef Stalin s věkem rozhodně neměkl. Pokračoval ve vládě teroru, čistek, poprav, vyhnanství do pracovních táborů a pronásledování i v poválečném SSSR. Potlačoval veškerý nesouhlas a nic, co by zavánělo západním vlivem, nemělo šanci. Založil komunistické vlády v celé východní Evropě a v roce 1949 vedl Sověty do jaderného věku tím, že odpálil atomovou bombu. V roce 1950 dal severokorejskému komunistickému vůdci Kimovi (1912 – 1994) oprávnění k invazi do Spojenými státy podporované Jižní Korey. Tato událost spustila korejskou válku. Stalin zemřel 5. března 1953, ve věku 74 let poté, co dostal mrtvici. Jeho tělo bylo zakonzervované a zachované v Leninově mauzoleu na Rudém náměstí v Moskvě až do roku 1961, kdy bylo odstraněno a pohřbeno poblíž stěny Kremlu jako součást procesu destalinizace zahájeného Stalinovým nástupcem Nikitou Chruščovem (1894 – 1971).

Podle některých odhadů byl Stalin zodpovědný za smrt 20 milionů lidí…

Zdroj: http://www.history.com/topics/joseph-stalin

Sponzorovaný hosting od WebSupport.cz