Je to sen každého kluka i chlapa, proletět se originálním Spitfirem. Teď si někteří šťastlivci mohou tento sen splnit. V Británii začala fungovat nová atrakce – dvoumístný Spitfire, opravený stroj, který prošel boji v druhé světové válce, sloužil u kanadské perutě a účastnil se například sweepů nad Holandskem.
Cena samozřejmě odpovídá nákladům, které byly k opravě letadla vynaloženy, činí 2 750 liber za půl hodiny létání.
Umělců bojujících v první světové válce bylo víc. V řadách kanadské armády se do zákopů ve Francii dostal spisovatel Raymond Chandler (1888–1959), zranění a dva roky pobytu v německém zajateckém táboru zase potkaly herce Maurice Chevaliera (1888–1972).
Český sochař Otto Gutfreund (1889–1927) vstoupil do francouzské cizinecké legie, později požádal o začlenění do regulérní armády nebo legií československých, v čemž mu jednak nebylo vyhověno a jednak byl uvězněn. Emil Filla (1882–1953) zase za války pobýval v Holandsku a působil zde v českém odboji, tzv. Maffii.
Doba 50 let po epoše zvané ´Národní obrození´, po obrození zvané správně česky ´Národní vzkříšení´. Lid obecný již mluví česky i v Praze, nejen na venkově, ovšem čeština je to pravidelná, nijak moc podobná češtině původní. A jak taková obecná čeština konce zlatých časů vypadala? Nevím. Ale mohu vám ukázat, co si lidé psali do památníčků.
Příspěvky z památníčku jsou zapsány doslova, včetně chyb a pokud možno je zachováno i rozmístění slov, symbolů a řádků na stránce a další specifika psaného projevu.
1.) roku 1899
Až spukřelý snad tento
List po řadu roků budeš
číst tu nechť si srdce
spomene s lystem tím
máš srdce mé.
.
……………………….jméno+příjmení
……………………..Praha I., 27/2 ´99
Jak jsem koupil, tak prodávám. Pro odlišení ukázek od mých komentářů jsou ukázky značeny tečkou na začátku řádku.
2.) roku 1899
Jsili češkou prosím za-to,
předku slovutný hlas slyš.
Česky jazyk cti co zlato,
Česky mluv a česki piš.
.
……………………..jméno+příjmení
………………………..18 24/2 99
Český jazyk cti a česki piš! :-)))
3.) roku 1913
Kdo není schopen oběti
ten lásky hoden neni
a špatný kněz kdo sebe víc
než svoji oběť cení.
.
……..jméno
………………..19 24/3 13
Prakticky současná čeština.
4.) roku 1896
Zbožná mysl. láska k vlasti,
pracovitosť s pilností,
připraví Ti mnohé slasti,
potěší Tě v starosti.
.
V Praze 18 20/3 96
…………………………………………………..jm.+příjmení
………………………………………………………..ředitel
Ke schopnostem, potřebným k výkonu funkce ředitele zřejmě patřilo i kaligrafické písmo. Nebo snad reprezentativní provedení za úplatu?
5.) roku 1896
Zůstaň přímou, když vůkol tebe pokrytectví se rodí.
Zůstaň dobrou, když hříšníci kol tebe zlé jen plodí.
.
Praha dne 5.června 1896
………………………………………………jméno+příjmení
…………………………………..kooperátor u sv. Haštala
Nevíte někdo, jaké povinnosti s sebou neslo být kooperátorem u sv. Haštala? Každopádně je to čeština hodně podobná dnešní.
6.) roku 1896
Co, dítě drahé, tobě při rozchodu
bych v duši, v srdce chtěla vrýt,
tak hluboce, jak pramene proud živý
je v lůně horské skály poukryt.
.
O jedno nade vše: “Že česká země
ta velebivá, ta slavná naše máť,
že prací svou, svým nadšením a vzletem
jí máme lásku svoji dokázať.
.
Praha dne 6.června 1896
………………………………………..jméno+příjmení
………………………………………….učitelka
Už to, že tehdy chtěli učitelé svým žákům něco vrývat do srdce a duše, je nezvyklé. Ovšem to, co jim tam chtěla vrýt tato paní učitelka, to je pro dnešní obyvatele ČR jen těžko srozumitelné.
7.) roku 1896
Šlechetné city jsou nejkrásnější jistinou,
která se zúrokuje ne lichým kovem, ale spokojeností,
jež jedinou jest a pravou podmínkou blaha.
.
