Archiv štítku: architektura

Národní muzeum vyhlašuje největší architektonickou soutěž na své expozice po více než 100 letech

Národní muzeum dne 22. července 2015 vyhlašuje architektonickou soutěž na řešení nových expozic, výstavních prostor a návštěvnického provozu ve své Historické budově, která nyní prochází rozsáhlou rekonstrukcí, a přilehlé Nové budově na Václavském náměstí. Spojením dvou významných objektů, kulturně-historicky, architektonicky i prostorově zcela odlišných, vznikne v samém centru Prahy unikátní kulturní komplex otevřený všem. Na prostoru o rozloze více než 16 tis. m² budou moci návštěvníci procházet deset nových muzejních expozic, včetně zcela jedinečného Dětského muzea, Pokladnice Národního muzea nebo interaktivní přírodovědecké expozice Země a život. Národní muzeum hledá architekta, který novým expozicím vtiskne originální tvář, propojí moderní prezentaci muzea 21. století s respektováním tradice a design s architekturou.

Národní muzeum v Praze

„Historická budova Národního muzea již prochází rozsáhlou a náročnou rekonstrukcí. Nyní Národní muzeum vyhlašuje největší soutěž na své expozice po více než 100 letech, jejímž cílem je nalézt kreativní, odborně a organizačně vyspělou osobnost architekta, která se bude podílet na vzniku unikátního muzejního komplexu v centru Prahy, pomůže nám propojit staré s novým a vybudovat nadčasové expozice, ve kterých se historie stane budoucností,“ říká generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš.

Národní muzeum prochází velkou změnou – stává se muzeem 21. století, které přináší informace a vjemy novými formami, v propojení architektury a designu. Zároveň je tradičním a přirozeným místem „pozastavení času“.  Nové Národní muzeum spojí oba tyto momenty – moderní prezentaci i respektování tradice. Rekonstrukcí Historické budovy a získáním Nové budovy Národního muzea se nejvýznamnější česká muzejní instituce přiblíží obdobným muzejním komplexům, otevřeným v posledních letech v jiných metropolích Evropy.

Týmy muzejních kurátorů zpracovaly libreta pro jednotlivé expozice

Národní muzeum otevře v nově zrekonstruované Historické budově a k ní podzemní chodbou připojené Nové budově celkem deset nových expozic, které budou návštěvníkům vyprávět příběhy našich i středoevropských dějin, přírody kolem nás i fascinující živočišné říše. Představí historické události, které se odehrály na území dnešní České republiky, vývoj českého a československého státu i národů, jež zde žily. Zaměří se i na vývoj a charakter přírodního prostředí naší republiky, přírody živé a neživé, její jedinečnost i souvislosti. Nebudou chybět ani speciální Dětské muzeum, které bude kombinovat hravost s informací, zábavu s poučením, nebo tzv. Pokladnice Národního muzea – exkluzivní expozice drahých kamenů, šperků, mincí a dalších významných a cenných exponátů. Historická budova Národního muzea je svým způsobem exponátem sama o sobě. Proto bude v maximální míře zachována její podoba. Zároveň přinese v jednom z expozičních témat pohled na dějiny muzea jako takového. Centrálním prostorem zůstane Pantheon Národního muzea, který bude reflektovat zejména vývoj a složité peripetie dějin tohoto místa v posledních dvou staletích. „Nové expozice budou obecně splňovat kritéria využití moderních technologií, přenosu informací a jejich využití. Zároveň je muzeum především místem pro autentický zážitek, setkání s konkrétním sbírkovým předmětem ilustrujícím svět kolem nás. Interaktivita proto nemůže být pouze záležitostí informačních technologií, ale i prožitku z funkčnosti věcí,“ dodává náměstek pro centrální výstavní a sbírkotvornou činnost Michal Stehlík.

Nyní je čas pro tvůrčí práci architektů

Koncept nových expozic připravený v ideově-tematické rovině nyní Národní muzeum předkládá architektům k svobodnému tvůrčímu ztvárnění ve vizuální, prostorové a výtvarné podobě. Národní muzeum hledá řešení nejen smysluplné návaznosti expozic a logického pohybu návštěvníků, ale i fyzického a mentálního propojení obou rozdílných budov tak, aby v centru Prahy vzniklo moderní muzejní centrum.

