Pražské Klementinum, sídlo Národní knihovny ČR, po několika letech opět otevřelo svou západní bránu, která ústí do Křižovnické ulice. Brána byla uzavřena z důvodu rekonstrukce, a návštěvníci tak mohli využívat pouze brány na Mariánské náměstí a do Karlovy ulice. Západní brána je umístěná hned vedle kostela nejsvětějšího Salvátora.

Klementinum neslouží pouze jako knihovna. Pro své návštěvníky pořádá také kulturní akce, výstavy, koncerty či autorská čtení. Klementinský areál patří mezi nejvýznamnější památky Prahy. Barokní komplex má rozlohu dva hektary. Jeho počátky jsou spjaty s příchodem jezuitů v roce 1556, kteří začali na místě dominikánského kláštera budovat komplex církevních a školních budov. Hlavní období výstavby dnešní podoby Klementina je ohraničeno roky 1578-1726 a je spjato s celou řadou významných architektů (například Giovanni Domenico Orsi či Kilián Ignác Dientzenhofer). Na výzdobě se podíleli také významní umělci své doby.

Ve druhé polovině 18. století jezuité Klementinum opustili, ale zůstaly knihovní sbírky. Císařovna Marie Terezie je v roce 1777 prohlásila za veřejnou c.k. Univerzitní knihovnu. Po celé 18. a 19. stol. nedošlo k žádným významnějším stavebním zásahům. Až v letech 1924-1936 architekt Ladislav Machoň provedl novodobé úpravy pro potřeby národní, univerzitní a technické knihovny.