V Praze dne 6.června 1896
……………………………………..jméno+příjmení
Už tehdy se snažili češi tlumočit Bibli, světskými slovy, do světské češtiny.
8.) roku 1903
……………………………………..19 I/II 03
.
Co v nekonečném nebi svítí hvězd
jež všecky v nocích tichou září planou,
v mé duši tolik upomínek jest
na bytost jednu drahou zbožnovanou
o pověz, bytosť onu drahou znáš-li,
jež tak mi život celý, štěstím krášlí?
.
V upomínku na zlaté mládí
………………………….jméno+příjmení
Co dodat, slzička.
9.) roku 1896
Poznáš-li přátel a jich upřimnosti
těch přiviň k sobě pouty kovovými !
Praha, 8.června 1896
………………………………………j.+příjmení
Co dodat.
10.) roku 1896
Po světě chodí andělíček a krásné dary rozsívá,
jest-li ho dítko modlitbičkou z večera, z rána prosívá.
.
O žádej též pro celé žití, by Tobě v srdce květy vsel,
to ctnosti nehynoucí krásy, jež svět by Tobě záviděl.
.
9.června 1896………………………………..jméno+příjmení
Chtěli-lí tehdy mít v srdci květy nehynoucí krásy, museli o to pravidelně prosit.
11.) cca 1900
Pracuj každý s chutí úsilovnou
na národu roli dědičné,
cesty mohou býti rozličné,
jenom vůli mějme všickni rovnou !
.
……………………….jméno+příjmení
Ortodoxní klasika.
12.) roku 1899
………………………………V Praze, dne 13./7. 1899
………….Upomínka
Jazyk Tvůj, ten svatý ducha meč,
ten klenot srdcí, krve naší řeč
i naší půdy, živý dech ten boží,
jímž z hlíny mrtvé národ probuzen,
zdaž ústy našimi se slavně množí
a nezníli snížen, ochuzen ?
.
……………………………..jméno+příjmení
Zdaž ústy našimi se slavně množí? Nevím, řekl bych, že spíš placatí.
13.) roku 1900
Věř v dobro, miluj je a vždy je konej !
.
Praha 21.1.1900
…………………………………..j.+příjmení
Věř v dobro, miluj je a vždy je konej.
14.) roku 1900
Životem dvoji vede cesta:
K štěstí a k ctnosti.
Hledáš štěstí? mineš se ctností !
Hledej ctnost a najdeš i štěstí !
.
V Praze 19/4 1900
……………………………jméno+příjmení
Pozdě, tohle jsem měl vědět, když jsem se narodil. 🙁 Prakticky současná čeština.
15.) roku 1900
Ruka Páně veď Tě stále,
šťastnou dráhou života,
růže štěstí, blažeností,
nechť Ti stále vykvétá.
.
V úpomínku vepsala.
.
…………………..jméno+příjmení
.
V Praze, dne 22.listopadu 1900.
16.) roku 1900
………………………………19 25./11. 00.
Kde se palmy zelenají,
vonna větérkové hrají,
kde okrášlen starý kámen,
růžemi a brěčťanem ;
tam stracený světa ráj
než kdo cnostmi se honosí
ten v svém srdci ráje nosí
tomu květe večný máj.
.
V Praze……………………..jméno+příjmení.
17.) roku 1900
…………Upomínka.
Nad jarní hory v plné kráse,
jak ranní slunce vychází,
tak ať Ti vzejde věčné štěstí,
a životem tě provází.
.
V Praze dne 19 27./11. 00
…………………………….jméno+příjmení.
Psáno v roce 1900, dnešní češtinou. Bylo by zajímavé, zjistit něco o autorovi těchto veršů a prostředí, ve kterém žil.
18.) roku 1901
Vytrvej jen v dobrém díle,
nechť i těžkým zdá se,
píle kde se druží k síle,
snadno obtíž přemáhá se.
.
………………………Na památku
.
…………………………………………jméno+příjmení
.
V starožitné Praze 19 26./3 01.
19.) roku 1902
Jsou tajné boly v světě,
jež Ti nic nepoví,
když žalost srdce hněte
cizí se nedozví……..
ba často líc se rděje
a usmíva se ret,
co však se v srdci děje,
to nikdy nezví svět……..___
.
………………………………jméno+příjmení
.
Praha 7/II 1902
20.) cca 1900
Všechno se ku konci svému
na tom světě sklání;
cnost jen Bohu zasvěcená
………věčné má trvání .
.
……………………………………..j.+příjmení.