Soutěž je vyhlášena jako architektonická dvoukolová projektová a veřejná. S přihlédnutím k významu této architektonické soutěže jmenoval generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš jedenáctičlennou porotu a stejný počet jejích náhradníků, v níž zasednou významné osobnosti jak z oblasti paměťových institucí či akademického prostředí, tak i aktivně působící v oboru architektury a výtvarného umění.

Architektonická soutěž o návrh je vyhlášena dle zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách a v souladu se soutěžním řádem České komory architektů. Soutěžní podklady jsou vyhotoveny v digitální podobě a jejich závazná podoba je uveřejněna na profilu zadavatele (http://www.egordion.cz/nabidkaGORDION/profilNM). Vyhlášení II. kola Národní muzeum předpokládá v průběhu listopadu 2015 a vyhlášení výsledků celé soutěže na začátku roku 2016. Architektonická soutěž bude završena veřejnou výstavou návrhů na jaře roku 2016.

Celková výše investičních prostředků, určených na realizaci expozic, vybavení výstavních prostor a návštěvnického provozu je 483 mil. Kč.

Zdroj: TZ NM

Sedm starověkých divů světa

Seznam nejobdivuhodnějších staveb starověku začal vznikat v době, kdy většina ze sedmi divů světa ještě stála a v podstatě zářila novotou. Za původce nápadu vytvoření seznamu obdivuhodných architektonických kousků z oblasti Středozemního moře a Blízkého východu je považován Filón Byzantský, řecký spisovatel žijící ve 2. nebo 3. století našeho letopočtu.

Sedm divů světa
Sedm divů světa, foto: patz.com

Je nutno podotknout, že ve starověku bylo těchto seznamů více a vytvářeli je různí filozofové a matematici. A jelikož je lidský vkus různý, tak se i v seznamech vyskytovaly nejrůznější stavby, které v tom dnešním seznamu sedmi divů světa už nefigurují. Současný seznam, který je v této podobě citován od 18. století, obsahuje následující stavby (převzato z české Wikipedie):

Název Datum stavby Civilizace Dochovaný Zánik
Egyptské pyramidy v Gíze 2550 př. n. l. Egypťané Ano jediné se dochovaly
Visuté zahrady Semiramidiny 600 př. n. l. Babylóňané NE není známo
Feidiův Zeus v Olympii 435 př. n. l. Řekové NE zničeno požárem
Artemidin chrám v Efesu 550 př. n. l. Řekové NE zničeno požárem
Mauzoleum v Halikarnassu 351 př. n. l. Helénská civilizace NE zničeno zemětřesením
Rhódský kolos 292-280 př. n. l. Helénská civilizace NE zničeno zemětřesením
Maják na ostrově Faru 3. století př. n. l. Egypťané NE zničeno zemětřesením

Egyptské pyramidy v Gíze

Velké pyramidy, které se nacházejí v Gíze na západním břehu řeky Nil severně od Káhiry, jsou jediným divem starověkého světa, který přežil až do dnešních dnů. Tyto tři pyramidy (nejznámější je Cheopsova) byly postaveny v letech 2 700 – 2 500 před naším letopočtem jako královské hrobky. Největší a nejpůsobivější je právě Cheopsova pyramida, která pokrývá 13 akrů a prý byla postavena z více než 2 milionů kamenných bloků, a každý z nich váží od dvou do třiceti tun. Více než 4 000 let byla Cheopsova pyramida nejvyšší stavbou světa, o tento rekord přišla stavba až v 19. století. Témeř dokonale symetrické pyramidy byly vybudovány bez moderních nástrojů a geodetických přístrojů. Vědci se domnívají, že Egypťané používali systém válců a saní k přesunování těžkých kamených bloků. Šikmé stěny, které byly určeny k napodobení paprsků boha slunce Ra, byly původně postaveny stupňovitě a pak vyplněny vápencem. Interiér pyramid byl plný úzkých chodeb a skrytých komor v neúspěšném pokusu odradit zloděje. Ačkoli moderní archeologové našli v rozvalinách různé poklady, domnívají se, že většina z toho, co pyramidy kdysi obsahovaly, byla vypleněna do 250 let od jejich dokončení.

