Vladimír Čermák ve své knize 1968 Kořeny tragédie shrnul dění okolo Pražského jara a pouze krátce a chronologicky v jedné z kapitol. Mnohem zajímavější částí jsou jeho analýzy situace prostřednictvím pamětí důležitých osobností historie a celosvětových politických událostí. Název Kořeny tragédie byl vybrán perfektně, autor skutečně jde ke kořenům, sleduje souvislosti a hlavně se věnuje tomu, jak byly události tehdy a i později oficiálně vysvětlovány lidem. Popisuje takzvané “psychologické operace”, tedy ovlivňování lidí a jejich mínění.

Předně musím napsat, že Vladimír Čermák je pro mě jinak neznámým autorem a více než za spisovatele ho po přečtení této knihy považuji za vědce. I jeho dílo připomíná vědeckou práci určenou úzkému okruhu čtenářů, vybavených velmi rozsáhlými znalostmi historie a politiky. Nejde o lehkou četbu, ale když vydržíte úvodní nápor zkratek a odrážek, zjistíte, že autor je skvělým analytikem, který vám dá do souvislostí světovou politickou situaci s děním u nás, často utrousí informace, které jste předtím neznali. Problematiku Pražského jara zná dokonale, stejně tak začátek okupace. Seznámí čtenáře s osobnostmi více či méně známými a hlavně je připraví na to, aby pronikli do problému hlouběji, přes jeho obdivuhodné analýzy dostupných zdrojů a hlavně přístup k informacím.

Číst musíte pozorně. Pak se dozvíte o dění v roce 1967, o setkání komunistů v Drážďanech na jaře o rok později, zjistíte, jak to bylo se sovětskými vojáky na našem území před okupací, autor probírá i sovětské poradce (tedy agenty KGB), krátce vrhne trochu jiné světlo na smrt Jana Masaryka a podobně. Přiznává, že čerpal i z memoárů zainteresovaných lidí, které pak srovnával a utvořil z nich zdroj kombinovaných vzpomínek, více či méně si navzájem odpovídajících.

Autor se snaží odpovědět zejména na to, co tehdejší události u nás ovlivňovalo a proč k invazi došlo. Naznačuje, že jsme byli pouhým jedním políčkem na šachovnici studené války, bohužel velmi důležitým. Nechci prozrazovat, co v knize nejvíc zaujalo mě, protože předpokládám, že ostatní čtenáři na tom budou podobně. Jasné je, že sovětské tanky se k nám dostaly nejen kvůli tomu, aby rozehnaly “kontrarevoluci”, ale z důvodů jiných, řekněme globálnějších.

Ke knize jsem přistupoval s úplně jiným očekáváním, ale analytický přístup autora mě velmi příjemně překvapil. Někdy je prostě lepší dívat se na svět odvážně, očima vědce, který k období předcházejícímu okupaci v roce 1968 přistoupí jinak.

Knihu k recenzi poskytlo Knihcentrum, díky.