21.) roku 1901
Vždy jasné mysli buďte,
Vaše duše hajej v slasti jen
Noc dej Vám sladké sny
a nové štěstí každý den.
…V Úpomínku vepsala
……………….jméno+příjmení
.
V Hořením Cetně 7 řijna 1901.
22.) cca 1900
……………Upomínka.
jak v jitřním poupěti
…plá krůpěj rosy,
jak prsten v objetí,
….svou perlu nosí,
jak nebe hvězdy jas
a křišťál horská sluj:
tak chová v každý čas
mé srdce obraz obraz tvůj.
.
…….Vepsala
.
………………………………….j.+příjmení
Dnešní a spisovná čeština.
23.) roku 1901
……………………………………………………..V Praze 19 1/4 01
.
Ať Tě zde již v živobytí,
přítelkyně vítá ráj,
radosť v cestu sype kvítí
jako z jara v luhy máj.
.
………Až bude v paměti Tvé
………jméno mé smazáno,
………na památku nechať je
………aspoň zde napsáno.
.
K vzpomínce na šťastné mládí vepsala
……………………………………………………….jméno+příjmení
24.) roku 1902
…Památník zpomínek
jest zahradou, jež jediný nám
………………………věrný zůstane
listy v památníku růže jsou
nám světem v cestu nastlané.
.
Když vše milé kryje nám již rov
a nedbá víc, kdo druhdy nás
……………………………….měl rád
jdem v památník jak na hřbitov
na mohylách snít, neb si
……………………………..zaplakat.
.
V Matičce Praze
…19 14/11 02
.
……………………jméno+příjmení
25.) roku 1901
Né jen slova na památku
v kníze této chtíti měj-te,
ale také v srdci lásku
pro přítele zachovej-te.
.
V upomínku vepsal a vkreslil
.
……………………….příjmení+jméno
V Hořením Cetně, dne 15.září 1901.
….absolvent státní průmyslové školy
…………………………..v
………………………..Plzni
26.) roku 1903
…………………………………………….19 12/4. 03.
Buď šťastná dívko vžíti svém,
neměj chvíle teskné,
ať v oku tvém se nikdy slzy nezaleskne.
Ať nikdy nepoznáš
jak klam a zráda boli
buď šťastná dívko se svým budoucím
jenž srdce tvé si zvoli
.
v Praze
………………………jméno+…….příjmení
27.) roku 1901
Nač hledat štěstí s pospěchem
jež nelze najít ve světě,
jest štěstí v srdci poupětem
jen chtěj a ono rozkvete.
.
……………………………..j.+příjmení
.
V Praze dne 11. března 1901.
28.) roku 1901
19 28./5. 01
Ba, lehko psáti v památník,
když stále spolu dlíme,
však budeš-li též vzpomínat,
,až se rozloučíme ?
.
Věnuje
.
…………………jméno+příjmení
Praha
Čárka oddělující věty vycházející na konec řádku zopakovaná na začátku řádku dalšího? Nijak vyjímečný způsob zápisu.
29.) roku 1902
…….Za krůpěj lásky osudu buď
……………………………vděčná,
ne láska Tvá, ale vzpomínka ať
………………………….jest věčná…..Nechť v štěstí, nechť v lkaní,
……………………………….se loučíš s lásky snem, vždy srdce tvoje
………………………………………………………………………….bude,
A kdybys vyrvat chtěla, hrobním kamenem.
tu lásku dumám svým, tu srdce
………………………………….tvoje
v ňadrech zbude, a vzpomínka
………………………………….s ním.
………………………………………………..jméno+příjmení
Praha dne 18. měs. listopadu leta Páně 1902.
´Dumy své´ – prostě patříme ke Slovanům, přestože toto slovo již vymizelo. Ostatní čeština hodně blízká dnešní.
30.) roku 1905
Život, život – černá propasť,
ale můžete přezní jíti
a se smát nechť hřmí a bouří
pod Váma tam vlnobití
.
Láska podá Vám ruku
povede Vás přes ní hravě
a ty bouřné vlny budou
v sluch Váš zníti kolébavě………
.
V Praze dne 5.února 1905.
………………………..V upomínku vepsala
……………………………………………………jméno+příjmení
Láska podá Vám ruku… V Rusku revoluce 1905, škoda, že se nedrželi těchto slov.
31.) roku 1903
………………………………………………………..V Praze dne 18/4 1903
……………….V upomínku !
.