Kdy existovaly starověké divy světa?
Kdy existovaly starověké divy světa? foto: Wikipedie

Visuté zahrady Semiramidiny

Podle starých řeckých básníků byly zahrady vybudovány nedaleko řeky Eufrat v současném Iráku, za vlády babylónského krále Nabuchodonozora II kolem roku 600 př.n.l.  Zahrady byly vysazeny více než 20 metrů ve vzduchu na obrovské čtvercové cihlové terase, vystavěné po vzestupných krocích,  jako je například hlediště divadla. Král údajně stavěl zahrady kvůli milence Amytis, aby zmírnil její stesk po vzdáleném domově. Spisovatelé popsali, že lidé mohli chodit pod krásnými zahradami, které spočívaly na vysokých kamenných sloupech. Moderní vědci odvodili, že aby zahrada přežila, musela být zavlažována pomocí systému skládajícího se z čerpadla, vodního kolo a cisteren. Tento důmyslný systém pak musel vodu z Eufratu dopravit nahoru do zahrad, tedy do výšky mnoha metrů. Ačkoli jsou rozmanité popisy zahrad jak v řecké, tak v římské literatuře, žádný z nich není takzvaně z “první ruky”. Žádná zmínka o zahradách nebyla nalezena ani v babylónských nápisech na kamenných destičkách. Moderní vědci sice věří, že báchorky o Semiramidiných zahradách jsou inspirovány skutečností, ale v této podobě mohly těžko existovat.

Feidiův Zeus v Olympii

Známá socha Dia byla dílem aténské sochaře Feidia. Umístěna měla být v Olympii, místě starověkých olympijských her kolem poloviny pátého století před naším letopočtem. Socha představovala boha hromu sedící s nahou hrudí na dřevěném trůnu. Zeus byl doplněn dvěmi vyřezávanými sfingami, tělem lva a křídly ptáka. Socha byla bohatě zdobená zlatem a slonovinou a dosahovala téměř a ke strupu chrámu, prý měřila více než 12 metrů. Podle legendy sochař žádal boha, na jehož podobě pracoval, o znamení schválení po dokončení sochy. A skutečně, brzy poté, chrám byl zasažen bleskem. Zeus zdobil chrám v Olympii více než osm století, pak křesťanští kněží přesvědčil římského císaře k uzavření chrámu (ve 4. století). V té době byla socha přesunuta do chrámu v Konstantinopoli kde byla při požáru v roce 462 zničena.

Artemidin chrám v Efesu

Ve skutečnosti bylo Artemidiných chrámů několik. Chrámy a oltáře byly ničeny a poté obnoveny na stejném místě, tedy v Efezu, řeckém přístavním městě na západním pobřeží současného Turecka. Nejzajímavějšími stavbami byly dva mramorové chrámy postavené v letech 550 a 350 př. n.l. První z nich byl navržen krétským architektem Chersifrenema jeho synem Metagenem a zdobili ho někteří z nejslavnějších umělců antického světa. Budova vyhořela 21. července 356 př.n.l., podle legend šlo o noc, kdy se narodil​ ​Alexandr Veliký. Asi o šest let později se začal stavět nový chrám. Nová budova byla obklopena mramorových schody, které vedly k více než  stodvacetimetrové  terase. Uvnitř bylo 127  skoro dvacetimetrových mramorových sloupů a socha Artemise. Archeologové se neshodují v tom, zda stavba měla strop pod širým nebem, nebo byla kryta dřevěnou střechou. Chrám byl z velké části zničen Ostrogóty v roce 262 a jeho trosky spatřily světlo světa až v roce 1860, když archeologové vykopali první ze zřícených sloupů na dně řeky  a to nebylo až do roku 1860, které archeologové vykopali první ze zříceniny sloupců chrámu na dně řeky.

