Archiv štítku: Indie

Články

Unikátní indická miniatura ze sbírek Národního muzea se vrací z mezinárodní výstavy v New Yorku

Národní muzeum zapůjčilo jedinečnou miniaturu z počátku 17. století na prestižní mezinárodní výstavu Sultans of Deccan India, 1500–1700: Opulence and Fancy, kterou uspořádalo ve dnech 20. 4. – 26. 7. 2015 The Metropolitan Museum of Art v New Yorku. Vzácná miniatura, která byla doposud v zahraničí vystavena pouze jednou, představuje bohatě iluminovaný a zlacený list z portrétního alba mughalského císaře Džahángíra. Tento portrét, jenž zobrazuje sultána z Bídžápuru v jižní Indii, byl císaři Džahángírovi zaslán mezi lety 1610–1611. Nyní se miniatura, která při svém prvním vystavení mimo Evropu vzbudila ohromný zájem nejen mezi odborníky, navrací zpět do bezpečí pražského depozitáře.

Jedinečné dílo ze sbírek Národního muzea vzbuzuje velký zájem odborníků na indickou miniaturní malbu, a proto nemohlo chybět na stěžejní výstavě Metropolitního muzea umění v New Yorku, kde právem patřilo mezi přední exponáty. Výstava, na kterou zapůjčila své předměty nejvýznamnější světová muzea, představila poprvé kompletní umění a řemesla dakšinských sultanátů v jižní Indii v období 1500–1700. Sláva těchto sultanátů spočívá ve zcela unikátním uměleckém projevu ve sféře architektury i umění.

Detail miniatury A12182 s vyobrazením sultánových slonů Atíše Chána a Čančaly
Detail miniatury A12182 s vyobrazením sultánových slonů Atíše Chána a Čančaly. foto: Národní muzeum

Pokračování textu Unikátní indická miniatura ze sbírek Národního muzea se vrací z mezinárodní výstavy v New Yorku →

Komentáře

Základy háknkrajcu dle ZDŠ

1 komentář

ZDŠ, 70. léta – kde je hmyz, tam je voda i vyšší živočichové, kteří se jím živí.

V dobách, kdy lidé žili ve skupinách, které se na jednom místě zdržovaly jen dokud nevyčerpaly jeho zásobu potravy a poté se přesunuly o region dál, byla hojná přítomnost hmyzu důležitým poznávacím znamením pro určování, kde se dočasně usadit. Je poměrně pravděpodobné, že právě tehdy vznikla symbolika haknkrajcu. Protože není nutné, často ani možné, putovat stále dál a dál, lidstvo už mělo takovou úroveň, aby si uvědomovalo, alespoň v případě těch schopnějších, že zásoby zvěře se přirozeně obnovují.

Jenže jak to udělat, aby neplýtvali silami a časem při hledání vhodných míst pro tábořiště? Ok, označím-li si vyjedené, ale výskytu zvěře přátelské místo značkou, budu příště vědět, když více či méně náhodou půjdu kolem, že mám obhlédnout, jestli už se potrava opět rozmnožila.

Jakou značku zvoliti? Rovné čáry se tesají či řežou lépe než oblé, že. Čáry vedle sebe či do kříže často vznikají přírodními vlivy. Háknkrajc je tedy prakticky první nejjednodušší použitelný obrazec, navíc má osm čar okolo středu, podobně jako mnohý hmyz nohou okolo těla.

Kapište to?

Ale je to jen teorie. Stejně trochu pravděpodobná jako ta, která tvrdí prakticky to samé, jen že značka není symbolem přítomnosti hmyzu ale je symbolem přítomnosti přímo zvěře, s jejími čtyřmi nohami s klouby symbolizovanými oním zalomením do háku.

Mimochodem, je prý též poměrně pravděpodobné, že právě v těch dobách vzniklo používání symbolů pěti či šesticípých hvězd, jako označení míst, kde se má velká skupina rozdělit na menší, protože hrozí nebezpečí útoku. Každou po pěti či šesti bojeschopných mužích a tolika slabých členech skupiny, kolik jich dokážou tito bojeschopní uchránit, rozestoupí-li se kolem nich dokola na dotyk ruky.Tedy původně po šesti bojeschopných, ale pak se zjistilo, že výhodnější je po pěti bojeschopných. Pět bijců sice nemá tolik síly jako 6, ale čím víc skupinek, tím větší možnost na jednu tygra nalákat, jak býka na rudý hadr, a těmi ostatními mu zaútočit do zad.

Tolik o základech haknkrajcu na ZDŠ v době normalizace a Kurta Waldheima.

Jo, a prý to vzniklo na území dnešní Indie.

Zdroje: školní osnovy ZDŠ cca 1975