Mnohý Tobě ruku stiskne
obdařítě usněvem
a přec ne lásku ba zrádu
chovat bude v srdci svém
mnohý bude věrným druhem Tvým
milá přítelkyně, ale za kratickou dobu
osud zas Tě rozdělí;
………………….Nejvěrnější srdce Tobě, v rodičích sám Tvůrce dal
………………….nikdo na světě není, jenž bytě víc miloval,
………………….a cti jej miluj v srdci chovej,
………………….jak nejdražší poklad
………………….moudrá jejich naučení
………………….celý život pamatuj.
.
……….Vedle ních své učitele
……….vsrdci chovej hluboce
……….a tvůj život, blahé jednou
……….vlasti vydá ovoce.
.
……………………………………….V hubokou vzpomínku vpsal,
………………………………………………jméno+příjmení.
Zdá se, že úvahy o Bohu jako Tvůrci či inteligentním Tvůrci, nejsou nejnovějším produktem naší doby.
32.) roku 1898
Víš-li, kam prchá zlaté, lidské mládí ?
K moři, pokraj světa – hlavičku tam chladí,
chladí si tam nohy od tisíců kroků,
smutně ruku tiskne ku levému boku…
Zpívalo-li druhdy, mlkne žalem, teskne,
v oku se mu rosa místo jisker leskne.
Naříká a želí, hlavu v ruce skládá —
škoda je vás, škoda, krásná léta mladá !
.
V Praze, 23./1. 98.
………………………………………………………..jméno+příjmení
Věnceslava Bulířová
Víš-li, kam prchá zlaté, lidské mládí? K moři, pokraj světa – hlavičku tam chladí.
33.) roku 1900
Boha vzývej
a
ruky přikládej !
.
V Podolí dne 26/11. 1900.
………………………………………….Vepsala
…………………………………………………..jméno+p.
34.) konec
Toť vše. Mám z toho pocit, že Češi dostali první republiku za propagování ctnosti/cnosti.
Bylo zvykem uvádět nejdřív křestní jméno a za něj příjmení
Mně je blízké připojování ti a tě k slovům, která je předcházejí, což je zde opakující se jev. Asi nebyl nijak ustálen slovník českých slov, jejich tvary i znění se různí, jen jedno slovo je vždy stejné, přestože často používané – srdce. Dva příspěvky jsou psány češtinou, která je naprosto shodná s češtinou současnou, většina ostatních češtinou, kterou zná moje generace z TV a školy jako obrozenou, obrozeneckou.nebo sokolskou. Jeden z příspěvků jehož čeština je dnešní, je zapsán učitelkou, tehdejší školní čeština asi byla hodně podobná dnešní obecné češtině.
Pokud není Bůh nebo víra zmíněna výslovně, alespoň z upomínek víra pisatele vyplývá.
Proč jsou příspěvky jen z doby od 1895 do 1906 nevím, osobu, které patřil památníček neznám.
35.) přídavek – jména používaná v Praze okolo roku 1900
Pro zajímavost uvádím jména autorů příspěvků, v abecedním pořadí.
a) nejdřív jméno, pak příjmení
Věnceslava Bulířová, František Doskočil, Ida Doskočilová, Antonín Dupal, Anna Dvořáková, Anna Honsová, Jana Honsová, Johana Hulíková, František Janoušek, Marie Koželuhová, Jana Kunertová, Annastásie Máslová, Emilie Matoušová, Otilie Nováková, Jaroslav Půst, Marie Roubínková, Marie Soukupová, Zdenka Šmidtová, Olga Tadrová, Amalie Vaňková, Anča Vaňková, Josefa Vaňková, Milada Veselá, Marie Warausová,
b) jméno ve zkratce, pak příjmení
Jos. Brož, M. Hrubá, Z. Neslezová, Z. Řezníčková, P. Šmídova, K. Šuranová,
DoktorkaSutherlandová z University of Aberdeenajejí kolegovézgeologickéhoprůzkumuaPeterH.Thompson z konzultační společnosti zjistili,že v arktické oblasti Kanady (ostrov Baffin) nalezená nádobaobsahuje bronzové fragmenty a části skla. Nález je podle vědců asi tisíc let starý.
Objekt je podlevědcůkelímekprotaveníbronzu, sloužící pravděpodobně k výrobě malých ozdob. A jelikož místní domorodci kovy netavili, je jasné, že jde o pozůstatky po návštěvnících z jiného kontinentu, tedy vikingské artefakty.