Umístění sedmi divů světa
Umístění sedmi divů světa, foto: Wikipedia

Mauzoleum v Halikarnasu

Mauzoleum v Halikarnasu (nachází se v jihovýchodním Turecku) bylo hrobkou, kterou postavila Artemisia pro svého manžela Mausoluse, krále Carnie v Malé Asii, po jeho smrti v roce 353 př.n.l. Mausolos byl také Artemisiin bratr a podle legendy byla jeho sestra a zároveň manželka tak moc zasažena jeho smrtí, že si jeho popel rozmíchala ve vodě a vypila ho. A kromě toho objenala stavdu obří hrobky, která byla nakonec postavena z bílého mramoru do výše přes 40 metrů. Komplikovaný design budovy se skládá ze tří pravoúhlých vrstev, kombinujících tři architektonické styly. První vrstva byla vysoká skoro 20 metrů, následuje střední vrstva a 36 jónskými sloupy a střecha ve tvaru pyramidy. Na samém vrcholu střechy byl umístěn samotný hrob, zdobený pracemi čtyř sochařů a koňským čtyřzpřežím. Mauzoleum bylo z velké části zničeno při zemětřesení ve 13. století a jeho ostatky byly později použity v opevnění hradu. V roce 1846 byly kousky původního mauzolea vyjmuty z hradního opevnění a nyní jsou spolu s dalšími památkami z Halikarnasu v londýnském Britském muzeu.

Kolos Rhódský

Kolos byla obrovská bronzová socha boha slunce (Helios) postavená obyvateli řeckého ostrova Rodos během dvanácti let ve 3. století př. n. l. Hlavní město bylo na začátku 4. století př. n. l. terčem makedonských nájezdníků a  podle legendy místní obyvatelé prodalí nástroje a vybavení co na místě nechali Makedonci a peníze použili na stavbu bronzové sochy. Tu navrhl sochař Chares a jeho dílo bylo přes 30 metrů vysoké, nejvyšší z antického světa. Bylo dokončeno kolem roku 280 př. n.l. a stálo šedesát let, než bylo zničeno při zemětřesení. Socha nebyla nikdy opravena a znovu postavena a když o mnoho stovek let později Arabové napadli Rodos, putovaly zbytky bronzu do šrotu. Z tohoto důvodu archeologové nevědí moc o přesném umístění sochy a ani jak vlastně vypadala. Většina věří, že líčila nahého boha slunce, který držel v jené ruce pochodeň a ve druhé ruce oštěp. Dokonce se říkalo, že socha stála jednou nohou na každé straně přístavu, ale většina vědců nyní souhlasí tvrzením, že nohy sochy byly pravděpodobně postaveny blízko sebe, jelikož musely držet obrovskou váhu celé sochy.

Maják na ostrově Faru

Maják na ostrově Faru byl umístěn na malém ostrově zvaném Faros v blízkosti města Alexandrie. Navrhl ho řecký architekt Sostratos a dokončen byl asi v roce 270 př.n.l, za vlády Ptolemája II. Maják pomáhal navigovat lodě v rušném nilském přístavu. Archeologové našli starověké mince, na kterých byl maják zobrazen, a vyvozují z nich, že stavba měla tři úrovně: čtvercový půdorys sole, osmibokou úroveň ve středu a válcovitý vrchol. Nad tím stála pětimetrová socha, s největší pravděpodobností  Ptolemája II. nebo Alexandra Velikého, po němž bylo město pojmenováno. Přestože se odhady o výšce majáku různí a pohybují se v rozmezí 60 – 180 metrů, většina moderních vědců věří, že to bylo asi 120 metrů. Maják byl postupně zničen během série zemětřesení v letech 956 až 1323. Některé jeho pozůstatky byly objeveny v dolním toku Nilu a podle posledních zpráv by se měla stavět jeho replika na místě, kde stál původně.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Seven_Wonders_of_the_Ancient_World

http://www.history.com/topics/ancient-history/sevens-wonders-of-the-ancient-world

http://www.patz.com/wonders_of_the_world.htm

Tip na procházku: Pražská Invalidovna

Pokud se někdy budete vyskytovat v Praze na trase metra B u stanice Invalidovna, můžete se zajít podívat na barokní budovu Invalidovny.

Invalidovna

Jde o oficiální kulturní památku Prahy 8 (více se dozvíte na magistrátním webu nebo na Wikipedii), bohužel opravenou pouze ze strany hlavní ulice Sokolovské. Když tedy jedete kolem tramvají, vidíte nádhernou stavbu, z boku (viz fotka) je ale vidět, že zub času na Invalidovně pracuje dost neúprosně.

V budově je Vojenský ústřední archiv (veřejnosti nepřístupný) a majitel (Ministerstvo obrany ČR) prý uvažuje o prodeji – mohly by tu nakonec být prostory Filozofické fakulty UK.

Před budovou je hezký revitalizovaný park a pomník investora hraběte Petra Strozziho, který po vzoru pařížské Invalidovny chtěl postavit obří komplex pro válečné invalidy. To vše v první polovině 18. století. Podle projektu měla být Invalidovna mnohem větší, realizována byla jen jedna devítina původně plánovaného záměru.