I když v posledních měsících došlo k několika velkým a tragickým leteckým neštěstím, statistiky ukazují, že je tento jev na ústupu a v porovnáním s předchozími roky má klesající tendenci. Podívejte se na několik zajímavých grafů vývoje počtu leteckých katastrof v čase. Počet neštěstí na jeden milion letů jde dolů konstantně, i další dva grafy ukazují, že letecká neštěstí naštěstí nejsou stoupajícím trendem.
Válka ve Vietnamu probíhala i ve vzduchu, respektive americké letectvo se nad územím nepřítele věnovalo hlavně podpoře pozemních jednotek. Ne vždy vystačila letadla s palivem, takže se hojně čerpalo ve vzduchu z “létajících cisteren”, nebo byly používány externí palivové nádrže, které po vypotřebování paliva letouny odhazovaly.
Jak vidíte na obrázku, Vietnamci dokázali i tento zdánlivě nepotřebný odpad zužitkovat. Z nalezených nádrží si vyráběli loďky.
Pod tímto honosným pojmem si asi mnozí z nás představují různé věci, ale vězte, že jde o odborný pojem, obvykle překládaný jako “dějepisectví”. Jde o je zaznamenávání událostí, dějů a stavů v minulosti (např. na úrovni jednotlivců, společenských vrstev, národů) určitým systematickým způsobem. Historiografie je předchůdcem historické vědy v tom smyslu, že před vznikem (kriticky analyzující) historické vědy existovala jen („nevědecká“ a do značné míry uměleckými styly ovlivněná) historiografie. Z jiného hlediska lze historiografii považovat za jeden z výsledků zkoumání historické vědy, protože zobrazuje stav, proudy a cíle historického výzkumu.
Jaké jsou podle Wikipedie společenské funkce historiografie?
historická vysvětlení současných problémů prostřednictvím vysvětlení jejich příčin a vývoje (např. antisemitismus)
zprostředkování modelových kategorií a chápání občanského vědomí pro poznání a orientaci v přítomnosti
legitimitimizace a stabilizace společenské a politické struktury, odůvodnění politických rozhodnutí
kritika tradic a ideologií, kritika historických mýtů a legend
vytváření vědomí možností (variant) prostřednictvím příkladů z minulosti, poukázání na alternativy
orientace jednotlivců i skupin v minulosti prostřednictvím poukazování na upozaděné nebo neaktuální jevy
výchova ke konkrétnímu kritickému uvažování o absolutních tvrzeních, zprostředkování relativity z historicko-politické perspektivy
Památníku našim letcům v RAF na Klárově jsem věnoval krátkou poznámku nedávno. V době, kdy to vypadlo, že památkáři budou chtít okřídleného lva odstranit. Nyní je naštěstí všechno jinak, podle informací Českých novin (tedy ČTK) Ministerstvo kultury schválilo setrvání sochy okřídleného lva na pražském Klárově a zrušilo rozhodnutí magistrátu nařizující jeho odstranění. ČTK o tom informovala mluvčí Prahy 1 Veronika Blažková. Národní památkový ústav rozhodl, že pomník, který radnice umístila bez povolení památkářů, památkou rezervaci nenarušuje.
Foto: wikipedie.cz
Já osobně jsem byl jasně proti odstraňování památníku, bylo by to plivnutí na památku našich hrdinů a i na britské poděkování za jejich oběti. Jsem rád, že to nakonec dobře dopadlo a nebudu se muset k památníku přivazovat…
Vlastně dost dobře nechápu, proč mě baví číst o válčení. Je to hlavně o smrti a utrpení mnoha lidí, většinou nevinných. Hledáme si mezi miliony mrtvých hrdiny, kteří nějak vyčnívali a které známe jménem. Často se proslavili tím, že zabili víc lidí než ostatní – třeba stíhací nebo tanková esa, velitele ponorek nebo slavné generály.
Zdroj fotky: klubzdravazada.cz
Nějaký hezký a dojemný příběh aby člověk pohledal. Takové příběhy ale naštěstí existují, jedním z těch známých je takzvaný vánoční zázrak, který se odehrál na západní frontě první světové války v roce 1914.
Na Štědrý den tohoto roku se na frontě, kde proti sobě byli zakopáni Němci a Francouzi, Angličany a Belgičany, skutečně stal zázrak, který se už nikdy neopakoval. Bavoráci si po setmění ozdobili stromečky svíčkami a postavili je na zákopy. Ano, čtete dobře, onen vánoční zázrak se stal hlavně díky Němcům, byli to oni, kteří přestali myslet na válku a zabíjení a chtěli si alespoň na pár hodin zavzpomínat na opravdovou oslavu Vánoc.
Němci se v zákopech nespokojili jenom s rozvícenými stromečky, ale začali zpívat kolegy a křičeli na svoje protivníky v zákopech naproti, aby nestříleli, že ani oni nebudou… Němci se nakonec rozhodli vyjít před zákopy do země nikoho a po chvíli se ze svých úkrytů začali soukat i spojenci. Nejdříve Britové, pak i Francouzi a Belgičané. Překonání nedůvěry muselo být těžké, šlo o život a mohla to být léčka.
Velitelé se nakonec domluvili a sjednali příměří. Vojáci společně zpívali vánoční koledy, uklízeli mrtvá těla z předchozích bojů a ukazovali si navzájem fotky svých blízkých. Měnili si dárky, sloužila se provizorní společná mše a došlo i na utkání v kopané. Improvizované příměří trvalo někde tři dny, jinde až do Nového roku. Bylo ukončeno násilně, velení armád se toto bratříčkování s nepřítelem pochopitelně nelíbilo. Během dalších tří válečných Vánoc se nic podobného nestalo. Zpráva o tom, co se o Vánocích v roce 1914 dělo na frontě se ale díky vojákům, kteří o tom napsali domů, šířila bleskovou rychlostí po celém světě a už v té době bylo toto přerušení války nazváno zázrakem. Oprávněně, protože to opravdu zázrak byl.
Čerpal jsem ze speciálu Xantypy “První světová válka”, který se dá stále ještě sehnat a vřele ho doporučuji, je to skvělý zdroj informací o životě za první světové války.
Knihy Jiřího Šulce mám moc rád. Když vyšla první z nich, Dva proti říši (o operaci Anthropoid, tedy atentátu na Heydricha), modlil jsem se, aby se autor nezasekl a psal dál. Romány na základě skutečných historických událostí se skutečnými postavami mám prostě rád. Koupil jsem si (nebo dostal) všechny další knížky Jiřího Šulce, některé se mi líbily víc, některé méně.
Foto: idnes.cz
Záleželo na tom, čemu se která kniha věnovala. Ale kvalita obecně zůstala. Několik let znamenaly Vánoce novou knížku do sbírky, teď dvouletá přišla pauza. Nelenil jsem a poslal jsem Jiřímu Šulcovi e-mail, jestli něco nechystá a zda nemá náhodou autorskou pauzu. Zde je odpověď:
Vážený pane Handle,
děkuji za Váš zájem. Na obě Vaše otázky mohu odpovědět kladně – ano, pracuji na nové knize, ovšem platí také ano, mám teď pauzu. Před dvěma lety, když vyšli “Zrádci”, jsem začal pracovat na jejich volném pokračování (viz níže), ale když se mi vzápětí narodila dcera, psaní jsem nejprve pomalu, posléze stále rychleji odsouval – až jsem musel cca před rokem připustit, že má-li být ta příští knížka dobrá, musím se jí náležitě věnovat; a protože čas na řádné psaní skutečně nebyl (dcerka má pořád úplně jinou představu o tom, co bych měl dělat ve svém volném čase 🙂 ), sebekriticky jsem psaní přerušil.
Ale ta další knížka je pořád rozepsaná, a určitě bych se k ní moc rád vrátil – měla by se zabývat aktivitami Moravcova agenta A-54 v době jeho působení v Protektorátu, a tedy zákonitě by měla pokrývat i činnost odbojové skupiny “Tří králů” (Balabán-Mašín-Morávek), kteří jej měli v Praze “na starosti” po dobu Moravcova exilu… Takže mi můžete držet palce, ať se mi to dopsat podaří. Ten příběh si určitě zaslouží být vyprávěn znovu a znovu – myslím, že jich v minulosti tolik nemáme.
Díky také za tip na Váš blog. Přiznám se, že jsem jej neznal, a tak na něj v budoucnu rád “zabrousím”. Jak píši výše, času je málo, ale zajímavých myšlenek také, a ty se u Vás najít určitě dají. Takže díky.
Přeji pěkné svátky, a do nového roku hodně zdraví, štěstí a úspěchů.
S pozdravem,
Jiří Šulc
Doufám, že se nové knížky brzy dočkáme, i když samozřejmě chápu z vlastní zkušenosti, že narození dcery trochu přehodí priority pro trávení volného času. Jiří Šulc totiž není profesionální spisovatel, psaní je pro něho jenom koníček.
Blog pro příznivce historie. Novinky, objevy, fotky, videa, infografiky, recenze, tipy, výlety, rozhovory, archivy…