I tak jde o velký komplex, který budete obcházet několik minut. V okolí jsou nové kancelářské budovy, stanice metra a další daleko novější stavby.

Po bezmála půlmiliardové investici se znovu otevírá barokní perla, národní kulturní památka Hospitál Kuks

Po komplexní dvouleté obnově se slavnostně otevírá hospitál Kuks, dominanta barokního areálu hraběte Františka Antonína Šporka, proslaveného sochami Ctností a Neřestí od jednoho z nejvýznamnějších evropských barokních sochařů Matyáše Bernarda Brauna. Prvotřídní umělecká památka získala zpět svůj lesk a s ním i nové využití díky podpoře z Integrovaného operačního programu.

„Vzorová památková obnova areálu Hospitál Kuks byla jen jednou, i když stěžejní částí projektu s názvem Kuks – Granátové jablko. Po komplexní obnově areálu, jejíž součástí bylo i restaurování unikátních nástěnných maleb Tanců smrti, bude tento barokní klenot využíván pro kulturní programy a edukační aktivity vážící se k dějinám či původnímu využití hospitálu,“ uvedla Naďa Goryczková, generální ředitelka Národního památkového ústavu.

Hospitál, tedy domov pro přestárlé veterány z okolí, založil významný mecenáš, hrabě František Antonín Špork, jako součást nového lázeňského komplexu v údolí Labe již na konci 17. století. Vojenští vysloužilci z okolí v něm však našli útočiště až po roce 1743, kdy do Kuksu přišli členové řádu milosrdných bratří a ujali se péče o ně. Ze znaku řádu vychází i název projektu; granátové jablko v křesťanské symbolice znamená znovuzrození.

Cílem projektu Kuks – Granátové jablko bylo vzorově opravit areál hospitálu, jehož význam a kvalitu dokládá prohlášení národní kulturní památkovou v roce 1995, oživit jeho dříve nevyužívané části a umožnit jejich další využití. Finanční podporu v celkové výši 440 082 059 Kč získal projekt z Evropského fondu pro regionální rozvoj a ze státního rozpočtu ČR v květnu roku 2010 v rámci Integrovaného operačního programu, oblast intervence 5.1b; spolu s částmi placenými z rozpočtu NPÚ ve výši 13 266 375 Kč stála obnova areálu celkem 453 348 434 Kč. Datem ukončení realizační fáze projektu je 31. květen 2015, od 1. června nastává fáze udržitelnosti. Pro Národní památkový ústav je to v letošním roce první ze série tří dokončovaných projektů realizovaných z programu IOP. „Vedle Kuksu bude letos dokončena obnova areálů zámků Veltrusy a Valtice. Již v loňském roce jsme návštěvníkům zpřístupnili zahrady kroměřížského zámku a brněnskou vilu Stiassni. V čerpání prostředků z evropských výzev je NPÚ velmi úspěšný a již téměř rok pracujeme na přípravě dalších žádostí,“ doplnila generální ředitelka NPÚ Naďa Goryczková.

Návštěvníkům, kterým se brány hospitálu otevřou po obnově poprvé v sobotu 27. března, přináší projekt Kuks – Granátové jablko nové prohlídkové trasy v interiérech, jimž byl vrácen původní lesk, novou expozici farmacie plnou vůně bylinek, ale také funkční zahradu za hospitálem s bylinkami a zeleninou i sad s tradičními odrůdami ovoce, jako jsou kdouloň a mišpule. V průběhu sezony bude otevřeno bylinkářství s širokou nabídkou produktů nejen z vlastní produkce hospitálu. Pobyt na Kuksu návštěvníkům zpříjemní i nové zázemí pro turisty a cyklisty a restaurace v obnovené sýpce.

Vedle rekreačního vyžití nyní areál nabízí více: díky projektu vzniklo v bývalém hospodářském křídle multifunkční výchovně vzdělávací centrum, které nabídne kulturní, zážitkové i vzdělávací programy a akce určené laické i odborné veřejnosti. V návaznosti na historickou funkci hospitálu připravuje Národní památkový ústav spolu s partnery programy k výuce historie a umění (pro badatele budou zpřístupněny depozitáře a knihovna kukského konventu, zaměřené na výzkum dějin Kuksu a Šporkova panství Hradiště) i zážitkové akce využívající produkty bylinné a ovocné zahrady. Studenti farmacie budou v hospitálu absolvovat část výuky související s historickým vývojem jejich oborů a příbuzní pacientů s roztroušenou sklerózou sem mohou přijet na semináře zaměřené na schopnost vyrovnat se s těžkou nemocí v rodině. Nechybějí  ani aktivity zaměřené na ochranu přírody, například na netopýří kolonie ve sklepení. Velká pozornost bude patřit samozřejmě hospitálu jako prvotřídní architektonické památce i jeho obnově.

Stavební práce byly zahájeny v listopadu 2011 záchranným archeologickým průzkumem, komplexní obnova budovy, „od střechy po sklepy“ začala v červnu 2013. Krovy z 19. století vyžadovaly pouze lokální opravy, stejně jako břidlicová krytina, kterou bylo možné z větší části zachovat a pouze částečně doplnit novými šablonami. Také okna byla v dobrém stavu, většinou je stačilo pouze opravit, respektive repasovat; pokud bylo potřeba vyměnit celé okenní výplně, byly nahrazeny replikami. Podobný postup byl dodržen i v případě dveří, takže kromě nových, vytvořených jako kopie původních, je v hospitálu možné spatřit i původní dveře z období baroka.

Kuks

Nejzajímavější částí stavební obnovy byly rozhodně restaurátorské práce na výzdobě stěn, které probíhaly hned na několika místech hospitálu. Největší událostí byl objev 52 nástěnných maleb Tanců smrti, vyplňujících v celé délce chodbu v přízemí hlavního křídla. Přestože odborníci věděli, že se pod silnou vrstvou vápenných nátěrů může skrývat malířská výzdoba, rozsah a kvalita děl byly velikým překvapením. Ojedinělý cyklus, znázorňující rovnost lidí v posledních okamžicích života, byl před zraky obyvatel i návštěvníků hospitálu ukryt od 18. století. V budově jsou přitom ještě další místa, která by mohla podobná překvapení skrývat; protože však bylo rozhodnuto další odkryvy neprovádět, zůstanou překvapením pro budoucí generace.

Restaurátorské práce neskončily objevem, odkrytím a obnovením Tanců smrti. Proběhla také obnova tří obrazů v kapli, navazující na hospitální chodbu s Tanci smrti, podařilo se restaurovat dlouhá léta jen provizorně zajištěný malovaný strop historické lékárny a oproti původním předpokladům došlo i na obnovu nástěnných maleb ve dvou schodišťových halách.

V závěru proběhla obnova podlah; původní z pískovcových desek, které se v plném rozsahu zachovaly, byly pouze kamenicky opraveny, novější cementová dlažba z období první republiky, která byla na některých místech poškozena, byla doplněna novými kusy a přeskládána tak, aby nové kusy mezi původními nepůsobily rušivě.

V interiérech se odborníci museli vypořádat s řadou technických i koncepčních problémů; například požadavky na požární a bezpečnostní zázemí znamenají nutnost osadit v historické stavbě požární dveře, vybavit jednotlivé místnosti požárními hlásiči, ale také hasicími přístroji, a dokonce hydranty. Najít řešení, které zajistí bezpečnost uživatelů budovy, a přitom nenaruší vzhled této jedinečné památky, byl pro všechny zúčastněné zajímavý úkol a staré původní otvory či dýmníky často získaly nečekané nové využití.

V roce 2014 započaly práce v exteriéru areálu. Hned v lednu se začalo s obnovou zahrady a budováním nového zahradnického zázemí. Na jaře mohly začít opravy fasád – omítaných na hospitálu i kamenných fasád kostela, vyzděných z pískovcových bloků. Kamenné prvky byly očištěny, opraveny a v případě, že se na nich našly stopy starých nátěrů, opět natřeny. Výzdoba fasád od Matyáše Bernarda Brauna byla očištěna a restaurována a okna kostela nově dostala nylonové sítě, které ochrání vzácné vitráže, ale přitom nenaruší jejich krásu. Na závěr proběhly úpravy cest a inundačního (tedy záplavového) mostu. Překvapení čekalo na odborníky na nádvoří hospitálu; právě v místě, kde měl vzniknout železobetonový vstup se skleněným pláštěm propojující nádvoří se suterénem, našli archeologové původní schody. Plánovaná moderní konstrukce tak byla nahrazena volnou replikou historického schodiště.

Většinu stavebních prací v areálu hospitálu provádělo sdružení firem Hochtief–Gemaart pod vedením společnosti HOCHTIEF CZ, a. s. Na obnově zahrady spolupracovala firma HOCHTIEF CZ, a.s., se společností H-rekultivace, a. s., a inundační most realizovala společnost EUROVIA CS, a.s.

Kuks byl tradičně oblíbeným cílem návštěvníků památek a obnova hospitálu jistě přitáhne další obdivovatele, zvláště když proměnou prošlo i jeho okolí, ve kterém vzniklo informační centrum a naučná stezka Kuksem a Betlémem. Na skvost, kterému byl vrácen původní lesk, se mohou lidé přijít poprvé podívat o víkendu 28. a 29. března, kdy bude otevřeno od 9 do 17 hodin. Od 1. dubna bude hospitál otevřen každý den kromě pondělí od 9 do 17 hodin, o letních prázdninách bude otevřeno denně.

Základním prohlídkovým okruhem bude šedesátiminutový Hospitál obsahující mimo jiné restaurovaný soubor nástěnných maleb Tanec smrti; dalšími okruhy budou Šporkovská hrobka v délce 15 minut a půlhodinová expozice Historie lékáren. Na prohlídku bez průvodce bude možné vyrazit do expozice Historie výroby léčiv.

Zdroj: TZ NPÚ

Brněnská vila Stiassni se otevírá návštěvníkům

Po komplexní tříleté obnově se v Brně slavnostně otevírá vila Stiassni, významné dílo meziválečné moderní architektury, známé jako „vládní vila“. Slavnostním otevřením vily, které proběhne v neděli 14. prosince, zároveň zahájí činnost Metodické centrum moderní architektury v Brně, které v areálu vily Stiassni vzniká a jež umožní odborníkům, studentům i dalším zájemcům hlouběji poznávat architekturu 20. století a pečovat o ni.

vila Stiassni

Vilu, kterou vybudoval židovský textilní průmyslník Alfred Stiassni, navrhl architekt Ernst Wiesner, jedna z nejvýznamnějších osobností generace zakladatelů brněnské moderní architektury. První návrhy pocházejí z roku 1927, stavba byla dokončena v roce 1929. Vilu obklopuje důmyslně koncipovaná zahrada se vstupním domkem, v němž bydlel řidič, domkem zahradníka, bazénem a tenisovým kurtem.

Celý areál vily Stiassni byl jako prvotřídní příklad brněnské meziválečné architektury zapsán  v roce 1982 na seznam nemovitých kulturních památek. Do správy Národního památkového ústavu přešel v roce 2009 – již se záměrem zřídit zde centrum pro výzkum a dokumentaci moderní architektury. Na projekt Centrum obnovy památek architektury 20. století (COPA) byla podána žádost o dotaci z integrovaného operačního programu a 30. června 2010 podepsali ministr kultury Václav Riedlbauch a generální ředitelka Národního památkového ústavu Naďa Goryczková rozhodnutí o poskytnutí dotace, jejíž výše činila nakonec celkem 179 203 478 korun. Tyto prostředky pocházely jak z Evropského fondu pro regionální rozvoj, tak částečně ze státního rozpočtu; Národní památkový ústav se podílel částkou více než dvanáct milionů korun ze svého rozpočtu. Projekt na obnovu vily Stiassni vypracovala společnost Project building, s. r. o., zatímco nový přednáškový objekt navrhla společnost Archteam, s. r. o. Generálním dodavatelem stavby byla společnost Unistav, a. s. Specializované odborné práce na památkové obnově vily provedla stavební společnost Archatt, s. r. o.

„Vzorová obnova vily a jejího areálu byla zahájena v polovině roku 2012. Cílem projektu však byla nejen stavební obnova, ale také vytvoření centra památek moderní architektury, které by bylo místem setkávání odborníků s širokou veřejností a ověřování stavebních postupů specifických pro architekturu dvacátého století,“ uvedla Naďa Goryczková, generální ředitelka Národního památkového ústavu.

Při vzorové obnově vily se tým odborníků NPÚ musel vypořádat s řadou technických i koncepčních otázek a rozhodnout, které novější prvky a konstrukce, přidané v průběhu času k původní podobě vily, mohou být zachovány, a které je nutné odstranit, protože nejsou v souladu se základní myšlenkou architekta stavby. Při rekonstrukci v roce 1961 byla například přičleněna k domu původně otevřená loggie, která poskytovala zázemí pro sportovní a oddychové aktivity v bazénu a na tenisovém kurtu. Vznikl tak velmi příjemný a hosty hojně využívaný nový obytný prostor. Komise expertů rozhodla o odstranění této úpravy hlavně proto, že otevřená loggie byla stejně jako prosvětlená schodiště a rafinovaná kování pro Wiesnerovy stavby charakteristická. Další otázkou bylo, zda již poněkolikáté opravovat původní bazén, nebo jej vybudovat znovu. Po detailním průzkumu pomocí sond, laboratorních šetření a statické analýzy se ukázalo, že ani za pomoci moderních technologií nelze bazén opravit; proto byl odstraněn a na jeho místě vznikla přesná kopie.

Návštěvníci, kteří znali podobu vily před rekonstrukcí, si mohou pamatovat koupelny obložené zeleným a růžovým kubánským mramorem. Na fotografiích z alb Hermine Stiassni však koupelny vypadaly jinak. V tomto případě byl zvolen kompromis. Tam, kde bylo možné opravit vodovodní rozvody a kanalizační stoupačky bez poškození mramoru, zůstala zachována podoba z 80. let, jinde byl koupelnám vrácen původní vzhled – i díky tomu, že inženýr Otava, který prováděl v 80. letech rekonstrukci, zachránil a uschoval původní umyvadla a armatury.

Staronovou tvář získala také zahrada; hustý neudržovaný porost, který ještě před nedávnem vilu obklopoval v důsledku nedostatečné údržby, vystřídala úprava kopírující podobu zachycenou na leteckých snímcích z 50. let a dobových fotografiích, jíž dominují průhledy na vilu.

Důležité informace k těmto i řadě dalších úprav i dispozici vily přinesl podrobný a během celé stavby prováděný stavebně-historický průzkum a odkrývání původních stavebních detailů; zajímavým příkladem je nález dřevěných špalíků, které jasně vymezily osazení původního ribstolu v jedné z koupelen Stiassni. Určení barevnosti stěn se zase opřelo o důsledný stratigrafický průzkum. Důležitým zdrojem informací se staly také amatérské fotografie a akvarely paní Hermine Stiassni, jimiž dokumentovala interiér i exteriéry objektu. Díky nim bylo možné zjistit, jak byl v domě rozmístěn nábytek, kde visely o obrazy či jakou barvu měly pěšiny v zahradě, které proto byly obnoveny z písků lomu v Lomničce u Tišnova.

Manželé Alfred a Hermine Stiassných žili ve vile do roku 1938, kdy i se svou dcerou Susanne z obavy před blížící se okupací odjeli do USA. Za války ji zkonfiskovalo gestapo a sídlila v ní banka, na jaře 1945 ji částečně zdevastovali ruští vojáci, ale už v květnu 1945 v ní pobýval prezident Edvard Beneš, proto se jí začalo říkat „vládní vila“. Po válce připadla konfiskací československému státu, který ji využíval k reprezentačním účelům.

Celý areál prošel za dobu své existence několika rekonstrukcemi, z nichž nejzásadnější proběhla v 80. letech 20. století. Jejím zadáním bylo přizpůsobit objekt i areál pro pobyt prominentních hostů. V téže době rovněž přibyl ubytovací dům v horní části areálu, přestavěný na vzdělávací centrum. I současná etapa obnovy přinesla areálu nový objekt – moderní budovu s plně vybaveným přednáškovým sálem, který již Metodické centrum moderní architektury v Brně využilo k pořádání své první odborné konference s názvem Obnova vily Stiassni.

Od slavnostního otevření vily 14. 12. 2014 budou její prostory zpřístupněny veřejnosti. V pracovních dnech bude areál sloužit studijním a badatelským účelům, přístupná bude knihovna a depozitáře. V pátek, v sobotu a v neděli budou ve vile probíhat komentované prohlídky – podobně jako na další více než stovce památek ve správě NPÚ, tedy hradech, zámcích, klášterech atd. Vila Stiassni však bude mít jako jedna z mála otevřeno i v zimní sezoně.

Zdroj: TZ NPÚ